Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifické hodnocení a předpověď – seriál ČT (13054)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Dvanáctý případ je spojen s upoutávkou České televize na pořad „Fokus Václava Moravce“. Pořad bude vysílán 11. prosince 2018 ve 20.00 hodin na ČT24 a bude věnován tématu „Doba dezinformační“.

V upoutávce, která po několik dnů běží v České televizi, Václav Moravec říká:

„Složitý svět přeplněný informacemi. Jak se v nich vyznat? Jak odlišit fakta od výmyslů a lží? A komu prospívá informační chaos? Sledujte Fokus Václava Moravce, tentokrát na téma Doba dezinformační.“

Pořad o dezinformacích je od počátku zdiskreditovaný tím, že ho bude uvádět osoba, která již několikrát dezinformovala veřejnost. Moderátor Moravec například v jiném pořadu dokázal pouhé domněnky* (lépe řečeno výmysly) povýšit na fakta*. To je prokazatelné obvinění a selhání moderátora, přičemž důkazy uchovává sama veřejnoprávní Česká televize. Podrobně je toto záměrné pochybení a provinění Václava Moravce analyzováno v dokumentu 13025.  

Hosté pozvaní do pořadu „Fokus Václava Moravce“ vůbec nebudí zdání, že by měl být pořad vyvážený a že by měl obsahovat předkládání faktů. Mezi pozvanými hosty je také armádní generál Petr Pavel, který opakovaně šíří stoprocentní dezinformaci o Severoatlantické alianci. Tato dezinformace se vztahuje k článku 5 Severoatlantické smlouvy, o němž generál Pavel neustále tvrdí, že je závazkem kolektivní obrany. To je samozřejmě jeho záměrné klamání veřejnosti, jelikož slavný článek 5 žádným závazkem není a celá Aliance tak není ani žádnou bezpečnostní zárukou.

Zevrubně je tento fakt o článku 5 vysvětlen v produktu 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky. Dále je význam NATO podrobně rozebrán v produktu 1330 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance.

Armádní generál Pavel tvrdil například následující:

„Klauzule o vzájemné obraně v článku 5 Severoatlantické smlouvy je zcela jasná a NATO bezpodmínečně přijde na obranu jakéhokoli členského partnera, bude-li napaden. Věřím, že tento závazek bude splněn za jakékoli situace.“

To je samozřejmě výmysl a dezinformační vystupování Petra Pavla. Toto vystoupení a pokleslost zmíněného generála je rozpracováno v dokumentu 13012 Donald Trump  a Severoatlantická Aliance.

Petr Pavel měl dlouhou dobu možnost navrhnout změnu příslušného článku tak, aby byl skutečným závazkem a povinností vojenské pomoci, a tedy i bezpečnostní zárukou. Ke změnám Severoatlantické smlouvy opravňuje členské země článek 12. Generál Pavel to však nikdy nenavrhl, a to ani jako náčelník Generálního štábu AČR, kdy to mohl iniciovat směrem k české vládě, a ani jako předseda Vojenského výboru NATO. Namísto toho několik let mlčel a šířil dezinformace o článku 5. Pravděpodobně měl obavy, že kdyby tento požadavek nadnesl, byl by pranýřován, že poukazuje na slabé stránky alianční smlouvy. A to generál určitě nechtěl, jelikož si chtěl zachovat svou vojenskou kariéru. Avšak jako voják a obzvláště jako generál si nezachoval svou čest.

Armádní generál Petr Pavel je také proslulý tím, že kam přijde, tam hlásá ohrožení ze strany Ruské federace – jako kdyby s někým podepsal smlouvu na trvalou propagandistickou kampaň ve prospěch Západu. Bylo by to v pořádku, kdyby na druhé straně zmínil hrozby a dokonané zločiny proti lidskosti ze strany Severoatlantické aliance vedené Spojenými státy. A takový člověk je pozván do pořadu ČT, aby mluvil o dezinformacích. On o nich mluvit může, ale pouze z pohledu toho, jak je sám vytváří a šíří.

Pozvání Petra Pavla do Moravcova pořadu není překvapením. Vzpomeňme, že moderátor Moravec měl pana generála už ve svém jiném pořadu s názvem „Otázky Václava Moravce“, kde si oba dva ještě za přispění tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického notovali v šíření dezinformacích o úloze NATO. Této záležitosti se věnoval produkt 13022 Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem.

