Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

18. září 2019
Předplatitelé

Souhrnná analýza a potvrzující hodnocení (11111)

Produkt volně navazuje a potvrzuje předpověď uvedenou v analytickém výstupu 11063 z února 2018. Vývoj situace potvrdil, že celé vyšetřování bylo pochybné, podezřele načasované, záměrně protahované a úmyslně zpolitizované, na čemž se aktivně podíleli sami vyšetřovatelé a dozorový státní zástupce za podpory dalších funkcionářů z vyšších stupňů.

Vývoj situace dovršený zastavením trestního stíhání obviněných osob v kauze „Čapí hnízdo“ potvrdil předchozí hodnocení, že ať už byl Andrej Babiš jakkoli vypočítavý, tak nepřekročil zákon, ale pouze v souladu se zákonem umně využil nabízenou možnost (podrobněji viz produkt 11063). Předchozí hodnocení i předpověď z února 2018 byly potvrzeny až na to, jakým způsobem se státní zastupitelství rozhodlo případ ukončit (způsob ukončení je hodnocen dále v textu).

Od doby, kdy Andrej Babiš pronikl do vládního kabinetu (leden 2014) a s poznáním, že jeho postavení zesiluje, se ho opoziční politici snaží vytrvale zdiskreditovat. Andrej Babiš se od doby svého vstupu do výkonné politiky již několikrát prokazatelně provinil, a to jak ve vztahu k mezinárodnímu právu (podpora jeho porušování a podpora a schvalování zločinů proti lidskosti), ve vztahu k Severoatlantické smlouvě (nenaplňování článku 1 této smlouvy a tím ani příslušného textu charty OSN), tak i ve vztahu k české národní bezpečnosti a národní ekonomické prosperitě neboli položkám negativně ovlivňovaným Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí (blíže viz produkt 11057 Povrchní fenomén Andrej Babiš a příchod usvědčujícího období z října 2017 a produkt 11083 Polemika o přijetí 50 údajných sirotků ze Sýrie aneb Žalostná hra českých politiků včetně vlády namísto reálných činů pro posílení stability Blízkého východu ze září 2018).

Navzdory těmto skutečným proviněním si opoziční politici přednostně vybrali kauzu „Čapí hnízdo“, kde od počátku bylo těžké najít něco, co by zákon v činnosti Babiše směrem k Farmě Čapí hnízdo a čerpání evropské dotace zakazoval (podrobněji viz produkt 11063).

Volba opozičních politiků (především z řad Pirátů, ODS a TOP 09) směrem k Čapímu hnízdu byla celkem logická. Pokud by si totiž zvolili skutečná výše uvedená provinění, tak by vlastně jednali sami proti sobě. Tím, čím se provinil Babiš, tím se oni provinili také. Čeští politici působící na národní úrovni se neperou o blaho České republiky, ale jen o to, kdo z nich bude na vrcholu české politické scény, přičemž jejich podřízenost směrem k Evropské unii a Severoatlantické alianci, jimž oběma vévodí USA, vyjde nastejno. Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011 jsou stejnou hrozbou pro Českou republiku jako TOP 09, ODS, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL a STAN (zbylé parlamentní politické subjekty na tom nejsou o moc lépe). Tento přístup čeští občané pochopí nejpozději v roce 2030 (viz připravovaná souhrnná analýza a předpověď).

Osočování Babiše kvůli Farmě Čapí hnízdo ze strany opozičních politiků, aktivita Policie ČR a obecně státního zastupitelství v tomto směru společně s bezcennou a lživě interpretovanou zprávou Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) odhalily další, respektive opětovně tu stále stejnou shnilou část ve státě českém. Tato kauza by zdaleka neměla skončit jejím zahráním do autu, ale prošetřením postupu všech zúčastněných úředních osob (policistů a zapojených státních zástupců).    

