Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

15. květen 2020
Předplatitelé

Analytická úloha – řešení se zdůvodněním odpovědí (31016)

Produkt přímo navazuje na dokument 11130, ve kterém byl nastíněn problematický obsah Ústavy ČR a zadána analytická úloha s osmi otázkami. Nyní přinášíme odpovědi na všechny otázky z uvedené analytické úlohy, jež je vztažena na obsah Ústavy České republiky.

Před předložením odpovědí a jejich zdůvodněním si nejprve připomeňme znění otázek:

OTÁZKY

  • 1) Které dva body Ústavy jsou v rozporu, co se týče svrchovanosti (suverenity) České republiky?
    • Upřesnění: Který bod svrchovanost republiky zdůrazňuje a který ji naopak omezuje?
  • 2) Jaký příklad v omezení státní suverenity vystoupil na povrch ve spojení se zaváděním vládních opatření proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2?
    • Upřesnění: Jsou známy nejméně dva příklady. Jako odpověď uveďte alespoň jeden příklad.
  • 3) V jakém smyslu se prolíná moc zákonodárná s mocí výkonnou?
  • 4) Jaké dva sliby může podle Ústavy skládat jeden vrcholný politik v jednom funkčním období?
  • 5) V jakém případě se může člen vlády doslova „vykašlat“ na jednání vlády a sám za sebe podat návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny?
  • 6) Jaký závazek uvedený v Ústavě ve skutečnosti neexistuje?
    • Upřesnění: V Ústavě se o závazku hovoří obecně v množném čísle.
  • 7) Který bod Ústavy vrcholní politici nectí a jednají v protikladu s jeho obsahem?
    • Upřesnění: V souvislosti s tímto bodem existuje více příkladů vztažených na naše „spojenectví“ se západními mocnostmi.
  • 8) Jaký nepřesný a neodborný termín je zakomponován v Ústavě v souvislosti s vojenskými operacemi?
    • Upřesnění: Postačí uvést onen termín bez vysvětlování, proč je nepřesný.

Některé otázky mají snadnější řešení, jiné vyžadují více přemýšlení nad textem Ústavy a zapojení logického úsudku. Čtenářům, kteří své odpovědi zasílali na adresu EXANPRO, činilo nejvíce problémů správně odpovědět na otázky číslo 2, 6, 7 a 8. Odpověď na otázku číslo 2 vyžaduje znalost postupu vlády při zavádění opatření proti šíření koronaviru. Tento postup byl v různé míře prezentován v médiích. Řešení otázky č. 6 má vzhledem k textu Ústavy přesnou a jednoznačnou odpověď. U otázky č. 7 může vzniknout polemika, přičemž je možné souhlasit i s jinými odpověďmi. A otázka č. 8 se vztahuje k vojenské terminologii a k nesprávně překládaným termínům z anglického jazyka, přičemž se jedná o konkrétně zmíněné sousloví v Ústavě ČR.

Nyní se podívejme na správné odpovědi a jejich odůvodnění.

11. květen 2020

Úvodní hodnocení (12081)

V týdeníku Respekt č. 18 vydaném 27. dubna 2020 se objevila krátká zpráva označená jako glosa, která nesla titulek „Muž s ricinem“. Ve zprávě se uvádí, že na Letiště Václava Havla Praha přicestoval muž s ruským diplomatickým pasem. Ten měl podle zdrojů Respektu cestovat s kufříkem, ve kterém měl mít jed ricin [1]. Zpráva dále sděluje, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezpečnostní riziko pro dvojici českých politiků. Jedná se o starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09), který nechal odstranit sochu ruského vojenského velitele maršála Ivana Koněva, a o pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti), který vyvolal přejmenování náměstí před ruským velvyslanectvím na náměstí Borise Němcova [2]. Policejní ochrana byla přidělena také starostovi Prahy-Řeporyje Pavlu Novotnému (ODS), jenž inicioval vybudování pomníku vlasovcům [3].

Předseda vlády Andrej Babiš se k celé záležitosti a zprávě z Respektu nedokázal explicitně vyjádřit a raději se podle svého zvyku uchýlil k obecným frázím typu, že jsme svrchovaný stát a že je nepřijatelné, aby nám někdo zasahoval do naší suverenity. K tomu ale doplnil jednu zajímavou skutečnost, a to, že celá záležitost je předmětem prověřování (viz pořad ČT „Události“ ze dne 28. dubna 2020). Druhou zajímavou skutečností je to, že premiér jako příjemce utajovaných informací* od zpravodajských služeb* zanedbal v tomto spojení jistou věc. (Obě zajímavé skutečnosti jsou spolu s dalšími věcmi rozebrány a vysvětleny v samostatných analýzách* – viz přehled na konci produktu.)

Za vyvolání aféry ohledně ruského záměru vraždit bílkovinným toxinem na území ČR je odpovědná Bezpečnostní informační služba* (BIS), která pro své mocnější západní partnery sehrává roli agenta* v politickém boji Západu proti Rusku (podle české zpravodajské terminologie* bychom BIS mohli nazvat organizací jednající ve prospěch zahraniční zpravodajské služby*). Medializace případu „muže s ricinem“ je součástí klamné operace*, jejímž cílem je pokračovat ve znevažování ruského režimu a ve vytváření negativního veřejného mínění o politice Ruské federace. Dalším cílem operace je přinutit vládu, aby přijala určitá opatření vůči ruskému diplomatickému zastoupení v ČR. BIS však opakovaně prokazuje, že tyto operace provádět neumí, čímž se sama diskredituje (blíže o nízké odborné způsobilosti BIS viz např. produkty 31014, 31013, 12069 a 13069 a dále viz archiv podkategorie Působení zpravodajských služeb). Vystupování BIS je dlouhodobě tak slabomyslné, že jsme přistoupili na vytvoření první zpravodajské satiry o práci BIS (viz produkt 12080 Bizoni se dostali do slepé uličky aneb Trvalé zatracení tří českých komunálních politiků).