Je málo pravděpodobné, že by zdiskreditovaný moderátor a generál bez vojenské cti hodlali v pořadu ČT prezentovat oboustranná fakta a přitom hájit zájmy České republiky a bezpečné prostředí a mír v Evropě. Namísto toho je možné očekávat hájení jednostranné politiky Západu v čele s USA a NATO, a to bez zmínění ustavičného porušování mezinárodního práva a nepotrestaných zločinů proti lidskosti spáchaných západními zeměmi (bombardování Srbska, agrese a okupace Iráku, četné prohřešky v Afghánistánu, destabilizace Libye, podpora destabilizace Jemenu, nezákonné zadržování a mučení osob na americké námořní základně v zálivu Guantánamo na Kubě, neúměrné civilní ztráty při útocích bezpilotními vzdušnými prostředky, neoprávněná invaze tureckých ozbrojených sil jako člena NATO do Sýrie, nelegitimní přítomnost amerických vojáků na území Sýrie a tak dále).

Vystupování pozvaných hostů v nadcházejícím pořadu lze odhadnout jako spíše subjektivní s předpojatými názory a častými domněnkami. Chystaný pořad je možné hodnotit jako podřízený příspěvek České televize do pokrytecké a propagandistické kampaně ve prospěch nastaveného západního trendu, v němž určité mocnosti z vlastních zištných důvodů usilují o změnu politického režimu v Ruské federaci. S tím je spojen boj o sféru vlivu v klíčových geografických prostorech ve světě, kde jedním z nich je např. Blízký východ.  

Pokud chce někdo bojovat proti dezinformacím, neměl by o nich neustále a ještě jen povrchně mluvit, ale měl by se naopak snažit předkládat fakta a relevantní argumenty. Politická propaganda a dezinformování ve prospěch zahraničních mocností je negativním a prokazatelným jevem (viz podpůrný produkt 13023 Pochybný a nenaplněný význam Centra proti terorismu a hybridním hrozbám). Tento jev snižuje úroveň státní politiky a taktéž prohlubuje nedůvěru občanů ve státní instituce a hlavní sdělovací prostředky. Svalování viny za tento stav nedůvěry na „potenciálního protivníka“ ještě více prohlubuje propast mezi občany a státními institucemi. Celá situace ohledně propagandy a dezinformací ztěžuje působení proti všem bezpečnostním hrozbám (viz podpůrný produkt 11052 Nekvalifikované, neoprávněné a účelové posudky na téma tzv. dezinformačních webů). Všeobecným podpůrným dokumentem k rozebírané problematice je produkt 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13054
Specifické hodnocení a předpověď – seriál ČT
© 2018 Agentura EXANPRO

Úvodní hodnocení (12054)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) publikovala 3. prosince 2018 veřejnou část své výroční zprávy za rok 2017 (veřejná zpráva BIS zde). Zpráva je však natolik nevalná, že potvrzuje informace o dlouhodobě nízké odborné způsobilosti BIS. Úroveň odborné způsobilosti této kontrazpravodajské služby* je dána především jejím podřízením se současnému pokryteckému politickému trendu Západu a až příliš jednostranným přístupem hlavních funkcionářů BIS, kteří vůbec dovolí, aby zpráva s takovým obsahem byla uvolněna veřejnosti. Pozorní a znalí čtenáři si jistě povšimli spousty rozporů, odborných nesmyslů, alibismu, propagandistického zaměření, absence faktů* a zvláště pak toho, že služba není odborně řízena ani odborně kontrolována (to vše lze vyčíst ze samotné zprávy).

Ukázka nízkého řízení a neznalého kontrolování českých zpravodajských služeb je obsahem těchto analytických produktů:

V několika následujících produktech stručně a prokazatelně objasníme slabiny veřejné výroční zprávy BIS, přičemž je nutné zdůraznit toto: Je-li špatná veřejná část výroční zprávy, je zároveň špatná také utajovaná část výroční zprávy. Obsah veřejné části vychází totiž z té části utajované. Je tudíž jedno, čím je utajovaná verze „obohacena“ jaksi navíc, protože do jejího obsahu patří i nekvalitní text z neutajované části. To znamená, že hodnocení veřejné verze je možné použít také pro verzi utajovanou (to je poznámka pro odpovědné politické funkcionáře, kteří si myslí, že by snad mezi oběma verzemi měl být kvalitativní rozdíl).