6. září 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12068)

Produkt je podrobným rozpracováním problematiky představené ve zpravodajském výstupu 12066. Tento produkt rozpracovává bod B, který se vztahuje k zvláštnostem v přípravě a provedení dvojnásobné vraždy:

  • B) Druhou oblastí se slabými místy jsou zvláštnosti v přípravě a provedení dvojnásobné vraždy, kdy obvinění konali paradoxně tak, aby proti sobě nashromáždili co nejvíce důkazů. Tyto důkazy však mohly být odhaleny až poté, kdy je na totožnost údajných pachatelů navedla americká strana – viz podrobněji čtvrtá oblast se slabými místy (souhrn slabých oblastí v případu dvojnásobné vraždy viz produkt 12066).

Plánování, příprava a provedení úkladné vraždy se může odehrávat různými způsoby, avšak ani jeden způsob by neměl vybočovat z určitého rámce zásad (pokud chtějí pachatelé co nejvíce ztížit až znemožnit své odhalení). Ani ve světě zločinu neexistují žádné vzorové situace, na které by se pachatelé mohli plně připravit, ale jako jinde i zde existují určité zásady, které se však mění vzhledem k situaci a jejímu vývoji (situace* je vždy vytvářena několika faktory).

Avšak v případě vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové nastal vážný problém v tom, že osoby zadržené a obviněné z tohoto zločinu nepochopitelně porušily podle dosavadního vyšetřování většinu zásad pro přípravu a provedení úkladné vraždy. O to víc je ale také zarážející, že slovenští kriminalisté odhalili údajné pachatele až po sedmi měsících, a to ještě na základě jakéhosi důkazního materiálu od Američanů (viz předchozí produkty 12066 a 12067).

27. srpen 2019

Souhrnné hodnocení (11110)

V rámci Debatního klubu (podrobněji viz O projektu) se uskutečnila debata na téma „Informační válka“ (viz úvodní informace k debatě).

Do debaty přijali pozvání provozovatelé internetových stránek Jiří Wagner (Exanpro.cz – exkluzivní analýza a produkce) a Stanislav Blaha (Outsidermedia.cz).

Do příslušné debaty byli pozváni také zástupci některých dotčených nestátních i státních organizací, avšak ti pozvání odmítli (blíže viz úvodní informace k debatě).

Celá debata byla publikována 17. srpna 2019 a je dostupná ZDE. Odkazy na zpravodajské produkty související a podporující obsah debaty jsou chronologicky s vývojem debaty uvedeny níže pod druhým obrázkem, který taktéž funguje jako hyperlinkový odkaz k debatě.


Soupeření mezi Západem a Východem je přirozeně vedeno i v oblasti informací, což je základní součást pro komplexní působení proti jakémukoli oponentovi či protivníkovi. V tomto soupeření mají informace často klamnou a propagandistickou povahu (viz klamné operace*, propaganda* a dezinformace*). Obě strany vedou takzvanou „informační válku“, jejímž nepřetržitým cílem je získávat opakovanou výhodu např. ve formě příznivého veřejného mínění pro další působení ve všech možných odvětvích. Z vojenského a zpravodajského hlediska hovoříme o informačních operacích*.

Česká republika v čele s národní vládou a mnoha podporovanými neziskovými organizacemi nezůstává stranou tohoto dění a do „informační války“ se aktivně zapojuje. Vážným problémem však je, že zmíněné subjekty neusilují o to, aby občanům ČR poskytovaly objektivní infomace o tomto „informačním válčení“ a odkrývaly reálný obraz o úmyslech obou stran. Tyto subjekty naopak usilují o to, aby působily jen ve prospěch jedné strany, jíž je nyní Západ, čímž se uvolily k jednostranné, a tedy propagandistické činnosti.  

K českým organizacím nebo organizacím s českými zástupci, které vlivem svého předpojatého přesvědčení či vlivem finančních odměn za svou jednostrannou činnost poklesly na úroveň jednostranných čili předpojatých vykladačů dění ve světě patří především následující organizace:

  • Člověk v tísni
  • Evropské hodnoty
  • Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám
  • Semantic Visions

V debatě na téma „Informační válka“ je stručně vysvětleno zapojení České republiky jako státu do propagandistické činnosti a doloženo, jak k této propagandistické činnosti přispívají čtyři výše uvedené organizace.

