Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení a předpověď (11121)

Úspěšný atentát* [1] na významného íránského činitele a velitele sil zvláštního určení Kuds* [2] generálmajora Kásima Sulejmáního provedený 3. ledna 2020 (krátce po jedné hodině ranní místního času) bezpilotními letouny Reaper potvrdil zoufalou situaci Spojených států amerických, kterým se na Blízkém východě nedaří pokročit v prosazování jejich plánu pro 21. století. Už takřka 17 let (počítáno od invaze do Iráku v březnu 2003) trvá americké snažení v tomto regionu, avšak bez kýžených výsledků (viz například produkt 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem z července 2018).

Američané se ale svých cílů nehodlají vzdát a jsou rozhodnuti pokračovat ve svém úsilí i vojenské přítomnosti v Iráku. V plánu není žádný odchod, ale trvalé setrvání. V rámci politické situace a vojenských možností se bude pouze manévrovat s počtem a druhy nasazených sil. Američané na konci roku 2011 opustili Irák jenom proto, jelikož věděli, že se na jeho území vrátí po rozpoutání jimi podporovaného konfliktu v Sýrii (tam ozbrojený konflikt vznikl ještě ve stejném roce 2011, což byl také plán USA – blíže viz např. produkt 11038Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent).

Politici, novináři a různí komentátoři stále diskutují nad tím, zda byl Sulejmání teroristou tak, jak ho označují představitelé USA, a zda bylo jeho zabitím porušeno mezinárodní právo. Někdo tvrdí, že byl nesporným teroristou a že USA měly právo ho eliminovat*. Jiní zase říkají, že je to diskutabilní a že není možné takto postupovat proti činiteli zahraniční země. V pokračujícím produktu sice odpovíme, jak to s tím označením „terorista“ ze strany Spojených států skutečně bylo, ale tohle není tak podstatné jako to, komu tímto Američané hodlali vyslat zřetelný signál a s jakým obsahem. Můžeme nastínit, že se nejedná pouze o představitele Íránu, nýbrž o několik dalších zemí. V navazujícím dokumentu tuto záležitost objasníme.

Navíc řešit, zda Spojené státy americké porušily, anebo neporušily mezinárodní právo, je za situace, kdy je mezinárodní právo od pádu Sovětského svazu (1991) ze strany USA opakovaně a beztrestně porušováno, bezvýznamnou položkou. Lidé musí pochopit, že v rámci boje o hegemonii ve světě a tím o sféru vlivu a kontroly žádné mezinárodní právo neexistuje. Američané už přece tolikrát prohlásili, že si vyhrazují právo na jednostranné akce bez ohledu na Radu bezpečnosti OSN. Beztrestné porušování mezinárodního práva a jednostranné akce budou pokračovat, neb USA mají už pouhých 10 až 20 let na to, aby si svou vedoucí mocenskou úlohu ve světě udržely a upevnily. Mezinárodní právo je v tomto soupeření ve světě již minulostí, avšak důležitější je vědět proč Spojené státy takto konají, čeho tím chtějí dosáhnout a co všechno tím mohou způsobit.

Poznámka: Ohledně porušování mezinárodního práva se jedná především o případy spojené s bývalou Jugoslávií, Afghánistánem, Irákem, Sýrií a Libyí. Zejména v Sýrii je mezinárodní právo porušováno ve více různých případech a trvale: neoprávněné raketové údery USA proti syrským cílům v letech 2017 a 2018 s falešným ospravedlňováním (viz produkt 13018 a produkt 13038) a dlouhodobá neoprávněná přítomnost amerických ozbrojených sil na území Sýrie.

Útok na íránského činitele byl proveden ve třetí zemi, kterou byl Irák. Někdo usmrcení Sulejmáního hodnotí jako dokonalou akci, jenže ona nebyla zas tak dokonalá jako zrádná, přičemž irácká vláda byla tímto aktem hned dvakrát ponížena (vysvětlení v následujícím produktu).

