Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifický výklad (12038)

Každá země se snaží získávat a udržovat ten nejaktuálnější přehled o ozbrojených silách zájmových států*. Tak jako Spojené státy americké monitorují vývoj a činnost ozbrojených sil Čínské lidové republiky (ČLR), tak stejným způsobem monitoruje Čína vojenské síly USA. Ozbrojenými silami cizích zemí se primárně zabývají vojenské zpravodajské služby* a využívají k tomu různé zpravodajské disciplíny* (zpravodajské obory), jinými slovy různé zdroje a metody získávání informací. 

Mezi výchozí znalosti o ozbrojených silách cizích zemí patří vědomosti o jejich celkovém uspořádání a rozmístění. Odborně hovoříme o organizaci a dislokaci ozbrojených sil (v anglické odborné terminologii se jedná o „composition & disposition“). Číňané ve zpravodajské činnosti v této oblasti směrem k USA dosáhli určité výhody, ke které jim pomohli samotní Američané. Na druhou stranu americké kontrazpravodajské složky (viz kontrazpravodajská činnost*) se tuto čínskou výhodu snaží využít k vlastním klamným operacím*, což má kromě jiného taktéž snižovat význam této výhody.  

Specifická analýza a hodnocení (13038)

Americký prezident Donald Trump začal s příchodem jara 2018 opakovaně prohlašovat, že po téměř kompletní porážce „Islámského státu“ není Sýrie pro Spojené státy klíčovou záležitostí. On sám tedy nevidí smysl, proč by tam američtí vojáci měli setrvávat po další období. Z tohoto důvodu tvrdí, že hodlá americké síly stáhnout zpět do vlasti a že by se o Sýrii měli postarat jiní. Jak ale rozumět výrokům prezidenta Trumpa? Chce opravdu vojensky opustit Sýrii, anebo je to jen politický klam? A proč by vlastně měl americký prezident klamat?

Výše zmíněné prohlášení amerického prezidenta se velmi podobá jinému jeho výroku z roku 2017. A není to jen podobnost projevu, ale také úzká podobnost událostí, jež se po těchto výrocích odehrály, a to ve stejném geografickém prostoru – s ohledem na časovou souslednost obou záležitostí je téměř možné použít frázi „do roka a do dne“.  Předchozí záležitosti se věnují produkty 13018 Úderem proti Sýrii potvrdil Trump svou podřízenost americkému plánu pro 21. století a 11046 Úder USA v Sýrii má jasnější obrysy ve spojení s úderem v Afghánistánu a aktivitami proti Severní Koreji.

Prostřednictvím krátké analýzy odkryjeme, zda a proč se jedná o skutečný úmysl, anebo klamání. Taktéž poukážeme, jak je politická rétorika amerických představitelů přímo spojena s následným děním v zájmovém prostoru*, byť to v médiích působí opačným či náhodným dojmem.

Specifická analýza (11067)

Analytický produkt navazuje na úvodní hodnocení 11066, kde je popsána pochybná činnost výkonné, soudní i zákonodárné moci v kauze vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA. Dalším produktem, jenž s tímto případem přímo souvisí a podporuje zmíněné trojí pochybení, je dokument 11065.

V této analýze rozebereme činnost Ústavního soudu (ÚS) v inkriminovaných dnech (viz obrázek) a zformulujeme oprávněné a žádoucí otázky, na které nemohou ústavní soudci z hlediska svého provinění uspokojivě odpovědět.

Nejprve se ale podívejme na reakci prezidenta ČR, která byla účelově neúplná. Prezident Miloš Zeman se ani v nejmenším nezmínil o negativní roli ÚS a veškerou vinu svaloval na ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Zřejmě nechtěl poukázat na to, že se mýlil při volbě ústavních soudců, které on sám se souhlasem Senátu jmenoval. Taktéž senátoři směrem k ÚS zarputile mlčí, a to pravděpodobně ze stejného důvodu: se jmenováním konkrétních soudců souhlasili, proč by tedy měli proti nim nyní vystupovat? Spíše ale nechtějí veřejnosti prozrazovat, že je něco špatně se suverenitou ČR, když hlásají, že je nutné obhajovat zájmy těch mocností, s nimiž má ČR jakési spojenecké vazby (viz podivné usnesení senátního výboru v produktu 11066). Proto podezřelý způsob vydání Nikulina do USA považují za normální službu svému „spojenci”.

Prezident Zeman v této kauze dokonce chránil premiéra v demisi Andreje Babiše, když prohlásil, že ministr Pelikán jednal bez vědomí premiéra, případně že mu své rozhodnutí neoznámil. To ale samozřejmě není pravda. Babiš byl velmi dobře obeznámen se situací a moc dobře věděl, jaký je význam návštěvy amerického politika Paula Ryana v České republice, s nímž se i osobně v Praze setkal. A Paul Ryan neváhal a svůj účel návštěvy zmínil na sociální síti Twitter ihned po svém návratu z ČR, čímž „znemožnil“ nejen české politiky, ale také Ústavní soud ČR, jehož úmyslné pochybení je předmětem této analýzy (blíže k návštěvě Paula Ryana viz produkt 11065).

Nedostatečnou roli zde sehrávají opět novináři, kteří nepokládají správné otázky těm správným politikům. Dokonce ani generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup se ve svém pořadu Týden s prezidentem (5. dubna 2018), kde oba rozebírali kauzu „Nikulin“, neodvážil zeptat na negativní roli Ústavního soudu. Zřejmě věděl, že to z výše uvedených důvodů není vhodná otázka pro prezidenta. Jenže kde je potom ta skutečná žurnalistika bez obalu, v níž nejsou novináři, kteří by k některým politikům ukazovali svou náklonnost a k jiným zase svoji nelibost?

Rozbor činnosti Ústavního soudu v inkriminovaných dnech poskytuje nezvratné důkazy o narušení nezávislosti ÚS tím, že se podřídil politické situaci ve prospěch potřeb zahraniční mocnosti.   

Pro úplnost uvádíme znění slibu soudce Ústavního soudu: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně."

Specifická analýza – seriál ČT (13037)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Níže uvedený případ z produkce České televize se vztahuje k vystupování moderátorů v pořadu „Události, komentáře“, kteří opakovaně vstupují do předkládaných událostí ze světa a podsouvají divákům svůj subjektivní a tendenční názor na věc. Tím vystupují ze své role nestranného moderátora (redaktora) a porušují Kodex ČT v bodě 5.14, jenž má následující znění:

Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor“.

V rozboru předkládáme několik příkladů, kde je toto porušení naprosto zřejmé, a přesto se nikdo z vedení ČT ani Rady ČT nesnažil zjednat nápravu. O tom, že se nikdo nesnaží zjednat nápravu, svědčí především to, že se tyto prohřešky s podsouváním vlastního a tendenčního názoru během posledních několika let trvale opakují. Potom je ale také zarážející, že v tomto selhání Rady ČT nejedná Poslanecká sněmovna, která členy Rady ČT volí a odvolává.

Specifické hodnocení (12037)

Federální bezpečnostní služba Ruské federace (FSB* RF) zadržela v noci ze 13. na 14. prosince 2017 sedm osob, které připravovaly teroristické útoky s improvizovanými výbušnými zařízeními* (IED*) na několika místech v Petrohradu (pro média byla zpráva o akci FSB uvolněna 15. prosince). Jedním z cílů měla být Kazaňská katedrála (Katedrála Panny Marie Kazaňské), kde měl útok provést sebevražedný útočník (SIED* / SB*). Útoky byly podle poznatků FSB plánovány na 16., nebo 17. prosince (zřejmě podle vhodnější situace), což znamená, že podezřelé osoby byly zadrženy pouhé dva dny před provedením útoků.

Příslušníci FSB během bezpečnostní operace zajistili větší množství improvizovaných výbušnin včetně komponentů k výrobě celých IED, střelné zbraně, střelivo a „extremistickou“ literaturu. Dokonce byla objevena a posléze zničena „laboratoř/dílna“ na výrobu IED i samostatných výbušnin.

Zadržené osoby, které podle bezpečnostních složek tvořily teroristickou buňku, byly napojeny na teroristickou organizaci „Islámský stát“ (Daeš/Daíš), s níž podle vyšetřovatelů udržovaly komunikaci přes mobilní informační síť Telegram, která uživatelům poskytuje bezplatné šifrování* obsahu komunikace. K získání dešifrovaného obsahu komunikace by bylo nutné znát kryptografický algoritmus* a kryptografický klíč*, anebo se fyzicky dostat k příslušnému elektronickému zařízení, které zprávu odeslalo či přijalo. Zajímavostí je, že síť Telegram využívají také pracovníci zpravodajských služeb včetně služeb ruských. Nutno doplnit, že zpravodajské služby disponují vlastními prostředky pro utajenou komunikaci a ostatní možnosti jsou doplňujícími položkami pro různé situace.  

Nejzajímavější na celém případu ale je, že zmařit sérii teroristických útoků se podařilo údajně díky informaci* poskytnuté Ústřední zpravodajskou službou Spojených států amerických (CIA* USA). To přes média potvrdili představitelé Ruské federace a Spojených států amerických. Prezident Putin v telefonickém rozhovoru poděkoval svému americkému protějšku Donaldu Trumpovi, což bylo následně uvolněno jako tisková zpráva médiím. Poté se vyjádřil i prezident USA. Avšak v záležitosti této zahraniční zpravodajské podpory existují okolnosti a poznatky, které odkrývají odlišné pozadí údajné pomoci směrem od CIA a celou záležitost posouvají na jinou úroveň, čímž jí přikládají i jiný význam.

V závěru dokumentu je poznatek, který mění podpůrnou informaci CIA na méně významnou až bezvýznamnou. Poté následuje vysvětlení, proč se odehrála scénka s děkováním mezi oběma prezidenty.