V tomto úvodním hodnocení začneme s popisem první slabiny výroční zprávy. Tato slabina ještě nesouvisí s obsahem zprávy, ale s podivným dlouhodobým procesem jejího vzniku.

SLABINA 1

Výroční zpráva za rok 2017 publikována s téměř ročním odstupem

To je každoroční nešvar, který se netýká jen BIS, ale také Vojenského zpravodajství* – VZ (zprávy obou služeb jsou uvolňovány „synchronizovaně“). Tento až roční odstup je jedním z důkazů kontrazpravodajské neschopnosti pracovníků BIS reagovat na aktuální situaci, kdy všechno řeší příliš dlouho a často až s určitým odstupem (tento opožděný přístup velmi dobře dokládá produkt 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra).  

Utajovaná verze výroční zprávy je zpracovávána jako první dokument. Jakmile je tento první dokument hotov a schválen, začíná se z této utajované verze vytvářet verze neutajovaná uvolnitelná pro širokou veřejnost. To už není s ohledem na časovou náročnost takový problém. Měla by to být otázka maximálně dvou měsíců. Když si ale představíme, že česká vláda obdržela utajovanou výroční zprávu BIS zhruba v září 2018, tak se musíme už u tohoto prvního dokumentu ptát: Jak to, že tohle devítiměsíční zpoždění vládě nevadí? A to, že to vládě skutečně nevadí, dokládá sama vláda tím, že tohle zdržení toleruje každoročně.

Z výše uvedeného vyplývají další otázky: Jak vůbec může vláda využít obsah utajované výroční zprávy, když je tento obsah již téměř rok neaktuální? A jak významný je potom pro vládní kabinet obsah výroční zprávy?

Vláda měla tento podivný dlouhodobý proces vytváření výroční zprávy už dávno napravit. Proč ale nic nekoná? No zřejmě proto, že zpravodajské služby náležitě neřídí a nechává je působit jen obecně podle platných zákonů. To platí také v poskytování volnosti pro kreativní tvorbu obsahu výroční zprávy (viz následující produkty k dané problematice).

Zahraniční zpravodajské služby vydávají své veřejné výstupy za uplynulý rok obvykle do konce poloviny následujícího roku. Některé zpravodajské služby veřejné výroční zprávy nezpracovávají, a jiné místo neutajované zprávy poskytují pouze brífink*, který je dostupný pro veřejnost. Například Ruská federace, která je tolik zmiňována ve zprávě BIS, seznamuje veřejnost s výsledky činnosti vlastních zpravodajských služeb prostřednictvím krátkého brífinku. Tento brífink je každoročně pořádán v únoru nebo březnu a shrnutí o činnosti vlastních služeb s náčrtem úkolů na další rok přednáší ruský prezident jako nejvyšší výkonný politik. Tímto činem prokazuje, že on sám i vláda své služby řídí a že zná jak situaci vlastních služeb, tak bezpečnostní situaci ve své zemi.

Poznámka: Rusko bylo vybráno záměrně. Jednak proto, že provádí praktické a kvalitativně hodnotné výroční hodnocení činnosti vlastních zpravodajských služeb (porovnání viz následující produkty k dané problematice), a jednak proto, že o jeho údajné špionáži v ČR velmi laicky a neprokazatelně (bez faktů), ale naopak „velkolepě“ informuje BIS (viz porovnání hodnocení kontrašpionážní činnosti a teroristických aktivit ve výstupu BIS a ve výstupu ruské strany v následujících produktech na danou tematiku).

Brífink nejvyššího výkonného politika země o činnosti vlastních zpravodajských služeb je nejlepším způsobem, jak prezentovat bezpečnostní politiku vlády a její plnou angažovanost v udržování bezpečného prostředí. Představme si, že by takto postupovala i Česká republika čili že by každoročně vystupoval předseda české vlády jako nejvyšší výkonný politik a seznamoval veřejnost s výsledky činnosti českých státních služeb – brífink s textem dlouhým maximálně na tři strany papíru (vytištěného v různé velikosti). Nejenže by tím ukázal, jak je česká vláda zapojena do řízení českých bezpečnostních institucí, ale ušetřil by tím hodně drahocenného času pracovníkům zpravodajských služeb (drahocenného podle toho, jak by byl tento čas místo zpracovávání a úpravy veřejné výroční zprávy využit).