Americký prezident Donald Trump označil útok na generála Sulejmáního za akt sebeobrany z důvodu bezprostředního ohrožení* amerických objektů. K tomu bez bližšího upřesnění uvedl, že Sulejmání plánoval útoky proti čtyřem americkým velvyslanectvím. Jedná se však jen o dodatečnou oficiální záminku. Ve skutečnosti se o žádné bezprostřední ohrožení ambasád nejednalo. Jeden z důvodů eliminace* Sulejmáního lze nalézt v produktu 11114 Ruští šachisté zvolili tah Tureckem do syrského pohraničí (2/2) (proč se nemohlo jednat o bezprostřední ohrožení amerických objektů je ozřejmeno v navazujícím produktu).

Poznámka: Termín „bezprostřední ohrožení“ je v některých případech používán pro alibistické ospravedlnění tzv. vojenských preventivních úderů, kdy pro stav bezprostředního ohrožení existuje jen politické tvrzení bez možnosti nebo vůle tento stav zpětně prokázat (více k termínu viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze). Pokrytecké a alibistické používání termínu českými politiky a bezpečnostními pracovníky v souvislosti s terorismem je popsáno a odborně vysvětleno v produktu 42002 Zvláštní hodnocení teroristické hrozby pro Českou republiku.

Počátek, kdy bylo uvažováno o přidání generála Sulejmáního na americký seznam cílů (Target List) se táhne více let zpátky, a dokonce mnohem dále za v médiích zmiňovaný rok 2017. Tato záležitost se postupně vyvíjela, což podporuje závěr, že íránský generál nebyl pro USA ani tak bezprostřední hrozbou jako hrozbou trvalou, a to pro jejich zahraniční politiku na Blízkém východě. V pokračujícím dokumentu objasníme tento vývoj s osobou Sulejmáního jako cíle USA a vysvětlíme, jak je to se seznamem cílů.

Pokud pomineme klamné odůvodnění vztažené na bezprostřední ohrožení, tak je zde zajímavé načasování celé operace na eliminaci íránského hodnostáře. Proč se tak stalo první týden v lednu 2020? Toto načasování mělo dva důvody, přičemž je zde také souvislost a znak podřízenosti „americkým jestřábům“ [3], kteří jsou hlavními hybateli americké silové a expanzivní politiky (bližší vysvětlení je obsahem navazujícího produktu).

Ve sdělovacích prostředcích se objevovalo tvrzení, že si členové Kongresu stěžovali na to, že neobdrželi od prezidenta oznámení o akci proti Sulejmánímu s předstihem. Jenže není pravdou, že by o operaci bezpilotních letounů nebyl zpraven nikdo z Kongresu. Už jenom proto, že je Trump v podřízenosti „amerických jestřábů“, tak o této záležitosti vědělo několik kongresmanů.

V navazujícím produktu 11122 jsou podrobněji vysvětleny všechny zmíněné body.


[1] Provedenou akci nazýváme atentátem, neboť motiv byl vyhodnocen jako politický a jen z malé části jako bezpečnostní. USA navíc nejsou s Íránem ve válečném stavu, proto nelze hovořit ani o legitimní vojenské operaci proti cizímu vojenskému představiteli v době válečného klání.

[2] Íránské ozbrojené síly Kuds (v anglickém přepisu jako „Quds“ nebo také „Quds Force“ – ozbrojená složka Kuds) jsou samostatnou složkou Sboru islámských revolučních gard (SIRG, v anglickém přepisu jako „Islamic Revolutionary Guard Corps“ se zkratkou IRGC). Jejich hlavním zaměřením jsou speciální operace* a všeobecná zpravodajská činnost* zaměřená na zahraniční zpravodajství* včetně speciálního průzkumu* (který je součástí speciálních operací v rámci zpravodajských operací*). Síly Kuds tak působí jako speciální síly* a zároveň jako vojenská zpravodajská organizace*. Jejich prostor hlavního působení je mimo území vlastního státu. Jednotky Kuds jsou tak odpovědné za takzvané extrateritoriální operace*, jinými slovy zahraniční operace s cílem hájit a prosazovat zájmy Íránu: především se jedná o snižování vnějšího ohrožení* namířeného proti Íránu a posilování postavení vlastního státu v regionu a potažmo ve světě. Více o silách Kuds viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze pod termínem „Síly zvláštního určení Kuds“.

