Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

18. červenec 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11107)

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost* (NÚKIB) vznikl k 1. srpnu 2017, ale do povědomí českých občanů se postupně vrývá od prosince 2018, kdy NÚKIB za českou stranu odstartoval kampaň proti čínským telekomunikačním společnostem Huawei a ZTE. Tato kampaň vzešla ze Spojených států amerických a mediálně zesílila v listopadu 2018, načež se k této kampani připojila i Česká republika prostřednictvím rádoby povolaného úřadu známého pod akronymem NÚKIB.

Celá kampaň má samozřejmě své zákulisí, v němž NÚKIB sehrává podřízenou roli pro USA, než aby bez nápovědy ze zahraničí sám odhalil skutečné bezpečnostní riziko*. Kampaň proti Huawei a ZTE rovněž odkryla nevědomost koaliční vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO 2011) a vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD). Oba jmenovaní politici se po „kuriózním“ varování ze strany NÚKIB náhle probudili a začali řediteli tohoto úřadu vydávat úkoly, z nichž některé navíc nesouvisely s jeho odpovědností. Andrej Babiš již dříve prozradil, že neví, jaký je vztah vlády k českým zpravodajským službám (podrobně rozebráno v produktu 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby). Jak by potom mohl vědět, jaký je vztah vlády k NÚKIB, a to zvláště za situace, kdy NÚKIB vznikl jako nechtěný sirotek umělým a neplánovaným odebráním od své mateřské organizace.

Nutno doplnit, že počáteční impuls k této machinaci zadal svým jednáním tehdejší ředitel Bezpečnostní informační služby* (BIS) Jiří Lang (předchůdce současného ředitele BIS Michala Koudelky) a velmi ochotně se na ní podílel tehdejší premiér Bohuslav Sobotka za přispění svého koaličního partnera Andreje Babiše, jenž v té době působil ve vládě jako první vicepremiér a zároveň jako ministr financí (dalším podílníkem byl vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL). Tato pleticha taktéž souvisela s tím, že si vládní činitelé chtěli uchovat „loajálního“ úředníka Dušana Navrátila, který je současným ředitelem NÚKIB a který kvůli své umělé loajalitě nevystupuje jako opravdový profesionál na kybernetickou bezpečnost*. Otázkou je, zda je více loajální k zájmům zahraniční velmoci, anebo k zájmům vlastní vlády. To však opět vychází z (ne)nastaveného vztahu s vládou, která by jako řídící orgán měla ve prospěch ČR a svých občanů umět své podřízené instituce efektivně řídit.    

Před rozborem počínání NÚKIB a reakce vlády ohledně kampaně proti čínským firmám je nanejvýš vhodné ozřejmit podivný vznik NÚKIB, který nevznikl pro větší kybernetickou bezpečnost, ale pro uspokojení osobních potřeb několika jednotlivců (vše dokládají příslušné vládní dokumenty – viz dále v textu). Objasnění vzniku NÚKIB je důležitým primárním bodem pro pochopení vztahu mezi NÚKIB a vládou, což usnadní porozumět také vzniklé situaci spojené s tažením proti čínským telekomunikačním společnostem.

Vše výše uvedené jenom potvrzuje to, že se vláda dlouhodobě nezabývá reálnými bezpečnostními hrozbami* a riziky, což se nevztahuje pouze ke kyberprostoru* a kyberútokům*.

11. červenec 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13064)

Případ s pořadovým číslem 14 je příkladnou ukázkou toho, jak si pracovníci České televize vybírají, jaké události české veřejnosti předloží a jaké raději zamlčí. Je samozřejmě možné namítnout, že je věc názoru, jaké zprávy zařadit do hlavní zpravodajské relace České televize. Tak to ale úplně není. Věc názoru to může být v případě zpráv (událostí) takzvané druhé kategorie – zprávy první kategorie musí být odvysílány vždy. Opět někdo může namítnout, že může být někdy těžké rozpoznat zprávu důležitou a méně důležitou. Pro někoho to těžké být může, avšak většinou se jedná o věc úmyslné podpory jednostranného politického trendu, a tedy novinářské předpojatosti či podřízenosti, a méně často o věc odborné nezpůsobilosti.

