Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

28. červen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13063)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

D) Ústavní soud nezkoumal, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu.

Ústavní soud (ÚS) se měl rovněž zabývat tím, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů jako jméno, příjmení, adresu a taktéž podpis. Avšak ÚS se tohoto tématu ani nedotkl. (Zajímavé je, že to nechtěli vědět ani novináři.)

V této záležitosti je nutné si uvědomit, že hoteliér chtěl od selektivně zvolené skupiny osob za poskytnuté ubytování sbírat osobní údaje s podpisem pod politický názor – a opět je důležité doplnit, že se nejednalo o snahu hájit mezinárodní právo, což je podrobně vysvětleno v problematickém bodě B. Rovněž se nejednalo o dobrovolné podepisování nějaké petice. V tomto případě mohla být v sázce nejenom dobrá pověst osob, které by to podepsaly (zase porušení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – viz problematický bod C).

A pokud to byla se zmíněným prohlášením jenom nějaká demonstrativní záležitost ze strany hoteliéra, tak proč ÚS hovoří o nějakém „pozitivním“ působení na lidi, kteří mohou něco změnit? Není totiž jasné, jak by této změny mělo být dosaženo. Myslí si snad ústavní soudci, že to těm ruským zákazníkům mělo díky tomu prohlášení najednou pohnout myslí a že se měli náhle začít vyhraňovat proti ruskému režimu a jeho aktivitám? Anebo byla plánována vyšší forma pozdějšího nátlaku pomocí podepsaných prohlášení s možností jejich dalšího využití na různých směrech? Chtěl si provozovatel hotelu vést nějakou databázi, kterou chtěl politicky využít či lépe zneužít? Všechno je nutné zkoumat, ale ÚS tohle neřešil, protože to stejně jako jiné důležité věci odsunul do pozadí.

ÚS vůbec nevzpomenul ochranu osobních údajů, protože zřejmě uvažoval tak, že Rusové nejsou občané Evropské unie a podle ústavních soudců asi žádnou ochranu svých údajů nepotřebují. Jenže soudci musejí vždy vycházet ze všeobecných (základních) lidských práv a nedělit lidi na ty, kteří patří do nějaké mezinárodní organizace, a na ty, kteří stojí mimo tuto organizaci.

Je zde však problém s dvojím občanstvím, kdy i ruští občané mohou tímto prostřednictvím patřit do Evropské unie. Tuto záležitost blíže vysvětluje problematický bod E.

Je zde také čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde se píše o tom, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. A tento sběr osobních údajů od ruských občanů pod politické prohlášení výměnou za poskytnutí ubytování nebyl ničím oprávněný.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13063
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
27. červen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (12064)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 12063. V předchozím výstupu byla vysvětlena situace v Ománském zálivu na pozadí soupeření o sféru vlivu* na Středním východě mezi USA a Ruskou federací.

V souvislosti s útoky na obchodní lodě v Ománském zálivu se odehrálo několik zajímavých aktivit, jež se vztahovaly k aktivnímu záměru Spojených států amerických pro oblast Středního východu. Mezi tyto postupné aktivity patřilo rozhodnutí USA o posílení svých vojenských sil v oblasti Arabského poloostrova (5. května), návštěva amerického ministra zahraničí Mika Pompea v hlavním městě Iráku (7. května) a zajímavé varování USA před útoky na obchodní lodě (9. května). Uvedené aktivity včetně jejich souvislostí jsou rozebrány v předchozím produktu 12063.

Po výše zmíněných aktivitách USA přišla první vlna útoků na obchodní lodě v Ománském zálivu (12. května). Po měsíční pauze byla provedena druhá vlna útoků na civilní lodě ve stejném zálivu (13. června). Jako dovršení dosavadního vývoje situace v oblasti sestřelily 20. června íránské ozbrojené síly americký bezpilotní průzkumný letoun RQ-4A Global Hawk (podle některých zdrojů se již jednalo o nový prostředek vojenského námořnictva MQ-4C Triton vybudovaný na bázi právě RQ-4 Global Hawk), který prolétával v blízkosti íránského pobřeží nad Hormuzským průlivem a Ománským zálivem (sestřelení amerického dronu se věnuje samostatný dokument).