[3] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA a obecně pro vlivné osobnosti, které prosazují silová řešení v zahraniční politice. Jedná se o zastánce a podporovatele intervenční zahraniční politiky. Jako přívlastek ke slovu jestřábi používáme se vztahem k USA slovo „američtí“, protože nelze v tomto smyslu mluvit jen o republikánech. Stále více jestřábů se objevuje také v řadách demokratů (k těm známějším patří např. Joe Biden, Hillary Clintonová, Madelaine Albrightová, Samantha Powerová, Susan Riceová, Barack Obama a další). Mezi jestřáby rovněž patří některé vlivné osobnosti, které nejsou ani v republikánské, ani v demokratické straně. Proto souhrnný název „američtí jestřábi“. Pro větší srozumitelnost se termín jestřábi rozšiřuje na sousloví váleční jestřábi* (američtí váleční jestřábi, britští váleční jestřábi apod.).   

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11121
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO

Krátká analytická reakce – úvodní souhrnné hodnocení a předpověď (11120)

Před zveřejněním analytického produktu k atentátu na významného íránského činitele generálmajora Kásima Sulejmáního považujeme za důležité shrnout a znovu připomenout významné skutečnosti ve vývoji bezpečnostní situace ve světě, kterou na stránkách EXANPRO analyzujeme, hodnotíme a předpovídáme od jara 2016 (doba vzniku analytického webu EXANPRO).

Úspěšný atentát [1] na íránského generála Sulejmáního je jen dílčí epizodou v širším ovlivňovaném vývoji, kde mezi sebou soupeří Západ s Východem, potažmo dvě hlavní mocnosti jako vůdčí země těchto dvou uskupení, jimiž jsou USA a Ruská federace.

Studená válka nikdy neskončila! Studená válka trvá dál a rokem 2014 vstoupila do své třetí fáze, která se vyvíjí velmi konfrontačně, a to za výrazného přispění evropských zemí včetně České republiky. Proč studená válka nemohla nikdy skončit a proč hovoříme o její třetí fázi je vysvětleno v navazujícím dokumentu. Problematice se rovněž věnuje stále aktuální výchozí dokument 11001 Studená válka nikdy neskončila z března 2016.

Vztahy mezi Spojenými státy americkými a Islámskou republikou Írán (název „Íránská islámská republika“ je nesprávný překlad [2]) jsou antagonistické už 42 let (od počátku roku 1979), tedy od doby, kdy se v Íránu uskutečnila islámská revoluce a kdy USA ztratily nad Íránem svůj vliv neboli ztratily část ze své sféry vlivu*. Nověji se z pohledu USA v rámci projektu (plánu) pro 21. století jedná o sféru politické a vojenské kontroly, což je vyšší úroveň v ovládání daného geografického prostoru než mít „pouze“ určitý vliv, který nemá vždy takový účinek, jaký Američané požadují.

Od doby, kdy Američané ztratili Írán, neustále usilují o jeho znovuzískání (plánují aktivity proti Íránu, brojí proti němu apod.). A to byl právě jeden z důvodů, proč Spojené státy zahájily vojenskou misi v Afghánistánu a posléze také v Iráku. Írán totiž leží mezi uvedenými zeměmi, jak ukazuje obrázek (obrázek byl převzat a upraven z téměř čtyři roky starého, ale stále aktuálního produktu 11003 – viz odkaz níže). Cílem bylo Írán postupně izolovat, což se později rozšířilo i na snahu blokovat íránské aktivity v Perském a Ománském zálivu. Podrobněji americké aktivity v Afghánistánu a Iráku ve spojení s Íránem analyzuje produkt 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací z dubna 2016.