Rozebíraný případ je ale trochu jiný, jelikož se týká kontinuálního informování o vývoji situace v Sýrii ohledně přítomnosti ozbrojených sil USA a jejich možného stahování. Česká televize (ČT) ve svém hlavním zpravodajském pořadu „Události“ opakovaně české občany informovala o této záležitosti, ale jakmile přišel určitý zlom v podobě bezprecedentní události, která vyznívala pro Američany podezřele, neposkytla ČT ve své hlavní zpravodajské relaci žádné informace – náhle toto kontinuální informování přerušila. Nikdo nevysvětlil proč a nikdo odpovědný se na to neptal, natož aby to nějak řešil. Přitom už ani nebyl důvod přemýšlet o tom, zda zprávu o tragické události zařadit či nezařadit do vysílání, protože byl v tomto konkrétním tématu již nastaven určitý standard a započato kontinuální informování. Níže v textu jsou uvedena fakta o jasném pochybení ČT a dále hodnocení tohoto pochybení. V textu je rovněž objasněno i klamné informování na webu ČT v souvislosti se zmíněnou událostí v Sýrii, přičemž je odhaleno, kým skutečně byli Američané zabití v Sýrii.  

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

6. červenec 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (rozbor důkazů) a předpověď (12065)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstupy 12063 a 12064, ve kterých byla vysvětlena situace v Ománském zálivu na pozadí soupeření o sféru vlivu* na Středním východě mezi USA a Ruskou federací a dále situace ohledně první i druhé vlny útoků na obchodní lodě ve zmíněném zálivu.

V závěrečném produktu ze série tří výstupů, jež se věnují tomuto tématu, v devíti položkách rozebereme a vysvětlíme odborné nedostatky v údajných důkazech předložených americkou stranou, které by podle Američanů měly prokazovat vinu Íránců v souvislosti s útoky na obchodní lodě v Ománském zálivu. Rozbor prezentovaných důkazů je podpořen několika fotografiemi.

Závěrečný produkt rovněž obsahuje závěr ohledně operace pod falešnou vlajkou a krátkou předpověď vývoje situace v této exponované geografické oblasti.  

27. červen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (12064)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 12063. V předchozím výstupu byla vysvětlena situace v Ománském zálivu na pozadí soupeření o sféru vlivu* na Středním východě mezi USA a Ruskou federací.

V souvislosti s útoky na obchodní lodě v Ománském zálivu se odehrálo několik zajímavých aktivit, jež se vztahovaly k aktivnímu záměru Spojených států amerických pro oblast Středního východu. Mezi tyto postupné aktivity patřilo rozhodnutí USA o posílení svých vojenských sil v oblasti Arabského poloostrova (5. května), návštěva amerického ministra zahraničí Mika Pompea v hlavním městě Iráku (7. května) a zajímavé varování USA před útoky na obchodní lodě (9. května). Uvedené aktivity včetně jejich souvislostí jsou rozebrány v předchozím produktu 12063.

Po výše zmíněných aktivitách USA přišla první vlna útoků na obchodní lodě v Ománském zálivu (12. května). Po měsíční pauze byla provedena druhá vlna útoků na civilní lodě ve stejném zálivu (13. června). Jako dovršení dosavadního vývoje situace v oblasti sestřelily 20. června íránské ozbrojené síly americký bezpilotní průzkumný letoun RQ-4A Global Hawk (podle některých zdrojů se již jednalo o nový prostředek vojenského námořnictva MQ-4C Triton vybudovaný na bázi právě RQ-4 Global Hawk), který prolétával v blízkosti íránského pobřeží nad Hormuzským průlivem a Ománským zálivem (sestřelení amerického dronu se věnuje samostatný dokument).

První vlna útoků na obchodní lodě a aktivity, které jí předcházely, byly popsány a vysvětleny v předchozím produktu 12063. V následující analýze* rozdělené do dvou produktů rozebereme druhou vlnu útoků včetně předložených údajných důkazů (videa, fotografií, slovních výpovědí) a porovnáme s poznatky z první vlny útoků.

Již teď se představitelé USA a Íránu shodnou, že se v případě napadení obchodních plavidel jednalo o operaci pod falešnou vlajkou* (OFV), ale spor je v tom, kdo tuto OFV zorganizoval a provedl. Tím se bude zabývat následující zpravodajská analýza* provedená profesionálními zpravodajskými analytiky*, kteří objasní, jakých chyb se Američané dopustili při předkládání údajných důkazů, a kteří prokáží jednoznačnou zpravodajskou fabulaci* a vytváření tzv. zpravodajské historky*.