Názor na veřejné výroční zprávy je rozebrán v následujících produktech:

Pokud jsme zmínili, že česká vláda své služby neřídí (viz dokument 12032), tak musíme také doplnit, že ona ani nevyužívá obsah výročních zpráv. Nevyužívá ho, protože ho členové vlády ani využít neumějí a ani ho nepovažují za něco důležitého. Po pravdě řečeno, ten obsah ani není možné dost dobře využít, neboť obsahuje mnoho odborných nedostatků a zpravodajských vycpávek*. Tím tento obsah postrádá jakoukoli důležitost. Avšak vládě by tento stav měl pořádně vadit. Jenže opak je pravdou: vládě tento stav naprosto vyhovuje, neb se řídí především závěry* dodanými zahraničními mocnostmi. Také podřízenost a závislost na cizích mocnostech je důkazem toho, že vláda české zpravodajské služby neřídí tak, jak by měla.  

Pokud se jedná o BIS a její řízení ze strany vlády, můžeme si činnost obou institucí promítnout do následující anekdoty:

     
    
Při interpelacích poslanců na členy vládního kabinetu se jeden poslanec ptá premiéra:
„Pane premiére, můžete mi sdělit, co ta naše BISka vlastně celý rok dělá?“
Premiér se zamyslí a poté zasvěceně odpoví:
„No přece píše výroční zprávu.“
 
  
 

Upřímně řečeno, on to vlastně žádný vtip není. Za několik dnů končí rok 2018 a můžeme hádat, co bude jedním z hlavních úkolů BIS pro celý rok 2019.

Asi proto, že se v případě výroční zprávy jedná o celoroční záležitost, tak není v její veřejné části zmíněno žádné přesné datum. Je tam pouze napsáno, že se jedná o zprávu za rok 2017. Avšak u každého dokumentu, ať už utajovaného, nebo neutajovaného (veřejného), by mělo být uvedeno datum jeho vyhotovení. U všech výročních zpráv by mělo být uvedeno datum jejich vytvoření či schválení, případně alespoň rok a měsíc vytvoření. Na druhou stranu to je ale pochopitelné – kdo by se chtěl chlubit tím, že zprávu za uplynulý rok vydal se zpožděním 11 měsíců?

Výběr dalších produktů s tematikou zpravodajských služeb:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12054
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO

Souhrnné hodnocení (13053)

V argentinském Buenos Aires byl 30. listopadu 2018 zahájen summit G20 (Group of Twenty – Skupina dvaceti subjektů reprezentovaná zástupci 19 zemí a EU). Ze zpráv o zahájení summitu se do popředí dostala informace o jakémsi vřelém vztahu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a saúdskoarabským korunním princem Mohamedem bin Salmánem. Tato informace byla doprovázena videem, na němž je vidět, jak si Putin a Salmán ve zjevném veselí doslova plácli rukama.

Korunní princ bin Salmán čelí kritice kvůli vraždě saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího a novináři nezapomněli připomenout, že podobně je obviňován z vražd členů ruské opozice a ruských novinářů prezident Putin.  

V anglickém zpravodajství jsme mohli slyšet a číst, jak novináři říkají, že si oba dali vzájemné „high five“ (plácnutí zdviženou [high] otevřenou dlaní s nataženými pěti prsty [five]). Někde bylo video doplněno titulkem: „Podívejte se na zamilovanost mezi Putinem a princem Salmánem“.

Nejednalo se však vůbec o pozdrav, ten mezi oběma politiky proběhl už před fotografováním, ale o reakci na Putinův komentář k organizaci summitu (vysvětlení dále v textu).

Veřejnoprávní Česká televize (ČT) ihned přispěchala s vlastním komentářem, který byl tradičně ve vztahu k Rusku a Putinovi notně zavádějící. V pořadu „Události“ odvysílaném 30. listopadu zazněl tento komentář ČT:

„Kreml už avizoval, že ruský prezident využije volný čas k jiným setkáním (míněno po Trumpovo zrušení schůzky s ním – pozn. red.). Třeba se saúdským korunním princem, pro kterého summit představuje po vraždě Džamála Chášakdžího důležitou diplomatickou zkoušku. Na rozdíl od Vladimira Putina se od něj ostatní státníci před kamerami drželi spíš stranou.“  