V současném roce 2020 již uplyne druhá dekáda v úsilí Spojených států postupně naplnit svůj novodobý projekt zahraniční politiky určený pro současné století. Závažným problémem pro Američany však je, že po „dlouhých“ 20 letech nedokončili ani jeden bod ze svého plánu – několik bodů sice zahájili, ale ani u jednoho z nich se jim nepodařilo dovršit požadovaného konečného stavu (desired endstate). Určitou výjimkou může být Kosovo, kde své akce Američané zahájili ještě na sklonku 20. století, ale kde se nyní projevují „obtěžující“ slabiny.

Zde můžeme zopakovat upravená a doplněná slova uvedená v květnu 2019 (produkt 11103) související s identifikací* skutečných bezpečnostních hrozeb* pro mezinárodní mír. Následující text je zároveň stručnou předpovědí pro vývoj bezpečnostní situace: 

         

  

  

Nebudou-li v nejbližší době správně identifikovány a úspěšně řešeny skutečné hrozby pro mezinárodní mír v Evropě, budou přehlížené a nebezpečné aktivity postupně kulminovat až do svého vrcholného bodu, který by podle zpravodajského odhadu (intelligence estimate) měly dosáhnout nejpozději v roce 2030. Pro ty, kteří jsou v rámci historie České republiky (Československa) fascinováni osmičkovými lety, můžeme termín posunout na rok 2028.

Vrcholným bodem míníme takový stav, kdy bude významně narušeno bezpečné prostředí a/nebo mezinárodní mír v Evropě. Nejedná se o žádné věštění z křišťálové koule, ale o reálný vývoj zapříčiněný těžkostmi v prosazování plánu USA pro 21. století a nerozvážným a nápomocným přístupem především vlád členských zemí Evropské unie. Realizace plánu se v jeho jednotlivých bodech stále více zpožďuje, což americkou expanzivní frakci nutí vyvíjet stále větší tlak v klíčových geografických prostorech (viz klíčový prostor*).

Podrobné objasnění reálných hrozeb je součástí Konceptu Bezpečnostní politiky a strategie ČR, kde se jimi konkrétně zabývá Článek 4.

     
 

Ve volně navazujícím produktu s problematikou amerického projektu pro 21. století rozebereme americko-íránské vztahy se zapojením Izraele, dále proč nemohla skončit studená válka, doplníme zbylé důvody pro zahájení vojenské mise v Afghánistánu a Iráku, nastíníme stav, jaký Američané hodlali ve světě dosáhnout do roku 2020, vysvětlíme důležitost Iráku v soupeření o sféru vlivu mezi USA a Ruskem a v neposlední řadě objasníme, proč jsou aktivity USA nezodpovědné pro bezpečnost v Evropě.


[1] Jakákoli vojenská akce je považována za úspěšnou, pokud se potvrdí splnění jejího cíle. Po vojenském úderu se obvykle provádí vyhodnocení jeho účinku na cílový objekt nebo subjekt. V tomto případě nevíme, zda se Američanům podařilo potvrdit smrt generála Sulejmáního, respektive propojit jeho osobu s tělesnými ostatky z místa činu, případně alespoň doložit, že skutečně nastoupil do vozidla, které bylo zasaženo. Američané při potvrzování úspěšného zásahu mohli vycházet jen z reakcí íránské strany. Na druhou stranu si nemyslíme, že by Íránci dokázali smrt svého vojenského hodnostáře předstírat.

[2] Představitelé Íránu svůj název do anglického jazyka překládají jako „Islamic Republic of Iran“, přičemž zdůrazňují podstatné jméno „Írán“, které často na cedulích svých oficiálních budov, jakými jsou například zastupitelské úřady v zahraničí, píší většími písmeny než zbylá dvě slova. Pokud název změníme na „Íránská islámská republika“, tak to znamená, že jsme důraz položili na slovo republika a ze slova „Írán“ jsme vytvořili pouhé přídavné jméno, které jako přívlastek blíže určuje podstatné jméno „republika“. Pokud by Íránci skutečně hodlali v oficiálním názvu své země používat přídavné jméno „Íránská“, tak by svůj název do angličtiny přeložili jako „Iranian Islamic Republic“, a nikoli tak, jak je uvedeno výše. (Stejný problém je u Afghánistánu, jehož oficiální název se do češtiny překládá nevhodně jako „Afghánská islámská republika“ namísto „Islámská republika Afghánistán“.)