25. červen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (12063)

Události, které se od května 2019 odehrávají v Ománském zálivu mezi pobřežím Spojených arabských emirátů (přesněji mezi pobřežím emirátu Fudžajra) a pobřežím Íránu jsou součástí soupeření mezi USA a Ruskou federací o sféru vlivu* na Středním východě. Události v Ománském zálivu souvisejí s frustrací Američanů z neúspěšného tažení v Iráku (od roku 2003), kde nedosáhli svůj konečný cíl, a následně z neúspěšného tažení v Sýrii (od roku 2011) neboli v zemi, která měla být po neúspěchu v Iráku zpětnou bránou pro návrat Američanů na Střední, respektive Blízký východ [1]. Pád Iráku a Sýrie měl vytvořit podmínky pro následný nástup Spojených států amerických proti Íránu, který američtí představitelé považují za důležitý operační cíl v soupeření s Ruskou federací, neboť Írán je významným spojencem Ruska na Středním východě.

Íránští činitelé si ale velmi dobře uvědomovali, oč se hraje v Iráku a v Sýrii, a proto významně podpořili své partnerské šíitské vlády v obou zemích v boji proti takzvanému „Islámskému státu“ (IS) a v Sýrii navíc proti povstalcům podporovaným Západem v čele s USA a taktéž sunnitskými režimy v čele se Saúdskou Arábií. Tento íránský podíl na neúspěchu Američanů a zároveň vzdalování výhodnější pozice pro působení proti Íránu nese americká administrativa opravdu těžce, a právě to vyústilo v přímou kampaň proti Íránu. Tato kampaň započala v polovině roku 2017 a je podrobně popsána v produktu 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem.

Kampaň USA proti Íránu, který rovněž významně pomáhá šíitské straně v Jemenu proti sunnitským ozbrojeným silám podporovaným mezinárodní koalicí vedenou Saúdskou Arábií, nepřinesla po dvouletém období žádný výrazný obrat ve prospěch USA. Náhle se však v květnu a červnu 2019 objevují incidenty vedené proti obchodním lodím v Ománském zálivu poblíž íránského pobřeží. Americká strana z těchto útoků okamžitě obvinila Írán, přičemž přes média předložila postupně několik údajných důkazů o íránské vině. Jenže v předkládání důkazů nastává vážný problém, který celou situaci otáčí proti USA. Vlády západních zemí jako obvykle mlčí, i když jejich zpravodajské služby* vědí, co se děje a kdo za tím stojí.

V nadpise jsme uvedli, že se jedná o ukázkový příklad operace pod falešnou vlajkou* (False Flag Operation – FFO). Jenže to je tak trochu protimluv, protože žádná operace pod falešnou vlajkou (OFV) by neměla být veřejně prezentována jako ukázková – alespoň ne v krátké době po jejím provedení. Pokud je OFV v krátké době po svém vykonání paradoxně nazvána „ukázkovou“, pak je zjevné, kdo operaci provedl a na koho měla být svedena vina neboli hozena ta falešná vlajka. Pokud je OFV provedena dostatečně dobře, tak nikdo z nezúčastněných osob nemůže o incidentu hovořit jako o OFV, protože nebude mít k dispozici žádné relevantní důkazy. Avšak v případě napadených lodí tyto důkazy postupně poskytli sami Američané, kterým je všechno málo, a tak hrají dál, i když by už dávno v případě utajené operace měli odejít z jeviště. Snaží se stále do hry vstupovat a jednoduché věci překombinovávat, jako by ze svého právního řádu nevěděli, že kdokoli a jakkoli zapojený do určité události cokoli po této události řekne nebo dále vykoná, tak to později může být použito proti němu samotnému.  

Z útoků na obchodní lodě se tak stala „ukázková“ operace pod falešnou vlajkou, jelikož si tyto útoky můžeme ukázat a rozebrat právě jako OFV s jejími charakteristickými znaky, které neměly „vyplout“ na povrch (na povrchu měly zůstat jenom ty poškozené lodě). Podívejme se nyní, jak tento případ rozebrali zpravodajští analytici*.