Poznámka: Pojmenování „klamná operace“ je v tomto případě výstižnější než termín zpravodajská hra*, která je jako dlouhodobá klamná činnost obvykle vedena prostřednictvím získaného cizího agenturního zdroje* (agenta*, přebouraného zdroje*), agenta provokatéra* apod. Do zpravodajské hry pochopitelně patří šíření klamných informací (dezinformací*), úmyslně viditelná činnost atd.

Zákulisní odpovědnost BIS nevědomě potvrdily Lidové noviny, když ve svém deníku vydaném 9. května 2020 publikovaly článek s názvem „Před Rusem s ricinem varoval anonym“. V článku jsme napočítali celkem 18 rozporů až nesmyslů a celý článek hodnotíme jako druhou část takzvané zpravodajské fabulace* (intelligence fabrication) nebo zpravodajské historky* (intelligence narrative). První částí fabulace je glosa v týdeníku Respekt (viz první odstavec produktu), v níž jsme taktéž nalezli nesrovnalosti a vysokou míru předpojatosti (celkem 16 položek). Článek v Lidových novinách vyšel jako nutná improvizace BIS, která vyplynula z vývoje kauzy v posledních dnech.

Dalším přispěvatelem v dovytváření příběhu o ruské operaci k eliminaci tří českých komunálních politiků se stal webový portál Seznam Zprávy, který 10. května zveřejnil článek s názvem „Ruský špion: V kufru jsem vezl dezinfekci a bonbony“ (přehledový a hyperlinkový název: „Mluvili jsme se špionem, kvůli němuž mají čeští politici policejní ochranu“). V tomto článku jsme nalezli celkem 25 pochybných položek.

Pochybné položky ve výše vyjmenovaných článcích se vztahují k takzvaným situačním rozporům*, interním* a externím rozporům*, situačním mezerám*, k domněnkám* vydávaným za fakta* a k nesprávné odborné terminologii. Tyto pochybné položky odhalují skutečnou úroveň novinářů v jejich schopnosti pokrývat záležitosti spojené se zpravodajskými službami. Obsah článků je vhodným materiálem pro analytické kurzy zpravodajských analytiků a novinářů. Jako analytický seminář je lze využít pro vzdělávání politiků.

Novináři zapojení do vytváření zpravodajského příběhu se odkazují na své zdroje*, což je taktéž zajímavé. Každý novinář hovoří o svých zdrojích v množném čísle. To evokuje otázku, kolik těch zdrojů vlastně je. Vypadá to jako kdyby z každé bezpečnostní složky podílející se na ochraně komunálních politiků nebo monitorování činnosti ruských diplomatů unikaly informace. Je zde ale nutné počítat s tím, že zdroje se mohou překrývat. To znamená, že jeden zdroj poskytuje informace více novinářům, aniž by o tom novináři věděli. Aby zdroj zachoval zdání jedinečnosti (exkluzivity) v tom, že poskytuje informace jen jednomu novináři, tak žádnému novináři nepodává zcela shodné informace, nýbrž trochu či více pozměněné (např. se kromě jedu ricin náhle objeví další mnohem silnější jed v podobě neurotoxinu saxitoxin a k tomu se doplní, že BIS vlastně informoval anonym – viz článek v Lidových novinách). Pozměňování a úprava informací jsou velmi patrné v obsahu článků tří výše zmíněných sdělovacích prostředků. Články se shodují jen v něčem, ale naopak si často odporují, což lze zahrnout mezi tzv. externí rozpory* (rozpory mezi dvěma různými zprávami). A to je na tom také zpravodajsky zajímavé a o něčem to vypovídá. (Podrobněji jsou novinářské články analyzovány v samostatných produktech – viz přehled na konci produktu.)

O zdrojích informací můžeme sdělit následující: Primárními zdroji* až na výjimky v potvrzování dění kolem tří komunálních politiků nejsou příslušníci Policie ČR ani politici, ale příslušníci původní organizace, od které všechno vzešlo, tedy příslušníci BIS zasvěcení do klamné operace. K řízeným únikům informací* mohou zapojení kontrazpravodajci z BIS používat prostředníky neboli nastrčené osoby či ze zpravodajského hlediska sekundární zdroje*, které novináře takzvaně „krmí požadovanými kousky informační potravy“, která je jim podávána podle potřeby vzhledem k vývoji klamné operace. Avšak způsob vedení klamné operace, kde důležitou roli hrají právě média, je nešťastný a diletantský.

Novináři, kteří se podílejí na vytváření zpravodajské historky, nedokáží z různých důvodů (neznalost, politická předpojatost apod.) vyhodnotit spolehlivost* svých zdrojů a věrohodnost* poskytovaných informací. Tito novináři vydali již šest výstupů počínaje prvotním obecným „výkřikem“ o ruské hrozbě pro české komunální politiky v internetovém článku, jenž byl 21. dubna zveřejněn na webu Respektu. Týdeník Respekt poté přidal další články ve svých týdenících č. 18 (viz první odstavec), č. 19, kde byl publikován článek s titulkem „Nebezpečný zabiják“, a nejnověji v č. 20 vydaném 11. května s článkem „Ruská stopa“. Dále je to článek v Lidových novinách a článek na portálu Seznam Zprávy (oba články viz výše).

BIS již delší dobu ohlupuje výkonné politiky a zákonodárce, kteří se nechají nebo chtějí být ohlupováni. Politici tuto hru s BIS musejí hrát úmyslně, protože jinak by na tom z hlediska svých rozumových schopností museli být hodně špatně. Výrazným příkladem „ohlupovaného“ výkonného politika je premiér Babiš, který s ředitelem BIS Michalem Koudelkou navštívil ústředí americké zpravodajské služby CIA* (i tímto způsobem byl formován netečný postoj Babiše k činnosti BIS – viz produkty 12075 a 12061).