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11120
KAR – úvodní souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO

Specifická analýza a hodnocení (13075)

Produkt přímo navazuje na hodnocení s odborným výkladem 13074. V tomto produktu se vrátíme k našim řečníkům ústavnímu soudci Pavlu Rychetskému, datovému analytikovi Františku Vrabelovi a ministerskému zmocněnci Jiřímu Šedivému a zhodnotíme jejich vyjádření o lžích či dezinformacích*, případně takzvaných fake news* na sociálních sítích – každý z nich tento druh informací nazval rozdílně (jejich vyjádření viz předchozí produkt).

Tito rádoby bojovníci za pravdu okamžitě přijali výsledky studie, o níž se zmiňují ve svých proslovech v různých televizních pořadech (viz předchozí produkt). Tím ale ukázali, že o informacích nepřemýšlejí a neověřují si učiněné závěry. Nedělají to u informací pocházejících z institucí propojených se západním politickým trendem, přičemž k ověřování informací neustále nabádají. Avšak toto jejich nabádání se týká jen informací, jež nepodporují nastavený západní politický trend (to je ta jednostrannost a záměrná či nevědomá, taktéž podvědomá předpojatost). Kromě hodnocení vyjádření zmíněných řečníků taktéž prokážeme, proč byla americká studie provedena pochybným způsobem – ta studie, o jejíž výsledky se zmínění řečníci opírají.

Uvedené tři osoby se ani trochu nenamáhaly, aby o této studii erudovaně přemýšlely. Hned jí podlehly a začaly její výsledky bez rozpaků šířit. Ono už jenom tvrdit, že se některé informace šíří po sociálních sítích rychleji než informace jiného druhu, je z technického hlediska zavádějící (s nadsázkou se můžeme u tohoto vícevýznamového sdělení ptát, zda snad mají některé informace aerodynamičtější tvar). Pokud řečníci hodlali mluvit o tom, že je takto šíří lidé, měli fundovaně hovořit o lidech jako o uživatelích sociálních sítí, a nikoli o samotných informacích, jako by snad ony samy byly aktivní bez lidského přičinění. Avšak to je jenom věc srozumitelnějšího vyjadřování, přičemž tento výrok o zdánlivě aktivních informacích nemá vliv na celkově zavádějící závěry diskutované studie.

Rozeberme si nyní podrobněji závěry americké studie a rovněž výroky našich tří řečníků, kteří se snaží působit dojmem, že mají naprosto jasno v tom, co je pravda a co je dezinformace. Pan Rychetský, který má jasno o pravdě, navíc sám ve svém vyjádření šířil dvě dezinformace, a to o původu univerzity, jež studii provedla, a o tom, že obsah sociálních sítí je ze 75 % tvořen takzvanými fake news (objasnění obou dezinformací dále v textu). Všichni řečníci pak vyslovili jednu zkreslenou informaci, když se snažili závěr pro jednu „věc“ vztáhnout a rozšířit na více „věcí“.

Specifické hodnocení a odborný výklad (13074)

Během 16 dnů (od 17. listopadu do 2. prosince 2019) vystoupily ve třech různých televizních pořadech tři různé osoby, které tvrdily, že lež se na sociálních sítích šíří rychleji než pravda. Při tom se odvolávaly na studii jedné americké univerzity. K těmto osobám patří Pavel Rychetský – předseda Ústavního soudu ČR, František Vrabel – datový analytik a ředitel společnosti Semantic Visions, a Jiří Šedivý – zmocněnec pro odolnost a nové hrozby MZV (taktéž bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý velvyslanec při NATO).

Uvedené osoby se podle svého vyjádření snaží rozpoznávat pravdu od lží či dezinformací*, avšak svým vystoupením nezávisle na sobě v různých televizních pořadech prokázaly, že samy podléhají manipulaci, případně že manipulaci ze strany západních institucí tolerují. Zmíněná studie je zavádějící, jenže zmíněné osoby nedokázaly nebo nechtěly toto klamné provedení studie odhalit.  

Rychetský nejenže se nechal zavádějící studií zmanipulovat, ale on dokonce zaměnil původce studie za jinou univerzitu, čímž sám šířil dezinformaci, respektive takzvanou misinformaci* (mylné sdělení vyplývající z nevědomosti nebo také popletenosti řečníka).

Máme zde ústavního soudce, datového analytika* a ministerského zmocněnce, čímž by si leckdo mohl myslet, že to jsou lidé s určitou úrovní pro kvalifikované vyjadřování. Jenže úroveň kvalifikace, která je často nedostatečná, není mnohdy tak důležitá jako úroveň morálky a nestrannosti.

Podívejme se nyní na vyjádření dotyčných osob k problematice šíření údajných lží na sociálních sítích a na hodnocení těchto jejich vyjádření ve vztahu k zavádějícímu obsahu oné studie a ve vztahu k předpojatému postoji uvedených osob pozvaných do televizních pořadů.

Souhrnná analýza a hodnocení – případová studie (11119)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11118, v němž je uvedení do problematiky incidentu ve Fakultní nemocnici Ostrava s nadnesením otázek ohledně politické a policejní reakce s podrobnějším zaměřením na hodnocení přístupu politických funkcionářů. V tomto produktu následuje hodnocení reakce policistů se zaměřením na pátrání po pachateli, určování jeho totožnosti a vystupování Policie ČR (PČR) směrem k médiím a veřejnosti.

Kromě pokračujícího vyšetřování případu směrem k odhalení přesného motivu střelce, způsobu získání nelegální střelné zbraně a možných signálů, které napovídaly, že útočník něco takového může spáchat, by se PČR měla zaměřit na kritické vyhodnocení vlastní činnosti. Do tohoto přísného vyhodnocení by měly být zahrnuty následující otázky:

  • Byl příjezd prvních hlídek z časového i obsahového hlediska v pořádku?
  • Je v pořádku, že se policistům nepodařilo detekovat* správného pachatele napoprvé?
  • Je v pořádku, že identifikace* pachatele (určení jeho totožnosti) v tomto vážném incidentu a za stávajících podmínek trvala 2 hod. a 34 min. od spáchání trestného činu?
  • Je v pořádku, že detekce a identifikace správného pachatele splynuly z hlediska uvolnění informací do jedné doby?
  • Je v pořádku, že lokalizace* pachatele, který se nacházel „jen“ 5,5 km od místa činu, trvala za stávajících podmínek 3 hod. a 10 min. od provedení střelby v ostravské nemocnici?
  • Je v pořádku, jak PČR komunikovala s novináři a veřejností?

Obecně řečeno PČR musí vždy po takovýchto závažných trestných činech rozebrat vlastní reakci na ohlášení incidentu a vlastní činnost při příjezdu na místo činu, při prověření přítomnosti pachatele (aktivního střelce) na místě činu, při zajištění místa činu, při detekci* pachatele, při identifikaci* pachatele, při lokalizaci* pachatele a při zadržení nebo eliminaci pachatele. Veškerá činnost musí být rovněž vyhodnocena z hlediska jejího zastřešení efektivním a rozhodným řízením všech zasahujících policejních prvků z k tomu zřízeného dočasného řídícího centra (řídící skupiny) včetně nutné komunikace s novináři a veřejností.

Vyhodnocení je nutné provést pro profesní ponaučení (lessons learned) celého policejního sboru se zdůrazněním důležitých bodů a pro přijetí dílčích i systémových opatření pro zdokonalení budoucí činnosti policistů.

Jakých nedostatků se Policie ČR dopustila při působení proti „ostravskému střelci“? To popisuje následující analýza ve formě případové studie.