Svůj zavádějící komentář rozšířila ČT dalším nepovedeným výstupem v pořadu „Horizont“ (30. listopadu 2018). Tento výstup předvedl redaktor pořadu Jakub Szántó, jenž se již dříve jako zpravodaj z Blízkého východu podílel na fakticky prokazatelné dezinformační reportáži ohledně chemického incidentu v Sýrii (viz analytický produkt 13027 Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: případ 4 – Sarin v Sýrii). V pořadu „Horizont“ redaktor Szántó uvedl:

„Teď uprostřed probíhající mezinárodní ostrakizace Saúdské Arábie kvůli kauze vraždy novináře Chášakdžího se prezident Putin přivítal, jak už jsme viděli v reportáži, přátelským plácnutím – mimochodem americkým sportovním pozdravem – s korunním princem Saúdské Arábie Mohamedem Bin Salmánem. Dá se čekat sblížení obou zemí?“

Následně objasníme, čím Putin rozesmál saúdskoarabského prince a proč byly výstupy ČT zavádějící – konkrétně proč byly mylné, zaujaté, domýšlivé a jaký zásadní faktický údaj zamlčely. Zmíníme také, čím se summit G20 vzhledem k incidentu u Kerčského průlivu podobá jinému dřívějšímu summitu.

Souhrnné hodnocení (13052)

Námořní incident, který se odehrál 25. listopadu 2018 mezi plavidly ruské Pobřežní stráže* Pohraniční služby* FSB* a třemi ukrajinskými plavidly poblíž Kerčského průlivu u Krymského poloostrova vyvolal jako vždy plno reakcí (ukrajinská plavidla byla při incidentu zajištěna a ukrajinští vojáci zadrženi). V plném proudu se hovoří o porušení mezinárodního práva Ruskou federací a o ruské agresivitě. Avšak jedná se jen o účelovou a jednostrannou rétoriku, protože porovnáme-li porušování mezinárodního práva za posledních 25 let na straně Západu v čele s USA a na straně Ruské federace, tak dostaneme poměr 9 : 1 neboli výsledek, že Západ porušil právo v 90 %, kdežto Rusko jen v 10 %. 

Z hlediska mezinárodního práva nikdo neřeší, kde se vzalo přibližně 5 000 amerických vojáků a kontraktorů západních soukromých bezpečnostních agentur* na území Sýrie, kterou je nutné považovat stále za svrchovaný stát. Nikdo neřešil nelegitimní bombardování Srbska a podivné odtržení Kosova po předběžné dohodě USA s kosovskou vládou. Všichni vědí, že invaze do Iráku a jeho následná okupace byla jasným porušením mezinárodního práva, ale vůbec nic to nevyvolalo, ba naopak provinilé státy dostaly zelenou k dalším nezákonným dobrodružstvím například v Libyi, v Sýrii apod. Během výše uvedených případů byly spáchány zločiny proti lidskosti, avšak všichni se chovají, jako by to byla běžná věc ve vývoji lidstva.

Po výčtu výše zmíněných prohřešků Západu působí velmi komicky, když po „drobném“ incidentu u Kerčského průlivu vystoupí generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a stěžuje si, že Rusko otevřeně použilo vojenskou sílu. Co na to říct? A co na to říká česká vláda a čeští poslanci a senátoři? Vláda a většina ostatních českých politiků se jen podřízeně připojují k vyjádření západních mocností (stav české vlády a celkově české politické scény viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové).       

Ohledně incidentu u Kerčského průlivu se úmyslně upozaďují širší souvislosti, které spočívají v několikaletých akcích Západu proti ruskému režimu a následných reakcích Ruské federace. Do této množiny západních akcí patří také podpora politického převratu na Ukrajině, kdy zabrání Krymu a podpora odporu na východní Ukrajině byly nevyhnutelnými reakcemi Ruska. Je to stále jedno a to samé: každá akce Západu vyvolává reakci protistrany, ať už se jedná o Rusko, nebo jinou zemi.

Podrobně o změně režimu na Ukrajině viz následující zpravodajské produkty:

Incident u Kerčského průlivu povšechně souvisí s konfliktem na východní Ukrajině, pod což spadá snaha vybudovat ukrajinskou vojenskou námořní základnu za Kerčským průlivem na pobřeží Azovského moře – v úvahu připadají lokality u ukrajinských přístavních měst Berďansk nebo Mariupol. A právě předměstí Mariupolu leží pouhých zhruba 15 km od předního okraje jednotek separatistů Doněcké lidové republiky.

