Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnná analýza a hodnocení (12086)

Začíná se stávat pravidlem, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) veřejně odůvodňuje a obhajuje svou práci. Připomeňme písemný výstup ředitele BIS pojmenovaný jako Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby, kterým ředitel BIS nekvalifikovaně a zbytečně veřejně reagoval na kritiku ze strany prezidenta České republiky. Prohlášení Michala Koudelky jsme i se slabou činností odpovědných zákonodárců a výkonných politiků hodnotili v produktu 12057 BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí. Nejnovějším veřejným výstupem BIS je její vyjádření k případu vyhoštění dvou pracovníků ruského zastupitelského úřadu v Praze v souvislosti s údajným anonymním dopisem o ohrožení českých komunálních politiků. BIS své vyjádření 12. června 2020 umístila na svůj web pod názvem Případ ‚ohrožení českých komunálních politiků‘ – dohady vs. fakta.

Poznámka: Tento produkt je již devátým zpravodajským výstupem, který se věnuje kauze falešného ohrožení českých komunálních politiků a pochybné práci BIS. Přehled s odkazy na všechny předchozí výstupy je uveden v závěru produktu.

Vždy působí zvláštně, když má vedení jakékoli zpravodajské služby* pocit, že se musí veřejně vyjádřit a poskytnout svůj pohled na určitou záležitost. Zpravodajské služby obecně tohle obvykle nedělají, protože k tomu nemají žádný důvod, ať už se to týká jakékoli kauzy a jakéhokoli vyznění dané kauzy. Ale především zpravodajské služby takto nepostupují už jenom proto, aby zabránily šíření čehokoli, co se týká vnitřních věcí a názorů hlavních představitelů příslušné služby. Čím více se zpravodajské služby veřejně vyjadřují, tím více poskytují informací o prostředí dané služby a o myšlenkových pochodech jejích pracovníků. A to není dobré, neboť čím více se zástupci zpravodajských služeb vyjadřují, tím více také odhalují to, co by mělo zůstat skryto. Ještě vážnější problém je v tom, že všechno, co zpravodajské služby veřejně uvedou, může být použito proti nim, a to zvláště za předpokladu, že vyjádření obsahuje rozpory a faktické chyby, které prokazují nízkou odbornou úroveň personálu příslušné služby. A právě rozpory a faktické chyby, to je případ vyjadřování BIS (konkrétní příklady dále v textu).

Skuteční zpravodajští profesionálové plní své úkoly, předkládají své závěry vládě a mlčí (nic neprozrazují a veřejně se nevyjadřují). BIS má mlčení dokonce ve svém motu: AUDI – VIDE – TACE (naslouchej, dívej se a mlč). Avšak hlavní funkcionáři BIS nemlčí, jelikož mají stálé nutkání vyjadřovat se k různým záležitostem. Tímto je možné říct, že BIS své moto nenaplňuje. Pokud má někdo nutkání se k něčemu neustále veřejně vyjadřovat, pak není vhodným typem, aby vykonával profesi zpravodajského důstojníka*. Zpravodajský důstojník musí oplývat disciplínou s vysokou mírou sebeovládání. Můžeme se ptát, co je to v BIS za profesionály, když mají pořád potřebu něco veřejnosti vysvětlovat.

Takový postup BIS může souviset s tím, že vedení BIS cítí, že jejich služba selhává, a proto se opakovaně snaží svou práci obhajovat. Jenže tady představitelé BIS narážejí, neboť s každým svým výstupem odkrývají další a další nedostatky ve vlastních řadách a ve své práci. Tak je tomu i v případě vyjádření BIS k vyhoštění dvou ruských pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze. BIS by přitom stačilo, kdyby zveřejnila jeden klíčový důkaz, který by mohl všechno ozřejmit a který by měl mnohem větší hodnotu než bezcenné a rozvláčné vyjádření na webu BIS. O jaký důkaz se jedná a proč se BIS brání jeho zveřejnění, když už se rozhodla pro veřejnou obhajobu své práce?

Specifická analýza a hodnocení (11132)

Zpravodajský produkt přináší jeden z příkladů o tom, jak premiér Andrej Babiš upřednostňuje svůj prospěch a dosažení vlastních politických cílů před zájmy České republiky a jejích občanů. České občany a český stát potřebuje pouze k prosazování vlastních záměrů, a proto se prezentuje jako zdánlivý ochránce všeho českého. Ale už několikrát odhalil, co se skutečně skrývá za jeho veřejnou image.

Mnozí lidé si stále myslí, že Andrej Babiš je ten nejlepší politik od listopadu 1989, avšak to je pouhá iluze a Babiše lze z pohledu těchto lidí nazvat „schopným“ iluzionistou. Ve skutečnosti není Babiš o nic lepší než jeho předchůdci. Vidíme to v závislém vztahu Babiše na Evropské unii (zvláště na Evropské komisi), v podřízeném vztahu k NATO, v podivné politické machinaci s vytvářením českých servilních příspěvků do rozjitřeného vztahu mezi USA a Ruskem apod. Ani s tou nelegální migrací* to není ze strany Babiše tak, jak sám prezentuje – to už je ale téma pro samostatný produkt. Česká politická scéna již dlouhá léta postrádá smělé a schopné politiky s opravdovým národním cítěním. A nepatří sem ani hnutí SPD, které Babišovi už několikrát podlézalo a které se nechá ohlupovat státními institucemi (např. dvakrát oklamaný [možná chtěně] předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten – viz produkt 12081). A podle programu, který sice vypadá odvážně, ale přesto obsahuje několik vad, to nebude ani hnutí Trikolóra.

Níže uvádíme výběr hlavních produktů od října 2017, jež se vztahují k Andreji Babišovi a jeho politickému manévrování:

Předkládaný příklad chování premiéra Babiše souvisí s vyhlášením nouzového stavu. Je naprosto přirozené, a ze zákona dokonce nutné, že pokud vláda vyhlásí na celém území republiky nouzový stav, tak zároveň aktivuje Ústřední krizový štáb (ÚKŠ), který by měl navázat spojení s krizovými štáby na nižší úrovni (krizové štáby krajů), čímž se od počátku zajišťuje jednotný postup (koordinace) a zpětná vazba od nižších celků se shromažďováním nedostatků v řešení situace a důležitých informací potřebných pro nepřetržitou analýzu, vyhodnocování, plánování, organizování a realizaci činností v řešení krizové situace (viz též produkt 11128). Avšak kvůli Babišovým politickým intrikám nebyl ÚKŠ aktivován. V aktivaci ÚKŠ nastalo několikadenní zpoždění, neboť premiér Babiš přestal náhle řešit krizovou situaci a řešil svého politického konkurenta v podobě koaličního partnera. Nikde zatím nebylo prezentováno, co všechno Babiš svým politikařením narušil a že i samotné vyhlášení nouzového stavu bylo nejméně o týden zpožděno z politických důvodů. Minimálně v této době Babiš české občany před šířením infekční nemoci nechránil, jenže jeho obdivovatelé jsou k této události nevšímaví.

Podobně vláda jako celek občany nechránila, když se zřekla některých opatření a lstivě je přehodila na jediné ministerstvo, čímž ztratily status vládních krizových opatření. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že soud žádná vládní opatření nezrušil, ale zrušil jen některá opatření Ministerstva zdravotnictví, která byla nelegitimní (podrobněji analyzováno v produktech 11131, 11132, 31015 a z hlediska zavádějících výstupů v médiích také v produktu 13082).

Poznámka: Vyhlášení nouzového stavu hned neznamená, že musí být přijata spousta krizových opatření. Všechno je na rozhodnutí vlády, a nikoli na rozhodnutí epidemiologů či hygieniků, jak tvrdil Babiš („Já nic nerozhoduju. My exekuujeme to, co říkají experti, krorý tomu skutečně rozumí.“ – viz přesná citace celého Babišova prohlášení v produktu 11128). Epidemiologičtí experti mohou rozumět své oblasti, ale nikoli celému státnímu systému, který je nutný pro chod státu. Experti jsou odbornými poradci, ale vždy rozhoduje vláda, a to v širších souvislostech, tedy i s ohledem na jiné oblasti.

Následně i s předloženými důkazy objasníme, čeho se předseda vlády Andrej Babiš dopustil a jak kvůli svým politickým cílům narušil chod důležitých státních orgánů.

Souhrnná analýza a hodnocení (12085)

Zpravodajský produkt je přímým pokračováním tématu započatého ve výstupu 12084.

V následující analýze* podrobně rozebereme obsah prohlášení premiéra Andreje Babiše k vyhoštění dvou ruských diplomatů a proč se toto prohlášení konalo zrovna v pátek, poskytneme analýzu závěrečné fabulace o údajném vnitřním boji ruských diplomatů a vysvětlení, proč žádný anonym neexistoval. Dále objasníme, proč byla klamná operace* Bezpečnostní informační služby* nepřipravená a překombinovaná, a ozřejmíme nesmysl, který uvedl novinář Ondřej Kundra, když s ním Česká televize po pátečním projevu premiéra vedla rozhovor.

Nejprve tedy k Babišovu prohlášení. V pátek 5. června 2020 pronesl premiér následující čtený text:

„Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o závěrech prověřování případu, který se týká údajného ohrožení českých regionálních politiků ze strany Ruska. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o utajované skutečnosti, nebudu zacházet do podrobností. Každopádně z informací a předložených důkazů, které jsem obdržel od Bezpečnostní informační služby jednoznačně vyplývá, že celá kauza vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze, kdy jeden z nich zaslal cíleně naší Bezpečnostní informační službě smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti českým politikům. Způsobil tak kromě zbytečného vytížení našich bezpečnostních složek další komplikaci v česko-ruských vztazích a poškození dobrého jména Ruské federace v České republice. My máme samozřejmě zájem na dobrých vztazích se všemi zeměmi, ale jsme svrchovaný stát a takovýhle akce na našem území nejsou přijatelné. Vzhledem k této situaci jsme přijali vhodná a situaci odpovídající opatření a dva pracovníci ruského velvyslanectví byli prohlášeni za persona non grata. Chtěl bych závěrem poděkovat za výbornou práci Bezpečnostní informační službě, která přes velký tlak a velmi ztížené podmínky dokázala v relativně krátkém čase rozkrýt celý případ a objasnit, co se přesně odehrálo. Děkuju.“

Prohlášení premiéra Babiše obsahuje 20 méně či více problematických položek. Ani se tomu nechce věřit – pouhých 187 slov a v průměru v každých devíti až deseti slovech se nachází nějaký problém. Proslovy Andreje Babiše obsahují vždy plno nedostatků bez ohledu na to, kdo je píše. Jsou to takzvané projevy z kategorie politického marketinku, které mohou zaujmout neznalou veřejnost a stejně tak neznalé politiky, ale které jsou ve skutečnosti povrchní a „kazové“. Podívejme se podrobněji na slabiny v prohlášení předsedy vlády k vyhoštění dvou ruských diplomatů a na ostatní body představené v prvním odstavci, které se s rozborem premiérova projevu překrývají.

Souhrnné hodnocení (12084)

Předseda vlády Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vystoupili v pátek 5. června 2020 na mimořádném brífinku vlády, kde oznámili vyústění a závěr ke kauze údajného ohrožení tří českých politiků ze strany Ruska (konkrétně měli být ohroženi dva komunální politici a jeden regionální politik). Babiš uvedl, že celá kauza vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze, kdy jeden z nich zaslal Bezpečnostní informační službě* smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti českým politikům. Jako závěr Babiš sdělil, že dva pracovníci ruského velvyslanectví byli prohlášeni za nežádoucí osoby (rozbor projevu premiéra viz navazující produkt 12085).

V tomto produktu předložíme přímé důkazy* o tom, že česká vláda v čele s Andrejem Babišem od počátku nebrala ruskou hrozbu* v podobě politických atentátů* vážně a nezabývala se tím, protože přinejmenším premiér věděl, co se za touto kauzou doopravdy skrývá. Babiš se svou vládou vyhoštěním dvou ruských diplomatů vykonal, co vykonat „musel“, ale nikoli ve prospěch České republiky, nýbrž ve prospěch západní mocnosti, které Babiš již několikrát podlézal.

Ve vztazích s Ruskou federací přebírá ve státní správě iniciativu Bezpečnostní informační služba (BIS) a Andrej Babiš ví, že jí musí nechat volné pole působnosti a přizpůsobit se jejím zpravodajským závěrům*, byť by byly jakkoli podivné a nepodložené. Česká vláda totiž BIS neřídí a BIS nepracuje pro českou vládu (nejenom tato kauza tuto skutečnost potvrdila – podrobněji dále v textu). Premiér Babiš si moc dobře uvědomuje, že je zde vyšší moc ve formě západní mocnosti, kterou je z jeho pohledu nutné uznávat, a proto už jednou prohlásil, že je potřeba respektovat požadavky zpravodajských služeb, přičemž myslel především požadavky BIS (blíže viz produkt 12075).

Než přistoupíme k jádru celé záležitosti, zastavme se ještě u krátkého vysvětlení: Tragikomické počínání ze strany pracovníků BIS je v médiích opakovaně, avšak nesprávně označováno za jakousi zpravodajskou hru*. Z odborného pohledu ale tuto činnost českých kontrazpravodajců* stále vedeme jako „obyčejnou“ klamnou operaci*, a nikoli jako zpravodajskou hru, což je mnohem vyšší úroveň zpravodajské činnosti*. V předchozích produktech jsme již vysvětlovali, proč se nemůže jednat o zpravodajskou hru (viz produkty 12081 a 12082).

Zpravodajská hra je vedena mezi dvěma soupeřícími zpravodajskými službami*, kdy se jedna služba snaží oklamat druhou službu nebo z ní „vytáhnout“ cenné relevantní informace*. Zpravodajská hra je zpravidla vedena prostřednictvím vlastního zdroje infiltrovaného* do cizí služby (viz také termín agent provokatér*) nebo prostřednictvím dvojitého agenta*, což se vztahuje k tzv. penetraci* cizí služby (dvojitý agent je často knižně označován jako agent krtek* a někdy se z původního anglického termínu „double agent“ používá také sousloví agent dublér*).

Cílem BIS ale nebylo a ani nemohlo být oklamat jednu z ruských zpravodajských služeb ani získat cenné informace. Rusové velmi dobře věděli, co se odehrává a také to, že se to odehrává mimo jejich komunitu. BIS se tedy nesnažila oklamat ruskou komunitu, natož jednu ze tří ruských zpravodajských služeb, jejichž zástupci na území ČR působí (viz produkty 33013 a 33014), ale snažila se oklamat jinou cílovou skupinu, popřípadě více cílových skupin. Pokud někdo někoho očerňuje, tak ho neklame, ale snaží se oklamat třetí stranu, aby tomuto očerňování uvěřila.

BIS ve své klamné operaci cílila na oklamání veřejnosti, novinářů a také výkonných politiků a zákonodárců (i když u členů vlády je to trochu jinak – více dále v textu). To jsou ty skutečné cílové skupiny, mezi které nemohla patřit ruská komunita. Proto se nemohlo ze strany BIS jednat o žádnou zpravodajskou hru. BIS navíc pro vedení zpravodajské hry nemá potřebné zpravodajské schopnosti ani řízené lidské zdroje*, které jsou potřebné pro „napojení“ na cizí zpravodajskou službu, aby mohla být taková hra zahájena (viz také termín ofenzivní kontrazpravodajství*, který se zpravodajskou hrou souvisí). Zpravodajská hra mezi dvěma službami je vysoce utajovanou činností, kdežto klamná operace s cílem ovlivnit vnímání veřejnosti, novinářů a politiků hojně využívá pro naplnění svého cíle sdělovací prostředky. Kromě toho je zpravodajská hra dlouhodobější záležitostí, jenže tato zpravodajská fraška v podání BIS skončila během pouhých 40 dnů (počítáno od uvolnění prvních informací dne 27. dubna do závěrečného prohlášení premiéra dne 5. června). Ale jak už jsme dříve uvedli, chápeme, že termín zpravodajská hra je novinářským stereotypem se snahou o atraktivnost, avšak z hlediska působení zpravodajských služeb se jedná o nesprávné označení a posouvání práce BIS na vyšší úroveň, kterou BIS svými pochybeními rozhodně nedosahuje.

A nyní se již seznamme s fakty, kterých si dosud nikdo nepovšimnul, natož aby je v rámci celé kauzy zdůraznil. K těmto faktům patří i to, že moderátor České televize Václav Moravec znal jednu informaci o několik dní dříve, než ji zveřejnili rádoby investigativní novináři. V navazujícím produktu 12085 rozebereme obsah Babišova prohlášení k vyhoštění dvou ruských diplomatů a proč se toto prohlášení konalo zrovna v pátek. Dále vysvětlíme, proč byla klamná operace BIS nepřipravená, hrozně překombinovaná a jaké skutečnosti odhalují to, že závěrečná fabulace* o vnitřním boji ruských diplomatů byla stejnou smyšlenou zpravodajskou historkou* jako historka o diplomatovi s toxiny ricin a saxitoxin. A v neposlední řadě doplníme, jaký nesmysl (už několikátý) uvedl novinář Ondřej Kundra, když s ním Česká televize po pátečním projevu premiéra vedla rozhovor.

Specifické hodnocení – seriál ČT (13082)

Případ číslo 17 je spojen se zavádějícím vyjadřováním moderátorů a redaktorů České televize (ČT). Toto zavádějící vyjadřování se v některých formulacích posouvá až k dezinformování veřejnosti. Příkladů zavádějícího vyjadřování pracovníků ČT je mnoho, my jsme vybrali tři z nich. První příklad se týká vysílání českých vojáků do zahraničí, druhý souvisí s nouzovým stavem, který skončil ke dni 17. května, a poslední příklad se vztahuje k rozhodnutí soudu o zrušení některých opatření přijatých v době nouzového stavu. Příklady jsou uvedeny v chronologickém pořadí čili posloupně tak, jak se odehrály.

Poznámka: Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.