Výrazným příkladem „ohlupovaného“ zákonodárce je v současné době poslanec Radek Koten (SPD), který je předsedou Výboru pro bezpečnost. Ten již dvakrát vynesl mylný závěr o práci BIS. Poprvé se tak stalo v případě zapletení BIS do zakázky na informační systém k elektronickým dálničním známkám (IS EDAZ), kde jako předseda výboru oznámil, že BIS jednala v mezích zákona a že svým jednáním neporušila zákon. To byl samozřejmě chybný závěr, neboť žádný zákon neumožňuje BIS, aby vstupovala do státní zakázky. Počínání BIS nad rámec zákona nebylo navíc schváleno vládou, která jako celek řídí české zpravodajské služby, proto můžeme činnost BIS nazvat jako svévolnou (proč BIS jednala protizákonně a jak pochybili výkonní politici a zákonodárci je podrobně vysvětleno v produktech 12075 a 12076).

Podruhé se předseda Radek Koten zmýlil či podvolil právě v případě údajného ruského zpravodajce* s jedem ricin. Výbor pro bezpečnost v čele se svým předsedou si na 6. května 2020 předvolal ředitele BIS, aby se vyjádřil k některým článkům uveřejněným v předchozích dvou týdnech v internetovém i tištěném vydání periodika Respekt (v té době byly informace o ruském zpravodajci s ricinem publikovány již ve dvou vydáních Respektu, a to v Respektu č. 18 vydaném 27. dubna a v Respektu č. 19 vydaném 4. května). Sněmovní výbor vyslovil po jednání s ředitelem BIS podporu v konání ředitele Koudelky a podporu BIS v boji proti cizím zpravodajským službám (rozuměj proti ruským službám). Tím výbor potvrdil, že ani nepoložil nebo nezkoumal ty nejzákladnější nesrovnalosti – například únik utajovaných informací do sdělovacích prostředků, k čemuž v případě zpravodajských služeb existuje jednoduchý postup pro odhalení provinilce. Doplňme, že ve sněmovním Výboru pro bezpečnost jsou zástupci ze všech parlamentních stran a hnutí.

Někdo by mohl namítnout, že BIS by přece kvůli úniku informací nepodala trestní oznámení sama na sebe. Jenže tato námitka vinu z BIS nestírá, ba naopak by mohla být přitěžující okolností s ohledem na to, jakým způsobem BIS trestní oznámení podala a jakým způsobem bude BIS ovlivňovat činnost příslušného státního zástupce či zástupkyně. Podivné je, že BIS trestní oznámení podala až 6. května, tedy až 15 dní po zveřejnění úvodního „výkřiku“, respektive devět dní po zveřejnění několika konkrétních věcí se zahrnutím jedu ricin (Respekt č. 18). Velmi zvláštní také je, že se BIS s podáním trestního oznámení a prohlášením o své nevině aktivně snaží o své vlastní vyloučení z podílu na úniku informací. Je tedy zásadní, zda bude vyšetřování pokrývat všechny zúčastněné složky včetně BIS, anebo zda bude vedeno jen mimo BIS. Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že z dosavadního šetření* vyplynulo, že k nezákonnému prozrazení utajovaných informací došlo mimo BIS. Jenže dosavadní šetření bylo provedeno prvkem BIS, a to Odborem inspekce BIS. Tento odbor je přímo podřízen řediteli BIS, takže co by tento odbor mohl z hlediska vedení zpravodajských operací ze strany BIS vyšetřit? A to se týká i vedení klamných operací.

Na tematiku z prostředí zpravodajských služeb se v týdeníku Respekt zaměřují novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří svými články pokrývají i stávající případ údajného ruského zpravodajce s ricinem. Také zde by mohla vyvstat námitka, že tito dva novináři nemohou informace čerpat přímo od BIS, jelikož neměli s BIS v roce 2012 dobré vztahy. Tehdy Kundra a Spurný napsali článek „Dvojí agent na útěku – Jak ruský špion Rachardžo obelstil BIS“. A BIS se zlobila, což dala najevo reakcí na svém webu. Jenomže tahle doba je už dávno pryč. Ondřej Kundra píše v posledních letech pochvalné články na BIS a jejího ředitele Koudelku a za to se mu dostává zajímavých informací o práci BIS. Příkladem je produkt 12046 Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2) s pokračováním v produktu 12047 a produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS.

produktu 12046 jmenovaném v předchozím odstavci jsou rovněž poukázány a vysvětleny přetrvávající odborné nedostatky novinářů Kundry a Spurného v psaní o působení zpravodajských služeb. Tito novináři si mnohdy ani neuvědomují, o jakých nesmyslech píší (blíže viz příslušný produkt). Jaroslav Spurný navíc v jednom pořadu České televize kdysi prohlásil, že studenty učí pravidlo, že zpráva bez uvedení zdroje není věrohodná. To je samozřejmě nesmysl, protože obsah zprávy nemůže být posuzován jen podle toho, jestli je u ní uveden zdroj. Hodnocení zprávy se vždy skládá ze dvou věcí: z hodnocení věrohodnosti obsahu zprávy a z hodnocení spolehlivosti zdroje zprávy. U zprávy může být klidně uvedeno třeba deset zdrojů, a přesto nemusí být věrohodná. Naproti tomu i zpráva bez uvedení zdroje může mít cenný obsah. Novinář Spurný v tomto případě prokázal velkou neznalost v práci s informacemi, přičemž zavrhl podstatnou část práce zpravodajských služeb, policie, ale také třeba historiků při práci s „nepodepsanými“ historickými dokumenty. Velmi podrobně se tomuto tématu věnuje odborný výklad 21013 Jak se hodnotí informace aneb Jsou informace bez uvedení zdroje nevěrohodné?

Novináři Kundra a Spurný se ale nemohou učit od BIS, jelikož BIS rovněž prokazuje hluboké odborné neznalosti o zpravodajské práci. Blíže k nedostatkům BIS viz produkt 23006 Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami? (Vědomostní test D).