První vlna útoků na obchodní lodě a aktivity, které jí předcházely, byly popsány a vysvětleny v předchozím produktu 12063. V následující analýze* rozdělené do dvou produktů rozebereme druhou vlnu útoků včetně předložených údajných důkazů (videa, fotografií, slovních výpovědí) a porovnáme s poznatky z první vlny útoků.

Již teď se představitelé USA a Íránu shodnou, že se v případě napadení obchodních plavidel jednalo o operaci pod falešnou vlajkou* (OFV), ale spor je v tom, kdo tuto OFV zorganizoval a provedl. Tím se bude zabývat následující zpravodajská analýza* provedená profesionálními zpravodajskými analytiky*, kteří objasní, jakých chyb se Američané dopustili při předkládání údajných důkazů, a kteří prokáží jednoznačnou zpravodajskou fabulaci* a vytváření tzv. zpravodajské historky*.

25. červen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (12063)

Události, které se od května 2019 odehrávají v Ománském zálivu mezi pobřežím Spojených arabských emirátů (přesněji mezi pobřežím emirátu Fudžajra) a pobřežím Íránu jsou součástí soupeření mezi USA a Ruskou federací o sféru vlivu* na Středním východě. Události v Ománském zálivu souvisejí s frustrací Američanů z neúspěšného tažení v Iráku (od roku 2003), kde nedosáhli svůj konečný cíl, a následně z neúspěšného tažení v Sýrii (od roku 2011) neboli v zemi, která měla být po neúspěchu v Iráku zpětnou bránou pro návrat Američanů na Střední, respektive Blízký východ [1]. Pád Iráku a Sýrie měl vytvořit podmínky pro následný nástup Spojených států amerických proti Íránu, který američtí představitelé považují za důležitý operační cíl v soupeření s Ruskou federací, neboť Írán je významným spojencem Ruska na Středním východě.

Íránští činitelé si ale velmi dobře uvědomovali, oč se hraje v Iráku a v Sýrii, a proto významně podpořili své partnerské šíitské vlády v obou zemích v boji proti takzvanému „Islámskému státu“ (IS) a v Sýrii navíc proti povstalcům podporovaným Západem v čele s USA a taktéž sunnitskými režimy v čele se Saúdskou Arábií. Tento íránský podíl na neúspěchu Američanů a zároveň vzdalování výhodnější pozice pro působení proti Íránu nese americká administrativa opravdu těžce, a právě to vyústilo v přímou kampaň proti Íránu. Tato kampaň započala v polovině roku 2017 a je podrobně popsána v produktu 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem.

Kampaň USA proti Íránu, který rovněž významně pomáhá šíitské straně v Jemenu proti sunnitským ozbrojeným silám podporovaným mezinárodní koalicí vedenou Saúdskou Arábií, nepřinesla po dvouletém období žádný výrazný obrat ve prospěch USA. Náhle se však v květnu a červnu 2019 objevují incidenty vedené proti obchodním lodím v Ománském zálivu poblíž íránského pobřeží. Americká strana z těchto útoků okamžitě obvinila Írán, přičemž přes média předložila postupně několik údajných důkazů o íránské vině. Jenže v předkládání důkazů nastává vážný problém, který celou situaci otáčí proti USA. Vlády západních zemí jako obvykle mlčí, i když jejich zpravodajské služby* vědí, co se děje a kdo za tím stojí.

V nadpise jsme uvedli, že se jedná o ukázkový příklad operace pod falešnou vlajkou* (False Flag Operation – FFO). Jenže to je tak trochu protimluv, protože žádná operace pod falešnou vlajkou (OFV) by neměla být veřejně prezentována jako ukázková – alespoň ne v krátké době po jejím provedení. Pokud je OFV v krátké době po svém vykonání paradoxně nazvána „ukázkovou“, pak je zjevné, kdo operaci provedl a na koho měla být svedena vina neboli hozena ta falešná vlajka. Pokud je OFV provedena dostatečně dobře, tak nikdo z nezúčastněných osob nemůže o incidentu hovořit jako o OFV, protože nebude mít k dispozici žádné relevantní důkazy. Avšak v případě napadených lodí tyto důkazy postupně poskytli sami Američané, kterým je všechno málo, a tak hrají dál, i když by už dávno v případě utajené operace měli odejít z jeviště. Snaží se stále do hry vstupovat a jednoduché věci překombinovávat, jako by ze svého právního řádu nevěděli, že kdokoli a jakkoli zapojený do určité události cokoli po této události řekne nebo dále vykoná, tak to později může být použito proti němu samotnému.  

Z útoků na obchodní lodě se tak stala „ukázková“ operace pod falešnou vlajkou, jelikož si tyto útoky můžeme ukázat a rozebrat právě jako OFV s jejími charakteristickými znaky, které neměly „vyplout“ na povrch (na povrchu měly zůstat jenom ty poškozené lodě). Podívejme se nyní, jak tento případ rozebrali zpravodajští analytici*.

19. červen 2019

Souhrnné hodnocení a předpověď (11106)

Zdánlivě bohulibý spolek „Milion chvilek“ vede kampaň s ještě bohulibějším názvem „Milion chvilek pro demokracii“. Tato kampaň však vykazuje jasné znaky toho, že se o žádnou podporu demokracie nejedná. Jinými slovy kampaň obsahuje celou řadu slabých stránek, které dokládají, že celá agitace je jednostrannou, a tím propagandistickou záležitostí, která navíc odvádí pozornost od zásadních témat v dalším vývoji České republiky.

Výše uvedený text neříká nic o tom, že by snad nebylo správné protestovat proti premiérovi Andreji Babišovi, ale naopak se pozastavuje nad tím, proč si spolek vybral jenom Babiše a proč zrovna taková druhořadá témata, jakými jsou kauza „Čapí hnízdo“ a údajná spolupráce s bývalou Státní bezpečností (StB). Kauza „Čapí hnízdo“ je blamáží i pochybením Policie ČR včetně příslušného státního zastupitelství (podrobněji viz produkt 11063 Kauza Čapí hnízdo aneb Zákon nemůže ve všem suplovat morálku). A pokud chce někdo řešit údajnou spolupráci s StB, tak by toto téma musel rozšířit na mnoho dalších politiků a různých funkcionářů, dokonce i na některé soudce ve vyšší věkové kategorii. K tomu bychom mohli doplnit, že nikdo dosud neřešil, proč zmizel spis StB vedený na Václava Havla (případně většina spisu). Pokud ve spise nebylo nic, co by bývalému prezidentu Havlovi uškodilo, nebyl důvod, aby se spisu jak StB, tak noví činitelé v resortu Ministerstva vnitra zbavovali. Naopak by byl poskytnut veřejnosti, aby pomohl ke kladné medializaci Havlovy osobnosti tak, jak to bylo s hlavním hrdinou Havlem na konci roku 1989 prováděno prostřednictvím videokazet StB na některých vysokých školách a státních institucích.

Propagace Havla prostřednictvím StB je jedním z důkazů, že se na změně režimu podílela tehdejší StB. Všichni, kteří se tehdy nějak angažovali, to musejí vědět, jinak je něco špatně s jejich rozlišovací schopností a vnímáním. Všichni naplno i částečně zúčastnění včetně „komparzu“ to vědí nebo to alespoň tuší, ale většina z nich si stále hraje na to, že jedinou silou, která se zasloužila o změnu režimu, byli studenti. Nikdo ale nechce mluvit o tom, že studenty na Národní třídu vedl příslušník StB, jenž v rukou třímal státní vlajku. A nikdo nechce mluvit o tom, že stejný člověk s jistým cílem sehrál roli mrtvého studenta. To vše je zdokumentováno.  

Pokud chce Bezpečnostní informační služba (BIS*) fušovat do výuky dějepisu na českých školách tak, jak to tristně předvedla ve své výroční zprávě, měla by začít s pravdivým výkladem událostí na konci roku 1989 (viz produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií).

Listopad 1989 je jiné téma (i když všechno spolu v celkovém obrazu souvisí), avšak záměrně jsme toto téma zmínili, abychom ukázali, jak je spolek „Milion chvilek“ mimo realitu. A stejně jsou mimo realitu také všichni umělci, kteří se na demonstracích střídají, jako by to byla jedna z jejich připravených divadelních rolí. Nejhůře ale tento překroucený obraz reality dopadá na mladé generace, které socialismus a listopad 1989 nepamatují. Tyto generace mladých věří podsunutému výkladu, čímž jsou odsouzeni k tomu, aby si všechno sami znovu prožili a postupně poznávali pravdu stejně jako generace za socialistické éry. Současná nová éra je v tomto podobná s tou socialistickou: mladí za socialismu pozvolna procitali a chtěli změny, které byly vlivem vývoje v Sovětském svazu od roku 1985 umožněny. Své sehrál i následný rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Dnešním mladým generacím potrvá ještě 10 až 20 let, než si uvědomí, co se kolem nich skutečně děje a kam spěje vývoj v Evropě – než si uvědomí, že se vše v modernizovaném pojetí opakuje, ale v obráceném gardu. To už ale bude poměrně pozdě na potřebné změny, protože Česká republika bude ještě méně suverénní zemí než dnes.

Lidé, kteří se současných demonstrací zúčastňují, dosud neporozuměli nebo kvůli své inklinaci k Západu nechtějí porozumět, co se vlastně v ČR a potažmo v celé Evropě od roku 1989 odehrává a proč se např. nyní zvyšuje americká přítomnost na Slovensku a v Polsku a co to znamená pro ČR (viz produkt 11105). Obecně platí, že s lidmi je možné manipulovat. Z toho dále vyplývá, že čím lépe jsou lidé manipulovatelní (snadno ovladatelní), tím více jsou vždy pozadu s rozpoznáním toho, co se doopravdy děje a kdo s nimi manipuluje. K tomu zdůrazňujeme, že 70 % všech dezinformací pochází ze Západu včetně dezinformačního výkladu obsahu Severoatlantické smlouvy (viz např. produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky, produkt 13012 Donald Trump a Severoatlantická aliance a doplněné vysvětlení o Severoatlantické smlouvě v produktu 11055).

Spolek „Milion chvilek“ si jako jedno z dalších témat vybral nezávislost justice. Jenže pokud by jim skutečno záleželo na nezávislosti justice, tak už by dávno angažovaní jedinci organizovali protesty proti Ústavnímu soudu za jeho opakovaná a prokazatelná pochybení (viz produkt 13058, v němž jsou rozebrány dvě zpolitizované kauzy).

Dále se jako téma hodil předběžný audit Evropské komise (EK), jenž se ale pro své načasování a označení jako „předběžný“ zařadil do oblasti podezřelých praktik, jak na někoho poukázat a vyvolat rozhořčení (zvláště když nefunguje kauza „Čapí hnízdo“). Jenže EK tímto auditem ohledně dotací poukázala v první řadě na své selhání. Toho si ale organizátoři protestů nevšímají a věnují se jen Babišovi, přičemž je komické, že dav protestujících lidí organizátory bezmyšlenkovitě následuje a agilně mává vlajkami EU (podrobný rozbor auditu EK je předmětem samostatného dokumentu).  

Spolek „Milion chvilek“ a „angažovaní umělci“ v případě předsedy vlády Babiše úmyslně nepodchytili ta správná a důležitá témata pro ČR (viz dále v textu), čímž snížili úroveň protestů jen na boj mezi českými politiky o moc v České republice a na vlastní propagaci pro jiné příležitosti.

Předseda vlády Babiš lidem podsouvá jiný obraz, než jaký on sám v praxi vytváří, či lépe řečeno jakému se ve prospěch západních mocností svou politikou podřizuje. Andrej Babiš tvrdí, že se máme dobře, nebo dokonce, že už je líp. Ale už nevysvětlil, když už je líp, proč jsou čeští vojáci od počátku roku 2018 nasazeni na vojenské misi společně s dalšími vojáky zemí NATO v pobaltských státech, kde mají podle českých a západních politiků odstrašit režim Ruské federace od použití ruských ozbrojených sil k napadení Pobaltí.

Pro tuto novou, nekonečnou a zcela zbytečnou provokativní vojenskou misi hlasoval Babiš jako poslanec a dřívější vicepremiér v Sobotkově vládě spolu se svými poslanci za hnutí ANO 2011. Mise byla schválena za přispění divadelních vsuvek tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického, jenž pateticky horoval pro vyslání českých vojáků a vymýšlel si falešné důvody (viz produkt 11055 Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše).