Přehled zpravodajských produktů souvisejících a podporujících obsah debaty seřazených chronologicky podle vývoje debaty:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11110
Souhrnné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO

 

22. srpen 2019
Předplatitelé

Doplňující a potvrzující hodnocení (11109)

Výstup potvrzuje obsah publikovaný v produktu 11108 včetně uvedené předpovědi ve vývoji této politické aféry. Ve zmíněném zpravodajském produktu s názvem Prezident Zeman (už) neusiluje o záchranu ministra Staňka, ale vrací úder kandidátu Šmardovi je objasněno, proč byl Michal Šmarda (místopředseda ČSSD) od počátku kauzy ohledně postu ministra kultury tou hlavní figurkou ve hře prezidenta Miloše Zemana a proč pro prezidenta nebylo přípustné, aby se Šmarda stal členem vládního kabinetu (nejednalo se jen o post ministra kultury, ale prezident Zeman by ve vztahu ke Šmardovi postupoval stejně i v případě jiného ministerského postu).

V diskutované politické aféře se politicky kompromitovali oba hlavní představitelé vládní koalice, a to jak předseda ČSSD Jan Hamáček, tak předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Nejedná se jen o kompromitaci v rámci domácí politické scény, ale vnímavější pozorovatelé, respektive bystřejší čeští voliči mohli skrze falešné chování obou politických aktérů rozpoznat i jejich pokrytecký a podřízený přístup na poli zahraniční politiky, a to přednostně ve vztahu k Evropské unii a Severoatlantické alianci.

V případě Andreje Babiše byly již v říjnu 2017 zpracovány produkty, jejichž obsah je z větší části stále aktuální. Stejně tak jsou aktuální či již potvrzené i předpovědi v nich uvedené. Jedná se primárně o dva následující produkty:

Vraťme se ale zpět do současného produktu, jehož cílem je doplnit hodnocení žalostné politické kauzy a objasnit chování Babiše, Hamáčka a Šmardy v jejich nejnovějších mediálních výstupech včetně jejich názorových zvratů. Všichni předvedli herecké výkony, za nimiž nedokázali plně skrýt pravé pozadí a pravý význam svých slov. Dále je cílem osvětlit, co se vlastně stalo ve vztahu k Ústavě ČR a kdo se doopravdy provinil. Ale než se pustíme do tohoto rozboru, tak si nejprve v několika bodech shrňme, co bylo potvrzeno podle předpovědi uvedené v předchozím souvisejícím dokumentu 11108.

Dílčí závěry potvrzené podle předpovědi zformulované v předchozím produktu:

  • Bývalý ministr kultury Antonín Staněk nebyl ani chvilku hlavním subjektem politické kauzy, ale sloužil jen jako prostředek pro hru na zdrženou kvůli nejmenování Michala Šmardy jeho nástupcem.
  • Odpor prezidenta Zemana proti Šmardovi nebyl odpor proti ČSSD.
  • Příčina odporu prezidenta Zemana proti Šmardovi vycházela z osobní roviny (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Po odvolání Staňka z funkce ministra kultury přešel Zeman do druhé fáze své hry na zdrženou a odkládal jmenování Šmardy ministrem kultury.
  • Prezident Zeman nemohl jmenovat Šmardu ministrem, neboť by to považoval za svoji prohru (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Miloš Zeman nechtěl rozvrátit vládní koalici tvořenou hnutím ANO a ČSSD.
  • Zeman přesvědčil Babiše ke změně názoru.

Celá politická aféra je už několikátou takovou událostí v pořadí. Tyto události českým voličům předkládají pravdivý obraz o morálce českých politiků a o skutečném výkonu jejich politických funkcí. Tato stále ještě úplně neskončená kauza odhalila svým vývojem mnoho nedostatků na straně ČSSD a nechala znovu nahlédnout do myšlení premiéra Babiše, jenž nedokáže jednat s pravou politickou odpovědností, ale jen s politickou vypočítavostí, kdy se neustále přizpůsobuje situaci tak, aby si udržel svou pozici. Přitom mu nevadí, že si již mnohokrát nedokázal zachovat svou politickou čest. Také toto vypovídá mnohé o charakteru Andreje Babiše, který (stejně jako mnozí další politici) vidí české občany jen jako voliče.  