Problematika údajné ruské operace s cílem odstranit nepohodlné české politiky je rozebrána z několika pohledů v samostatných produktech:

  • Pohled zpravodajský – analýza a hodnocení zákulisí klamné operace ze strany BIS za přispění zahraničního partnera (viz produkt 12082 – díl 1/2 a produkt 12083 – díl 2/2
  • Pohled politický – objasnění závěru o neschopnosti české vlády řídit BIS a postihovat její protizákonnou činnost na základě analýzy (ne)konání politiků v příslušné kauze
  • Pohled novinářský – rozbor rozporů v novinářských článcích a slabých míst novinářů
  • Pohled vyšetřovací – postup ve vyšetřování* úniku utajovaných informací a nalezení hlavního viníka

Produkty s uvedenými pohledy se budeme snažit zpracovat do srozumitelné podoby a publikovat na webu EXANPRO. Připravované odborné analýzy prokáží provinění BIS a neschopnost výkonných politiků a zákonodárců, kteří se z různých důvodů svým pasivním přístupem k pochybné práci BIS podílejí na snižování její odborné úrovně, porušování zákonů a zanedbávání skutečných bezpečnostních hrozeb*.


[1] Ricin je bílkovinný jed, který se získává ze semen rostliny skočce obecného (ricinovník). Ricin je používán jako vražedná zbraň, přičemž může být do těla podán skrze polknutí (konzumaci stravy), vdechnutí nebo s pomocí injekce. Při vdechnutí a injekčním podání má otrava rychlejší a silnější průběh – známky otravy se v tomto případě projevují obvykle do 6 hodin. Po konzumaci ricinu se známky otravy projevují během 6 až 12 hodin. Vážné komplikace mohou zahrnovat vnitřní krvácení a poškození či selhání sleziny, ledvin a jater. Po vdechnutí může k vážným komplikacím patřit selhání plic, což může skončit smrtí následkem udušení. K prvotním příznakům otravy patří symptomy podobné chřipce jako např. bolest hlavy, k nimž se později přidávají žaludeční potíže s průjmem a zvracením a těžkosti při polykání. Při vdechnutí toxinu se mezi prvními symptomy objevuje kašel a horečka. Pokud je do těla dopravena smrtelná dávka, nastává smrt nejpozději do tří až pěti dnů. Smrtelná dávka ricinu představuje desítky až stovky mikrogramů, což rovněž závisí na způsobu podání (obvykle se uvádí v rozmezí 70–500 µg). Pokud smrtelnou dávku ricinu vztáhneme na semena skočce obecného, pak je tuto dávku možné získat z asi 20 semen této rostliny.

[2] Boris Němcov byl ruský opoziční politik, který kritizoval prezidenta Vladimira Putina. V roce 2015 byl Němcov zavražděn v Moskvě. Vražda nebyla komplexně objasněna.

[3] Vlasovci byli příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA), kteří na konci druhé světové války bojovali po boku nacistů pod vedením svého soukmenovce generála Andreje Vlasova. Pocházeli z řad ruských emigrantů a válečných zajatců, kteří kolaborovali s německými fašisty. Jejich přítomnost v Praze a jejím okolí v době Pražského povstání vycházela především z jejich kalkulu vylepšit si na sklonku války své postavení a využít Prahu jako bod svého přesunu na západ k americkým jednotkám.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12081
Úvodní hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
4. květen 2020

Zpravodajská satira (12080)

Úvodní poznámka: Vzhledem k opakovaným pochybným příhodám a až tragikomickému vývoji situace jsme neodolali a protentokrát jsme zvolili výstupový žánr ve formě satiry. K tomuto žánru je vhodné doplnit, že události a postavy ve zpravodajské satiře mohou být někomu povědomé, ale jakákoli podobnost s reálným životem je čistě náhodná, nebo vyplývá z podobných zkušeností čtenářů. Celý příběh je situován do období nouzového stavu, a to konkrétně do 17. a 18. týdnu roku 2020.


Lačný novinář Tundra z časopisu Despekt spěchá na schůzku se svým zdrojem, který má vždy ty nejpikantnější informace z prostředí BIS. Není to zdroj přímo z BIS, jak by si mohl někdo myslet, ale již neaktivní vysloužilý bizon, jenž se vžil do role prostředníka mezi BIS a novinářem Tundrou. (Bizon je slangový termín pro příslušníka BIS odvozený od výrazu BISon.)

Tundra spěchá, nedívá se napravo nalevo, potí se a celé jeho tělo se chvěje vzrušením. Tundra je vzrušen pomyšlením, že bude mít zase sólokapra, kterým udiví celou českou společnost. Náhle se Tundra zastavuje a trhaně se rozhlíží kolem sebe. Jeden by si mohl pomyslet, že vykonává úkony spojené s ochranou proti sledování, ale proč tak zmateně a tak očividně? Ale kdepak ochrana proti sledování, Tundra náhle zjistil, že má sice správnou rychlost, ale špatný směr. Vrací se o jednu ulici zpět, mění směr a znovu nabírá své tempo.

Čím blíže je Tundra k místu schůzky, tím více zrychluje své tempo. Ale co se to děje? Tundra znenadání zjišťuje, že má v patách muže, který se za ním pohybuje stejně rychlým tempem. No to snad není možné! Tundra dále zjišťuje, že muž v jeho patách vyvinul větší tempo a že ho pomalu dohání. Tundra nelení a z hodně rychlé chůze přechází do běhu až z toho funí do roušky jako zvíře. Muž za jeho zády najednou vykřikne: „Tundro, ty vole, kam to běžíš?!“ 

Tundra se zarazí, otočí se a poznává, že tím mužem je jeho zdroj – jeho Zlatý důl, jak ho přezdívá. A záhy poznává, že přešel nebo skoro přeběhl místo schůzky, které mělo být v konspiračním bytě v jednom z domů za ním. Jakmile Zlatý důl rozpozná, že je Tundra v obraze, otáčí se a kráčí zpět ke správnému vchodu do domu. Zlatý důl nečeká, až k němu Tundra dokráčí, ale ihned vchází do domu. V krátkém sledu za ním vchází také lehce unavený a udýchaný Tundra.

