Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

5. červenec 2018

Specifické hodnocení (13043)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

PŘÍPAD 10 (nevědomá aktivní dezinformace, manipulace s diváky skrze posouvání významu události a nečestné zakrývání vlastní blamáže)

V kauze zinscenované vraždy ruského novináře Arkadije Babčenka se pracovníci České televize dopustili hned trojího pochybení, přičemž již poněkolikáté předvedli svůj předpojatý postoj vůči Ruské federaci a naopak náklonnost k politickému trendu Západu, pro jehož vedoucí mocnosti je Rusko z jistých důvodů předurčeným nepřítelem. Česká televize nepřinesla k tomuto případu objektivní zpravodajství s objasněním situace, jelikož neoslovila žádného nestranného specialistu.

Před koncem dne, kdy se psalo datum 29. května 2018, přinesly sdělovací prostředky zprávu o zavraždění novináře Babčenka. Ruský novinář Arkadij Babčenko kritizující ruský režim a pobývající na Ukrajině měl být zavražděn střelnou zbraní ve večerních hodinách zmíněného dne. Avšak následujícího dne 30. května odpoledne se konalo rozuzlení, když se Babčenko po boku ředitele ukrajinské bezpečnostní služby*  SBU* Vasila Hrycaka a generálního prokurátora Jurije Lucenka objevil živ a zdráv na tiskové konferenci. Překvapeným novinářům zástupci státu sdělili, že celá hra byla režírována ukrajinskou státní mocí s cílem dopadnout skutečného vraha, který byl na Babčenka nasazen údajně z ruské strany. Posléze byla do hry vložena i zinscenovaná vražda, která podle ukrajinských úřadů měla za cíl rozplést systém najímání nájemných vrahů, způsob jejich placení a odhalit původní organizaci, která si vraha najmula.

Pojďme ale na začátek aféry, kdy byla zpráva o zavraždění ruského novináře rozšířena do světa. V ruských médiích se zpráva objevila asi ve 20.40 hodin (29. května 2018) a v českých sdělovacích prostředcích krátce po 21. hodině téhož dne. Česká televize ale ještě ten samý den narychlo připravila zařazení tohoto tématu do pořadu „Horizont“, jenž začíná ve 21.30 hodin. Ve zmíněném pořadu byl osloven novinář Ondřej Soukup z Hospodářských novin, který se s Babčenkem osobně zná. Česká televize představila českého novináře jako přítele zavražděného. Rozhovor samozřejmě vyzněl v neprospěch Ruské federace, když novinář Soukup svou řeč uzavřel tím, že to zapadá do celkového obrazu vražd kritiků Kremlu.

To ale zřejmě nebyl jediný rozbor podsunuté vraždy provedený Českou televizí. Vycházíme z toho, že z exponovaného večera 29. května jsou na webu ČT nedostupná videa dvou pořadů. To je zvláštní, protože se jedná o pořady „90´ ČT24“ a „Zprávy ve 23“. Tyto pořady jsou v jiných dnech vždy přístupné a lze si je přehrát. Avšak u zmíněných dvou pořadů je místo videozáznamu tento text: „Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.“ Proč není možné přehrát běžné pořady ČT z večera, kdy byla zinscenována vražda novináře Arkadije Babčenka? Co se v těchto pořadech v ten večer aktuálně řešilo, případně tam bylo narychlo přidáno?

Je potvrzené, že Ondřej Soukup vystupoval také v pořadu „Zprávy ve 23“ ze dne 29. května, ale tento pořad nelze záhadně v tento den spustit v internetovém vysílání. Proč? Pořad „90´ ČT24“ ze stejného dne je uveden s tématem „Letní teploty na konci května?“, ale ani tento pořad není možné přehrát. Všechny ostatní díly uvedených pořadů, které byly vysílány v jiných dnech před i po inkriminovaném dni, jsou v internetovém vysílání dostupné.  

V souvislosti s nespolehlivými ukrajinskými úřady to byl od pracovníků ČT zbytečně zbrklý rozbor události, který mohl počkat do druhého večera. Stačilo, aby pouze sdělili, co se podle ukrajinských médií stalo v Kyjevě, a počkali s rozborem případu na dostatek věrohodných a potvrzených informací. Jenže Česká televize v případě obvinění Ruska vždycky spěchá, aby mohla přispět k nastavenému politickému trendu.

