Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifická analýza a hodnocení (12073)

Z každoroční veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS) do popředí opakovaně vystupují tři základní slabiny, jejichž závažnost se dosud nikdo z odpovědných osob neodvážil řešit. Je to zřetelná vizitka toho, že české zpravodajské služby* nejsou dostatečně propojeny s řídícím ani kontrolním orgánem, tedy s národní vládou (jež je ze zákona souběžně řídícím i kontrolním orgánem) a se Stálou komisí pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS) – ukázka neschopnosti hodnotit činnost BIS ze strany zákonodárců viz produkt 12026. Je tedy záhadou, jak vlastně stát s absencí této řídící a kontrolní funkce provádí bezpečnostní a zahraniční politiku, kde obě tyto položky souvisejí s národní bezpečností*.

K výše uvedenému je nutné podotknout, že nelze do kontrolní činnosti zahrnout agilní aktivity senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož členové v čele s Pavlem Fischerem (předseda výboru) opakovaně navštěvují ústředí BIS nebo jednají s jejími zástupci, protože BIS ze zákona podléhá pouze kontrole vlády, Poslanecké sněmovny skrze příslušnou komisi a Orgánu nezávislé kontroly – ONK (tento orgán nebyl dosud ustanoven, což je další negativní věc táhnoucí se déle než tři roky). O Senátu ČR není v zákoně o zpravodajských službách ČR v jeho aktuálním znění žádná zmínka (zákon č. 153/1994 Sb.). Senátní výbor se stejně nesnaží nic kontrolovat, ale naopak se snaží BIS politicky podporovat v boji proti předurčenému protivníkovi ve prospěch západních mocností. Je zvláštní, že tato podivná činnost senátního výboru nevadí přinejmenším členům SKBIS, kterým se Fischerův tým plete do jejich pole působnosti.

První slabinou výročních zpráv BIS je značná časová prodleva (téměř jeden rok), která se váže k procesu vytváření neutajované výroční zprávy (tato slabina je rozebrána např. v produktu 12054 a v produktu 12072). Zbylé dvě slabiny se vztahují k samotnému obsahu výroční zprávy (tyto slabiny jsou obecně popsány v produktu 12072). Druhá slabina se týká nízké odborné způsobilosti, která čiší z mnoha stránek každé výroční zprávy (k odbornému či neodbornému obsahu viz např. produkt 12011 a produkt 12014). Poslední čili třetí základní slabina je spojena se slabými morálně volními vlastnostmi zpravodajského personálu, který se podílí na konečné verzi výročních zpráv (viz např. produkt 12001 a bod 4 v produktu 12014).

První slabina již byla v několika předešlých zpravodajských produktech* podrobněji rozebrána, a tak se nyní zaměřme na druhou slabinu, která je vzhledem ke svému rozsáhlejšímu obsahu náročnější na analýzu. V tomto analytickém výstupu se podíváme na text, v němž BIS shrnuje komu a kolik dokumentů předala, a porovnáme to s tím, jak počet výstupů řeší kontrazpravodajské služby* USA a Ruska.

Specifické hodnocení a předpověď (11117)

Kauza ohledně údajného protizákonného spolčení amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho nejbližších spolupracovníků se zástupci Ruské federace má své pokračování. Nyní se ale jedná o pokračování, které se obrací proti samotným vyšetřovatelům, a tím také proti jejich podporovatelům z řad politiků Demokratické strany.

O zneužívání Soudu FISA (o institutu FISA podrobněji dále v textu) k získání soudních příkazů FISA* pro sledování a „těsnější vyšetřování“ podezřelých osob jsme se zmiňovali již v lednu 2018 v produktu 12034, v němž jsme psali o snaze odhalit nikoli protizákonné spolčení Trumpova štábu s Ruskou federací, ale naopak spiknutí proti prezidentovi USA.

Zpráva by měla být uvolněna v pondělí 9. prosince 2019, přičemž 11. prosince 2019 by se mělo uskutečnit slyšení před Výborem pro justiční záležitosti (Senát USA) s cílem prodiskutovat závěry vyšetřování. Na slyšení je pozván generální inspektor Ministerstva spravedlnosti USA, který je hlavní odpovědnou osobou za zpracování uvedené zprávy. Dalším pozvaným by měl být ředitel FBI* Christopher Wray. Zpráva bude přednostně uvolněna jen pro Kongres USA, respektive pro příslušný senátní výbor, a později bude upravena tak, aby mohla být uvolněna také pro veřejnost.

V případě diskutované zprávy patří mezi hlavní otázky to, jak byl Soud FISA zneužíván a jaký dopad to může mít na další vývoj politické situace ve Spojených státech amerických a na bezpečnostní a zpravodajské složky USA.

Úvodní hodnocení + analytická úloha (12072)

Tak Bezpečnostní informační služba* (BIS) se v listopadu 2019 konečně odhodlala zveřejnit neutajovanou verzi své Výroční zprávy za rok 2018. BIS žádnou neutajovanou verzi vytvářet nemusí, ale když už se k tomu její vedoucí pracovníci rozhodli, tak by svou neutajovanou zprávu měli publikovat dostatečně včasně, a nikoli s téměř ročním zpožděním. Se stejným zpožděním vydalo svou zprávu také Vojenské zpravodajství*, neboť se z přirozených důvodů jedná o ustálenou synchronizaci obou služeb v této aktivitě.

Pokud si v souvislosti s výše uvedeným zpožděním uvědomíme, že neutajovaná verze vychází z verze utajované, která je obsáhlejší a je logicky vytvářena jako první, tak vzniká otázka, kdy byla utajovaná verze Výroční zprávy BIS za rok 2018 předána oprávněným adresátům, tedy vládě ČR a prezidentovi ČR. Jsou jen dvě možné odpovědi, avšak obě vypovídají o neschopnosti BIS.

První možnou odpovědí je, že utajovaná verze byla vládě a prezidentovi předána někdy v první polovině roku 2019. Ale pak je nepochopitelné, proč BIS s neutajovanou verzí otálela další půlrok, případně i déle. Druhou možnou odpovědí je, že BIS nebyla schopna předat vládě a prezidentovi utajovanou verzi své zprávy dříve než ve druhé polovině roku 2019, a proto se zpozdilo vypracování i verze určené pro veřejnost. Jenže pak to znamená, že BIS nezvládá své výstupy určené zákonným adresátům poskytovat včas. Tím BIS porušuje jednu ze základních zásad zpravodajské činnosti (podrobněji viz produkt 21007 Zásady zpravodajské činnosti, kde komunita EXANPRO popisuje 13 zásad neboli principů zpravodajské práce). Nabízí se otázka, co dělají příslušníci BIS nyní na konci listopadu 2019, konkrétně, zdali již shromažďují podklady pro Výroční zprávu za rok 2019 tak, aby ji dokázali dokončit včas a bez zbytečných prodlev. Je zajímavé, že české vládě ani poslancům ze Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS tato opakující se neschopnost dané služby nevadí.   

Utajovaná verze výroční zprávy za příslušný rok by měla být zákonným adresátům předána nejpozději do konce třetího měsíce následujícího roku (má-li poskytnout včasné informace). A pokud chce zpravodajská služba* vytvořit pro širokou veřejnost neutajovanou verzi své výroční zprávy, pak by ji měla uvolnit nejpozději do poloviny následujícího roku.

Úplně nejlepším způsobem, jak každoročně prezentovat činnost vlastních zpravodajských služeb před veřejností je uspořádání ústního brífinku* přístupného pro novináře (ústní brífink je vhodné doplnit digitální prezentací). Hlavním organizátorem brífinku by měl být nejvyšší výkonný politik v zemi. V České republice je to tedy předseda vlády, jenž předsedá členům vládního kabinetu, který jako celek zpravodajské služby ČR úkoluje a řídí. Tím by premiér předvedl svůj přehled a prokázal by, že vláda pod jeho řízením o výkon zpravodajských služeb dbá (více k tomuto tématu viz produkt 12031 Břemeno českých zpravodajských služeb v podobě výročních zpráv).

Premiér, který usiluje o svou odbornou způsobilost a o její zdokonalování a který oplývá národním cítěním, by se tohoto úkolu hrdě zhostil. Jenže v současném českém prostředí vystupují do popředí dva problémy: Zaprvé je to problém v tom, že premiér Andrej Babiš už dříve prozradil, že vlastně ani neví, kdo a jak tyto služby úkoluje a řídí (viz produkt 12032), což svým vystoupením potvrdila také ministryně Jana Maláčová (viz produkt 12057). A zadruhé je to bázeň výkonných politiků, která jim brání v tom, aby oni sami prezentovali něco, o čemž vědí, že obsah toho něčeho není úplně v pořádku. Tímto se dostáváme k obsahu neutajované Výroční zprávy BIS za rok 2018.

Rozbor obsahu výroční zprávy české kontrazpravodajské služby* je předmětem připravovaných produktů. Pro začátek zmíníme, že obsah zprávy je špatný ve dvou rovinách:

První rovina nedostatků se vztahuje k odborné způsobilosti zpravodajského personálu, přesněji ke zpravodajským analytikům*, kteří vždy nesou hlavní podíl na jakémkoli zpravodajském výstupu*, jenž je šířen mimo zpravodajskou organizaci*. Po odborné stránce zpráva obsahuje celou řadu chyb a nepřesností. Jako ukázku odborných chyb načrtneme dva příklady převedené do jinotajů. BIS tak například tvrdí, že „jablko je ovoce i zelenina dohromady“. V jiném příkladu BIS prohlašuje, že „dřevo lze běžně sehnat na poušti“.

Poznámka: Příklady uvedené v jinotaji jsou analytickou úlohou. Kdo správně přiřadí alespoň jeden jinotaj k odpovídajícímu textu ve zprávě BIS, získá zdarma tříměsíční přístup k veškerému obsahu na stránkách EXANPRO. Kdo správně přiřadí oba jinotaje, získá zdarma celoroční přístup. Existuje možnost, že pro oba jinotaje objevíte i jiný odpovídající text, než který byl primárně určen jako správný. Také v tomto případě je možné získat přístup na stránky EXANPRO podle výše uvedených pravidel. Své odpovědi můžete posílat na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do doby, než bude publikován produkt s řešením příslušné analytické úlohy.

Druhá rovina nedostatků se týká morálně volních vlastností zpravodajského personálu. Hodnota těchto vlastností určuje míru nezávislosti a nestrannosti tvůrců zpravodajského výstupu. Problém je v tom, že výstup BIS v podobě výroční zprávy je jednostranný (není tedy nestranný), protože pracovníci BIS si k hodnocení zvolili jen jednu stranu a druhou de facto popřeli. BIS tak vlastně tvrdí, že mezinárodní mír a bezpečné prostředí v Evropě ohrožují „jen“ Rusové a Číňané, o ostatních se BIS nezmiňuje, protože ti zřejmě tento mír hájí a nic destabilizujícího neprovádějí. Jenže každá mince má dvě strany, a to zvláště pro tu kontrazpravodajskou službu (často též obecně bezpečnostní služba*), která není vlastní službou některé ze světových velmocí, jež mají vlivem svých ambicí předurčeného protivníka (dnes častěji více protivníků).    

Na závěr úvodního hodnocení přikládáme odkaz na příklad brífinku k hodnocení zpravodajských služeb. Jelikož zpravodajské služby Spojených států amerických nevytvářejí neutajované výroční zprávy o své činnosti – v tomto případě „Kontrazpravodajská divize“, jež je jednou ze složek FBI* – odkazujeme na brífink o činnosti ruské „Federální bezpečnostní služby“ (FSB*), která je protějškem BIS. Z pohledu vedoucích představitelů BIS a některých českých politiků je tento odkaz ve smyslu „poznej svého nepřítele“. Ústní brífink provedl ruský prezident Vladimir Putin. Jeho vystoupení bylo zaznamenáno písemnou formou a přeloženo do českého jazyka. Tučným písmem jsou zvýrazněny faktické informace* spojené s terorismem* (počet trestných činů včetně zmařených činů) a s činností cizích zpravodajských služeb (počet odhalených a „zastavených“ cizích zpravodajských důstojníků a počet spolupracujících agentů). Takovéto faktické informace ve zprávě BIS chybí. Brífink je zaznamenán v produktu 12060 Ukázkový příklad veřejného výročního výstupu o činnosti zpravodajské služby: Výsledky činnosti ruské FSB za rok 2017.