Uvedené hodnocení však neznamená, že se v politické opozici nacházejí lepší strany či hnutí. Je to obecně úděl České republiky, v níž se od porážky nacistického režimu v Německu nacházejí politici, kteří bojují pouze o moc uvnitř ČR, ale nikoli za skutečné zájmy českých občanů jak uvnitř republiky, tak za jejími hranicemi. Všichni svou politickou činnost podřizují ve prospěch silnějších mocností, do jejichž svazku ČR v danou dobu zrovna patří.

Politická aféra ohledně (ne)jmenování Michala Šmardy ministrem kultury skončila názorovým obratem premiéra Babiše a posléze stejným názorovým obratem kandidáta Michala Šmardy. Mediálně prezentované důvody pro tyto zvraty nejsou samozřejmě pravdivé, nýbrž politicky vykalkulované a předem domluvené.

17. srpen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13068)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

F) Ústavní soud si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „přímý/nepřímý nátlak“

Ústavní soud (ÚS) si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, k čemuž poskytuje jednoznačné důkazy ve svém písemném nálezu k této kauze. ÚS nejprve tvrdí, že se v případě provozovatele hotelu jednalo o jeho svobodný projev (což je hodně nadnesené – viz problematický bod A), pak ale na jiném místě svého textu připouští, že hoteliér chtěl svým „manipulativním“ jednáním ovlivnit chování jiných lidí. Tak buď se jednalo o svobodný projev a vyjádření vlastního názoru bez omezování druhých, anebo o snahu někoho ovlivnit v jeho postoji tím, že poskytnutí ubytování bude podmíněno podepsáním jakéhosi politického prohlášení, jež pro ruské hosty připravil hoteliér.

Pokud se někdo s poskytovatelů služeb snaží někoho ovlivnit tím, že ho v něčem v případě jeho nesouhlasu omezí, tak už se nejedná o svobodný projev, ale naopak o omezování práv zákazníka, který nic neporušuje, ale který se podle hoteliéra provinil jenom tím, že je občanem Ruské federace.        

Příkladem rozporuplného odůvodnění je následující text z nálezu ÚS: 

„Krátce řečeno, podnikatel tuto svoji činnost vykonává nejen proto, že musí z něčeho žít, nýbrž lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že ho to i baví, že se touto činností chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra, že má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat. Lze tak očekávat, že přinejmenším výrazné procento podnikatelů se pro tuto činnost rozhodlo svobodně a chtějí tímto způsobem třeba i něco podpořit, vyjádřit či upřednostnit. Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň chce tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných.“

Ústavní soudci se zde dosti neobratným a bezostyšným způsobem zastávají provozovatele hotelu, když tvrdí, že do svobodného projevu patří ovlivňování zákazníků skrze poskytování služeb. Zároveň uznávají, že se jakýkoli podnikatel může takovýmto jednáním snažit ovlivňovat chování jiných lidí.

Velmi zarážející je, že ÚS ve zdůvodnění svého závěru píše nejenom o možnosti ovlivňovat jiné tím, že jim v případě jejich nesouhlasu s politickým názorem poskytovatele služeb může být odepřeno ubytování, ale ÚS zde dokonce píše o ovlivňování jiných v pozitivním smyslu. Ústavní soudci tedy vyhodnotili, že hoteliér ovlivňoval jiné lidi pozitivním způsobem. Ale jak vůbec mohli k tomuto hodnocení dospět, když hoteliér má dvojí měřítko pro chápání mezinárodního práva? (Blíže k jednostrannému chápání mezinárodního práva ze strany provozovatele hotelu viz problematický bod B.)

ÚS ve svém zdůvodnění nešikovně straní hoteliérovi, když tvrdí, že hoteliér nevyvíjel formu „přímého nátlaku“. Jenže soudci sami poskytli tímto tvrzením důkaz o pochybení hoteliéra a zároveň důkaz toho, že mu straní. Problém je v tom, že soudci nevyloučili nátlak jako takový, nýbrž jen nátlak přímý. Tím zde ale ponechali prostor pro jinou formu nátlaku – přirozeně sem poté pasuje forma nepřímého nátlaku.

Pokud soudci nemluvili o nátlaku obecně, tak připustili, že nějaký nátlak existovat musel. Pokud posuzovatel či soudce použije místo jednoslovného termínu termín složený čili doplněný o přídavné jméno, tak tím zároveň připouští, že termín může existovat i s jinými přídavnými jmény. Jestliže Ústavní soud vyloučil jen nátlak přímý, tak připustil, že mohl existovat nátlak nepřímý.

Zajímavou otázkou pro soudce by bylo, proč nepoužili obecný jednoslovný termín „nátlak“. Je možné uvažovat tak, že ústavní soudci věděli, že určitá forma nátlaku tam ze strany hoteliéru byla a že by bylo až příliš okaté odmítnout nátlak všeobecně, a tak soudci ve prospěch hoteliéra zdůraznili, že se z jeho strany nejednalo o nátlak přímý. Tím však nic neobjasnili, a naopak poukázali na své pochybení a nezvládnuté odůvodnění. Pro pochybení ÚS je v této záležitosti důkaz také v tom, že pokud soudci svým zdůvodněním zbavili provozovatele hotelu viny za vytváření přímého nátlaku, tak měli z hlediska spravedlnosti stejnou měrou rozebrat možnost viny za vytváření nepřímého nátlaku. Jenže soudci v tomto případě mlčeli, což lze vysvětlit tím, že zřejmě věděli, že by tím hoteliérovi přitížili. Jiné vysvětlení by bylo, že prostě předvedli laický přístup. Žádné jiné vysvětlení v záležitosti přímého a nepřímého nátlaku neexistuje.         

Problém s přímým a nepřímým nátlakem je rovněž rozebrán v problematickém bodu A, kde je uvedeno následující:

„ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.“

Z vyjádření ÚS vyplývá, že hoteliér může takto postupovat (podmiňovat něčím poskytnutí ubytování) jenom tehdy, pokud nemá v dané lokalitě monopolní postavení (viz text ÚS v problematickém bodu A). Ale i zde je zdůvodnění ÚS ve značném rozporu – takové zdůvodnění nemůže obstát.  Buď se jedná o formu svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. ÚS se do toho pěkně zamotal.

Kromě toho je tu ještě jedna věc: Pokud se v okolí na stejném postupu domluví více hoteliérů, vzniká vážnější problém v poskytování služeb. Ani tohle ÚS nenadhodil a bylo by vůbec zajímavé, jestli by na svém rozhodnutí něco změnil.

Zvláštní věcí byla vsuvka ÚS, který do svého zdůvodnění zahrnul toto:

„Celá námitka, že je obtížné vědět, kde končí svoboda a začíná zločin, je v zásadě zodpovězena známým příběhem o výtržníkovi, který argumentoval, že jako svobodný občan může pohybovat svou pěstí, kudy chce, na což soudce moudře odpověděl: Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního.“

Není jasné, co tím chtěl ÚS vyjádřit, ale ačkoli to ÚS mohl myslel jinak, tak tohle hraje právě proti hoteliérovi. Ta věta na konci se dá totiž parafrázovat takto:

„Svoboda projevu hoteliéra je omezena vůlí ruských občanů podepsat jeho politické prohlášení.“

Zajímavé je i to, jak se provozovatel hotelu (přes svého advokáta) snažil pomocí Listiny základních práv a svobod (LZPS) legitimizovat své konání. K tomu využil článek 2 odst. 3 LZPS, kde se píše následující:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Avšak ani v tomto případě strana hoteliéra nepochopila význam příslušného textu. Provozovatel hotelu si zřejmě myslí, že zákon nezakazuje způsob, jakým jednal. Jenže hoteliér se svým advokátem přehlížejí zbylou část textu, kdy personál hotelu jednal v rozporu s tímto textem, protože nutil občany Ruské federace činit to, co zákon neukládá. Občané Ruska nebyli ničím povinováni, aby podepsali politické prohlášení v souladu s názorem hoteliéra.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13068
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO