Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza – seriál ČT (13027)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Druhý případ se vztahoval k dezinformaci a účelové manipulaci (viz produkt 13025). Následující případ z produkce České televize se týkal zamlčování základních faktů (viz produkt 13026). Níže rozebíraný případ je ukázkou dezinformace prostřednictvím neodborného a jednostranného, tedy předpojatého přístupu jak reportéra, tak příslušné redakce České televize.

PŘÍPAD 4 (dezinformace na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností)

Dezinformování veřejnosti ze strany pracovníků České televize na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností se týkalo incidentu s chemickou látkou ve městě Chán Šajchún v syrské provincii Idlíb. Incident se odehrál 4. dubna 2017 a Česká televize ho shrnula ve svém pořadu „168 hodin“ odvysílaného 9. dubna 2017.

Následně s odbornými komentáři rozebereme příspěvek z pořadu ČT „168 hodin“, jenž podpořil rychlé a pochybné závěry o útoku údajným neurotoxinem podobným sarinu, aniž by bylo provedeno řádné vyšetřování. Příspěvek k události se skládá z reportáže, v níž „velmi přesvědčivě“ mluvili o sarinu lidé z prostoru incidentu, avšak pracovníkům ČT včetně spolutvůrci reportáže (zpravodaj Jakub Szántó) nevadily vážné rozpory ve výpovědích svědků ohledně použití nervově paralytické látky, které ponechali bez povšimnutí, neboť se ve prospěch západní agitace předpojatě zaměřili přes utrpení lidí na negativní obraz syrského režimu a nikoli na fakta.

Před rozborem televizního příspěvku je vhodné se nejprve seznámit s faktickými údaji o nervově paralytické látce sarin (viz text v rámečku), která byla jako chemická látka (případně látka podobná sarinu) vymezena v souvislosti s incidentem v Chán Šajchúnu“.  Nebylo však již řečeno, podle jakých příznaků byl vytvořen tento závěr. Použití nervově paralytické látky, což je případ právě sarinu, nepodporují videozáběry z místa incidentu. Nervově paralytická látka proniká do lidského organismu přes oční spojivky (sliznice), dýchací cesty, kůži, a to především přes její poškozené části, a rovněž přes zažívací orgány (např. při konzumaci kontaminované stravy a tekutin [sarin se snadno mísí s vodou] nebo jako náplň v ampulích). Nervově paralytická látka může být smrtelná již při nízké koncentraci. Při zasažení sarinem a absorbování smrtelné dávky nastává smrt do 10 až 15 minut (týká se zasažení přes oční spojivky a dýchací cesty, což je nejrychlejší a nejnebezpečnější způsob intoxikace). Zpravidla postačuje několik vdechů nebo dva až tři hluboké vdechy.1 

Moderátorka pořadu „168 hodin“ Nora Fridrichová již v úvodu příspěvku uvedla, že ze záběrů z místa je patrné, že smrt způsobila nějaká vysoce toxická látka. Jenže ta látka tak vysoce toxická být nemohla, když zasaženým poskytují pomoc lidé bez ochranných prostředků a látka na ně očividně nijak nepůsobí. To samé platí pro osoby, které manipulovaly s mrtvými těly, na nichž by musela látka ulpět a tím působit na všechny, kteří s těly přišli do styku bez ochranných prostředků. Obdobně personál ve zdravotnických zařízeních se při poskytování pomoci zasaženým nijak nechránil (pouze běžný plášť a rukavice, žádná ochrana dýchacích cest a očí). Nikdo neprováděl tzv. „hygienickou očistu osob“ a „odmořování objektů“, což je zásadní věc po použití „bojové otravné látky“. 

V pořadu „168 hodin“ (9. dubna 2017) nám ČT představuje výpovědi svědků a přeživších obětí chemického útoku, v nichž upozorňujeme na následující rozpory v tom, že se mělo jednat o nervově paralytickou látku sarin, případně její obdobu:

A) „Vzal jsem ženu a děti ven. Za pět minut jsme začali cítit divný zápach…“

Odborná reakce: Sarin je bez zápachu. Látka VX je bez zápachu, ale soman může být cítit po kafru (soman je však mnohem účinnější než sarin)1. Jiná nervově paralytická látka tabun může být slabě cítit po ovoci.

B) „Probudili nás výbuchy. Moji příbuzní křičeli. Viděl jsem zbořené budovy, lidi na ulicích. Můj soused tam ležel na zemi. Vyšli jsme ven, abychom jim dali první pomoc. Všichni jsme upadli a ztratili vědomí… Deset minut po útoku začal stoupat prach. Nebyl černý, byl žlutobílý. Pět minut poté, co jsem pomohl prvnímu člověku, jsem se vrátil, abych zkontroloval děti. Znovu jsem ztratil vědomí.“

Odborná reakce: Vyšli ven, kde leželi zasažení lidé, což znamená, že měli vstoupit do zamořeného prostoru. Podle výpovědi upadli a ztratili vědomí, avšak pokud by byli zasaženi nervově paralytickou látkou, pociťovali by nejprve jiné symptomy. Jestliže by byl vypovídající zasažen sarinem či jinou látkou stejné kategorie, nemohl by ztratit vědomí, znovu ho nabýt, vykonávat fyzickou aktivitu (normálně se pohybovat a pomáhat ostatním) a poté opět vědomí ztratit. Ztráta vědomí po zasažení nervově paralytickou látkou je již vyšším signálem o účinkování látky v lidském těle. Z tohoto stavu není cesty zpět, aniž by bylo podáno antidotum a zabráněno dalšímu působení látky na lidský organismus (nasazení ochranných prostředků, vyvedení ze zamořeného prostoru). Jestliže má být první pomoc účinná, musí být antidotum po zasažení nervově paralytickou látkou, jakou je např. sarin, podáno zpravidla do jedné až dvou minut. Slova o žlutobílém kouři neukazují na sarin, ten je bezbarvý.