To je první pochybení České televize, kdy bez dostatečného potvrzení a ověření údajů o události, ze které přirozeně nebyly k dispozici žádné fotografie či videozáznam jako z jiných incidentů, okamžitě organizovala zavádějící a předpojaté rozhovory. Tím se ČT aktivně podílela na šíření dezinformace*, aniž by si to byla vůbec schopna uvědomit. Přitom se sami redaktoři ČT snaží poučovat diváky, jak se chránit před dezinformacemi a jak ověřovat zprávy.

Druhým pochybením České televize pak bylo, že bez jakéhokoli odůvodnění odstavila v inkriminovaný večer ze svého internetového vysílání dva pořady: „Zprávy ve 23“ a „90´ ČT24“. Patrně se jednalo o snahu zakrýt vlastní blamáž ohledně zavádějícího obsahu, jenž byl vložen narychlo bez potvrzení jeho platnosti jenom proto, že se negativně dotýkal ruského režimu a vyhovoval tak postoji ČT.

Třetí pochybení se vztahuje k chování redaktorů a moderátorů ČT, kteří se po poznání pravdy o falešné smrti Babčenka stále snažili využít tuto aféru proti ruskému režimu. Příkladem je pořad „Interview“ ze dne 31. května 2018, do kterého byl pozván opět novinář Ondřej Soukup, aby mohl pokračovat tak, jak se to ČT hodilo. Soukup slovy svého zahraničního kolegy Babčenka hovořil o ruské vojenské mašinérii, která v Sýrii a na Donbasu zabíjí desítky lidí denně (viz příslušný pořad). V této interpretaci ale pozapomněl do celkového obrazu zahrnout srovnávací faktické údaje* o civilních obětech vzniklých v rámci zahraničních aktivit Američanů, kteří se velmi aktivně snaží vytlačit Rusy z klíčových geografických prostorů* a měnit rozložení sil.

Jiným příkladem třetího pochybení je pořad „Události, komentáře“ ze dne 30. května, kde se jedno z témat týkalo právě aféry Babčenko. Aby to nevyznělo jako jednoznačný propadák pro ukrajinské úřady a samozřejmě i pro Českou televizi, uvedl na závěr rozhovoru k danému tématu moderátor David Borek, že případů vražd ruských novinářů je víc, a vyzval zpravodaje ČT Miroslava Karase, ať namátkově zmíní dva tři případy, které jsou nejpodivnější z hlediska toho, jak se to stalo, nebo z hlediska toho, jak dopadlo nebo nedopadlo vyšetřování. Od tématu zinscenované vraždy jsme se tak náhle posunuli ke statistice zavražděných novinářů na území Ruské federace a k dalším údajům v neprospěch ruské strany.

Uvedený případ o nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství porušil minimálně tato ustanovení z Kodexu České televize:

„5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

 „5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

„5.14 Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor“.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13043
Specifické hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
30. červen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza (12042)

Rozporuplný a britskými dezinformacemi* opředený incident, při němž byli 4. března 2018 v anglickém městě Salisbury napadeni (podle tvrzení britských úřadů nervově paralytickou látkou) bývalý dvojitý agent* Sergej Skripal a jeho dcera Julie, měl posloužit nejen v obecném tažení proti ruskému režimu, ale byl zaměřen také proti působení Rusů v Sýrii.

Po údajném chemickém incidentu v syrském městě Dúmá odehraném dne 7. dubna 2018 se dva dny nato v britských médiích náhle objevují zprávy o spojení Rusů v Sýrii s incidentem v Salisbury. Jedná se o zachycení komunikace odeslané ze Sýrie do Moskvy, a to v den incidentu v Salisbury, tedy 4. března 2018. Komunikaci zachytili pracovníci zpravodajského pracoviště britského královského letectva umístěného na Kypru. V této komunikaci byly dle sdělovacích prostředků zachyceny informace o tom, že „balíček byl doručen” (the package has been delivered) a že „dvě osoby se úspěšně stáhly” (two people had made a successful egress). Hned z několika důvodů lze odbornou argumentací doložit, že se jedná o zpravodajskou fabulaci* Britů (podrobněji dále v textu).

Další zvláštností je to, že si podle médií britský důstojník, jenž na Kypru hodnotil zachycené zprávy, vzpomněl na jinou zprávu s podobnými slovními obraty zachycenou předešlý den. Tato předchozí zpráva byla ale údajně ignorována (médii už nebylo vysvětleno, co bylo obsahem předchozí zprávy). To je další podivnost, která podporuje existenci cílené zpravodajské fabulace (objasnění dále v textu).

Záchyt komunikace byl podle médií součástí britského souboru zpravodajských informací* předložených zahraničním vládám jako jeden z „důkazů* o vině ruského režimu. Soubor těchto informací, jenž obsahoval spíše dílčí zpravodajské konstrukce*, byl zahraničním vládám předložen ještě před vyhoštěním ruských diplomatů z několika zemí. A právě na základě britského bezobsažného závěru bylo jako akt solidarity s Velkou Británií v reakci na incident v Salisbury vyhoštěno 151 ruských diplomatů z 27 zemí a z ruské mise při NATO.

Problematice incidentu v Salisbury se podrobně věnují tyto zpravodajské produkty:

Chemický incident v syrském městě Dúmá je součástí následujícího produktu:

Celá záležitost s obsahem zachycené komunikace a způsobem uvolnění této „skutečnosti“ přes sdělovací prostředky se s ohledem na zásady provádění zpravodajských operací a zpravodajské komunikace jeví velmi podezřele.

Podívejme se, jak tuto situaci se zachycením údajné komunikace vysvětlují a hodnotí specialisté na zpravodajské operace a na zpravodajskou analýzu.

26. červen 2018

Specifická analýza (11074)

Produkt jako třetí díl navazuje na dokument 11072 (díl 1/2) a dokument 11073 (díl 2/3). První díl obsahuje úvodní objasnění ke spolčení výkonné a soudní moci s přehledem osob, jež se provinily, a se shrnutím bodů, proti nimž se provinily. Dále první díl v příslušné kauze rozebírá výkonnou moc – konkrétně činnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a premiéra Andreje Babiše. Druhý díl pak rozebírá činnost ústavních soudců – konkrétně tříčlenného senátu složeného ze soudců Jana Musila, Jana Filipa a Jaromíra Jirsy, dále potom nečinnost a podporu ze strany jejich nadřízených, a to konkrétně předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, místopředsedkyně ÚS Milady Tomkové a místopředsedy ÚS Jaroslava Fenyka.

Závěrečný třetí díl se zaměřuje na osoby a státní orgány, jež měly konat, aby zjednaly nápravu, a ukázat, že v České republice stále existuje právní řád. Avšak tyto osoby a státní orgány nekonaly, čímž podtrhly nejenom skutečnost o špatně fungujícím právním systému, ale také skutečnost o nefunkčním kontrolním mechanismu a ztrátě suverenity či svrchovanosti České republiky (čl. 1 Ústavy ČR), jejíž zástupci se řídí potřebami a požadavky silnějších mocností na úkor platných zákonů. K těmto osobám a orgánům patří:

  • Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
  • Prezident republiky
  • Soudcovská unie ČR
  • Orgány státního zastupitelství
  • Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

Senátoři měli být prvními, kteří měli reagovat na porušení právních norem a ukázat, že v České republice funguje kontrolní mechanismus. Senát dává souhlas ke jmenování ústavních soudců, a stejně tak je možné pouze se souhlasem Senátu zahájit trestní stíhání soudců Ústavního soudu. Avšak senátoři ostudně mlčí a nezmohli se ani na kritické prohlášení vůči Ústavnímu soudu tak, jak to běžně činí vůči určitým politikům. Podle nich je vše v pořádku, protože se to týká Spojených států, k nimž máme podle jejich vyjádření spojeneckou vazbu (blíže o postoji senátorů viz produkt 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají).

Poslanci by v této kauze měli vystoupit proti počínání výkonných politiků z hnutí ANO 2011. Jenže spolčení výkonné a soudní moci nikomu z poslanců nevadí. Někteří voliči by očekávali, že se projeví především poslanci KSČM a SPD, ale i ti v tomto případu mlčí, neboť mají plno práce s přemýšlením o vyjádření důvěry právě sestavované vládě. Jak je patrné, otázka právního a svrchovaného státu není pro poslance tak důležitá, jako politické manévrování, jímž by si mohli politicky přilepšit. Poslanci již dlouhou dobu dokazují, že v Poslanecké sněmovně neexistuje řádná politická opozice, ale pouze snaha domluvit se, aby každý politický subjekt nějakým způsobem profitoval.

Prezident republiky Miloš Zeman se nijak nesnažil na pochybnou činnost výkonných politiků a ústavních soudců poukazovat. Pouze se vyjádřil na otázku související s kauzou, že za určitých okolností mohl být porušen zákon. To bylo z jeho strany vše a nelze se tomu divit. Prezident Zeman by totiž musel vystoupit proti premiérovi Andreji Babišovi, kterého dlouhodobě a silně podporuje. Jenže jak to potom tedy je s postojem prezidenta Zemana ke svrchovanosti České republiky a právnímu řádu ČR?

Prezident Zeman se chová podivně, a to nejenom ve vztahu ke kauze Jevgenije Nikulina. Nejdříve se snaží ovlivnit ministra Pelikána, aby vydal Nikulina do Ruské federace, což nebyl z jeho strany žádný nátlak, jak se někteří domnívají – ministr spravedlnosti se mohl stále rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez toho, aby mu v tom někdo aktivně bránil. Avšak záhy prezident přehlíží viditelné spolčení výkonné a soudní moci a již nic nenamítá. Co z toho vyplývá? Prezident Zeman si hraje svou vlastní hru ve svůj vlastní prospěch, nikoli tak ve prospěch České republiky a právních norem.   

Soudcovská unie ČR, ačkoli má ve svých stanovách, že je jejím účelem prosazovat a chránit nezávislost soudců, tak porušení nezávislosti Ústavního soudu rovněž přehlíží a netroufá si cokoli namítnout. Přitom by měla požadovat vysvětlení ohledně prohlášení ÚS na sociální síti Twitter (30. března) a pozdějšího vypracování usnesení ÚS o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina zveřejněného až 3. dubna, ale s datem vyhotovení k 27. březnu. A to už nemluvíme o zpolitizování činnosti soudců v době přítomnosti amerického politika Paula Ryana v České republice (viz otázky pro Ústavní soud ve druhém dílu).

Orgány státního zastupitelství taktéž mlčí, přitom by mohly začít tím, že by se optaly ministra Pelikána, kdy obdržel od Ústavního soudu rozhodnutí o tom, že se ústavní stížnost Nikulina odmítá (čímž by se rušilo pozastavení jeho extradice), když o tom nevěděl ani jeho zastupující advokát jako stěžejní účastník soudního řízení.

Bezpečnostní informační služba (BIS) prohlašuje, že vyhodnocuje informace, které ohrožují Ústavu ČR a ostatní zákony země. Ale měla by k tomu doplnit, že se tato její činnost nevztahuje na prohřešky směrem k USA, jelikož Spojené státy jsou naším „spojencem“. Bylo by asi hodně pošetilé chtít po BIS, aby vystoupila proti komplotu organizovaného vládou, která vlastně BIS řídí. Na to by museli mít vedoucí činitelé BIS opravdu kuráž. Avšak odvaha ve jménu spravedlnosti se v podřízené České republice nevyskytuje.

ZÁVĚR

Všechny tři díly analyzované kauzy slouží jako jakýsi žalobní návrh pro orgány odpovědné za dodržování českých zákonů včetně Ústavy ČR a prosazování právního státu. K tomu doplňujeme, že kauza „Čapí hnízdo“ je proti kauze „Nikulin“ jen bezdůkazní blamáží. Kauza Nikulin je skutečným komplotem výkonné a soudní moci s jasnými znaky a je nanejvýš alarmující, že Andrej Babiš byl prezidentem ČR i po tomto komplotu podruhé jmenován českým premiérem.  

Pokud bychom žili ve skutečném právním státě, o který zákonodárci dbají, viděli bychom reakci senátorů, po níž by jmenovaní ústavní soudci museli přinejmenším rezignovat, a reakci poslanců, kteří by okamžitě prohlásili, že v žádném případě nevysloví důvěru vládě v čele s Andrejem Babišem.

Související zpravodajské produkty:


Zpravodajský produkt 11074
Specifická analýza
© 2018 Agentura EXANPRO
22. červen 2018

Specifická analýza (11073)

Produkt jako druhý díl navazuje na dokument 11072, který obsahuje úvodní objasnění ke spolčení výkonné a soudní moci s přehledem osob, jež se provinily, a se shrnutím bodů, proti nimž se provinily. Předchozí dokument dále v této kauze rozebírá výkonnou moc – konkrétně činnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a premiéra Andreje Babiše.

Na řadu přichází moc soudní v podobě Ústavního soudu ČR. V kauze Nikulin není prvořadý výsledek soudního rozhodnutí, ale především způsob a časové a politické okolnosti, které ovlivnily činnost ústavních soudců. I zde budeme hovořit o podezření, protože rozebírané osoby nebyly zatím z ničeho obviněny. Budeme tedy zachovávat právní řád, i když je provinění jmenovaných osob prokazatelné.

PODEZŘELÍ ÚSTAVNÍ SOUDCI

3) Ústavní soudci tříčlenného senátu ÚS ve složení Jan Musil (předseda), Jan Filip a Jaromír Jirsa jsou podezřelí z porušení vlastního usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018, z porušení zákona č. 182/1993 Sb., z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82) včetně porušení slibu ústavního soudce (čl. 85) a z manipulace s úřední listinou.

Výše jmenovaným usnesením tříčlenný senát rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než stejný tříčlenný senát rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

Náhle se ale v Praze objevil americký politik Paul Ryan (blíže viz produkt 11065), což vyvrcholilo tím, že 30. března 2018 šest minut po půlnoci vzlétá americký letoun z Prahy směr USA a s Nikulinem na palubě. Do této doby Ústavní soud mlčel a platilo tedy usnesení ÚS ze dne 20. února 2018 s odložením zmíněné vykonatelnosti. Avšak po zahájení nočního transportu ruského občana do Spojených států nastalo něco nevídaného. Někdo z Ústavního soudu cítil potřebu vydat okamžité prohlášení na sociální síti Twitter a ještě téže noci v čase 02:59 hod. na účtu Ústavního soudu oznámil následující:

„ÚS odmítl ústavní stížnost Jevgenije Nikulina jako zjevně neopodstatněnou.“

Proč Ústavní soud ve tři hodiny ráno (viz dokument 11067), kdy byl ruský občan Nikulin asi v polovině své cesty do USA, zveřejňuje, že stížnost Nikulina se odmítá? Velmi podezřelé chování! A kdy vlastně tříčlenný senát ÚS přijal a vypracoval ono rozhodnutí o odmítnutí uvedené stížnosti?

Rozhodnutí ÚS o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina bylo zveřejněno ve formě usnesení až 3. dubna 2018, avšak dokument je datován k 27. březnu 2018. Mezi vypracováním dokumentu a jeho zveřejněním je tak patrná podivuhodná časová mezera, jež činí celých sedm dní. Proč takové otálení, když se jednalo o mezinárodní záležitost a ještě k tomu v době, kdy do České republiky překvapivě zavítal předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan?

Na tuto otázku existuje po prozkoumání všech detailů včetně chování ústavních soudců jen jediná odpověď: V době, kdy ÚS na síti Twitter oznámil, že se stížnost Nikulina odmítá, nebylo totiž vypracováno ještě žádné rozhodnutí, ale už nastalo spolčení výkonné moci s mocí soudní s cílem vyhovět požadavku USA, a to urychleně v době, kdy do ČR nečekaně přijel americký politik Paul Ryan. Ústavní soudci proto rychle a nezvykle reagovali svým vyjádřením ve tři hodiny ráno a teprve potom se pustili do vypracování usnesení s předem avizovaným rozhodnutím, které neoprávněně antedatovali ke dni 27. března 2018.      

Pokud by bylo usnesení ÚS 530/10 ze dne 27. března 2018 skutečně vypracováno v uvedený den, pak by bylo zvláštní, že s ním nebyli seznámeni všichni účastníci řízení tak, jak ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Advokát Martin Sadílek, jenž zastupoval stěžovatele Jevgenije Nikulina, byl stěžejním účastníkem řízení, avšak informaci o odmítnutí ústavní stížnosti zjistil až z médií 30. března během dne, kdy již byl jeho klient Nikulin vydán a dopraven do USA.

Ústavní soudci tedy pochybili tak jako tak, případně hned dvakrát. Poprvé tím, že popřeli odložení vykonatelnosti vydání Nikulina do zahraničí učiněné v usnesení ze dne 20. února v době, kdy ještě nemohli mít vypracováno usnesení s rozhodnutím o zamítnutí stížnosti. A podruhé tím, že u svého rozhodnutí údajně ze dne 27. března nerespektovali to, že nemohlo být vykonatelné před doručením jeho písemného vyhotovení účastníkům řízení. Přitom ÚS má na svém webu podle zákona č. 182/1993 Sb. toto sdělení:

„Rozhodnutí jsou v databázi zpřístupňována poté, co jsou vyhlášena a rozeslána účastníkům řízení (nálezy), resp. poté, co jsou vykonatelná, tj. doručena účastníkům řízení (usnesení).“

Rozhodnutí senátu ÚS učiněné údajně 27. března bylo provedeno ve formě usnesení, což tedy znamená, že mohlo nabýt charakter výkonu až poté, co ho písemně obdrželi účastníci řízení. To se však nestalo, a i přesto byl Nikulin vydán cizí mocnosti. A ústavní soudci tříčlenného senátu Musil, Filip a Jirsa mlčeli a nic nenamítali. S nimi mlčeli i předseda ÚS Pavel Rychetský, místopředsedkyně ÚS Tomková a místopředseda ÚS Fenyk. Také tohle je důkazem o záměru Ústavního soudu vyhovět zahraniční mocnosti prostřednictvím spolčení se s výkonnou mocí zastoupenou v tomto případě ministrem Pelikánem a premiérem Babišem.

Pokud bychom připustili, že tříčlenný senát ÚS vypracoval usnesení 27. března tak, jak ústavní soudci předstírají, pak musíme pokládat následující otázky:

  • a) Proč bylo usnesení o zamítnutí ústavní stížnosti Nikulina datováno ke dni 27. března, tedy ke dni, kdy v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zdůrazněným cílem cesty do Prahy (viz produkt 11065) bylo docílit extradici Nikulina do USA?
  • b) Uvědomovali si ústavní soudci zpolitizování celé kauzy už jenom tím, že spojili den svého rozhodnutí s dnem vystoupení amerického politika v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a jeho ochotnému vyjadřování k případu Nikulina z pohledu USA na tiskové konferenci rovněž ve stejný den?
  • c) Proč ÚS nerozhodl o zamítnutí stížnosti Nikulina až např. měsíc po odjezdu Paula Ryana z ČR?
  • d) Jak je možné, že se nepodařilo během následujících dvou pracovních dnů (28. a 29. března) doručit písemnou formu usnesení ÚS advokátovi Sadílkovi, který zastupoval Nikulina v analyzované kauze?
  • e) Jak je možné, že i přes nedoručení písemného vyhotovení rozhodnutí ÚS účastníkům řízení (právnímu zástupci Nikulina) byl Nikulin vydán do USA, když podle zákona o Ústavním soudu (zákon č. 182/1993 Sb.) nemohla být naplněna vykonatelnost tohoto usnesení?
  • f) Proč ÚS nezasáhl proti konání ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, když toto konání odporovalo zákonu a velmi pravděpodobně i usnesení ÚS 530/18 ze dne 20. února 2018?
  • g) Proč ÚS zveřejnil obsah usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina až sedm dní po jeho údajném vypracování?
  • h) Proč ÚS oznámil na sociální síti Twitter odmítnutí stížnosti Nikulina až 30. března a ještě k tomu v 02:59 hod., když usnesení o tomto zamítnutí vypracoval již 27. března?

Ústavní soudci svým pochybným výkonem porušili slib ústavního soudce, podle kterého by se měli rozhodovat nezávisle a nestranně. V této kauze však projevili až příliš viditelnou závislost a podřízenost potřebám cizí mocnosti. Ústavní soudci kupili ve spěchu svá pochybení a ať to vezmeme z jakéhokoli směru, nemohou se ústavní soudci vyvázat z porušení výkonu své funkce.

4) Předseda ÚS Pavel Rychetský, místopředsedkyně ÚS Milada Tomková a místopředseda ÚS Jaroslav Fenyk jsou podezřelí z podpory nebo přímo z aktivního nabádání k porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018, k porušení zákona č. 182/1993 Sb., k porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82) včetně porušení slibu ústavního soudce (čl. 85) a k manipulaci s úřední listinou.

Všichni tři jmenovaní vedoucí soudci Ústavního soudu nezasáhli proti neoprávněnému záměru výkonné moci a naopak podpořili a zakryli činnost svých podřízených – tříčlenného senátu ÚS. Tím se sami provinili proti bodům vyjmenovaným výše. Pokud by jednali v souladu s právem, museli by vystoupit jak proti aktivitě výkonných politiků, tak proti činnosti svých podřízených.

Nečinnost osob a státních orgánů, jež měly konat a zjednat nápravu je předmětem závěrečného dílu analyzované kauzy.

Související zpravodajské produkty:


Zpravodajský produkt 11073
Specifická analýza
© 2018 Agentura EXANPRO
18. červen 2018

Specifická analýza (11072)

Česká národní vláda a Ústavní soud ČR se velmi okázale provinily vůči zákonům České republiky a proti zásadám výkonu funkcí ve státní správě. Nejedná se o první případ, ale mohlo by se jednat o případ „poslední“ nebo alespoň ojedinělý, pokud by ovšem v rámci své odpovědnosti reagovali zákonodárci a další příslušné státní orgány.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci zneužívají své postavení zpravidla v politických kauzách spojených s cizí mocností nebo vlastní kariérou. S cizí mocností byl propojen i případ ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž byl vydán do Spojených států amerických v rozporu s českým právním řádem. Případ Nikulina je názornou ukázkou toho, jak může být činnost ústavních soudců zpolitizována a jak se politici i soudci snadno podřizují požadavkům cizí mocnosti. Celkově se jedná o ukázku ztráty státní suverenity a osobní cti zapojených jednotlivců (úředních osob), kteří podřízeně jednali ve prospěch třetí strany – v tomto případě zahraniční mocnosti.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci počítají s tím, že jim podobné případy projdou, jelikož oni patří k těm nejvyšším státním orgánům, nad kterými již nikdo není. Proto je v těchto záležitostech důležitá činnost zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů. Jak ale s překvapením zjišťujeme, ponechávají čeští zákonodárci tyto věci bez povšimnutí, neboť se domnívají, že vše, co se týká USA, bychom měli řešit ke spokojenosti americké administrativy. Podle neustále se opakujících slov českých politiků jsme a musíme být ukotveni v západních strukturách, k nimž máme své závazky a jimž vévodí Spojené státy, které určují mezinárodní normy. Závazky, které mnozí nadhodnocují, a dokonce i uměle vytvářejí, nemohou nahrazovat české zákony a mezinárodní právo. Dostáváme se do situace, která až příliš připomíná náš minulý vztah se Sovětským svazem.

Kauza ruského občana Nikulina je jako prolog s úvodním hodnocením obsažena v produktu 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají. Podrobný rozbor činnosti ÚS je vypracován v produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR. Protože rozebíraná kauza souvisí s návštěvou amerického politika Paula Ryana v České republice, patří k ní také produkt 11065 Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali.

Než přistoupíme k podrobnému popisu provinění jednotlivých výkonných politiků a ústavních soudců a k popisu nečinnosti státních orgánů, uvádíme přehled proviněných osob a shrnutí jejich prohřešků.

Osoby, jež se provinily:

  • Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán
  • Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš
  • Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský
  • Místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková
  • Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk
  • Ústavní soudce Jan Musil (předseda tříčlenného senátu)
  • Ústavní soudce Jan Filip (člen tříčlenného senátu)
  • Ústavní soudce Jaromír Jirsa (člen tříčlenného senátu)

Body provinění jmenovaných osob:

  • Porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
  • Podpora porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
  • Porušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí ÚS je vykonatelné poté, co je v písemné formě doručeno účastníkům řízení)
  • Porušení slibu ústavního soudce (čl. 85 Ústavy ČR)
  • Porušení Ústavy ČR (čl. 1 o ČR jako svrchovaném a demokratickém právním státu a čl. 82 o nezávislosti výkonu funkce soudců)
  • Manipulace s úřední listinou – antedatování usnesení ÚS

Osoby a státní orgány, jež nekonaly, aby zjednaly nápravu:

  • Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
  • Prezident republiky
  • Soudcovská unie ČR
  • Orgány státního zastupitelství
  • Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

Nyní si rozeberme, kdo se čím konkrétně provinil. Se zachováním právního řádu budeme u příslušných osob hovořit, že jsou podezřelí, jelikož nikdo dosud nezačal oficiálně vyšetřovat jejich činnost a dotyčné osoby nebyly dosud z ničeho obviněny. Avšak podezření se skládá z celého souboru vzájemně propojených bodů, z jejichž analýzy je patrné, že pokud se daná osoba neprovinila v jednom bodě, musela se provinit v bodě dalším. Zkrátka vinu v této kauze nelze smýt, přesto budeme hovořit o podezření, čímž jsme ke všem zapojeným aktérům velmi shovívaví.

PODEZŘELÍ VÝKONNÍ POLITICI

1) Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán je podezřelý z porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Tímto usnesením ÚS rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než ÚS rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

V době, kdy toto usnesení bylo stále platné, rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do Spojených států. Ministr své rozhodnutí učinil v rozmezí od 27. do 29. března 2018. Jeho rozhodnutí bylo spojeno s návštěvou třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států, jímž byl předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan. Ten znenadání přijel na rychlou a neoficiální návštěvu do Prahy, přičemž jako obyčejný americký turista řečnil dne 27. března 2018 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Paul Ryan po svém návratu do Spojených států veřejně přiznal, že klíčovým cílem jeho cesty do Prahy bylo přimět české úřady k extradici Nikulina do USA (blíže viz produkt 11065).

Ministr Pelikán své rozhodnutí o vydání Nikulina do USA provedl ještě předtím, než ÚS vůbec stihl vydat vyjádření o zamítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina (viz druhý díl), natož aby ÚS se svým aktuálním rozhodnutím písemně seznámil účastníky řízení tak, jak mu to ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Robert Pelikán se své rozhodnutí snažil od návštěvy Paula Ryana vyvázat tím, když tvrdil, že byl rozhodnutý už měsíc před příjezdem amerického politika. Jenže jako právník musí vědět, že se počítá doba, kdy se rozhodl oficiálně a kdy své rozhodnutí uvedl v platnost, a nikoli doba, kdy si jenom něco myslel, ale stále ještě pro to nic nevykonal. To je velmi chabá výmluva, na níž existuje jednoduchá námitka v podobě otázky, proč své rozhodnutí tedy prakticky nevykonal ten měsíc a déle před příjezdem Ryana do Prahy a naopak čekal až na tuto dobu. V případě ministra spravedlnosti národní vlády se nemůže jednat o shodu okolností, nýbrž o ukázku podřízenosti cizí mocnosti.  

Navíc zde pořád zůstává porušení usnesení ÚS. Tento akt už ale ministr raději nijak neobhajoval, protože to nejlepší, co mohl udělat, bylo mlčet.

2) Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš je podezřelý z toho, že vědomě podpořil neoprávněnou činnost svého podřízeného ministra, čímž se podílel na porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a na porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Andrej Babiš věděl, z jakého důvodu dorazil do Prahy americký politik Paul Ryan, s nímž se dokonce osobně setkal. Tím byl také srozuměn o chystaném aktu svého podřízeného ministra Pelikána. Jako předseda vlády se podřídil americkým požadavkům a nechal ministra spravedlnosti jednat ve prospěch USA.

Andrej Babiš dále věděl, že ministrovo rozhodnutí není v souladu s usnesením Ústavního soudu, neboť nikdy netvrdil, že o kolizi Pelikánova rozhodnutí s usnesením ÚS nic netušil, a především nikdy proti počínání svého ministra nevystoupil.

Provinění ústavních soudců a nečinnost státních orgánů je předmětem navazujícího druhéhotřetího dílu analyzované kauzy. 


Zpravodajský produkt 11072
Specifická analýza
© 2018 Agentura EXANPRO