Jakmile Tundra opatrně vstupuje do otevřených bytových dveří v přízemním patře, Zlatý důl čekající uvnitř v předsíni ho chytne za kabát, prudkým pohybem ho vtáhne dovnitř a dveře rychle zavře. „Venku běháš jak srnec a tady by sis to chtěl napřed vočuchat?“ oboří se na Tundru a dodává: „Ještě že jsem čuměl z okna, jinak jsem tě prošvih.“ Tundru polije studený pot. Pomyšlení, že by minul místo schůzky a nezískal senzační informace, v něm vyvolává mdloby. Rychle se ale uklidní, sedne si ke stolu v kuchyni a hladově se ptá: „Tak co, jak jste pokročili s tím ruským zabijákem? Anebo už je těch zabijáků u nás víc?“

„Jo, je jich víc, ale nejsou z Ruska,“ odpoví Zlatý důl a sedne si naproti Tundrovi. Oba se na sebe chvíli dívají, jako by se jim něco nezdálo. Po chvíli Zlatý důl řekne: „Sundáme si ty blbý roušky.“ Oba tak učiní a znovu se jeden na druhého zahledí, ale každý má při tom jiný výraz v obličeji. Zlaťák, jak ho Tundra zkráceně nazývá, se dívá zasmušile a přemýšlí, jak další informace podat. Tundra se dívá překvapeně a vůbec neví, co si má pod těmi slovy o větším počtu neruských zabijáků představit.

„Hele Tundříku,“ začne důvěrně Zlaťák, „seš dobrej novinář a vždycky ty články napíšeš perfektně.“ Tundra se zavrtí jako pochválený pes. Zlaťák pokračuje: „Ale teď to musíš napsat hodně dobře, protože se situace zkomplikovala.“ Zlaťák se odmlčí. Tundra zvedne obočí, nakloní se ke Zlaťákovi a ztišeným hlasem se ptá: „Co se stalo? Nestačí vám síly, když těch zabijáků přibylo?“

„Ale copak síly, spíš rozum,“ pospíší si s odpovědí Zlaťák, ale rychle pokračuje: „Co ti to vlastně vykládám? Vždyť víš, že ti mohu podávat informace jen v náznacích. A už vůbec bych neměl mluvit o tom, co se děje uvnitř BIS.“ Zlaťák se náhle zarazí, upřeně pohlédne na Tundru, nakloní se k němu a pronese: „Ale jednu věc ti řeknu. Bizonům asi hoří koudel pod zadkem. Ještě že tam už nejsem.“

„Ale to snad ne,“ podiví se Tundra. Ale když vidí Zlaťákův ustaraný obličej, tak chlácholivě dodává: „To snad nebude tak hrozné. To nebude koudel, ale jenom malá koudelka.“ Zlaťák sebou škubne, propíchne Tundru očima a sám sebe se v duchu ptá, o čem nebo o kom to ten Tundra sakra mluví?

Zlaťák se uklidní, vstane od stolu a mlčky a pomalu směřuje k bytovým dveřím. Při tom jemně našlapuje na špičky bot. Tundra s otevřenou pusou zírá, co to Zlaťák náhle provádí. Zlaťák se zastavuje těsně před bytovými dveřmi, znehybní a pouze hlavu natáčí střídavě doprava a zase doleva. To aby dopřál svým slechům lépe zachytit jakýkoli zvuk. Po chvilce jako když americký šerif tasí svůj kolt, vymrští Zlaťák svou ruku, chytne kliku bytových dveří a prudce otevře dveře dokořán. Když za dveřmi nikoho nespatří, uvolní své strnulé tělo a dveře v poklidu zavírá. Otočí se a už normální chůzí kráčí zpátky ke stolu. Když vidí Tundrův udivený obličej, tak mu zkušeně vysvětluje: „Jenom jsem kontroloval, jestli někdo neposlouchá za dveřma.“

A Tundra ještě zkušeněji odpovídá: „Já vím, Rusáci jsou všude.“ Zlaťák ohromen Tundrovou odpovědí si polohlasně povzdychne: „Hm, kdyby jenom Rusáci.“ Tundra nechápe, a proto ani nic neříká. Zlaťák si sedá zpátky ke stolu, šibalsky se na Tundru usměje a povídá: „Ty máš rád slovní náznaky a hádanky, co?“

„Ano, strašně rád. Ty hádanky totiž nabízejí tolik různých výsledků, že si vždycky něco vyberu. A vždycky je z toho novinářská bomba. Ale nikdy bych nechtěl napsat novinářskou kachnu,“ odvětí Tundra. Zlaťák si jen pomyslí něco o tom, že by Tundra napřed musel vědět, jak taková novinářská kachna vypadá. Tuhle myšlenku ale Zlaťák rychle vypouští z hlavy, protože je mu to vlastně jedno, jelikož Tundra dělá přesně to, co chtějí bizoni. Opře se o opěradlo židle, založí si ruce na prsou a říká: „Hele Tundříku, mým úkolem je ti zase něco naznačit, ale ještě nevím, jak to udělám. Minule jsem ti naznačil a ty sis to dokonale domyslel. A prej ses trefil do černýho. Aspoň to tak říkal nejvyšší bizon, šéf všech bizonů a skoro generál Kalídelka.“

„No, kdybych se trefit neměl, tak nic nepíšu. Ale já už mám ten správnej novinářskej čuch. Ale zpátky k té další hádance. Můžete mi to zase převést na nějaký ten televizní seriál jako minule. Ten náznak s tím seriálem Bez vědomí byl skvělej. Hned jsem se podíval na všech šest dílů a pochopil, co jste mi chtěl říct,“ pochválí se Tundra.

„Všech šest dílů?“ podiví se Zlaťák, „vždyť jsem říkal, že to rozluštění je až v tom posledním šestým díle. No ale co, hlavně žes na to přišel. Rusobijecká klika bizonů z toho tvýho článku měla ohromnou radost. Seš vážně dobrej, žes tu zakódovanou hádanku vyřešil.“

Tundra se tetelí blahem a nedá mu to, aby si své umění v dešifrování hádanek před Zlaťákem nezrekapituloval: „No víte, mluvil jste o tom, že tři komunální politici dostali kvůli nějaké hrozbě policejní ochranu. Naznačil jste mi, že ta hrozba je spojena s jedním písmenem a že to písmeno mám jako páté v pořadí ve svém jméně. A když jsem si to své jméno napsal na papír, tak jsem si spočítal, že je to písmeno „R“. Dále jste mi řekl, že se za tím písmenem skrývá národnost té hrozby a taky jeden určitý jed, kterej lze použít jako vražednou zbraň. K tomu jste mi dal ten článek o muži z Liberce, který v roce 2012 vyrobil a přechovával ricin. No a pak jste mi řekl, ať se podívám na ten seriál Bez vědomí, kde uvidím, co se může stát českým politikům. No a když jsem v tom seriálu viděl ty Rusáky z KGB s tím jedem, tak mě to všechno docvaklo. Takže písmeno „R“ jsou Rusáci a zároveň jed ricin. Potom jste mi řekl, že ta hrozba je už tady i s kufříkem a že je to spojeno s cizí tajnou službou, co patří k té národnosti, a že všechno jde přes jejich ambasádu v Praze. Z toho jsem si odvodil, že by to mohla být ruská ambasáda. No a pak stačilo, když jste mě odkázal na ten let z Ruska. A já jsem potom z toho všeho vytvořil takovou pěknou glosu do časopisu Despekt.“

Zlaťák si pomyslí, že lepšího šiřitele zpravodajských příběhů by jen tak nenašli. Ještě že se Tundra neptá a je dobré že už vůbec nepokládá sofistikovaný otázky jako například, jakou funkci na ruský ambasádě zastává ten ruskej diplomat z tajný služby, co přijel s tím ricinem, anebo jak byl vlastně odhalen ten ricin. Zlaťák si v duchu oddychne, neboť by absolutně nevěděl, jak by měl na tyhle otázky reagovat, když ani nezná odpovědi. Zažene myšlenky a vrátí se k hlásné troubě bizonů: „Tundro seš fakt dobrej, ale další hádanka bude těžší. Už jsem ti řekl, že se všechno zkomplikovalo, protože těch zabijáků je tady víc a taky že tihle nejsou z Ruska. Ale ty už budeš vědět, jakej další stát si tam dosadit.“

Tundra na nic nečeká a ihned vypálí svůj odhad: „Tak to musí být jedině z Číny, nebo z Íránu, anebo že by byli ze Severní Koreje?“ Odmlčí se, ale je vidět, že stále usilovně přemýšlí nad dalšími možnostmi. Zlaťák si mne ruce a libuje si, jak ten Tundra šlape podle bizonskej předpokladů. Ale současně si pomyslí, že kdyby Tundra věděl, o jakou zemi se skutečně jedná, tak by se zhrozil a rázem zestárnul o deset let.

Zlaťák se náhle zarazí a pohlédne na mobil. Vezme ho do ruky a něco v něm čte. Pak mobil položí a povídá: „Tak mám s tou další hádankou počkat na jednoho vysoce postavenýho bizona, kterej se k nám přidá.“ Zlaťák si dá ruce za hlavu a natáhne si nohy. Dívá se na Tundru, který se blaženě usmívá. Tundru hřeje pocit, že se s ním chce setkat bizon v aktivní službě, a ještě k tomu je to někdo s vyšší šarží.

Ozve se ťukání na dveře od bytu. Zlaťák vyskočí, popojde ke dveřím a zvolá: „Kdo tam?“ Za dveřmi se ozve: „Tady bizon.“ Zlaťák otevře a zjišťuje, že tam nestojí ledasjaký bizon, ale ten nejvyšší bizon, a dokonce v uniformě. Zlaťák uskočí stranou a šéf bizonů Kalídelka projde dovnitř. Při vstupu do dveří vyčítavě utrousí směrem ke Zlaťákovi: „To ses nemohl podívat do kukátka a pustit mě rovnou!?“  Zlaťák zavírá dveře a při tom se ohrazuje: „Ale vždyť v těch dveřích žádné kukátko není.“ Kalídelka se zachmuří a praví: „No dobře, nebudeme se o to přít.“

Než stačí Kalídelka postoupit dále do bytu, Zlaťák náhle vyštěkne: „Šéfe, neměl byste do konspiračního bytu chodit raději v civilu?“ Nejvyšší bizon se zarazí, odfrkne si a vypustí: „Jenom klid. Než se tenhle byt stal konspiračním bytem, tak jsem v něm bydlel. Takže lidi mě tady znaj a je jedno kdy a v čom se tady courám.“ Zlaťák vyvalí oči a hodlá něco namítnout, ale Kalídelka ho předběhne: „Ty seš stará škola. Nezapomeň, že pod svícnem je největší tma.“ Zlaťák nechápe, co má být tím svícnem – snad sám nejvyšší bizon, který tu svítí v uniformě. „Navíc mám roušku, takže mě nikdo nepozná,“ doplňuje Kalídelka. Zlaťák vytřeští oči na šéfovu roušku, na které je propagační nápis „BIS“.

Zlaťák přejde očima z roušky na šéfovy nárameníky, zahledí se na ně a s úžasem vyhrkne: „Šéfe, vás už konečně povýšili na brigádního generála?“ Kalídelka se napřímí, zvedne ramena a odpovídá: „To mám zatím cvičně, ale cítím ve vzduchu, že to už konečně přijde. Tahle akce musí být přece nějak oceněna, ne?“

Kalídelka si sejme roušku z obličeje a strčí si ji pod nárameník, jako by to byl baret. Brigadýrku odhodí na věšák, ale netrefí se. Otočí se na Tundru a popojde k němu. Zlaťák ho rychle předejde a představuje Tundru: „Tak tohle je novinář Tundra z časopisu Despekt.“ Tundra se postaví, Kalídelka mu podává ruku a říká: „Ale vždyť já Tundru přece znám a Despekt taky. Koneckonců ten despekt máme i u nás, ale hlavně k Rusku.“ Zlaťák se otočí k Tundrovi a představuje mu šéfa bizonů: „Tak toto je sám nejvyšší bizon, zatím plukovník Kalídelka.“ Tundrovi se údivem podlomí kolena a je mu zase na omdlení, ale podaří se mu přesto zasípat: „To je pro mě ten nejkrásnější den mého života setkat se s největším kontrarozvědčíkem a rusobijcem. Jsem váš obdivovatel a velký fanda.“ Kalídelka ho poplácá po ramenou se slovy: „To já vím. To už poznám z těch vašich článků, které si rád čtu, zvláště když jsou správně protiruské. A taky rád poslouchám vaše slova nahraná ze všech schůzek.“ Tundra se sveze na židli a překvapeně si povzdechne: „Tak vy mě odposloucháváte?“

Kalídelka opáčí a přejde z vykání na tykání: „Nebuď tak blbej jako ten Jaltýnek od premiéra Rabiše, kterej tvrdil, že premiéra odposlouchával nějakej novinář. Copak tě může odposlouchávat někdo, kdo je s tebou na schůzce? To může dělat jen nezúčastněná osoba.“ Tundra pozvedne své psí oči a snaží se namítnout: „No vždyť vy jste ta nezúčastněná osoba.“ Nejvyšší bizon se osopí: „Ále jdi do háje. Já přece patřím k té jedné ze dvou zúčastněných stran. A tady náš vysloužilý neaktivní bizon si může jako účastník schůzky zaznamenávat její průběh, jak chce. Může si to nahrávat, může si to zapisovat a může vlastně všechno. Už to chápeš?“

Tundra je z toho nešťastný a stále namítá: „Vy jste mi ale tyhle pravidla neřekli.“ Kalídelka se na něj zamračí: „A proč bysme ti je měli říkat!? Dozvíš se je sám, až tě někdo klepne přes prsty. No ale pojďme k tomu článku, cos napsal. Obsah to má povedený, ale trochu si mě naštval, že to nebylo na obalu časopisu jako hlavní článek, ale divně schovaný uvnitř časopisu. Ještě že to ti ostatní novináři vyčmuchali a všude rozšířili.“

„No víte,“ brání se Tundra, „šéfredaktorovi to přišlo hodně špionážní a měl strach to vyřvávat. Řekl, že se musíme špionážně přizpůsobit a ukrýt to dovnitř časopisu pod titulek glosa.“ Kalídelka mávne rukou: „Nuže dobrá. Ale víš, proč jsem přišel?“ Tundra si pospíší s odpovědí: „Abyste mi dal další hádanku.“ Nejvyšší bizon se usměje: „Samá voda. Na hádanky je tu náš vysloužilec. Já jsem přišel, protože chci předplatné na časopis Despekt.“

„No to se dá lehce zařídit,“ reaguje s potěšením Tundra, „řekněte mi adresu a já to zařídím.“ Kalídelka začne diktovat adresu jednoho odloučeného pracoviště. Zlaťák poslouchá a náhle do toho vstoupí: „Ale šéfe, tam je přece ukrytej ten starosta Kolněv.“ Kalídelka se podiví: „Cože!? Jak to, že to nevím? A jak to, že to víš ty, vysloužilče?“ Zlaťák se rovněž podiví: „Vždyť jste se mi tím posledně chlubil do telefonu.“

„No dobře, přeskočme to. Tak si aspoň Kolněv počte a pak mi to vždycky dovezou,“ odbyde tenhle problém nejvyšší bizon. „Tundro, poslyš, tu druhou hádanku si budeme muset napřed v úzkém kruhu ujasnit, než ti ji řekneme. Ale ty víš, jak máš prozatím samostatně pokračovat. Navíc budeš mít ještě hodně času, abys k téhle věci napsal plno článků,“ změní náhle téma Kalídelka. Tundra zvedne obočí a táže se: „Dneska nic nebude? A jak to, že budu mít hodně času?“

Kalídelka přejede pohledem po obou spolusedících, pokrčí rameny a vážným hlasem pronese: „Až dneska jsem si uvědomil, že jsme tak trochu v prdeli a tam jsme rozhodně být nikdy nechtěli. Ty tři politici jsou už totiž zatraceni do konce svýho života. A kdy jejich život skončí, to my nevíme.“ Oba přísedící otevřou pusy dokořán a zírají, co to ten Kalídelka vykládá. Ten pokračuje: „No podívejte se, mě políbila analytická múza a já dospěl k tomu, že my ty tři naše protiruský spolubojovníky budeme muset hlídat už nastálo.“ Na chvíli se odmlčí a významně při tom pokyvuje hlavou. „Chtějí je Rusáci odstranit? Chtějí!“ odpovídá si Kalídelka sám na svou otázku, „a chtějí je zabít jenom tento týden nebo snad jenom tento měsíc? Ne! Oni o to budou usilovat pořád! Za rok, za deset let! Takže ti naši policajti ochranáři mají o práci postaráno. No přece je nemůžou jen tak přestat hlídat.“

Zbylí dva účastníci schůzky uznale pokyvují hlavami. „No to dává smysl. To jejich hlídání jen tak přerušit nepůjde,“ přitakává Zlaťák, „ledaže by Kolněv vrátil sochu zpátky na místo, primátor Houba znovu přejmenoval náměstí a starosta Potrhlý zrušil ten svůj pomník.“ Kalídelka bouchne do stolu: „A to teda ne! To se radši zastřelím!“ Pak se zarazí, pomalu se posadí zpátky na židli a omluvným hlasem pronese: „To byl vtip. Na to já nemám.“

„A pánové, to ještě není všechno,“ znovu významně vyhrkne Kalídelka, „když je třeba po půl roce přestanou hlídat a on je potom nikdo rok dva nezabije, tak to jsme taky v prdeli, protože to bude vypadat, že jsme si to všechno vymysleli.“ Šéf bizonů zmlkne, skloní hlavu a zahltí svou mysl myšlenkami na své zbožňované spojence. Přemítá si ve své hlavě, že tu informaci mu přece dali jejich nejlepší spojenci, tak to přece musí být pravda. A byli to taky oni, kdo předal na NÚKIB informace o těch kyberútocích. A přece mu jako nejvyššímu bizonovi říkali, že tu kampaň s kyberútoky a s tím zabijákem pěkně propojí a udělají superkampaň proti Rusku. Ale tyhle dvě kampaně se až tak moc nepropojily a ta první navíc utichla, tak je z toho Kalídelka pojednou nesvůj.

Kalídelka si uvědomuje, že od té doby, co ho spojenci ocenili, jim slouží ještě více než předtím a je s tím spokojen, protože oni ho proslaví. Slouží jim víc než premiéru Rabišovi a tomu to vůbec nevadí, jelikož Rabiš byl při jeho oceňování přítomen, takže ví, co je úkolem bizonů a nebude jim v tom bránit. Kalídelka si libuje, jakou má skvělou pozici. A taky ví, že premiér ani nevystoupí proti tomu, že od bizonů unikají utajované informace. Tahle byla zrovna ve stupni „TAJNÉ“ a Rabiš to ví, když tu informaci dostal.

Na informace spojenců nedá Kalídelka dopustit a je odhodlán se jimi nadále řídit. Ale je toho na něj náhle trochu moc. Uvědomuje si také, že ti tři politici jsou trvale zatraceni a on neví co s tím, nebo snad co s nimi? Ví, že ani spojencům se tenhle stav nehodí a budou v tom chtít nějak pohnout. Je toho prostě moc a Kalídelka už pomýšlí na bizoního psychologa, kterého bude muset zase navštívit.

Všichni tři tam teď bezradně sedí s hlavami skloněnými, do nichž nevstupují žádné nápady.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Zpravodajský produkt 12080
Zpravodajská satira
© 2020 Agentura EXANPRO

 

1. květen 2020
Předplatitelé

Analytická úloha s hodnocením (31015)

Zpravodajský produkt v podobě analytické úlohy volně navazuje na dva výstupy, které rozebíraly vládní úskok. Tímto úskokem se vláda chtěla zbavit své odpovědnosti za přijetí dvou konkrétních a pokračujících krizových opatření, což učinila tak, že tato opatření od určité doby převedla na jedno jediné ministerstvo. Této kauze ohledně pochybení vlády se včetně rozboru falešné obhajoby výkonných politiků věnují produkty 11131 a 11132.


ZADÁNÍ ANALYTICKÉ ÚLOHY (část A)

Následující analytická úloha se týká analýzy vládního dokumentu, který je jedním z více dokumentů spojených s výše zmíněnou kauzou. Zadání úlohy se skládá z předloženého dokumentu a úkolu pro jeho analýzu.

Dokument k analýze

Dokumentem k analýze je vládní dokument z kategorie písemností nazvaných jako „Usnesení vlády České republiky“. V tomto případě se jedná o „usnesení“ č. 309 ze dne 26. března 2020. Přečtěte si níže předložený vládní dokument a přejděte na úkol k jeho analýze uvedený pod kopií dokumentu.

Poznámka: Dokument předložený k analýze není shodný s dokumentem zobrazeným na obrázku u tohoto produktu v přehledu nejnovějších produktů. U obou zobrazených dokumentů se však jedná o problematické vládní dokumenty, pro které lze uplatnit stejný úkol k analýze se shodnými otázkami.

                     

 

Úkol k analýze

Obsah vládního dokumentu je z hlediska činnosti vlády nepřípustný. To ostatně vyplývá již z nadpisu zpravodajského produktu ve formě analytické úlohy. Vaším úkolem je prostřednictvím rozboru dokumentu najít odpovědi na následující otázky:

1) Proč by se dokument s tímto obsahem neměl nazývat Usnesením vlády ČR?

2) Jaký rozpor je v obsahu dokumentu ohledně přijetí krizového opatření?

3) Jaký problém se nachází v uvedeném mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví?

Poznámka: Pro řešení analytické úlohy není nutné znát obsah kauzy s pochybením vlády – je to ale vhodná pomůcka. Už při pohledu na obsah samotného vládního dokumentu je možné bez dalších doplňujících informací nalézt určité nesrovnalosti – to se vztahuje především k prvním dvěma otázkám. U třetí otázky je vhodné disponovat znalostí aktuální situace a znalostí příslušných zákonů.

Řešení analytické úlohy je uvedeno níže ve druhé části zpravodajského produktu (část B).

27. duben 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11132)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11131.

Vláda v čele s Andrejem Babišem nedodržela zákonný postup pro řešení krizových situací, a tak soudu nezbývalo nic jiného než zrušit ta opatření, která byla přijata neoprávněně a kuriózně jen jedním ministrem. Jednalo se o opatření ohledně omezení volného pohybu osob a opatření o omezení maloobchodního prodeje.

U části veřejnosti se rozsudek soudu setkal s nevolí, protože tato část veřejnosti se domnívá, že soud vystoupil proti někomu, kdo chrání životy českých občanů. Jenže tato část veřejnosti se buď neseznámila s klíčovými fakty, anebo dosud neprohlédla či nechce prohlédnout dlouholeté pokrytectví premiéra Babiše. Domnělý ochránce Babiš v tomto případě žádným ochráncem není. Jak by mohl chránit občany ten, kdo se zbavil odpovědnosti v rozhodování o krizových opatřeních tím, že zmíněná opatření přenesl na jediného ministra? Vláda o těchto dvou výše jmenovaných opatřeních odmítla rozhodovat, tudíž vláda jako celek v této oblasti nikoho nechránila. Tito popuzení občané by se neměli obracet k soudci, ale k předsedovi vlády a ptát se ho, proč se on jménem vlády zřekl těchto opatření. Soudní rozhodnutí je možné považovat také za výzvu vládě, aby se znovu přihlásila ke své odpovědnosti a řešila krizovou situaci jako vládní sbor. 

Ministr zdravotnictví nemohl v době nouzového stavu o těchto dvou opatřeních rozhodovat jako osamocený ministr, a navíc charakter těchto opatření ani nepatřil do působnosti jeho resortu, čímž by o nich nemohl rozhodovat ani v době, kdy by žádný nouzový stav neplatil. Podrobně je selhání vlády a jejího předsedy Babiše objasněno v předchozím produktu.  

Následně na příkladech vystupování politiků k této kauze vysvětlíme, v čem tkví bezcharakternost premiéra Andreje Babiše, falešné služebnictví vicepremiéra Karla Havlíčka, bázlivost prvního vicepremiéra Jana Hamačka a zavádějící rétorika prezidenta Miloše Zemana. Ohodnotíme také zákonodárný sbor, který v této věci nepředvedl svou správnou kontrolní funkci, což se trvale opakuje.