Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifické hodnocení (12060)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) se každoročně časově i obsahově utápí ve tvorbě své výroční zprávy, a to jak její utajované části, tak části neutajované určené pro širokou veřejnost. Pokud zvážíme, že neutajovaná část vychází z části utajované, tak to znamená dvě věci. Zaprvé celý text neutajované části, který je bez konkrétních faktických poznatků fádní a rozplizlý na více než 20 stránkách papíru formátu A4, je rovněž součástí utajované části výroční zprávy BIS. Více než 20 stran utajované zprávy je tak marněním času výkonných politiků, jelikož jim nepřináší nic, co by mohli využít ve svém rozhodovacím procesu*. A zadruhé ani utajovaná část, jež je logicky ještě delší než část pro veřejnost, nemůže obsahovat konkrétní akceschopné poznatky (viz akceschopnost*), protože BIS v části pro veřejnost vůbec nezmiňuje žádný obecný souhrn například o počtu skutečných případů špionáže* nebo třeba o počtu zmařených teroristických útoků*, ale pouze své domněnky(viz analýza vybraného textu v produktu 12059). Obecný souhrn o počtu případů různé kategorie bez uvedení detailů není utajovanou záležitostí, a proto je zřejmé, že ani v utajované části nejsou rozebrány žádné konkrétní případy špionáže či terorismu*, nýbrž jenom to, co si BIS o těchto věcech myslí.

Namísto zveřejnění celkového počtu konkrétních případů po jednotlivých kategoriích (špionáž, terorismus, porušení Ústavy ČR, organizovaný zločin apod.) se BIS hned v úvodu své zprávy chlubí, že různým státním orgánům za kalendářní rok předala asi 1 500 dokumentů a informací. K tomu přidává další „ohromnou“ číselnou statistiku, na čem všem se BIS podílela a co všechno prověřovala. Jenže statistická čísla o počtu informací a aktivit, která jsou uvedena jen tak samostatně, nejsou nijak důležitá. Důležité je, zdali ta velkolepá produkce informací a všemožných aktivit měla vůbec nějaký smysl a využití. O tom však BIS ve své zprávě mlčí, a to jak ve veřejné části, tak z přirozených důvodů i v části utajované.

Pokud chce jakákoli zpravodajská služba poskytnout veřejnosti informace o své roční činnosti, je nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem shrnout informace do krátkého brífinku, jenž by měl být prezentován nejvyšším výkonným politikem. To má svůj význam v tom, že nejvyšší výkonný politik (někde prezident, jinde premiér) svým brífinkem jasně dokládá, že on se svou vládou nesou odpovědnost za činnost příslušné zpravodajské služby, kterou také řídí, a zároveň dokládá, že má přehled o bezpečnostní situaci ve své zemi.

Protože američtí představitelé výroční kontrazpravodajskou činnost* svých služeb veřejně neprezentují – v tomto případě činnost Kontrazpravodajské divize FBI*, je v této oblasti ukázkovým příkladem Ruská federace a její Federální bezpečnostní služba (FSB*). Příkladem je také proto, že BIS ve své zprávě píše o špionáži právě ze strany Rusů, jenže činí tak naprosto převráceně – vzhůru nohama: obviňuje Rusko ze špionáže proti ČR, aniž by česká služba uvedla jediný skutečný případ zjištěné špionáže. Naproti tomu Rusové předkládají informace „postavené nohama na zemi“ – uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* spojených se špionážními aktivitami a počet agentů* (externě spolupracujících osob). Přitom již nejmenují, a tudíž ani neobviňují žádnou konkrétní zemi, což má svůj smysl. Pokud by zveřejnili země zapojené do špionážních aktivit proti nim a spojili je s konkrétními odhalenými případy, poskytovali by třetím zemím zajímavé informace o působení proti Rusku (v případě Ruska by to bylo mnohem větší kvantum informací než u jakékoli jiné země). Navíc je zveřejnění pouhých souhrnných čísel bez uvedení jednotlivých zemí určitou prevencí před dalšími dotíravými otázkami novinářů.   