Dalšími souvislostmi jsou prezidentské volby na Ukrajině plánované na březen 2019 a záměr Američanů udržet současného ukrajinského prezidenta Petra Porošenka u moci, aby mohla pokračovat nastavená ukrajinská politika, kterou ovládají Spojené státy. K tomu však politicky oslabený Porošenko potřebuje politické body a vyvolaný incident u Krymu je může přinést, anebo naopak ještě více ubrat. Avšak Porošenko nemá co ztratit, a tak musí za podpory USA aktivně konat. Ostatně z výpovědí zadržených ukrajinských námořníků vyplývá, že se jednalo o připravenou provokaci Ukrajiny. Jenže Ukrajině někdo ze zahraničí radí, jak proti Rusům postupovat. (Poznámka: Videozáznam výpovědí ukrajinských vojáků z téhož dne, kdy byli zadrženi, nevypovídá o žádném donucení – vypovídat na kameru nemuseli. Rozbor výpovědí je součástí samostatného analytického dokumentu.)

Současní ukrajinští představitelé se upnuli na Američany, kterým v případě Ukrajiny sekunduje Evropská unie a Severoatlantická aliance, což je téměř jedno a to samé, jelikož 21 zemí jsou členy jak EU, tak zároveň NATO. Na postoji západních zemí nic nemění ani to, že se Ukrajina stává stále větším bezpečnostním a ekonomickým břemenem pro Západ a především pro bezpečnostní situaci v Evropě. Tento stav je podrobně vysvětlen v produktu 11054 Evropa může rozhodnout o směru vývoje bezpečnostní situace ve světě, namísto toho se sama připravuje na ‚válku‘ ve prospěch USA.    

Spojené státy jsou sponzorem Ukrajiny. Američtí politici, kteří patří mezi takzvané „jestřáby“ [1], to otevřeně tvrdí. Avšak být sponzorem v americkém smyslu neznamená na prvním místě finanční a materiální podporu, ale hlavně vést a dohlížet na toho, kdo je sponzorován. A směrem k Ukrajině se v tomto pojetí jedná o politické vedení a dohlížení na to, aby ukrajinská vláda konala v souladu s americkou zahraniční politikou. Vážným problémem pro USA a tím také pro Ukrajinu je, že se konfrontace s Rusy s cílem změnit politický režim v Rusku nevyvíjí ve prospěch Američanů a ani podle časového plánu, a to jak skrze Ukrajinu, tak Blízký východ, a také prostřednictvím Pobaltí a Gruzie.

Ukrajinský parlament schválil 26. listopadu 2018 výnos prezidenta Petra Porošenka o vyhlášení výjimečného stavu, který má trvat 30 dnů. Opatření vstoupí v platnost dnem 28. listopadu a bude platné do 27. prosince 2018. Bude se týkat pohraničních a pobřežních oblastí na východě a jihu Ukrajiny. Opatření je možné prodloužit, čímž by zasáhlo do volební kampaně na prezidentské volby, jež by se měly konat 31. března 2019 (volby by tak mohly být i odloženy). I tohle může být spojeno se záměrem Západu politicky podpořit stávajícího ukrajinského prezidenta.

Vyhlášení výjimečného stavu je zoufalým a zbytečným aktem. Sám Porošenko se vyjádřil, že to neznamená vyhlášení války a že Ukrajina nechce s nikým válčit. Zdůraznil, že se tento stav vyhlašuje kvůli obraně. Ale kdo hodlá Ukrajinu napadnout, to již neuvedl. Vyhlášení výjimečného stavu je jen politickým gestem, které ve vztahu k Rusku nic nevyřeší, ale které může vyzdvihnout Porošenka do politického popředí, a to i díky okamžité angažovanosti západních zemí, jejichž zástupci promptně organizují pracovní cesty na Ukrajinu a politická jednání.

Západ volá po deeskalaci napětí. Pokud to však myslí vážně, mohou samy západní země přispět k deeskalaci napětí ve vztahu s Ruskem. Stačí, aby stáhly alianční vojáky z pobaltských zemí, kde tito příslušníci ozbrojených sil několika zemí NATO plní jen provokativní úkoly a mrhají penězi daňových poplatníků. Navíc by tím naplnily článek 1 Severoatlantické smlouvy o udržování mezinárodního míru a vyvarování se hrozby silou.

