Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

25. únor 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11096)

Na otázku, co mají Venezuela a Kosovo společného, je možné obecně a trochu „žertovně“ odpovědět, že společnou věcí jsou přece Spojené státy americké. Přesněji jsou to Spojené státy, které mají Kosovo a chtěli by mít nyní i Venezuelu. Řeč je o politické kontrole a ovlivňování chodu země podle potřeb zahraniční politiky USA. Naprosto shodnou společnou věcí, kterou zpravodajští analytici zaznamenali, je jeden konkrétní způsob amerického ovlivňování politické situace uvnitř obou zemí. Bez tohoto ovlivňování by nenastaly určité politické zvraty ani v jednom z obou zmíněných států.

Na rozdíl od Kosova, které je za přispění evropských rádoby spojenců, potažmo členských zemí EU, již pod kontrolou USA, zůstává Venezuela pro americkou administrativu stále nedostupnou. Nedostupnost Venezuely je způsobena také aktivní politikou Ruska, která je vedena jak v otevřené, tak skryté formě. Obě formy působení se snaží využívat i Američané, čímž se Venezuela jako důležitý geografický prostor s nerostnými surovinami stává další oblastí zástupného střetnutí mezi Spojenými státy a Ruskou federací.

I když Američané postupovali v případě Venezuely v jednom bodě shodně jako v Kosovu, nemá tento postup minimálně ze dvou hlavních důvodů stejný účinek. Je tu však ještě něco, čeho se Američané v případě Venezuely obávají, a proto stále vyčkávají s vlastní vojenskou intervencí, která by se pro ně mohla stát nepříjemnou pastí, a tím i ztrátou podpory ze strany vlastních občanů.

11. únor 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení (12060)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) se každoročně časově i obsahově utápí ve tvorbě své výroční zprávy, a to jak její utajované části, tak části neutajované určené pro širokou veřejnost. Pokud zvážíme, že neutajovaná část vychází z části utajované, tak to znamená dvě věci. Zaprvé celý text neutajované části, který je bez konkrétních faktických poznatků fádní a rozplizlý na více než 20 stránkách papíru formátu A4, je rovněž součástí utajované části výroční zprávy BIS. Více než 20 stran utajované zprávy je tak marněním času výkonných politiků, jelikož jim nepřináší nic, co by mohli využít ve svém rozhodovacím procesu*. A zadruhé ani utajovaná část, jež je logicky ještě delší než část pro veřejnost, nemůže obsahovat konkrétní akceschopné poznatky (viz akceschopnost*), protože BIS v části pro veřejnost vůbec nezmiňuje žádný obecný souhrn například o počtu skutečných případů špionáže* nebo třeba o počtu zmařených teroristických útoků*, ale pouze své domněnky(viz analýza vybraného textu v produktu 12059). Obecný souhrn o počtu případů různé kategorie bez uvedení detailů není utajovanou záležitostí, a proto je zřejmé, že ani v utajované části nejsou rozebrány žádné konkrétní případy špionáže či terorismu*, nýbrž jenom to, co si BIS o těchto věcech myslí.

Namísto zveřejnění celkového počtu konkrétních případů po jednotlivých kategoriích (špionáž, terorismus, porušení Ústavy ČR, organizovaný zločin apod.) se BIS hned v úvodu své zprávy chlubí, že různým státním orgánům za kalendářní rok předala asi 1 500 dokumentů a informací. K tomu přidává další „ohromnou“ číselnou statistiku, na čem všem se BIS podílela a co všechno prověřovala. Jenže statistická čísla o počtu informací a aktivit, která jsou uvedena jen tak samostatně, nejsou nijak důležitá. Důležité je, zdali ta velkolepá produkce informací a všemožných aktivit měla vůbec nějaký smysl a využití. O tom však BIS ve své zprávě mlčí, a to jak ve veřejné části, tak z přirozených důvodů i v části utajované.

Pokud chce jakákoli zpravodajská služba poskytnout veřejnosti informace o své roční činnosti, je nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem shrnout informace do krátkého brífinku, jenž by měl být prezentován nejvyšším výkonným politikem. To má svůj význam v tom, že nejvyšší výkonný politik (někde prezident, jinde premiér) svým brífinkem jasně dokládá, že on se svou vládou nesou odpovědnost za činnost příslušné zpravodajské služby, kterou také řídí, a zároveň dokládá, že má přehled o bezpečnostní situaci ve své zemi.

Protože američtí představitelé výroční kontrazpravodajskou činnost* svých služeb veřejně neprezentují – v tomto případě činnost Kontrazpravodajské divize FBI*, je v této oblasti ukázkovým příkladem Ruská federace a její Federální bezpečnostní služba (FSB*). Příkladem je také proto, že BIS ve své zprávě píše o špionáži právě ze strany Rusů, jenže činí tak naprosto převráceně – vzhůru nohama: obviňuje Rusko ze špionáže proti ČR, aniž by česká služba uvedla jediný skutečný případ zjištěné špionáže. Naproti tomu Rusové předkládají informace „postavené nohama na zemi“ – uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* spojených se špionážními aktivitami a počet agentů* (externě spolupracujících osob). Přitom již nejmenují, a tudíž ani neobviňují žádnou konkrétní zemi, což má svůj smysl. Pokud by zveřejnili země zapojené do špionážních aktivit proti nim a spojili je s konkrétními odhalenými případy, poskytovali by třetím zemím zajímavé informace o působení proti Rusku (v případě Ruska by to bylo mnohem větší kvantum informací než u jakékoli jiné země). Navíc je zveřejnění pouhých souhrnných čísel bez uvedení jednotlivých zemí určitou prevencí před dalšími dotíravými otázkami novinářů.   

Někdo by mohl namítnout, že samostatně zveřejněné počty o špionech* a agentech* bez jejich propojení s jednotlivými zeměmi a uvedení dalších podrobností nemusejí být pravdivé. Tuto námitku nelze samozřejmě vyloučit, ale pro zpravodajskou službu je vždy korektnější, když ve veřejné zprávě uvede počty odhalených osob a nezmíní země jejich původu, než když obviní konkrétní země ze špionáže a přitom nezmíní nic o tom, zda byl vůbec někdo odhalen. Pokud si zpravodajská služba vybere variantu uvedenou jako druhou, nejenže tím volí neprofesionální postup, ale musí navíc počítat s tím, že sklidí výsměch. Obvinit někoho ze špionáže bez uvedení jediného faktu, to svědčí o předpojatosti a snaze povýšit přání na jakousi „umělou realitu“. Zdůrazňujeme, že obecné učebnicové teze ani domněnky* nelze považovat za fakta*

Níže předkládáme český přepis brífinku ruského prezidenta o výsledcích činnosti ruské kontrazpravodajské služby* FSB za rok 2017 přednesený 5. března 2018. Čtenáři tento stručný a věcný brífink mohou porovnat s rozvláčnou a zaujatou  veřejnou částí výroční zprávy BIS za stejný rok, avšak zveřejněné až 3. prosince 2018.

4. únor 2019
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12059)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) vydává každoročně se značným zpožděním veřejnou část své výroční zprávy. Zpráva za rok 2017 byla vydána až 3. prosince 2018, tedy s téměř ročním zpožděním (viz úvodní hodnocení této zprávy v produktu 12054). Kromě zpožděného vydávání výroční zprávy BIS, které se ředitel této služby snažil u posledního vydání nešikovně a diletantsky zdůvodňovat (viz produkt 12058), obsahuje každoroční zpráva BIS značné množství slabých míst včetně zcela jasných výmyslů.

Zprávu BIS nelze charakterizovat jako výtvor profesionální zpravodajské služby*, ale jen jako neúspěšnou snahu o vytvoření jakéhosi vědecko-filozofického dokumentu s nezakrytým úsilím přesvědčovat veřejnost o tom, že to, co si myslí vedení BIS, je pravda (veřejná část zprávy BIS za rok 2017 zde). Ano, celá zpráva je pouze o tom, co si vedení BIS myslí, nebo lépe co si chce myslet. Pracovníci BIS totiž ve své zprávě neuvádějí jediný faktický údaj* o tom, co zjistili nebo odhalili – pouze „ve svých představách vyprávějí“, co se na území ČR podle nich děje. Pro příznivce cizích slov se jedná o „iluzivní narativ“ v podání státní instituce.

BIS ve své poslední zprávě za rok 2017 velmi otevřeně a jakoby zasvěceně píše o špionážní činnosti ruských a čínských zpravodajských služeb v České republice. Autoři výroční zprávy dokonce ve spojení s Ruskem zmiňují jakýsi „Koncept hybridního konfliktu“ (?), který doplňují chaotickou a nic neříkající tabulkou s kuriózním názvem „Ruská hybridní strategie v kostce“. Ve zprávě však není jediný údaj o tom, že by BIS odhalila jakoukoli trestnou činnost ve formě špionáže* (vyzvědačství*) neboli, že by odhalila jakéhokoli zahraničního špiona* (vyzvědače*) a spolupracující agenty* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). To výrazně snižuje věrohodnost* výroční zprávy BIS. (O údajných hybridních záležitostech podrobněji v produktu 42001 Mýtus o hybridní válce a v produktu 13044 Termíny jako hybridní ani nepřítel nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace).

BIS tolik propírá a odsuzuje činnost ruských zpravodajských služeb, ale přitom nedokáže napsat věcnou a faktickou zprávu o jejich činnosti. Při svých bezúčelných romanopiseckých snahách by si vedení BIS mělo vzít odborný příklad právě ze strany kritizovaných Rusů, kteří stručně a velmi profesionálně s patřičnými faktickými údaji dokáží veřejnosti prezentovat své konkrétní výsledky v odhalování nezákonných aktivit zahraničních zpravodajských služeb na svém území. Bez toho, aby zveřejňovali zemi původu odhalených osob, vždy uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* provádějících špionážní aktivity nebo pokusy o ně a k tomu celkový počet agentů, tedy osob, které různými způsoby zpravodajcům ze zahraničí pomáhaly v jejich špionážním úsilí. 

Následně detailněji porovnáme poslední výroční výstup BIS s výročním výstupem jejího ruského protějšku Federální bezpečnostní služby (FSB*). Předložíme také českou verzi textu FSB věnovaného výsledkům činnosti v oblasti působení proti zahraničním zpravodajským službám. A v neposlední řadě rozebereme vybraný text ve zprávě BIS se zaměřením na věty, které nedávají smysl v praktické činnosti zpravodajské služby, a na věty, jejichž slovesná skladba mění jejich význam až na komickou úroveň.  

31. leden 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11095)

Navzdory ohlášenému stahování amerických sil ze Sýrie, kde navíc vojenské síly USA působí bez legitimního oprávnění – tedy v rozporu s mezinárodním právem, pokračuje zásobování amerických vojáků v Sýrii materiálem všech vojenských tříd včetně stavebního a opevňovacího materiálu – třída IV (Američané rozlišují deset materiálových tříd pro vojenské potřeby a zásobování). Stejně tak počet amerických vojáků rozmístěných v Sýrii se k lednu 2019 nesnížil, ale naopak navýšil.

Problematika stahování amerických sil ze Sýrie je rozebrána v těchto zpravodajských produktech:

Změnit politický režim v Sýrii se Spojeným státům skrze podporované sunnitské povstalce nepodařilo, o to více se nyní snaží ovlivňovat a zpomalovat konečnou fázi ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Je zde však ještě jeden skrytý a pro Američany významný cíl.

25. leden 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13055)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Případ číslo 13 dokládá několikanásobné provinění České televize ohledně zpravodajství o situaci v Sýrii a o situaci na Ukrajině. V rámci zpravodajských a publicistických pořadů přistupují redaktoři ČT k informování o dění na Ukrajině a v Sýrii rozdílným způsobem, a to především v popisování činnosti dvou hlavních soupeřících aktérů – Ruské federace a Spojených států amerických. Na jedné straně se snaží podsunout divákům vše, co snižuje kredit Ruska, a na straně druhé pak zase zamlčet vše, co by naopak snižovalo kredit USA. Pracovníci ČT se tímto způsobem například vyhnuli předložení faktů* o tom, kdo jako první začal porušovat druhou minskou dohodu (tzv. Minsk II), kdo spojil svoji činnost s výročím narození Adolfa Hitlera a kdo skutečně provedl neoprávněný vpád do cizí země.