C) „Tato nemocnice je teď zavalena pacienty, které zasáhla nějaká chemická látka. To není chlor. Z tohoto pacienta není cítit chlor(vypovídající přitom nechráněnou rukou sahá na pacientovu paži a čichá k ní). To není chlorový plyn. Viděli jsme mnoho útoků chlorem. Tento pacient má ale jasně zúžené zornice.“

Odborná reakce: To, že není cítit chlor, ještě neznamená, že se jedná o nervově paralytickou látku. Nepřítomnost nervového plynu (látky) prokazuje rovněž chování vypovídajícího, jenž se sám natáčí a je podle reportáže lékařem. Bez jakýchkoli ochranných prostředků se pohybuje kolem pacienta, který není při vědomí a volně se ho dotýká a zvedá jeho paži. Podobně sahá na pacientův obličej v oblasti očí. Jestliže lékař na pacientovi demonstruje, že necítí chlor, jasně dokazuje, že pacientovo tělo a oblečení nebylo podrobeno „hygienické očistě“ po zasažení chemickou látkou. Povrch pacientova těla a oblečení by měl být zamořený chemickou látkou a po přiblížení a dotyku jiných osob by i tyto osoby měly být určitou měrou zasaženy. Zúžené zornice můžeme najít u lidí v kómatu a při jiných poruchách vědomí, a to z různých příčin (úraz hlavy, mozková mrtvice, zánět nebo nádor v mozku), čímž tento symptom nemusí být nutně spojován s intoxikací chemickou látkou (pacient na videozáznamu není při vědomí). Příčinou zúžených zornic mohou být také léky a drogy, především opiáty (morfin, kodein, heroin apod.). Lékařova slova a chování nesvědčí o jeho vzdělanosti, anebo ukazují připravený záměr podsunout falešné informace.

D) „Posbíráme tu všechno oblečení jako důkaz a zapečetíme ho v pytlích. Kdokoliv má zájem o důkazy a chce to vyšetřit, ať mě kontaktuje.“

Odborná reakce: Jedná se o slova stejného lékaře jako u bodu výše, k čemuž můžeme opět doplnit, že i sběr oblečení do pytlů by měl být prováděn za přijetí určitých ochranných opatření. Jestliže má být oblečení použito jako důkaz, je nutné zdůraznit, že za situace, jež v místě panuje, nelze vyloučit manipulaci s údajnými důkazy. Tomu nasvědčuje i pochybná výpověď lékaře u bodu výše. Později se prokázala snaha přesvědčit veřejnost pomocí jakýchsi „odborných závěrů", že byla použita nervově paralytická látka podobná sarinu, ale dosud k tomu nebyly předloženy žádné pádné důkazy, jen vyjádření, že je to prostě tak.

E) „Všechno to byly děti a neunesly to. Co provedly? Proč na nás shodili ten sarin?“

Odborná reakce: Proč muž na videu hovoří o sarinu? Tuto látku nemohl sám identifikovat. Tato informace mu musela být záměrně podstrčena, případně byla úmyslně šířena tak, aby se přes dotčené osoby v místě incidentu dostala do médií, což má vždy silný účinek na značnou část veřejnosti.  

Ke snížení úrovně reportáže přispěl svými slovy také reportér ČT, jenž uvedl: „Je tady velké podezření ze strany Světové zdravotnické organizace po prostudování těch video materiálů, právě jejich expertů, kteří mluví o tom, že s největší pravděpodobností byl použit nějaký velmi silný neurotoxin.“  Neuvedl ale, z jakých detailů ti experti vycházeli, což je podstatné. Na videozáběrech sice byly oběti, ale kolem nich se pohybovali také čilí lidé, což nejde dohromady s použitím silného neurotoxinu na volném prostranství, který zamoří jak prostor, tak kontaminuje i povrch obětí a objektů. Jenže rušný pohyb lidí v místě a kolem obětí nebyl důkazem přítomnosti silné nervově paralytické látky. 

Reportér dále řekl: „Příprava sarinu je velmi náročná. Věc je nákladná. Je na to potřeba expertízy. Je na to potřeba špičkových technologií a také samozřejmě špičkových chemiků. To jsou podmínky, které zkrátka k dispozici v Sýrii islamisté nebo nacionalisté zkrátka nemají. Jediný, kdo takovouto expertízu má a kdo měl dispozici vyrábět takovéto chemické zbraně, byl právě syrský režim.“ Reportér předjímá a sám podsouvá informaci, že byl použit sarin. Zároveň sám činí závěr, že jedině syrský režim může disponovat látkou sarin. Avšak zapomíná na to, že povstalci mají vojenskou zahraniční podporu západních mocností, které mají navíc své speciální síly (především USA a Velká Británie) zasazeny v Sýrii, kde v několika skupinách operují a spolupracují s místními povstalci a dalšími ozbrojenými skupinami. A jakákoli chemická látka je snadno přepravitelná kamkoli a v jakémkoli množství. Někdo by řekl, že je to ze strany západních mocností nemyslitelné. Jenže ve zpravodajské praxi neuvažujeme o „myslitelnosti“, nýbrž o tom, co je reálně proveditelné. V tomto případě jsou možnosti syrského režimu a možnosti povstalců, popřípadě speciálních sil západních mocností vyrovnané.

Reportér ČT se ve své reportáži držel jediného faktu, a to syrských letounů, které v inkriminovanou dobu působily nad městem Chán Šajchún. To však nic nedokazuje (viz produkt 13018 jako první díl k problematice chemického incidentu a následného amerického úderu proti základně syrských sil). Na druhou stranu neuvedl žádná fakta o sarinu, čímž by musel popřít jeho použití na volném prostranství. Taktéž mu nevadily výpovědi místních lidí, které neladily s popisovanou situací o použití sarinu. Tvůrci příspěvku v pořadu „168 hodin“ dali přednost psychologickému působení na část veřejnosti z utrpení lidí a podpoře záporného obrazu syrského režimu před vyváženým a odborným rozborem příslušného incidentu. Všeobecně se jedná o selhání zpravodajské části České televize, jejíž pracovníci nejsou schopni ověřovat předkládané informace a bez kontroly je vydávají za fakta, jelikož zapadají do současného politického trendu a tzv. západního zpravodajství, k němuž se jako stát hlásíme. Takový přístup bude často generovat zavádějící a předpojaté zpravodajství a prohlubovat nedůvěru lidí k veřejnoprávní České televizi a k celé řadě dalších hlavních sdělovacích prostředků.