Avšak tehdejší ministr Stropnický nikdy údajnou ruskou hrozbu nepodpořil žádnými závěry vojenské zpravodajské služby* (Vojenské zpravodajství – VZ*), protože žádné důvěryhodné informace ani příznaky ukazující na přípravu invaze neexistovaly, stále neexistují a existovat nebudou. Rusko totiž chce s Evropou obchodovat, a ne ji ničit. V tom je potenciál Ruska, které má zhruba 50 % světového nerostného bohatství na svém území. Tomuto ruskému obchodu však všemožně brání Spojené státy americké, které si za každou cenu chtějí udržet svou hegemonii ve světě a které mají významný vliv na fungování Evropské unie (podrobněji viz produkt 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR).

Vyslání českých vojáků do Pobaltí podpořili také poslanci ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Tahle záležitost, jež není jedinou vážnou záležitostí v evropské bezpečnosti, ale demonstranty netrápí. Ti tak tragikomicky protestují po boku některých „provinilých“ zástupců ze zmíněných stran proti osobě Andreje Babiše, ale nikoli proti vládním prohřeškům v oblasti udržování mezinárodnímu míru a vyvarování se hrozby silou – nemluvě o promrhaných finančních prostředcích, kde např. jenom mise v Pobaltí stojí české daňové poplatníky přibližně půl miliardy korun českých ročně (a náklady se budou zvyšovat).

K proviněním patří i porušování mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti páchané ve třetích zemích, kde prvenství drží Západ v čele s USA. Spojené státy a další provinilé země nebyly za své činy nikdy sankcionovány. V těchto nepravostech Západu už 20 let věrně asistuje Česká republika (viz výpis aktů v produktu 13030 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance). Avšak ani to demonstranty nesužuje a čile se spolčují s představiteli opozičních stran, kteří v této nebezpečné politice nesou stejnou vinu jako předseda hnutí ANO a zároveň předseda vlády Andrej Babiš (viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové).  

To byl jen nástin vývoje bezpečnostní situace v Evropě za přispění České republiky. Nezmínili jsme mnoho dalších věcí, k nimž patří například příprava evropského prostředí pro vznik ohnisek střetů různých skupin obyvatel, což má svůj důvod pro postupné a centralizované ovládnutí Evropy. K tomu má přispět i projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací* (více viz produkt 11035 Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces).

K tomu je vhodné doplnit, že Babiš „bojuje“ proti nelegální migraci jen směrem k českým občanům, kterým navykládá cokoli, ale směrem k EU a k hlavním tvůrcům projektu jako SRN a dalším nic neřeší. Jen odvrací pozornost k Africe, kde je podle něj nutné něco dělat. Jenže tam to nezačalo a zaměřit pozornost pouze tam nepomůže, jelikož migranti mají pro svůj pohyb do Evropy podporu značného počtu různých organizací pocházejících ze západních zemí.

Česká vláda zapomíná také na to, že nestačí, aby v ČR nebyli nelegální migranti, protože vývoj v sousedních zemích a propustnost státních hranic tak jako tak ovlivní situaci v České republice. Navíc s absencí nelegálních migrantů v ČR z oblastí ozbrojených konfliktů to není tak úplně pravda. Stačí připomenout, že nikdo z vlády dosud nevysvětlil, kam se podělo více než 2 000 Syřanů, Iráčanů, Afghánců a Pákistánců, kteří byli v roce 2015 z několika zařízení pro zajištění cizinců propuštěni s povolením k pobytu na několik dní a s příkazem opustit zemi. Nikdo však již nezkoumal, zda naši zemi skutečně opustili a jakým směrem. Jaký podivný postup neslučitelný s účinnou bezpečnostní politikou! A v té době byl Andrej Babiš již vicepremiérem, což ho usvědčuje z toho, že o boji proti nelegální migraci pouze mluví, anebo o něm jenom sní ve své knize plné odborných chyb (viz kniha Andreje Babiše s názvem „O čem sním, když náhodou spím“ – příklad odborných nedostatků je rozebrán v produktu 12032). Podrobněji se problematice nelegální migrace na území ČR věnuje produkt 13009 Pochybení České televize na téma nelegální migrace.  

Ani následující roky neznamenají, že by do ČR nevstoupili žádní nebo jen jednotliví migranti. Česká republika je v tomto smyslu děravou zemí uprostřed Evropy a bezpečnostní orgány nejsou schopny kontrolovat všechny vlakové soupravy a vozidla přijíždějící především z Rakouska, Maďarska a Slovenska (jen z těchto zemí je to asi 30 vlakových souprav denně). A pokud budeme uvažovat, že do ČR přijíždí po zemi ročně přibližně 2,5 mil. osob (= až 7 000 osob denně), jež nepocházejí ze zemí EU, tak si teprve uvědomíme, jak nemožné je všechny z nich za současné situace prověřit – a nelze přitom plně spoléhat na kontroly na hranicích schengenského prostoru (i této problematice se věnuje výše zmíněný produkt 13009).  

Ve vývoji České republiky je nutné uplatňovat české národní zájmy, které existují, ale nikdo z politiků o nich nemluví, natož aby je hájil a prosazoval. Z čeho musejí národní zájmy vycházet a s čím musí být v souladu je uvedeno v produktu 11105.

Závěrem lze shrnout, že kampaň „Milion chvilek pro demokracii“ je kampaní pro nic a společně s Babišem pro zhoršení bezpečnostní situace v ČR. Jestliže chce spolek „Milion chvilek“ skutečně přispět k demokracii a bezpečné Evropě pro další období, měl by nestranně postupovat proti všem politikům, kteří tyto věci pošlapávají. Selektivní výběr jen jednoho z provinilých politiků ukazuje záměr spolku s jiným cílem, než jakým se spolek prezentuje. Demonstrace hodnotíme jako divadlo a exhibicionismus několika jednotlivců, kteří snad doufají, že rozpoutají vlnu falešného odporu, na které se povezou. Občasné demonstrace tohoto typu nemají navíc potenciál cokoli ochromit (nikdo nestávkuje), a pokud bychom brali v potaz účast 100 000 demonstrantů, tak se jedná jen o 1,2 % z celkového počtu oprávněných voličů ČR. Doplňme, že hnutí ANO ve volbách získalo téměř 18 % hlasů z celkového počtu voličů (téměř 30 % z počtu zúčastněných voličů).

Související zpravodajské produkty bez produktů uvedených v textu výše:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11106
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2019 Agentura EXANPRO
11. červen 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení a výklad (12062)

Bezpečnostní informační služba (BIS*) se ve své poslední veřejné výroční zprávě za rok 2017 (zpráva za rok 2018 není stále k dispozici) zvláštním až propagandistickým způsobem „dotkla“ výuky moderních dějin na školách. BIS ve své výroční zprávě v této věci uvedla doslova toto:

„Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka…“

V uvedeném textu jsou hned čtyři závažné omyly. Otázkou je, zda se jedná o omyly chtěné čili propagandistické, anebo zda jsou zaměstnanci a vedení BIS o svém jednostranném pohledu na věc natolik přesvědčeni, že ho neznale šíří dál jako své odborné stanovisko. Pravdou bude spíše to první, protože BIS nepřísluší hodnotit výuku na školách, což znamená, že oblast školství byla do výroční zprávy zakomponována zcela úmyslně a cílevědomě jako forma vlivové operace.

Závažným pochybením byl také postup ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy, který kvůli této věci navštívil ředitele BIS Michala Koudelku. Tento fakt už poněkolikáté odkryl rovněž neschopnost premiéra Andreje Babiše, jenž je odpovědný za vedení vládního kabinetu, který ze zákona jako celek řídí a úkoluje české zpravodajské služby (BIS, VZ* a ÚZSI*). Reálnou situaci české vlády v čele s předsedou Babišem směrem k českým zpravodajským službám* odhaluje za samotného přispění Andreje Babiše produkt 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby.

V této záležitosti je paradoxem, že BIS, která si stěžuje na proruské panslovanství, jež podle ní zasahuje i výuku českého jazyka, je sama ovlivněna sovětskou terminologií.