Související zpravodajské produkty, které nebyly zmíněny v textu:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12072
Úvodní hodnocení + analytická úloha
© 2019 Agentura EXANPRO

Souhrnné hodnocení a předpověď (11116)

Produkt přímo navazuje na zpravodajský výstup 11115.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se pro britský týdeník The Economist hodně rozpovídal (podrobněji viz předchozí produkt 11115) a ač některé věci zaobaloval a slovně obcházel, tak prozradil mnohé o vztahu mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Odhalil také, jak si v tomto vztahu stojí Evropa, potažmo Evropská unie, a také samotná Francie.

Pro mnohé politiky bylo překvapivé, že Macron vyzval k opětovnému otevření strategického dialogu s Ruskem. Mínil tím snad francouzský prezident, že se už nechce řídit podle vedoucí a určující politiky USA? Anebo měla jeho slova význam zprostředkovatelský a vysílala signál pro jednání mezi klíčovými hráči o nastávajícím složitějším období? A proč si Macron v některých slovech protiřečí?

Souhrnné hodnocení a předpověď (11115)

Francouzský prezident Emmanuel Macron kritizoval stav Severoatlantické aliance, a to především kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejednalo se o stručné prohlášení, ale o poskytnutí obsáhlého rozhovoru britskému týdeníku The Economist. Celý rozhovor s prezidentem Macronem byl písemně zaznamenán na téměř 15 stran a publikován 7. listopadu 2019 ve zkrácené verzi jako článek na zhruba tři strany pod názvem „Hodnocení apokalyptické vize Emmanuela Macrona“.    

Vztahy Francie a USA jsou ohledně NATO dlouhodobě problematické. Američané ale vždy dokázali Francouze „umravnit“ tak, že v zahraniční politice působili podle amerických požadavků. Nové období ve vztahu mezi USA a Francií nastalo po politickém převratu na Ukrajině v roce 2014 (viz produkt 11010 a produkt 11027), kdy se tzv. studená válka* mezi USA a Ruskem (včetně jejich „spojenců“) přehoupla do své třetí fáze (stručné objasnění fází stále trvající studené války viz např. produkt 12062).

Před rokem 2014 měla Francie s Ruskem velmi dobrý vztah, což dokládalo také to, že Francie stavěla pro ruské vojenské námořnictvo dvě moderní výsadkové lodě třídy Mistral pojmenované „Vladivostok“ a „Sevastopol“. Avšak pod tlakem sankcí proti Rusku iniciovaných ze strany USA byla Francie nucena tento kontrakt zastavit (o protiruských sankcích rozhodly USA i za EU, země EU se jen podřízeně přidaly – viz produkt 11103).

V polovině roku 2017 se mnozí politici domnívali, že se Francie stává hlavním spojencem USA v Evropě. V té době přijel americký prezident Donald Trump do Paříže na oslavy francouzského státního svátku (bylo to „jen“ půl roku po inauguraci nového prezidenta USA). Jenže to nebylo správné hodnocení – viz produkt 11049 Přeceňovaný vztah mezi USA a Francií z července 2017.

Vystupování francouzských politiků ve jménu Francie, lépe řečeno ve jménu vlastních mocenských zájmů, a tím zároveň proti americkým zájmům ve světě (především pak v Evropě) je vždy spjato s reakcí Spojených států amerických. Reakce může mít různý charakter, ale ve třetí fázi studené války se způsoby reagování na nesoulad s americkou zahraniční politikou přitvrdily, jako by Američané chtěli navázat na období 60. let a na nechvalně proslulou a dlouhodobou operaci GLADIO – podrobnější vysvětlení k uvedené operaci viz produkt 12025 Islámský stát jako projekt s volným řízením a víceúčelovým využitím v celé Eurasii (1) a produkt 22035 Institucionalizovaný terorismus v podobě operací pod falešnou vlajkou (2/3)

Dvěma závažným teroristickým útokům, které se ve Francii odehrály v lednu a listopadu 2015, předcházela vždy určitá akce francouzských politiků, jež se neslučovala se zájmy USA a tyto zájmy hrubě narušovala (vysvětlení obou politických akcí viz produkt 11049).   

Nyní se ozval prezident Macron a dovolil si kritizovat NATO a politiku USA s tím spojenou. Co Macron řekl a co svými slovy skutečně mínil? A co jeho slova znamenají pro další vývoj ve Francii a v Evropě? Je možné očekávat další závažný incident k umravnění francouzské politiky, anebo je všechno jinak a Macron jen plní určité zadání ve prospěch americké vlivové skupiny?