Někdo by mohl namítnout, že samostatně zveřejněné počty o špionech* a agentech* bez jejich propojení s jednotlivými zeměmi a uvedení dalších podrobností nemusejí být pravdivé. Tuto námitku nelze samozřejmě vyloučit, ale pro zpravodajskou službu je vždy korektnější, když ve veřejné zprávě uvede počty odhalených osob a nezmíní země jejich původu, než když obviní konkrétní země ze špionáže a přitom nezmíní nic o tom, zda byl vůbec někdo odhalen. Pokud si zpravodajská služba vybere variantu uvedenou jako druhou, nejenže tím volí neprofesionální postup, ale musí navíc počítat s tím, že sklidí výsměch. Obvinit někoho ze špionáže bez uvedení jediného faktu, to svědčí o předpojatosti a snaze povýšit přání na jakousi „umělou realitu“. Zdůrazňujeme, že obecné učebnicové teze ani domněnky* nelze považovat za fakta*

Níže předkládáme český přepis brífinku ruského prezidenta o výsledcích činnosti ruské kontrazpravodajské služby* FSB za rok 2017 přednesený 5. března 2018. Čtenáři tento stručný a věcný brífink mohou porovnat s rozvláčnou a zaujatou  veřejnou částí výroční zprávy BIS za stejný rok, avšak zveřejněné až 3. prosince 2018.

Specifické hodnocení (12059)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) vydává každoročně se značným zpožděním veřejnou část své výroční zprávy. Zpráva za rok 2017 byla vydána až 3. prosince 2018, tedy s téměř ročním zpožděním (viz úvodní hodnocení této zprávy v produktu 12054). Kromě zpožděného vydávání výroční zprávy BIS, které se ředitel této služby snažil u posledního vydání nešikovně a diletantsky zdůvodňovat (viz produkt 12058), obsahuje každoroční zpráva BIS značné množství slabých míst včetně zcela jasných výmyslů.

Zprávu BIS nelze charakterizovat jako výtvor profesionální zpravodajské služby*, ale jen jako neúspěšnou snahu o vytvoření jakéhosi vědecko-filozofického dokumentu s nezakrytým úsilím přesvědčovat veřejnost o tom, že to, co si myslí vedení BIS, je pravda (veřejná část zprávy BIS za rok 2017 zde). Ano, celá zpráva je pouze o tom, co si vedení BIS myslí, nebo lépe co si chce myslet. Pracovníci BIS totiž ve své zprávě neuvádějí jediný faktický údaj* o tom, co zjistili nebo odhalili – pouze „ve svých představách vyprávějí“, co se na území ČR podle nich děje. Pro příznivce cizích slov se jedná o „iluzivní narativ“ v podání státní instituce.

BIS ve své poslední zprávě za rok 2017 velmi otevřeně a jakoby zasvěceně píše o špionážní činnosti ruských a čínských zpravodajských služeb v České republice. Autoři výroční zprávy dokonce ve spojení s Ruskem zmiňují jakýsi „Koncept hybridního konfliktu“ (?), který doplňují chaotickou a nic neříkající tabulkou s kuriózním názvem „Ruská hybridní strategie v kostce“. Ve zprávě však není jediný údaj o tom, že by BIS odhalila jakoukoli trestnou činnost ve formě špionáže* (vyzvědačství*) neboli, že by odhalila jakéhokoli zahraničního špiona* (vyzvědače*) a spolupracující agenty* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). To výrazně snižuje věrohodnost* výroční zprávy BIS. (O údajných hybridních záležitostech podrobněji v produktu 42001 Mýtus o hybridní válce a v produktu 13044 Termíny jako hybridní ani nepřítel nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace).