Údajná snaha Západu po deeskalaci napětí rovněž nesedí s faktem, kdy spojenec Západu Porošenko vyhlašuje výjimečný stav. 

Nikdo zatím nezkoumal a neobjasnil, co se přesně u Kerčského průlivu stalo, ale všichni už mají jasné závěry o tom, kdo je viníkem. Svou roli zde sehrál i nově postavený Krymský most (též Kerčský most) spojující pevninské Rusko s poloostrovem Krym. Most byl postaven přes Kerčský průliv a otevřen 15. května 2018. Je to významná umělá stavba, která pomáhá Rusům jak ve spojení s Krymem, tak s lepší kontrolou plavidel plujících právě přes Kerčský průliv do Azovského moře. A to činí potíže ukrajinským lodím, které přes průliv proplouvají ke svému pobřeží v Azovském moři.

Z důvodů ztíženého pohybu ukrajinských nákladních lodí a ztíženého manévrování ukrajinských vojenských plavidel v Azovském moři a dále kvůli výhodám, které Krymský most poskytuje Ruské federaci, byl tento most přidán na seznam důležitých „vojenských” cílů pro jeho možné vyřazení z činnosti.  

Námořní incident u Kerčského průlivu má spoustu nezodpovězených otázek týkajících se uvedených souvislostí, na které nechtějí politici odpovídat. Podrobný rozbor a předpověď ohledně záměru Ruska a Ukrajiny, potažmo Západu v popisovaném geografickém prostoru je předmětem samostatného analytického dokumentu.

Související zpravodajský produkt:


[1] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA, které prosazují silová řešení v zahraniční politice.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13052
Specifické hodnocení a předpověď
© 2018 Agentura EXANPRO

Souhrn přímých poznatků (11090)

Mítink se syrským ministrem zahraničních věcí a záležitostí vystěhovalců Walídem Mualimem byl součástí několikadenní akce organizované Světovou radou míru (World Peace Council – WPC) v syrském hlavním městě Damašku (26.–31. října 2018). Blíže k této akci WPC viz souhrnné uvedení události v dokumentu 11085. V uvedeném dokumentu je přehled zpravodajských produktů souvisejících s problematikou Sýrie. Přehled produktů je zpracován formou hyperlinkových odkazů.

Mítink se konal 29. října 2018 v budově syrského ministerstva zahraničních věcí a záležitostí vystěhovalců. Na budově ministerstva je jeho název uveden jak v arabštině, tak v angličtině (viz obrázek). Jméno ministra zahraničních věcí je používáno i v anglickém přepisu: Walid Muallem.

Setkání s ministrem zahraničních věcí bylo na rozdíl od setkání se syrským prezidentem uvedeno v programu několikadenní akce WPC (mítink se syrským prezidentem viz dokument 11088).

Projev ministra zahraničních věcí je shrnut do následujících hlavních věcných bodů:

  • Sýrie čelí přes sedm let globální konspiraci – krvavé konspiraci. Tato konspirace pokračuje.
  • Už to stálo tisíce životů našich lidí, zničení infrastruktury a hospodářství.
  • Přes sedm let jsme byli ve skutečné válce proti terorismu. Nyní slibujeme úplné vítězství navzdory tvrzení Spojených států, že zde bude další krize.
  • Putin a Erdogan podepsali ohledně Idlíbu dohodu o demilitarizované zóně, avšak teroristé stále pokračují ve svých akcích. Mají podporu Turecka a Západu.
  • Otázku Idlíbu plně koordinujeme s našimi ruskými přáteli. Putin ohledně Idlíbu před týdnem v Ankaře jasně řekl, že se jedná o území Sýrie (tato poznámka má souvislost s tureckými aktivitami v rámci demilitarizované zóny v Idlíbu, který leží jen 25 km od tureckých hranic – Turci by chtěli ze své iniciativy vytěžit víc).
  • Turecký stát byl založen Atatürkem a takový stát podporujeme, ale ne stát s praktikami Erdogana.
  • Od té doby, co vznikla koalice vedená USA, zahynulo její činností mnoho nevinných lidí. Američané bojují v Sýrii proti všem a všemu, jenom ne proti ISIS [1] a dalším teroristům.
  • USA podporují ISIS a současným cílem je vytvořit kontrolu nad iráckou hranicí a rozšířit aktivity ISIS opět do Iráku. Dále jsou budovány základny na jihu Sýrie se snahou vést další boje se syrskou armádou. Všeobecným cílem je prodloužit krizi v Sýrii.
  • USA jsou zlem pro arabský lid (pro arabské národy) a stojí za všemi negativními událostmi v arabském světě.
  • Aktuálně je vyvíjeno úsilí ke zřízení mezinárodního výboru se zahrnutím syrské společnosti. Výbor by měl mít tři části vždy po 50 členech. Jednotlivé části by měly být rozděleny takto: zástupci syrského státu/lidu, zástupci opozice včetně Turecka, zástupci mezinárodního společenství (OSN). Seznam členů výboru není dosud hotov – stále se řeší uspořádání výboru a konkrétní jména.
  • Museli jsme ale již odmítnout některé návrhy OSN, které jsme považovali za vměšování do vnitřních záležitostí. Týkalo se to ústavy a dalších národních věcí. Naše reakce byla, že tyto věci jsou čistě vnitřními záležitostmi Sýrie.
  • Během čtyřstranného jednání o Sýrii, které se konalo 27. října 2018 v Turecku a kterého se zúčastnili čelní představitelé Ruské federace, Turecka, SRN a Francie (Putin, Erdogan, Merkelová a Macron), zazněly sice zajímavé otázky, ale musím opět zdůraznit, že nedovolíme nikomu, aby se vměšoval do našich vnitřních záležitostí.
  • Pro další vývoj potřebujeme Evropu. Vypadalo to, že pro nás Evropa přestala existovat. Potřebujeme pokračovat ve vývoji včetně vzdělávání a k tomu potřebujeme také Evropu. Ta má dvě tváře – koloniální a tu lepší, kterou potřebujeme. Určitě nevymažeme Evropu z mapy, potřebujeme ji. Ze strany evropských zemí (EU) je třeba ukázat vůli jednat s arabskými národy a ne revidovat a vracet se ke koloniální éře.
  • Uvědomujeme si, že v Evropě jsou vlády, které schvalují, nebo dokonce podporují aktivity Západu vedené proti Sýrii. Avšak tyto vlády nemohou v žádném případě podporovat snahu Západu o dominanci v arabském světě.
  • Před měsícem byl zahájen návrat uprchlíků z Libanonu.
  • Zahájili jsme obnovu naší země včetně reformy ve veřejném sektoru. S rekonstrukcí nespěcháme a přijmeme pomoc ze zahraničí. Avšak těm, kteří mají krev na svých rukou, neumožníme, aby se na obnově podíleli.

Po projevu ministra Walída Mualima byl poskytnut prostor pro otázky, komentáře a vyjádření hostů. Na každý jednotlivý výstup hostů ministr stručně reagoval. Celý mítink trval přibližně jednu hodinu. Po skončení mítinku setrval ministr ještě několik minut v sále, aby mohl potřást rukou všem hostům, kteří mu vyšli vstříc k pódiu.

Celý mítink včetně přivítání a rozloučení se s hosty byl zaznamenáván kamerami a fotoaparáty, a to jak ze strany informačních agentur, tak ze strany Kanceláře pro média a komunikaci s veřejností z příslušného ministerstva.

Poznámka: Hodnocení obsahu projevu syrského ministra zahraničních věcí je součástí samostatného produktu s analýzou obsahu vystoupení vedoucích představitelů Syrské arabské republiky.


[1] Označení „Islámského státu“ jako ISIS se pojilo k prostoru, jejž militanti obsadili napříč Irákem a Sýrií. V širším kontextu se tak jednalo o „Islámský stát v Iráku a Sýrii“ (ISIS), případně „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL), přičemž Levanta je tradiční označení pro území na východním pobřeží Středozemního moře (v základním významu se jedná o geografický prostor, na němž se v současné době nacházejí Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinská autonomie). ISIS/ISIL je propagandistické označení, které pomohl rozšířit Západ, čímž se velmi dobře uchytilo u široké veřejnosti (téma je součástí produktu, jež se zabývá západní propagací ISIS). V arabštině je používán akronym Daíš (v anglickém přepisu Daesh). Akronym Daíš může být považován za hanlivé označení z důvodu jeho podoby s arabským slovem Daís (Daes), což je označení pro toho, kdo něco ničí nebo pošlapává.


Zpravodajský produkt 11090
Souhrn přímých poznatků
© 2018 Agentura EXANPRO