A na závěr jako obvykle Kodex České televize, v němž byla porušena následující ustanovení:

„5.3 Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků…“

„5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

„5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

Poznámka: Uvedený případ byl také součástí obsahu produktu 13019 Úderem proti Sýrii potvrdil Trump svou podřízenost americkému plánu pro 21. století (díl 2/3).


Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


1 Střední smrtelná dávka v případě inhalace sarinu je 70 – 100 mg/min/m3, přičemž spodní hranice 70 mg se udává jako nejnižší dávka pro vyřazení vojáka z bojové činnosti. Uvedená hodnota se značí jako LC (Lethal Concentration – smrtelná/letální koncentrace) a označuje koncentraci látky v jednom metru krychlovém, která v tomto prostoru působí po dobu jedné minuty. Střední smrtelná dávka při intoxikaci kůží je zhruba 2 g pro osobu o tělesné váze 80 kg. Hodnota se značí jako LD (Lethal Dose – smrtelná dávka) a udává se v jednotkách hmotnosti látky vztažené na jednotku hmotnosti lidského těla nebo těla zvířete (mg/kg). Účinnější než sarin jsou látky soman a VX. LC somanu je 50 mg/min/m3 a LC látky VX je 2 – 10 mg/min/m3. LD somanu dosahuje jen 1,5 mg/kg (120 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg). LD látky VX pak dosahuje pouhých 0,085 mg/kg (přibližně 7 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg).


Zpravodajský produkt 13026
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO

Specifická analýza (12029)

Uvedený nadpis shrnuje situaci, která podle vedoucích funkcionářů britské zpravodajské služby MI5*, britských politiků a „barvitých“ novinářů nastala na území Velké Británie po teroristickém útoku* spáchaném 22. května 2017 v Manchesteru. Avšak jak vlastně pracuje britská zpravodajská služba MI5, když po zmíněném útoku její zástupci náhle tvrdí, že je ve Velké Británii o 20 000 potenciálních útočníků více, než předpokládali před provedením onoho útoku? A mohlo by skutečně tolik osob mít úmysl připravovat v různém čase a místě teroristické útoky v Británii? A proč novináři a někteří funkcionáři zpravodajských služeb používají neustále sporné termíny „džihád“ a „džihádisté“, když chtějí bojovat proti terorismu* a nikoli proti islámu?

Před útokem v Manchesteru bylo v Británii podle představitelů britské zpravodajské komunity* přibližně 3 000 islámských extremistů, přičemž 500 z nich bylo předmětem „aktivního vyšetřování“. Po útoku v Manchesteru a zahájeném vyšetřování rozšířily bezpečnostní a zpravodajské složky síť rizikových osob na celkový počet 23 000, avšak zdůrazňují, že se nejedná o konečné číslo.

Nový údaj o počtu rizikových osob uvolnili představitelé MI5 pouhých pět dnů po spáchaném útoku v Manchesteru, přičemž ve spojení s možnými útočníky používají frázi, že oněch dalších 20 000 osob bylo identifikováno jako „reziduální riziko“. Ve skutečnosti není možné, aby za pět dnů jakákoli zpravodajská služba identifikovala 20 000 nových potenciálních útočníků, aniž by v zemi operovala velká militantní organizace. Většina osob z uvedeného počtu nebyla identifikována nově, nýbrž vyzdvižena z databáze již dříve vyšetřovaných a prověřovaných, nebo dokonce obviněných a souzených osob ve spojitosti s terorismem nebo extremismem či podobnou činností. Proto se hovoří o reziduálním či zbytkovém riziku, které se vztahuje k eliminaci dřívějšího rizika (kdy u prověřovaných, vyšetřovaných a/nebo trestaných osob vždy nějaké riziko do budoucnosti zůstává). Nově se síť rozšířila o osoby, jež by mohly mít podezřelé vazby na jednotlivce z databáze nebo na známé radikály, popřípadě o osoby, které s radikály a teroristickými/militantními skupinami nebo jejich vykonanými činy nějakým způsobem sympatizují.

Číslo 23 000 nevypovídá nic o tom, kolik teroristických útoků by nyní na území Británie mohlo být ve fázi přípravy, ale předkládá jen velmi hrubý odhad o počtu lidí za určitých okolností „pravděpodobně“ svolných a schopných spáchat nebo podpořit násilný čin. Pokud budeme navíc uvažovat statistický poznatek o tom, že v lidské společnosti je vždy jedna osoba ze sta až tří stovek lidí psychopat, přičemž část z těchto psychopatů má sklony k provedení nebezpečného násilného činu (jenž může být vyvolán různými spouštěči), tak se nám uvedené číslo může zmnohonásobit – pokud si však již tímto propočtem bezpečnostní orgány nepomohly při stanovení onoho původního počtu 23 000. Kromě psychopatů žije ve společnosti plno osob lehce zmanipulovatelných ke spáchání zvlášť závažného trestného činu, a to nehovoříme o využití psychotropních a omamných látek a dále o psychotických stavech. V současné době se manipulace pojí především k mládeži s islámským náboženstvím a s vazbami na země s ozbrojenými konflikty včetně vazeb přes rodinné příslušníky i další příbuzné. Obecně se manipulace vztahuje na evropskou mládež sympatizující s islámem.

Pokud bylo dříve aktivně vyšetřováno 500 osob, neznamená to, že byly permanentně sledovány (ať už fyzicky, nebo s použitím technických prostředků, případně a často kombinovaně). K dobře pokrytému a „dynamickému“ sledování jedné osoby je podle určitých zásad potřeba zhruba 30 kvalifikovaných lidí, což by se v uvedeném případě týkalo 1 500 pracovníků. Služba MI5 má asi 4 000 stálých zaměstnanců, kteří navíc pracují v různých odvětvích. Jednalo by se tedy o vyčlenění značných sil z jedné služby, což by vzhledem k pokrytí jiných oblastí nebylo možné (lze samozřejmě spolupracovat s dalšími složkami). Situace se ale stává složitější s předložením nového čísla potenciálních útočníků. Zpravodajští činitelé nově vysvětlují, že se snaží „aktivně monitorovat“ více než 3 000 osob z celkového aktuálního počtu (doslova uvádějí, že jsou tyto osoby na seznamu sledovaných kvůli terorismu v Británii: „Those persons are on the UK terror watch list“). I když je tato třítisícová skupina hodnocena jako hrozba pro národní bezpečnost, nemají britské úřady tolik sil a prostředků (viz kalkulace výše v případě nižšího čísla), aby tyto jednotlivce trvaleji sledovaly. Za slovy „aktivní monitorování“ je třeba hledat občasné kontroly pohybu a činnosti u vybraných osob a dále metody prověřování jejich zájmů a okolí s cílem rozhodnout, jak proti nim dál postupovat. Zdroje z MI5 navíc doplňují, že nejvyšší počet jednotlivců, které jsou příslušníci MI5 schopni vyšetřovat* souběžně (rozuměj prověřovat/šetřit*) je limitován právě číslem 3 000.

Někteří státní úředníci a především pak novináři rozšiřují informace, že v Británii je 23 000 radikálů připravených zaútočit, případně že jsou připraveni zabíjet a zemřít pro Alláha. Toto tvrzení je spojováno s požadavkem větších investic do zpravodajských služeb a do řad policie se zdůrazňováním, že pro to nikdy nebyla tak důležitá chvíle. Někteří jsou dokonce toho názoru, že by se personál MI5 měl zdvojnásobit, jak tomu bylo za éry druhé světové války, a že by se o další tisíce příslušníků měly rozšířit stavy policie, jejíž operace by měly být vedeny zpravodajskými poznatky. Avšak nikdo neřeší, proč britské státní úřady nepostupovaly účinněji při poznatcích o cestách svých občanů a osob s dočasným pobytem v Británii do problematických destinací v Africe a Asii včetně Blízkého východu, přičemž se jednalo nejméně o několik stovek podchycených cest – některé dokonce opakované stejnými osobami. Nejprve je nutné postihovat nedbalost u pracovníků a vedoucích funkcionářů, kteří se provinili v zanedbání svých povinností a odpovědnosti, a teprve potom se může přemýšlet o systémové změně. Pokud to bude pouze o navyšování sil a prostředků, nic se nezmění, jestliže se nezvýší jejich účinnost a tím naplňování pracovních povinností a odpovědnosti. (Je to dáno i tím, že v mnoha státních správách chybí spravedlivý systém odměn a trestů.)

Vytváření dojmu, že nikdo za nic nemůže, potvrzuje závěry o tom, že cesty mnohých osob mezi Británií a exponovanými místy byly v zájmu britské zahraniční politiky v tom smyslu, že zapadaly do toho, co Britové po boku Američanů pomáhali tvořit např. v oblasti Blízkého východu (viz produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA, kde je zmínka o využívání určitých diaspor).

Ty nejzávažnější a nejtragičtější teroristické útoky v Evropě mají vícero shodných velmi specifických znaků, jež ukazují výše na jakýsi řídící stupeň, z něhož se rozhoduje o místě, času a způsobu provedení teroristického útoku v Evropě. Poznatky o útocích jako by naznačovaly, že alespoň část útoků v Evropě je místně a časově rozložena podle nějakého systému spjatého s politickým vývojem. Kupodivu žádné vyšetřování zatím nepřekročilo uzavřený vyšetřovací kruh kolem jednotlivých útoků směrem k evropskému řídícímu prvku, jenž by měl část útoků zastřešovat. Přitom vlády západních zemí tolik přetřásají myšlenku společného boje proti terorismu.

Z vyjadřování a reakcí britských úředníků vyvstává otázka, zda je náhle v Británii opravdu tolik nebezpečných jedinců, anebo zda se jedná o záminku státního aparátu, jak navýšit personál, získat větší pravomoce a zavést systematičtější kontrolu nad obyvatelstvem z hlediska dalšího politického vývoje v Evropě.

Ačkoli je podle policejních představitelů tempo teroristických útoků v Británii od počátku roku 2017 závratné a bezprecedentní, nic nenasvědčuje tomu, že by se třeba i pouhá čtvrtina rizikových osob (≈ 6 000 jedinců) připravovala na nějaký útok. Pokud by bylo na území Británie 23 000 radikálů připravených zaútočit, muselo by se to již dávno odrazit na skutečné situaci. Uskupení 23 000 útočníků je velké množství osob, které je možné co do počtu přirovnat k Armádě České republiky. Když by v Británii každý den zaútočil jeden radikál, mohli by útočníci tímto tempem a v tomto počtu pokračovat po dobu delší než 60 let (pouhá čtvrtina z celkového počtu jednotlivců, tedy asi 6 000 osob, by mohla takto působit po dobu delší než 16 let, což je stále dlouhé období). Tento stav ale zatím nepozorujeme, což je dáno tím, že s odhadem celkového čísla rizikových osob nebyly záměrně předloženy zbylé informace. Všechny osoby totiž nikdy nejsou stejně rizikoví. A čím více lidí je na seznamu zájmových osob*, tím více se jejich rizikovost liší (škála rizikovosti se rozšiřuje), přičemž někteří jsou na seznam přidáni pod heslem „raději přidat a preventivně prověřit, než něco opomenout". Naopak na seznamu zcela jistě chybí osoby, o kterých zatím nikdo neví, že mají úmysl nebo se rozhodují či jsou manipulovány a připravovány k provedení násilného činu proti skupině obyvatel. Riziko provedení útoku je možné hodně minimalizovat, ale nikdy ho nelze zcela potlačit.

Pro přehled uvádíme, z jakých důvodů se jedinci mohli ocitnout na seznamu zájmových osob zpravodajské služby MI5:

  • Byli již dříve vyšetřováni nebo prověřováni ve spojitosti s terorismem či extremismem nebo podobnými záležitostmi.
  • Mají záznam v rejstříku trestů ve spojitosti s… (viz výše).
  • Nejsou dosažitelní a existuje u nich podezření z napojení na nelegální činnost ve spojitosti s…
  • Jsou v příbuzenském nebo jiném vztahu s osobami vyšetřovanými/prověřovanými, trestanými nebo hledanými ve spojitosti s…
  • Bylo na ně podáno oznámení jinými osobami pro podezření ve spojitosti s…
  • Bylo u nich zaznamenáno šíření určitých názorů ve spojitosti… (např. na sociálních sítích, na půdě školy, ve sportovních a jiných oddílech, na různých shromážděních apod.).
  • Bylo na ně upozorněno zahraničními úřady ve spojitosti s…
  • Navštívili místa, která se přímo nebo svou blízkostí vztahují k ozbrojeným konfliktům.
  • Aktivně šíří a propagují islám, a to třeba i zákonnými prostředky.
  • A další důvody a jiná podezření.

Spojitost s terorismem či extremismem může být vyvozena z přímé účasti na nezákonných aktivitách, ale i z účasti na legálních aktivitách, avšak s určitým negativním podtextem, dále z finanční, materiální a jiné podpory uvedených aktivit, ze shromažďování a propagace textů, symbolů a jiných položek spojených s rozebíranými negativními jevy, z vyřčených názorů atd.

Vlády jednotlivých zemí stále opakují, že chtějí bojovat s terorismem a vyhlašují mu válku, což už je samo o sobě problém (viz produkt 13002 Terorismus je abstraktním pojmem a nelze mu tak vyhlásit válku). Další potíží je, že do problematiky terorismu vtahují náboženství, když tvrdí, že terorismus páchají džihádisté. Terorismus není uznáván žádným náboženstvím a ani džihád nemá tento význam. Je to jen interpretace islámských odpadlíků, kteří se snaží pro své násilné praktiky získat islámskou mládež. Je potom nadmíru nešťastné, když jim v tom pomáhají politici a zástupci bezpečnostních a zpravodajských složek, kteří vlastně tvrdí, že džihádisté jsou teroristé a že džihád je terorismus. V západní společnosti tyto odlišné významy již tak splynuly v jeden smysl, že je současný vývoj v bezpečnostní situaci stále více vnímán jako střet dvou náboženství. Ve skutečnosti je to však střet mezi islámskými renegáty a západními dobrodruhy vyvolaný dlouholetou snahou Západu pokořit islámské země ze zištných a politických důvodů (viz produkt 42010 Jak Západ napomáhá islámským radikálům).

Související zpravodajské produkty:

Produkt 11047 Ukázka nejasností ve vyšetřování teroristického útoku ve Velké Británii

Produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA


* Definice termínů a akronymů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12029
Specifická analýza
© 2017 Agentura EXANPRO

Specifická analýza – seriál ČT (13026)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Druhý případ se vztahoval k dezinformaci a účelové manipulaci (viz produkt 13025). Následující případ z produkce České televize se týká zamlčování základních faktů.

PŘÍPAD 3 (zamlčování základních faktů)

Zamlčování základních faktů se dopustil moderátor České televize (ČT) David Borek v pořadu „Události, komentáře“ vysílaného 9. prosince 2016. Jmenovaný moderátor totiž nepoložil svému hostovi stěžejní otázku v rozebírané tematice. Hostem pořadu byl ředitel organizace „Člověk v tísni“ Šimon Pánek a rozebíranou tematikou bylo odebrání akreditace zmíněné organizaci úřady v Doněcku, jež nevládní organizaci obvinily ze špionáže, obchodu s humanitární pomocí, provokativního chování a pohrdavého přístupu k lidu Doněcké lidové republiky při činnosti jejích pracovníků na východě Ukrajiny. 

Rozhovor mezi moderátorem pořadu a ředitelem nevládní organizace se točil kolem toho, zda jsou pro ta obvinění nějaké důkazy a proč tak vlastně doněcké úřady jednaly. Šimon Pánek uvedl, že těmto argumentům nerozumí a odmítl je jako snahu o diskreditační kampaň. 

Moderátor pořadu položil k tématu všehovšudy tři otázky:

  • 1) Zajímal se, zdali má obvinění nějakou oporu v realitě.
  • 2) Dotazoval se, zda byla organizace ve spojení s českými zpravodajskými službami.
  • 3) Ptal se, zda s nimi nespolupracovali lidé, kteří byli kritičtí k místním úřadům.

Všechny tři otázky byly v pořádku, avšak závažný nedostatek byl v tom, že moderátor nepoložil právě tu stěžejní otázku, která pokrývá celý problém a která se nabízí z informací přímo na webu společnosti Člověk v tísni. Ta základní otázka měla mít zhruba tuto podobu:

„Nemyslíte si, že celá záležitost souvisí s vaším vzdělávacím programem, kde žákům a studentům na základních a středních školách přednášíte o ruské propagandě?“

A měla následovat další otázka na to, zda se humanitární charakter organizace slučuje s politickým aktivismem, jenž je u organizace naprosto zřejmý. Společnost Člověk v tísni totiž vytvořila vzdělávací program s názvem Jeden svět na školách, v rámci něhož představila vlastní koncept mediálního vzdělávání s těmito tematickými okruhy: Média a mladí lidé, Nová média, Zpravodajství, Mediální aktivismus, Nacistická propaganda, Komunistická propaganda a Současná ruská propaganda

Ohledně novodobé propagandy je v konceptu jmenována jen jedna země, a to Ruská federace. Tím tedy nevládní organizace tvrdí, že existuje jen propaganda ruská. Avšak zároveň tím prozrazuje, že jedná ve jménu ideologie Západu, neboť ve světě existuje také propaganda americká a propagandy dalších mocností (to jsou lehce prokazatelná fakta, jež nelze zastřít). Pokud by tedy kromě tematického okruhu s názvem Současná ruská propaganda byl uveden také okruh Současná americká propaganda, bylo by vše v rámci nestrannosti v pořádku. Jenže vzhledem k tomu, odkud plynou finanční příjmy (viz výroční zpráva organizace), není pro nevládní organizaci možné řešit jakýkoli západní subjekt, ať už by se jednalo o sebenegativnější jev. Naproti tomu je vzhledem k finančním sponzorům žádoucí svou činností postihovat jejich politické rivaly.  

Tady byl prostor pro další otázku spojenou s reakcí Šimona Pánka na odebrání akreditace. Reakce byla uveřejněna 6. prosince 2016 (tři dny před pořadem ČT) na webu společnosti Člověk v tísni. Ředitel Pánek reagoval takto:

"Důrazně odmítáme všechna obvinění. Člověk v tísni je transparentní a nestranná organizace, která se nepodílí na žádných nelegálních aktivitách. Reportáž a způsob, jakým byla připravena, jsou typickou ukázkou propagandy."

Otázka tedy měla směřovat na to, jak je to s tou vyřčenou nestranností, když se zaměřují na ruskou propagandu a pouze na ruskou propagandu!

Od výše zmíněné stěžejní otázky na vzdělávací program o ruské propagandě se měla odvíjet veškerá debata ohledně obvinění organizace Člověk v tísni. Je přirozené, že obvinění bylo jen záminkou, jak vypudit z území separatistů organizaci, která otevřeně vystupuje proti režimu Ruské federace. Avšak na druhou stranu je naprosto nepřirozené, aby se moderátor vyhýbal stěžejním otázkám na skutečné příčiny vzniklé situace. Moderátor záměrně zamlčel fakta a vyhnul se tím polemice o jednostranném politickém aktivismu společnosti Člověk v tísni (mohl to být i pokyn z vedení redakce). Je to ukázka toho, jak pracovníci ČT poskytují divákům v případě „citlivých“ záležitostí jen část informací a nesnaží se vyplnit obraz dané situace jako celek. I toto je metoda propagandy. Je zajímavé, že jindy se moderátoři skrze svůj podpůrný tým připraví dokonale nejenom na dané téma, nýbrž také na minulost pozvaných hostů tak, aby je s ohledem na vývoj diskuse mohli s jejich minulostí konfrontovat.     

A jsme opět u Kodexu ČT, Rady ČT jako odpovědného orgánu a Poslanecké sněmovny, jež členy Rady volí a odvolává. Kodex ČT byl ve svém článku 5 porušen minimálně v následujících ustanoveních:

5.3 Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků…

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“


Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


Zpravodajský produkt 13026
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO

Souhrnné hodnocení (11052)

Se zhoršováním bezpečnostní situace v Evropě a v dalších geografických prostorech světa (např. na Blízkém východě) se zároveň zhoršila komunikace mezi vládami evropských zemí a širokou veřejností. Stejná situace panuje i v České republice, kde se česká vláda a státní instituce včetně zpravodajských služeb nezaobírají hledáním a předkládáním pravdy o skutečných příčinách nastalé a stále se zhoršující bezpečnostní situace, nýbrž působí jako prostředníci západních mocností a předkládají veřejnosti cizí pochybné závěry, jež jsou poplatné pouze jednostranné zahraniční politice s hlavním cílem změnit politický režim v Ruské federaci (viz podpůrné dokumenty k politickému a bezpečnostnímu vývoji pod textem).

V této situaci je zcela logické, že vzniká velké množství otázek (viz příklady stěžejních otázek pod textem), které však zůstávají nezodpovězeny a namísto toho politici pokrytecky hovoří o správné cestě v zájmu evropských demokratických hodnot. Avšak jaké jsou to hodnoty, když tzv. demokratický Západ od roku 1990 porušil již několikrát mezinárodní právo, páchal masové zločiny a nebyl dosud sankcionován? Novodobé zločiny Západu se postupně objevují v současných knihách historiků. Příkladem jsou šestidílné Dějiny světa vydané v letech 2009–2010 prestižním německým nakladatelstvím WBG, v nichž je zmínka o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku (1999), Iráku (vojenské operace v období 2003–2011) a Afghánistánu (vojenské operace od 2001 až doposud).

Historická fakta o tom, kdo napáchal nejvíce válečných zločinů a zločinů proti lidskosti by měla varovat před další podporou zahraniční politiky Západu prezentovanou především Severoatlantickou aliancí v čele s USA a Evropskou unií. Spojené státy navíc drží dvojí prvenství na poli mezinárodního terorismu*. První prvenství je v provedení největšího a dvojnásobného teroristického útoku* v dějinách lidstva, a to shozením jaderných bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki (v Hirošimě bylo okamžitě zabito asi 70 000 lidí, přičemž do pěti let od obou výbuchů zahynulo v souvislosti s oběma jadernými výbuchy celkem zhruba milion osob, což je srovnatelné číslo s počtem zavražděných lidí v koncentračním táboře Osvětim). Druhé prvenství je pak v neuskutečněném vyšetřování teroristických útoků spáchaných na území USA dne 11. září 2001, kdy ani jeden z útoků nebyl řádně vyšetřen v souladu se standardními vyšetřovacími postupy včetně sběru forenzních důkazů (byly to první teroristické útoky ve světě, kdy byla místa činu pečlivě vyklizena bez sběru forenzních důkazů).

V situaci, kdy se politici vyhýbají odpovědím a kdy se novináři hlavních sdělovacích prostředků neptají politiků na podstatné záležitosti v oblasti bezpečnosti, zaujímají přirozeně prázdný informační prostor tzv. „alternativní weby“, jež se i přes své nedostatky snaží hledat příslušné odpovědi na to, co se děje ve světě a jakým směrem se ubírá vývoj bezpečnostní situace. Evropské vlády včetně vlády české svou nečinností, manipulací a podbízivým chováním ve prospěch západních mocností vyvolaly reakci, kterou se snaží potlačit protireakcí v podobě kampaně, nebo spíše honu na tzv. dezinformační weby. Ze svých rozpočtů a rozpočtů podřízených státních institucí financují nevládní organizace a iniciativy (viz výroční zprávy příslušných nevládních subjektů), jež se svévolně pasovaly do role hlídačů západní propagandy*. Pokud by se tyto „neziskové“ subjekty pokoušely pouze argumentačně vyvrátit informace uvedené na „alternativních webech“ nebo by podávaly stížnosti k orgánům oprávněným vyšetřovat tyto záležitosti, bylo by to v pořádku. Jenže ony se dopouštějí hned několikanásobného provinění:

  • Samy určují, na které weby není vhodné umísťovat reklamy, k čemuž nemají oprávnění.
  • Velmi neeticky a manipulativně se snaží přinutit firmy ke stažení jejich reklam, když tvrdí, že je jejich značka spjata s obsahem, který může vážně poškodit jejich reputaci.
  • O jimi označených webech souhrnně tvrdí, že se jedná o pro-kremelské weby, aniž by to kvalifikovaně prokázaly.
  • Vůbec se nezabývají dezinformacemi*, manipulací, zamlčováním faktů a neodbornými výklady ze strany evropských, potažmo českých politiků a hlavních sdělovacích prostředků (viz příklady zavádějících výstupů níže).
  • Na svých webech poskytují účelové a neodborné (mylné) informace o bezpečnostní situaci v ČR, Evropě a ve světě a scestná doporučení k bezpečnostní politice příslušných vlád.

Výkonní politici se svojí finanční a jinou podporou schovávají za „neziskové“ subjekty, neboť by sami jako úřední osoby (dříve veřejní činitelé) nemohli označovat „alternativní weby“ za dezinformační. Takto to ponechávají na oněch „neziskovkách“ a jen pokrytecky při svých vystupováních odkáží na jejich závěry, přičemž jim nevadí, že tyto jimi financované nevládní subjekty nemají oprávnění ani odbornou kvalifikaci pro svou práci, že postrádají nezávislost na svých jednostranných sponzorech a že naopak oplývají předpojatostí v posuzování situace.

Schovávání politiků za „neziskovky“ je ostatně důkazem toho, že weby označované za dezinformační nejsou žádnou hrozbou pro společnost. Pokud by se provozovatelé „ocejchovaných“ webů prostřednictvím svých stránek dopouštěli nezákonného jednání jako například pomluvy, šíření poplašné zprávy, nabádání k rozvracení republiky* (podvratné činnosti* či subverze*) nebo podněcování k nenávisti vůči skupině osob musely by státní orgány zasáhnout přímo. Jenže státní orgány nezasahují, což znamená, že se provozovatelé označených webů  vůči zákonům neprovinili, nýbrž jsou jen nepohodlnými „položkami“ ve světě informací, kde se střetávají různé politické propagandy.

Politici svou protireakcí ve formě kampaně proti nepohodlným webům prohlubují propast mezi sebou a veřejností, což se projeví ve stupňování nedůvěry ke státním institucím. Nedůvěra může dosáhnout kritického bodu, jenž se dá odvrátit pouze poctivým vyjadřováním a ukončením financování účelových nevládních organizací (viz příklady zavádějících výstupů níže, které jsou důkazem nepoctivého či falešného vyjadřování a taktéž důkazem jednostranného zaměření „neziskovek", jež svým přístupem ve výběru výstupů a zpráv dokazují svou politickou účelovost a omezení ve spravedlivém pojetí své práce).

Majitelé a ředitelé firem se mohou svobodně rozhodnout, na které weby budou umísťovat své reklamy, přičemž nemají žádnou povinnost ohlížet se na vyjádření neziskových organizací. Zástupci firem by se neměli nechat ovlivňovat nevládními organizacemi a iniciativami, jež neslouží poctivému cíli a neodhalují dezinformace jako celek bez ohledu na to, zda se jedná o státní správu či soukromou sféru, nýbrž si selektivně vybírají podle své předpojatosti nebo směru finančních příjmů. Jedinou otázkou v případě zástupců firem je, zda chtějí jednat svobodně, anebo zda se z různých důvodů chtějí podřídit nastavenému politickému trendu.

STĚŽEJNÍ NEZODPOVĚZENÉ OTÁZKY K POLITICKÉMU A BEZPEČNOSTNÍMU VÝVOJI:

  • Proč nebyly západní mocnosti za své prokázané zločiny spáchané v posledních 25 letech potrestány?
  • Proč je sankcemi trestána Ruská federace, která se za posledních 25 let neprovinila tak jako Západ?
  • Proč politici, vojenští hodnostáři a novináři tvrdí, že článek 5 Severoatlantické smlouvy zaručuje vojenskou pomoc v případě napadení členské země, když to z obsahu článku vůbec nevyplývá? (viz produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky)
  • Proč EU tak vehementně usilovala o asociační dohodu s Ukrajinou neboli se zemí, která představovala bezpečnostní riziko a která by za běžné situace a s proklamovanými unijními hodnotami byla zařazena na spodní příčku přijatelných zemí? (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině)
  • Proč se tvrdí, že Ruská federace v případě Ukrajiny neplní minské dohody, když je od počátku neplní především Západ? (viz produkt 11042 Minskou dohodu neplní jak Rusko, tak Západ v čele s USA)
  • Proč Američané zahájili výcvik s jednotkami Národní gardy Ukrajiny, k nimž patří nechvalně proslulý útvar Azov, v den výročí narození Adolfa Hitlera? (viz produkt 11043 Západ oficiálně podporuje ukrajinský fašismus a neonacismus)
  • Proč Američané podporují v Sýrii militantní skupiny, které používají teroristické metody bez ohledu na civilní obyvatelstvo?
  • Jaký je skutečný cíl Američanů ohledně Sýrie a co chtějí v Sýrii docílit svou přítomností? (viz produkt 11038 Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent)
  • Proč irácká vláda upřednostňuje spolupráci s Ruskou federací před spoluprací s USA?
  • A celá řada dalších otázek…

Podpůrné dokumenty k politickému a bezpečnostnímu vývoji:

Zpravodajské produkty s tematikou zavádějících výstupů:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11052
Souhrnné hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO

Specifická analýza – seriál ČT (13025)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Následující případ z produkce České televize se týká dezinformace a účelové manipulace.

PŘÍPAD 2 (dezinformace a účelová manipulace)

Dezinformace a účelové manipulace se dopustil moderátor České televize (ČT) Václav Moravec v pořadu „Otázky Václava Moravce“ vysílaného 7. prosince 2014. Záměrně uvádíme pochybení moderátora Moravce z roku 2014, neboť přibližně od této doby je možné u tohoto pracovníka pozorovat opakované vážné prohřešky v moderování zmíněného pořadu a tím i nespolehlivost příslušného moderátora (pozn.: u zdroje informací hodnotíme jeho spolehlivost a u obsahu informace pak její důvěryhodnost). 

V inkriminovaném pořadu se Václav Moravec dopustil provinění tím, že domněnky, či spíše smyšlenky ředitele výzkumné společnosti úmyslně povýšil a vydával za fakta. Moravec tehdy prohlásil následující:

„Když je řeč o odbornících, nejen spor o platy ústavních činitelů, ale i spory v koalici a především vystupování prezidenta Miloše Zemana odvracejí lidi od politiky. Vyplývá to z nejnovějšího sociologického šetření Trendy Česka 2014, které pro Českou televizi zpracovává pravidelně společnost TNS Aisa…“

Moderátor Moravec dezinformoval českou veřejnost v tom, že si vymyslel, že podíl na odvracení lidí od politiky má vystupování prezidenta Zemana, přičemž ještě zdůraznil, že je to především ono vystupování prezidenta, co lidi odvrací. Avšak z výzkumu ani v nejmenším nevyplývalo, že by se lidé odvraceli od politiky vinou prezidenta. Podívejme se blíže na celou klamnou aktivitu Václava Moravce.

Respondenti vůbec neodpovídali na otázku ve vztahu k prezidentovi, nýbrž ve vztahu k vládě, přesněji jakou mají k vládě důvěru. Výsledkem bylo, že kabinetu rozhodně nebo spíše věřilo 36 % dotázaných a naopak nedůvěřovalo v součtu 63 % občanů (spíše nedůvěřovalo + rozhodně nedůvěřovalo).

Celý klamný výrok či dezinformaci moderátora ČT odstartovala prvotní interpretace výsledků výzkumu ředitelem TNS Aisa, který byl zároveň spoluautorem výzkumu. Zmíněný ředitel Bronislav Kvasnička k výsledku, jenž byl pro vládu nepříznivý, sdělil: 

My se domníváme, že je to zejména ve spojitosti s děním kolem prezidenta Miloše Zemana. A domníváme se, že vlastně občané tímto dávají vládě určitý vzkaz tuto situaci nějakým způsobem řešit. Čili občané říkají: vládo, svůj program nějakým způsobem naplňuješ, není tam ani výrazné kladné nebo negativní hodnocení, ale zároveň říkají: objevuje se tady nějaká situace kolem Miloše Zemana, prezidenta ČR, vládo řeš to, protože my s tím nejsme spokojeni. A tudíž vlastně tato situace se nepřímo přenáší na vládu samotnou a občané jí dávají jednoznačný vzkaz…“ 

Již v této interpretaci je vidět zavádějící snahu podsunout občanům, že špatný výsledek v hodnocení vlády je vlastně kvůli českému prezidentovi a že snad občané tlačí na vládu, aby s chováním prezidenta něco učinila (viz „vládo řeš to" a „jednoznačný vzkaz"). Jenže problém je v tom, že ředitel výzkumné agentury použil slovo „domníváme se“, a to dvakrát ve svém sdělení, což značí, že sám neví, jaká je skutečnost. Pokud by toto tvrzení mělo alespoň z části odpovídat pravdě, musel by ho něčím patřičně doložit.

Avšak mnohem závažnější bylo následné vyjádření moderátora ČT, který prvotní interpretaci ředitele výzkumné agentury povýšil z „domníváme se“ na jasnou záležitost, přičemž nepravdivě tvrdil, že to vyplývá ze sociologického šetření.

Z celé záležitosti vznikají dvě otázky směrem k osobám, jež předvedly klamné vystupování: Proč moderátor uváděl domněnky ředitele společnosti jako fakta? A proč ředitel vůbec hovořil o domněnkách, které směřovaly proti prezidentovi, když osoba prezidenta nebyla obsahem otázky pro občany? V tomto případě je samozřejmě ve hře mnohem více než jen výzkum veřejného mínění a interpretace jeho výsledků. Připomeňme, že zadavatelem výzkumu byla veřejnoprávní Česká televize, k čemuž se pojí otázka, zda je ČT skutečně nezávislá a nestranná společnost, když její vedení umožňuje a financuje výzkumy s pochybnou interpretací jejich výsledků a dovoluje svým moderátorům tyto interpretace posouvat ještě na vyšší úroveň klamné interpretace. Nabízí se také otázka, zda snad tato interpretace výsledků nebyla s ředitelem Kvasničkou dopředu domluvena ze strany moderátora, jenž nedokáže skrýt svou nelibost k některým politikům. Proč by jinak ředitel výzkumné agentury přicházel s tak podivnou interpretací výsledků sociologického šetření?

K prezentování svého předpojatého přístupu vůči určitému politikovi není možné zneužívat pracovního postavení ve veřejnoprávní televizi a snažit se tak ovlivňovat veřejné mínění směrem k veřejně činným osobám. V tomto případě se zároveň jednalo o porušení Kodexu ČT, konkrétně článku 5 nazvaného „Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice“. Příslušný článek byl porušen nejméně ve svých dvou bodech označených jako 5.6 a 5.7. Pro úplnost uvádíme výpis těchto bodů:

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

Pracovníci ČT porušují Kodex České televize opakovaně (dezinformují, manipulují, mlží, zatajují, neodborně předkládají), avšak nikdo z odpovědných orgánů na to nereaguje, čímž se onen Kodex stává pouhým kusem papíru. Rada ČT nekoná a nekoná ani Poslanecká sněmovna, jež členy Rady volí a odvolává. Tím se oba orgány podílejí na snižování úrovně mediálního zpravodajství a prohlubování nedůvěry veřejnosti k hlavním sdělovacím prostředkům.

Profesionalita pracovníků sdělovacích prostředků a důvěryhodnost obsahu jejich slov patří k důležitému rysu vyspělého a ničím nezatíženého národa, a to zvláště v době, kdy se neustále a ne zcela v souladu se situací přetřásá termín „propaganda“ (viz produkt 13007 Propaganda o propagandě).

Poznámka: Uvedený případ byl také součástí obsahu produktu 13008 Nepoctivé výzkumy veřejného mínění a jejich snadné odhalení (díl 3).


Zpravodajský produkt 13025
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO