Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza (11072)

Česká národní vláda a Ústavní soud ČR se velmi okázale provinily vůči zákonům České republiky a proti zásadám výkonu funkcí ve státní správě. Nejedná se o první případ, ale mohlo by se jednat o případ „poslední“ nebo alespoň ojedinělý, pokud by ovšem v rámci své odpovědnosti reagovali zákonodárci a další příslušné státní orgány.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci zneužívají své postavení zpravidla v politických kauzách spojených s cizí mocností nebo vlastní kariérou. S cizí mocností byl propojen i případ ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž byl vydán do Spojených států amerických v rozporu s českým právním řádem. Případ Nikulina je názornou ukázkou toho, jak může být činnost ústavních soudců zpolitizována a jak se politici i soudci snadno podřizují požadavkům cizí mocnosti. Celkově se jedná o ukázku ztráty státní suverenity a osobní cti zapojených jednotlivců (úředních osob), kteří podřízeně jednali ve prospěch třetí strany – v tomto případě zahraniční mocnosti.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci počítají s tím, že jim podobné případy projdou, jelikož oni patří k těm nejvyšším státním orgánům, nad kterými již nikdo není. Proto je v těchto záležitostech důležitá činnost zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů. Jak ale s překvapením zjišťujeme, ponechávají čeští zákonodárci tyto věci bez povšimnutí, neboť se domnívají, že vše, co se týká USA, bychom měli řešit ke spokojenosti americké administrativy. Podle neustále se opakujících slov českých politiků jsme a musíme být ukotveni v západních strukturách, k nimž máme své závazky a jimž vévodí Spojené státy, které určují mezinárodní normy. Závazky, které mnozí nadhodnocují, a dokonce i uměle vytvářejí, nemohou nahrazovat české zákony a mezinárodní právo. Dostáváme se do situace, která až příliš připomíná náš minulý vztah se Sovětským svazem.

Kauza ruského občana Nikulina je jako prolog s úvodním hodnocením obsažena v produktu 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají. Podrobný rozbor činnosti ÚS je vypracován v produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR. Protože rozebíraná kauza souvisí s návštěvou amerického politika Paula Ryana v České republice, patří k ní také produkt 11065 Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali.

Než přistoupíme k podrobnému popisu provinění jednotlivých výkonných politiků a ústavních soudců a k popisu nečinnosti státních orgánů, uvádíme přehled proviněných osob a shrnutí jejich prohřešků.

Osoby, jež se provinily:

  • Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán
  • Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš
  • Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský
  • Místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková
  • Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk
  • Ústavní soudce Jan Musil (předseda tříčlenného senátu)
  • Ústavní soudce Jan Filip (člen tříčlenného senátu)
  • Ústavní soudce Jaromír Jirsa (člen tříčlenného senátu)

Body provinění jmenovaných osob:

  • Porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
  • Podpora porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
  • Porušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí ÚS je vykonatelné poté, co je v písemné formě doručeno účastníkům řízení)
  • Porušení slibu ústavního soudce
  • Porušení Ústavy ČR (čl. 1, 82 a 85)
  • Manipulace s úřední listinou – antedatování usnesení ÚS

Osoby a státní orgány, jež nekonaly, aby zjednaly nápravu:

  • Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
  • Prezident republiky
  • Soudcovská unie ČR
  • Orgány státního zastupitelství
  • Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

Nyní si rozeberme, kdo se čím konkrétně provinil. Se zachováním právního řádu budeme u příslušných osob hovořit, že jsou podezřelí, jelikož nikdo dosud nezačal oficiálně vyšetřovat jejich činnost a dotyčné osoby nebyly dosud z ničeho obviněny. Avšak podezření se skládá z celého souboru vzájemně propojených bodů, z jejichž analýzy je patrné, že pokud se daná osoba neprovinila v jednom bodě, musela se provinit v bodě dalším. Zkrátka vinu v této kauze nelze smýt, přesto budeme hovořit o podezření, čímž jsme ke všem zapojeným aktérům velmi shovívaví.

PODEZŘELÍ VÝKONNÍ POLITICI

1) Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán je podezřelý z porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Tímto usnesením ÚS rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než ÚS rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

V době, kdy toto usnesení bylo stále platné, rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do Spojených států. Ministr své rozhodnutí učinil v rozmezí od 27. do 29. března 2018. Jeho rozhodnutí bylo spojeno s návštěvou třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států, jímž byl předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan. Ten znenadání přijel na rychlou a neoficiální návštěvu do Prahy, přičemž jako obyčejný americký turista řečnil dne 27. března 2018 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Paul Ryan po svém návratu do Spojených států veřejně přiznal, že klíčovým cílem jeho cesty do Prahy bylo přimět české úřady k extradici Nikulina do USA (blíže viz produkt 11065).

Ministr Pelikán své rozhodnutí o vydání Nikulina do USA provedl ještě předtím, než ÚS vůbec stihl vydat vyjádření o zamítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina, natož aby ÚS se svým aktuálním rozhodnutím písemně seznámil účastníky řízení tak, jak mu to ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Robert Pelikán se své rozhodnutí snažil od návštěvy Paula Ryana vyvázat tím, když tvrdil, že byl rozhodnutý už měsíc před příjezdem amerického politika. Jenže jako právník musí vědět, že se počítá doba, kdy se rozhodl oficiálně a kdy své rozhodnutí uvedl v platnost, a nikoli doba, kdy si jenom něco myslel, ale stále ještě pro to nic nevykonal. To je velmi chabá výmluva, na níž existuje jednoduchá námitka v podobě otázky, proč své rozhodnutí tedy prakticky nevykonal ten měsíc před příjezdem Ryana do Prahy a naopak čekal až na tuto dobu. V případě ministra spravedlnosti národní vlády se nemůže jednat o shodu okolností.  

Navíc zde pořád zůstává porušení usnesení ÚS. Tento akt už ale ministr raději nijak neobhajoval, protože to nejlepší, co mohl udělat, bylo mlčet.

2) Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš je podezřelý z toho, že vědomě podpořil neoprávněnou činnost svého podřízeného ministra, čímž se podílel na porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a na porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Andrej Babiš věděl, z jakého důvodu dorazil do Prahy americký politik Paul Ryan, s nímž se dokonce osobně setkal. Tím byl také srozuměn o chystaném aktu svého podřízeného ministra Pelikána. Jako předseda vlády se podřídil americkým požadavkům a nechal ministra spravedlnosti jednat ve prospěch USA.

Andrej Babiš dále věděl, že ministrovo rozhodnutí není v souladu s usnesením Ústavního soudu, neboť nikdy netvrdil, že o kolizi Pelikánova rozhodnutí s usnesením ÚS nic netušil, a především nikdy proti počínání svého ministra nevystoupil.

Provinění ústavních soudců a nečinnost státních orgánů je předmětem navazujícího druhého dílu analyzované kauzy.


Zpravodajský produkt 11072
Specifická analýza
© 2018 Agentura EXANPRO

Specifická analýza a hodnocení (13042)

Americký prezident Donald Trump se v Singapuru 12. června 2018 setkal s nejvyšším představitelem Severní Koreje (KLDR) Kim Čong-unem. Výsledek schůzky nepřinesl žádný posun v „šachové hře” mezi USA a KLDR, a to i přesto, že byla podepsána společná dohoda. Pokud budeme v souvislosti s dohodou hovořit o závazku, tak je to závazek pro obě jednající strany, anebo pro nikoho, ale v žádném případě to není závazek pouze a jen pro severokorejský režim (vysvětlení dále v textu).

Vývoj vztahů mezi Spojenými státy a S. Koreou je i s předpovědí a záměry obou stran objasněn v předchozích zpravodajských produktech 11071, 1106911068 a 11058).

Summit můžeme přirovnat k otevření šachové hry, kdy první tahy na každé straně ještě nic neznamenají. I když byla podepsána společná dohoda, tak se jednání ohledně Korejského poloostrova nikam neposunulo. Schůzka byla jen osobním poznáním soupeřů na počátku šachové hry, která se bude hrát většinou korespondenčně. Korespondenční šachy (koršach) je výměnná hra na dálku, jež se v tomto případě bude počítat na měsíce až roky, dokud nenastoupí za každou stranu noví hráči.

Při korespondenčním šachu smějí hráči využívat veškeré formy podpory. Mohou se tedy radit s dalšími osobami a společně analyzovat průběh hry. Kdo ale radí severokorejské straně? Odpověď je jednoduchá, ale způsob a obsah podpory je komplexnější záležitost (téma je předmětem samostatného produktu).

Navzdory tomu, že summit byl zakončen podepsáním společné dohody (předjednané zástupci obou stran), tak obsah dohody je vyrovnané otevření hry bez nějakého výsledku a neznamená žádný jednostranný závazek pro Kim Čong-una, jak píší téměř všechny sdělovací prostředky. Američtí a evropští novináři a různí komentátoři mylně interpretují obsah dohody a posouvají její význam na unilaterální akt. Česká média se pak kromě dezinterpretace* navíc dopouštějí také dezinformace* v podobě nesprávného a předpojatého překladu hlavního bodu dohody (objasnění dále v textu včetně porovnání anglické a české verze hlavního bodu dohody s vysvětlením správného použití odborných výrazů).

Příkladem tzv. dezinterpretací až dezinformací je v českém prostředí veřejnoprávní Česká televize. Ta posunula výsledný význam summitu, když na svém webovém portálu zveřejnila článek, z něhož přikládáme titulek a úvodní část textu: 

TITULEK: „ČT: Trump s Kimem podepsali klíčovou dohodu. Korea slíbila jaderné odzbrojení.” 

ÚVODNÍ ČÁST TEXTU: „Americký prezident Donald Trump s vůdcem KLDR Kim Čong-unem podepsali v Singapuru společný dokument. Podle agentury AFP se KLDR zavázala k jadernému odzbrojení Korejského poloostrova, USA na oplátku slíbily poskytnout bezpečnostní záruky.”

Ve sdělení České televize se nacházejí hned čtyři nedostatky, přičemž dva z nich hodnotíme jako dezinterpretaci a zbylé dva jako dezinformaci (rozbor dále v textu).

Výše uvedený pochybný článek byl na webu ČT podpořen dalším nevalným výstupem s tímto textem:

Stvrzením neprofesionální práce České televize bylo zveřejnění české verze obsahu dohody, jejíž body byly shrnuty a představeny v hlavním zpravodajském pořadu ČT „Události“ (12. června 2018). Český překlad třetího bodu v podání ČT lze považovat buď za neschopnost pracovníků České televize, anebo za záměrnou dezinformaci s úmyslným pozměněním dvou údajů (viz níže).

 

Podívejme se na podrobnou analýzu o tom, jakých pochybení se pracovníci České televize dopustili.

Souhrnná analýza a hodnocení (13041)

Přinášíme druhou část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé díly nesou tyto názvy:

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Reakce médií

Reakci médií obvykle demonstrujeme na výstupech České televize, jelikož je veřejnoprávní televizí a jako taková by měla divákům poskytovat objektivní a odborně přesné zpravodajství. Často se ale setkáváme s nepřipraveností redaktorů či moderátorů zpravodajských a publicistických pořadů ČT na politická a bezpečnostní témata, což se přirozeně nevyhnulo ani kauze Novičok ve spojení s Českou republikou. Otázkou je nakolik je tato nepřipravenost vzhledem k politickému trendu úmyslná, nebo nevědomá. Příkladem je pořad „Události, komentáře” ze dne 26. března, kde se moderátor Daniel Takáč takto ptal svého hosta:  

„Prezident zaúkoloval Bezpečnostní informační službu, aby v Česku hledala vývoj nebo skladování Novičoku. Proč prezident, když pominu to, že BIS úkoluje vláda, což není až tak podstatné v tuhle chvíli, neměla by to ta tajná služba, kdyby tady něco takového bylo, vědět a i prezidentovi to říct? Není to divné prohlášení, které přišlo z Pražského hradu?”  

Moderátor se ve svém vyjádření dopustil tří následujících prohřešků:

Analytické doplnění a předpověď (11071)

Zrušení schůzky mezi představiteli USA a S. Koreje (KLDR) ze strany americké administrativy bylo pro vládu Spojených států určitým východiskem z nevýhodné situace. Američané totiž nemají v tomto jednání co nabídnout, ale mohou naopak ztratit (viz dále v textu a analytické produkty 11069 a 11068). Tato nevýhodná situace trvá i nadále, avšak způsob i důvod odmítnutí schůzky uvrhly amerického prezidenta ještě do horší situace než před zrušením schůzky, a proto bylo nutné provést okamžitě další změnu.

Zrušení schůzky se totiž setkalo s kritickou odezvou z mnoha směrů, což poukázalo i na to, kdo vlastně „sabotuje“ mírový proces na Korejském poloostrově. A to tím spíše, že nejvyšší představitel KLDR Kim Čong-un ihned prohlásil, že on je stále připraven schůzku cílenou na podporu míru v regionu uskutečnit. Je to paradox, neboť Trump se chtěl právě zrušením schůzky vyhnout odhalení, že USA netouží po deeskalaci napětí na poloostrově, nýbrž po změně situace pouze na straně S. Koreje. Vše by vyšlo najevo, jakmile by severokorejský režim představil během jednání první fázi své taktiky (blíže o první i druhé fázi severokorejské taktiky viz dokumenty 11069 a 11068). Na tuto připravenou taktiku upozornili amerického prezidenta jeho poradci a stejně tak ho upozornili na to, že Spojené státy nemají čím kontrovat, aniž by neztratily ze svého vlivu na Korejském poloostrově.

Nejlepším řešením tedy bylo se schůzce vyhnout, avšak posléze se ukázalo, že to nejlepší řešení není, pokud chtějí USA stále hrát svou hru, v níž chtějí být považovány za „mírotvorce“, a nikoli za „kazitele“ mírového procesu. Nejnovějším záměrem je tedy schůzku opět uskutečnit, ale se zcela jiným americkým přístupem, který nesníží stávající vliv Američanů na Korejském poloostrově. Proto i to náhlé zmírnění tónu v rétorice prezidenta Trumpa (bližší objasnění dále v textu).

Souhrnná analýza a hodnocení (11070)

Přinášíme první část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé díly nesou tyto názvy:

  • 1) Novičok, Česká republika a odmítavé reakce českých politiků
  • 2) Novičok, Česká republika a zavádějící výstupy v médiích
  • 3) Novičok, Česká republika a zapojení zpravodajských služeb
  • 4) Novičok, Česká republika a výsledný závěr ve spojení s incidentem v Salisbury

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Reakce českých politiků

Reakce českých výkonných politiků byla okamžitá a rázně odmítavá, aniž by připustili, že nemohou ve spojení z ČR znát celou pravdu o této problematice. Anebo právě naopak jim bylo něco známo, ale oni ve prospěch nastaveného politického trendu Západu proti Ruské federaci reagovali tak, jak reagovali. Za českou vládu se vyjádřil ministr zahraničí v demisi Martin Stropnický a ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová.

Ministr Stropnický řekl: „To je klasický způsob nadhodit do toho informačního prostoru nějakou vysoce spekulativní a nedoložitelnou teorii nebo tezi a teď čekáte na tu reakci a já na tohle naskakovat nebudu.”

Ministryně Šlechtová na sociální síti Twitter uvedla: „Rozhodně odmítám takové absurdní obvinění. Česká republika je od 90. let signatářem mezinárodní úmluvy o zákazu, vývoji, výrobě a šíření chemických zbraní a 31. pluk chemiků se zabývá výhradně ochranou proti těmto látkám.”

Už samotná vyjádření ukázala nabubřelost českých politiků, ale především rozpory, které od počátku potvrdily nesmyslnost těchto vyjádření a také to, že oba výkonní politici svými pokryteckými reakcemi skrývají pravdivé pozadí o Novičoku v České republice (rozbor dále v textu).