BIS tolik propírá a odsuzuje činnost ruských zpravodajských služeb, ale přitom nedokáže napsat věcnou a faktickou zprávu o jejich činnosti. Při svých bezúčelných romanopiseckých snahách by si vedení BIS mělo vzít odborný příklad právě ze strany kritizovaných Rusů, kteří stručně a velmi profesionálně s patřičnými faktickými údaji dokáží veřejnosti prezentovat své konkrétní výsledky v odhalování nezákonných aktivit zahraničních zpravodajských služeb na svém území. Bez toho, aby zveřejňovali zemi původu odhalených osob, vždy uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* provádějících špionážní aktivity nebo pokusy o ně a k tomu celkový počet agentů, tedy osob, které různými způsoby zpravodajcům ze zahraničí pomáhaly v jejich špionážním úsilí. 

Následně detailněji porovnáme poslední výroční výstup BIS s výročním výstupem jejího ruského protějšku Federální bezpečnostní služby (FSB*). Předložíme také českou verzi textu FSB věnovaného výsledkům činnosti v oblasti působení proti zahraničním zpravodajským službám. A v neposlední řadě rozebereme vybraný text ve zprávě BIS se zaměřením na věty, které nedávají smysl v praktické činnosti zpravodajské služby, a na věty, jejichž slovesná skladba mění jejich význam až na komickou úroveň.  

Specifická analýza a předpověď (11095)

Navzdory ohlášenému stahování amerických sil ze Sýrie, kde navíc vojenské síly USA působí bez legitimního oprávnění – tedy v rozporu s mezinárodním právem, pokračuje zásobování amerických vojáků v Sýrii materiálem všech vojenských tříd včetně stavebního a opevňovacího materiálu – třída IV (Američané rozlišují deset materiálových tříd pro vojenské potřeby a zásobování). Stejně tak počet amerických vojáků rozmístěných v Sýrii se k lednu 2019 nesnížil, ale naopak navýšil.

Problematika stahování amerických sil ze Sýrie je rozebrána v těchto zpravodajských produktech:

Změnit politický režim v Sýrii se Spojeným státům skrze podporované sunnitské povstalce nepodařilo, o to více se nyní snaží ovlivňovat a zpomalovat konečnou fázi ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Je zde však ještě jeden skrytý a pro Američany významný cíl.

Specifické hodnocení – seriál ČT (13055)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Případ číslo 13 dokládá několikanásobné provinění České televize ohledně zpravodajství o situaci v Sýrii a o situaci na Ukrajině. V rámci zpravodajských a publicistických pořadů přistupují redaktoři ČT k informování o dění na Ukrajině a v Sýrii rozdílným způsobem, a to především v popisování činnosti dvou hlavních soupeřících aktérů – Ruské federace a Spojených států amerických. Na jedné straně se snaží podsunout divákům vše, co snižuje kredit Ruska, a na straně druhé pak zase zamlčet vše, co by naopak snižovalo kredit USA. Pracovníci ČT se tímto způsobem například vyhnuli předložení faktů* o tom, kdo jako první začal porušovat druhou minskou dohodu (tzv. Minsk II), kdo spojil svoji činnost s výročím narození Adolfa Hitlera a kdo skutečně provedl neoprávněný vpád do cizí země.    

Krátká analytická reakce – předběžné hodnocení (11094)

V produktu 11093 jsme ohledně ohlášeného stahování amerických vojáků ze Sýrie uvedli v rámci analýzy situace a její předpovědi následující text:

         
   

„Během postupného stahování vojáků ze severu Sýrie, které bude co nejpomalejší, se mohou přihodit jakékoli incidenty, jež mohou být využity jako záminky k mezinárodnímu tlaku na syrskou vládu k zastavení svých vojenských aktivit a rovněž k delšímu setrvání Američanů v Sýrii. Již nyní jsou vytvářeny různé scénáře možných incidentů.

   
 

Produkt včetně uvedeného textu byl publikován 10. ledna 2019, přičemž zmínka o vytváření scénářů pro možné incidenty se přirozeně vztahovala k delšímu zpětnému období, jež mělo svůj počátek krátce po oznámení rozhodnutí prezidenta USA o stahování amerických sil ze Sýrie. Poznámka o jakémkoli incidentu se dne 16. ledna 2019 stala skutečností. V ten den byl proveden sebevražedný útok ve městě Manbidž (viz obrázek níže), při němž zahynuli čtyři Američané a další tři byli zraněni – celkem bylo při incidentu zabito 19 osob, avšak vzhledem ke stavu zraněných to nemusí být konečné číslo (druhý incident viz závěrečný odstavec).

Americká vláda a členové Kongresu USA jsou ohledně Sýrie (stejně tak i jiných prostorů) rozděleni do dvou skupin (viz produkt 11093), avšak nikoli podle toho, co chtějí v Sýrii dosáhnout – tam panuje většinou shoda, ale jak a v jakém časovém úseku toho dosáhnout. Skupina tvrdých odpůrců, kteří odmítají i částečné stažení amerických sil ze Sýrie (což je skutečný, ale neprezentovaný záměr skupiny v čele s Trumpem [1]) považuje v zákulisí tento incident za výhodnou událost. Draví američtí politici to nazývají „High Payoff Incident“ neboli „vysoce výnosný incident“ ve smyslu výhodného výtěžku pro americkou zahraniční politiku podle jejich potřeb, a to i přesto, že byli zabiti jejich občané – podle nich občané ve službách Spojených států, kteří bránili Ameriku, ale také naplňovali cíle americké zahraniční politiky.

Sebevražedný incident vykazuje celou řadu faktů* a z nich plynoucích argumentů*, které vůbec nevyznívají ve prospěch Spojených států, ale naopak svědčí proti nim. Tato fakta a argumenty jsou předmětem samostatného analytického dokumentu, v němž jsou rovněž představeny nejpravděpodobnější a méně pravděpodobné varianty toho, kdo by měl zájem a podíl na provedeném incidentu kvůli určitému prospěchu a komu by naopak incident uškodil v jeho prosazovaném záměru. Opět zde na povrch vyvstává fungování tzv. organizačního jádra ISIS/Daíš [2] ve spojení s nadřízeným stupněm v zahraničí (blíže viz produkt 12027).

Jako nástin neladících zvláštností ohledně incidentu ve městě Manbidž uvádíme v tomto předběžném hodnocení několik otázek spojených se zpravodajskou analýzou v samostatném dokumentu:

  • Proč za téměř čtyřleté působení amerických jednotek v Sýrii provedl ISIS přímý útok proti americkým vojákům až nyní, kdy se měli ze Sýrie stahovat?
  • Proč byl útok proveden zrovna ve městě Manbidž, které je i se svým okolím hlavním diskutovaným prostorem v Sýrii ohledně stažení vojenských jednotek USA?  
  • Proč nikdo nezaútočil na americké politiky (senátory) a vojenské velitele, kteří v červenci 2018 navštívili Manbidž a poseděli ve stejné restauraci, v jaké se nyní odehrál sebevražedný útok?
  • Proč někteří představitelé USA veřejně tvrdili ještě před tím, než se zprávy o přihlášení se k odpovědnosti za útok začaly objevovat v médiích, že útok byl spáchán ze strany ISIS?
  • Proč někteří američtí politici zesílili svá tvrzení o vině ISIS poté, co se ISIS přihlásil k odpovědnosti, aniž by to mohlo být jakkoli potvrzeno vyšetřováním, které v té době ještě ani pořádně nezačalo? (Tým FBI dorazil do města Manbidž až druhý den po incidentu.)
  • Proč se ISIS oproti jiným případům přihlásil k odpovědnosti tak rychle, ale přesto stále až po zveřejnění incidentu v médiích?
  • Proč se identita sebevražedného útočníka zveřejněná ISIS neshoduje s prvními poznatky ze zahájeného vyšetřování?
  • Kdo má pod kontrolou město Manbidž a jeho okolí?
  • Proč Američané (koaliční síly) hned druhý den po incidentu zahájili vzdušné údery na údajné cíle zbytků ISIS na východním břehu Eufratu včetně mešity, kde měl ISIS údajně místní velitelské centrum? Proč nebyly tyto cíle bombardovány již v dřívější době, když byly známy?
  • Byl incident proveden záměrně v den, kdy viceprezident USA Mike Pence vystupoval v dopoledních hodinách na plánovaném shromáždění v budově Ministerstva zahraničí USA, kde měl hovořit a také hovořil o stahování amerických sil ze Sýrie a o tom, že ISIS byl poražen?

Pokud bychom měli stručně zvážit, zda je incident spjat s potvrzením míry přijatelného rizika pro zasazení amerických sil v Sýrii, anebo s operací pod falešnou vlajkou* provedenou s cílem získat silnou záminku pro americké setrvání v Sýrii, a to v plném a možná ještě doplněném počtu vojenských sil, tak bychom stručně uvedli toto:

Míra přijatelného rizika pro působení amerických vojáků v Sýrii se v současné době odvíjí od jiných subjektů (viz produkt 11092), než jakým je „Islámský stát“, který je v současné době oslaben a kontroluje se všemi prostory dohromady jen velmi malou část syrského území. Odvolávání se na boj proti ISIS, jež není a nikdy nebyl pravým důvodem pro zasazení amerických sil do Sýrie (viz pravý spouštěč vyslání jednotek USA do Sýrie v produktu 11092), dále nástin analytických otázek výše a podivné řeči amerických politických „jestřábů“ [2] o diskutovaném incidentu a zavádějící úloze příslušníků ozbrojených sil USA na území Sýrie naklánějí závěr zpravodajských analytiků k operaci pod falešnou vlajkou.

Dnes 21. ledna 2019 byl proveden druhý sebevražedný útok proti konvoji amerických sil, který měl projíždět přes kontrolně propouštěcí stanoviště (checkpoint – CP) v guvernorátu Hasaka (severovýchodní část Sýrie – viz obrázek výše). Tentokrát byl sebevražedný útok proveden s vozidlem naplněným výbušninou. Při útoku zahynulo pět příslušníků místních milicí (údajně doprovod konvoje, případně personál na CP) a dva Američané byli zraněni. Útok hodnotíme jako vystupňování snahy oficiálně prezentovat, že ISIS má stále „velký“ potenciál a že se boj proti němu neobejde bez přítomnosti amerických sil (přítomnost Američanů v guvernorátu Hasaka je obzvlášť důležitá kvůli vybudovanému letišti – viz obr. výše). Ve skutečnosti americké síly svou přítomností záměrně brzdí jakýkoli pokrok a nastolení pořádku v zemi včetně úplného rozdrcení ISIS a usmíření místních komunit. Činnost Američanů, kdy svou přítomností zasahují do záležitostí jiného státu, vychází z frustrace, že nebyl splněn cíl USA změnit skrze povstalce syrský režim. Čím déle budou Američané setrvávat v Sýrii, tím déle bude konflikt otevřen a ISIS na území Sýrie stále činná.   


[1] V Sýrii působí mnohem více amerických vojáků, než uvádějí američtí představitelé, což již předestírá snahu stáhnout jen uváděný počet vojáků. K tomuto počtu je navíc nutné připočíst kontraktory ze soukromých bezpečnostních agentur* – PSC (konkrétněji viz produkt 11092).

[2] Označení „Islámského státu“ jako ISIS se pojí k prostoru, jejž militanti dříve obsadili napříč Irákem a Sýrií. V širším kontextu se tak jedná o „Islámský stát v Iráku a Sýrii“ (ISIS), případně „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL), přičemž Levanta je tradiční označení pro území na východním pobřeží Středozemního moře (v základním významu se jedná o geografický prostor, na němž se v současné době nacházejí Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinská autonomie). ISIS/ISIL je propagandistické označení, které pomohl rozšířit Západ, čímž se velmi dobře uchytilo u široké veřejnosti (téma je součástí produktu, jež se zabývá západní propagací ISIS). V arabštině je používán akronym Daíš (v anglickém přepisu Daesh). Akronym Daíš může být považován za hanlivé označení z důvodu jeho podoby s arabským slovem Daís (Daes), což je označení pro toho, kdo něco ničí nebo pošlapává.

[3] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA a obecně pro vlivné osobnosti, které prosazují silová řešení v zahraniční politice.   

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11094
Krátká analytická reakce – předběžné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO