Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

18. říjen 2018
Registrovaní

Specifické hodnocení (12052)

Představitelé Nizozemska, Spojených států amerických a Velké Británie se domluvili na společném postupu v mediální kampani proti údajným ruským hackerským aktivitám a 4. října 2018 prostřednictvím médií vydali různá prohlášení, kde všeobecně obvinili Ruskou federaci z kyberútoků a z vměšování do procesů jednotlivých zemí. Zástupci USA a Nizozemska doplnili svá obvinění konkrétními případy zakončenými vyhoštěním ruských diplomatů. Zástupci Velké Británie se k obvinění připojili se zmíněním vlastních zkušeností s ruskými kyberútoky. Mediální výstupy těchto tří zemí ihned podpořili představitelé Kanady, Austrálie a Nového Zélandu.

Jádrem tohoto mezinárodně koordinovaného obvinění je zveřejnění případu ruské špionážeči pokusu o špionáž, jenž se měl odehrát v Haagu (stát Nizozemsko – též tradičně, ale neoficiálně Holandsko). Objektem špionáže v Haagu mělo být ústředí Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW – Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons). Popis případu působí velmi bizarním dojmem, a přestože politici a novináři o případu hovoří jako o zpackané zpravodajské operaci, tak někteří zpravodajští důstojníci* ze západních zemí si myslí něco jiného. Vzhledem k několika skutečnostem nevěří, že by vůbec mohla být tato operace ze strany Ruska takto popsaným způsobem provedena. Někteří američtí specialisté to shrnují do věty: „I don´t buy this!“ („Tohle nebaštím“).

Než si ale případ z Holandska rozebereme, zastavme se nejprve u dvou věcí, které pochybnosti o špionáži podporují.

12. říjen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza, hodnocení a předpověď (13049)

Produkt jako druhý díl přímo navazuje na dokument 13048, v němž byla započata analýza rozebírané problematiky.

V prvním díle jsme rozebrali časové rozpory ohledně prvotního zadržení a pozdějšího vzetí do vazby, které nesouhlasí s postupem proti osobě, jež je obviněna z přípravy teroristického útoku. Dále jsme poukázali na zavádějící informování České televize o případu zadrženého Dominika K. alias Abdula Rahmana a zaměřili jsme se na jeho facebookový profil, který je stále dostupný (což také o něčem vypovídá).

V tomto produktu se v souvislosti s analyzovanou kauzou zaměříme na bezpečnostní orgány (BIS* a NCOZ – Národní centrála proti organizovanému zločinu), výroky policejního prezidenta Tomáše Tuhého, vznesené obvinění a prezentované i „skrývané“ důkazy o údajné vině zadrženého muže včetně slabých stránek trestního řízení.

Druhý díl je kromě analýzy a hodnocení celé záležitosti také předpovědí vývoje v této kauze a částečnou předpovědí vývoje bezpečnostní situace v Evropě a na území ČR. 

10. říjen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13048)

České sdělovací prostředky rozšířily 14. září 2018 zprávu o tom, že Policie ČR obvinila za přípravu bombového teroristického útoku* mladíka, jenž se podle kriminalistů přiklání k radikálnímu islámu. V předchozí větě jsou však hned dvě položky, které by měli policisté jednoznačně definovat a taktéž doložit. Zaprvé by měli umět vysvětlit, jak probíhá a z čeho se skládá skutečná příprava teroristického útoku, a dále také to, co si představují pod pojmem radikální islám (viz radikalismus*). Své vysvětlení ale musí prezentovat v souladu s českými zákony a doložit, jakým způsobem české zákony porušil zadržený muž.

Ohledně zadržení podezřelého muže a jeho vzetí do vazby nepodchytili novináři důležité počáteční časové údaje, jež jsou v rozporu s tím, že by se mělo jednat o skutečného teroristu* neboli osobu, která zamýšlela provést bombový útok (podrobněji dále v textu). Ani následující vývoj po zadržení nenasvědčuje tomu, že by obvinění z terorismu* bylo jasnou věcí:

Zadržený muž identifikovaný jako Dominik K. a vystupující pod jménem Abdul Rahman je obviněn z přípravy teroristického útoku, ale Policie ČR velmi pravděpodobně nemá dostatečné důkazy, aby toto obvinění doložila. Jak si jinak vysvětlit to, že mladík byl zadržen v listopadu 2017 a do dneška nestanul před soudem. Uplynulo zhruba 11 měsíců a Policie ČR prostřednictvím státního zástupce dosud nepředala tento případ k soudu. Jedná se přece o terorismus, jak tvrdí Policie ČR, tak proč to dlouhé otálení?

Ani Česká televize k tomuto případu nepřistoupila nezaujatě, když se snažila předložit divákům falešný obraz o spojení zadrženého s „Islámským státem“ (viz dále v textu). 

A jakou roli v tomto případu vlastně sehrála Bezpečnostní informační služba* (BIS), která tvrdí, že se dotyčný muž radikalizoval? Při odpovědi na tuto otázku je samozřejmě nutné nejprve objasnit termíny radikalizace* a proces radikalizace* vztažené na terorismus a rozlišit teoretické poučky od reálné praxe (blíže viz produkt 22031 Proces radikalizace).

Zadržení údajného teroristy, jenž pochází ze Slovenska, může vypadat jako úspěch českých bezpečnostních složek (BIS a NCOZ – Národní centrála proti organizovanému zločinu), avšak celý případ je protnut skutečnostmi, které z domnělého úspěchu činí „tak trochu“ policejní frašku a laciný pokus ukázat, jak jsou české bezpečnostní síly schopny zmařit teroristický útok ve stadiu přípravy.

8. říjen 2018
Registrovaní

Odborný výklad (22031)

V souvislosti s terorismem* či mezinárodním terorismem* se v současné době čím dál častěji vyskytuje termín radikalizace*. Radikalizace je všeobecně určitý proces, během něhož si určitá osoba nebo skupina osob osvojuje radikální postoje a přesvědčení vůči některým jevům a/nebo skupinám ve společnosti. Kdo se radikalizuje, ten se stává radikálem*. Avšak být radikálem ještě neznamená páchat trestnou činnost. Může se jednat o politického radikála*, který zastává radikální názory v řešení politických problémů a který není svolný k žádnému kompromisu. Své názory ale uplatňuje skrze zákonné politické prostředky.

Radikalizace může přerůst až do oblasti terorismu. Avšak terorismus nemusí vždy pocházet z radikalizace. Trestnou formou radikalismu* je např. militantní radikalismus*, kdy se obvykle organizovaná skupina snaží řešit problémy ve společnosti nebo prosazovat své cíle násilným způsobem za použití donucovacích prostředků a fyzického násilí. Militantní radikalismus v sobě obsahuje bojové prvky, kdy se stoupenci nějaké myšlenky snaží dosáhnout svého cíle „bojovým” způsobem, což může přerůst v působení ozbrojené skupiny (chladné i střelné zbraně, výbušniny apod.), která může provádět násilné akce různými metodami včetně terorismu.

Podívejme se blíže na radikalizaci ve spojení s terorismem. V tomto ohledu hovoříme o procesu radikalizace*, jenž sestává z několika fází. Obecně je proces radikalizace popisován ve čtyřech následujících fázích: předradikalizace, ztotožnění, indoktrinace a akce.

1. říjen 2018

Souhrnné hodnocení a doporučení (11084)

Produkt jako druhý díl přímo navazuje na problematiku započatou v dokumentu 11083, který představuje první díl rozebírané tematiky.

V současné době Andrej Babiš vystupuje proti přijímání syrských nezletilých a mladistvých osob, avšak neumí zaujmout rozhodné stanovisko. To potvrdil tím, když se setkal s europoslankyní Šojdrovou, což byla zbytečná ztráta času a ukázka povrchnosti obou politiků, kteří vlastně o ničem podstatném nejednali a jen se vzájemně přesvědčovali o svých osobních názorech. Takto premiér Babiš „maká“, jak se sám neustále chlubí používaje přesně tento výraz. Europoslankyně mu nebyla schopna během schůzky vysvětlit, proč takto koná a jak by to vlastně chtěla v rámci právního systému a mezinárodních dohod provést. Pouze se opírala o to, že se jedná o humanitární gesto a že bychom v tom měli následovat Francii a Británii, které již několik dětí přijaly. To je hodně podivné a chabé zdůvodnění dělat něco jenom jako gesto a jenom proto, že tak činí i jiné země – konání ve smyslu: když oni, tak my taky.

Pokud by Babiš skutečně bojoval za správné věci, tak by europoslankyni Šojdrové před přijetím položil nejdříve několik otázek. První otázka se měla týkat toho, zda europoslankyně konzultovala svou iniciativu se syrskými úřady a jaké stanovisko od nich obdržela. Syrské zákony totiž neumožňují adopci do zahraničí, a tak není podstatné, kolik českých rodin se přihlásilo k přijetí syrských dětí, byť by to mělo být na dočasnou dobu.

Druhou otázkou se měl zeptat, proč si europoslankyně myslí, že Česká republika je tou správnou zemí pro přijetí syrských dětí. K tomu měl svou otázku rozšířit na dotaz, jestli Michaela Šojdrová vůbec zjišťovala možnosti vhodnějších zemí s islámskou komunitou.

Další otázka měla směřovat k tomu, proč v situaci, kdy syrské úřady obnovují svou zemi, chce poslankyně Evropského parlamentu přebírat syrské děti z Řecka místo toho, aby vyvolala v EU podporu Sýrie v rekonstrukci její infrastruktury a pomoc s navrácením Syřanů zpět do jejich země. Tato opodstatněná aktivita by musela být pochopitelně spojena se zrušením nesmyslných protisyrských sankcí.

Na závěr by se měl premiér Babiš zeptat, kde bere paní poslankyně přesvědčení o tom, že nějaké syrské děti ve věku od 12 do 17 let budou chtít žít v České republice (byť jen dočasně) a dodržovat české zákony a určitá pravidla. A dále, zda počítá s tím, že mnozí z nich by z ČR utekly do jiných pro ně výhodnějších zemí (taková je zkušenost s cizími dětmi bez dospělého doprovodu zadrženými v ČR v minulých letech).

Těch otázek by mohla být celá řada, ale pokud nedokáže europoslankyně Šojdrová uspokojivě odpovědět alespoň na ty výše zmíněné, není důvod k tomu, aby předseda vlády marnil čas schůzkou s ní a debatou o ničem. V této situaci a nepřipravenosti paní poslankyně není totiž o čem jednat. Předseda české vlády by neměl přijímat někoho jenom proto, že dotyčný či dotyčná má nějaké přání a ještě k tomu bez podloženého veřejného prospěchu. Přání máme všichni, ale jen malé množství z nich je zpracováno do formy veřejně prospěšné realizace a jen málo z nich není spojeno primárně s vlastním osobním prospěchem (finanční nebo politický zisk, sláva a obdiv spojené s kariérou apod.).

Pokud není o čem jednat, je potom zvláštní, že hnutí ANO i přesto podpořilo zařazení bodu o syrských „sirotcích“ do jednání Poslanecké sněmovny. Zde se opět ukazuje, jak hnutí ANO manévruje. Ani tohle přece není to „makání“, o němž mluví. Jenže představitelé hnutí ANO se bojí o své politické body, a tak se zabývají raději vším, aniž by to přineslo jakýkoli užitek.

Čeští politici a Česká republika mají ještě jednu negativní zkušenost s migranty z Blízkého východu. A to se dokonce jednalo o irácké křesťany, kteří by mohli mít blíže k české populaci. Česká vláda zahájila v roce 2016 na popud Nadačního fondu Generace 21 (NFG 21) program přemísťování iráckých křesťanů do ČR. Celkem mělo být podle plánu přemístěno 153 Iráčanů, avšak po příjezdu více než 60 z nich nastaly problémy. Skupina 25 Iráčanů se svévolně rozhodla pro život v Německu, kam se také neoprávněně vydala. Německé úřady hodlaly tyto Iráčany vrátit do ČR, ale údajně tam měli získat azyl. Jiná skupinka osmi Iráčanů se rozhodla pro návrat do své domoviny. Po těchto nepříjemnostech se vláda rozhodla program ukončit, aniž by do ČR stihlo dorazit všech 153 plánovaných iráckých křesťanů. Zhruba 30 Iráčanů v ČR zůstalo.

Program s iráckými křesťany byl neúspěchem, jenž měl být zároveň ponaučením pro české politiky, jak příště postupovat či nepostupovat v této problematice. Náhle se ale jedná o 50 blíže neurčených nezletilých a mladistvých osobách ze Sýrie, a to způsobem, který naznačuje, že se čeští politici vůbec nepoučili. Přitom nezletilí a mladiství jsou mnohem rizikovější kategorií ohledně proměnlivějšího chování, jež může vyústit v protiprávní skutky. Islámská mládež přestěhovaná do evropských zemí podléhá mnohem snadněji vnějším negativním vlivům, a to převážně těm vlivům spojeným s islámským podtextem (navádění k působení proti jinověrcům a jejich kultuře, rekrutace pro boj za islámskou věc v zahraničních zemích, podíl na nezákonných aktivitách ve prospěch různých islámských skupin a komunit apod.). Evropané nebudou nikdy těmi, kteří by řídili a kontrolovali život a vývoj muslimů v Evropě včetně islámské mládeže. Takovou iluzi nemohou mít ani rodiny pěstounů vychovávající děti z islámských zemí.

Své selhání odhalila také Bezpečnostní informační služba* (BIS), která už v roce 2015 v rámci třech vládních projektů prověřovala 250 osob ze Sýrie, Iráku a Libanonu. Tímto se vedení BIS chlubilo ve své výroční zprávě za rok 2015, čímž chtělo české veřejnosti ukázat, co všechno příslušníci BIS vykonávají. Jenomže o několik stránek dál se ve stejné zprávě pracovníci BIS rozepisují o tom, jak je nemožné migranty ze zemí ozbrojených konfliktů prověřit (viz produkt 12014 Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015). Jak ale potom BIS tyto cizince prověřila a jaký závěr české vládě předala?

Tady se nabízí pouze jeden závěr, a to: nelze prověřit = nelze přijmout. Avšak je známo, že osoby z Blízkého východu byly do ČR přijímány. Pak vzniká otázka, jaký smysl tedy mělo bezpečnostní prověřování ze strany BIS. Fungování BIS není v tomto případě v pořádku. Stejně tak není v pořádku vztah mezi českou vládou a BIS, potažmo českými zpravodajskými službami. Tento vztah vychází ze znalostí české vlády, jak a k čemu využívat vlastní zpravodajské služby* a jakým způsobem je úkolovat a koordinovat jejich činnost. Avšak Andrej Babiš odhalil, že vláda ani on sám takovými znalostmi neoplývají, když ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“ nechtěně v několika poznámkách jasně zviditelnil, že neví, kdo řídí české zpravodajské služby (viz produkt 12032).   

Falešné vyzdvihování důležitosti přijetí syrských dětí je pouhé zakrývání vlastní viny v podpoře destabilizace Blízkého východu, přičemž přijímání osob z islámských zemí není řešením problému, ale naopak jeho šířením, s čímž se pojí také zvyšování napětí ve společnosti.

Stejně tak zástupci občanských iniciativ, kteří premiéru Babišovi představili svůj plán na dočasnou mezinárodní ochranu pro 50 syrských dětí, by se měli nejprve zabývat stejnými otázkami, jaké byly předloženy výše v souvislosti s iniciativou europoslankyně Šojdrové. Teprve po nalezení dostatečně pravdivých odpovědí se mohou zabývat nějakou mezinárodní ochranou a její realizací. Více by se ale občanské iniciativy měly zaměřit na popsané příčiny a méně na následky (viz první díl diskutované problematiky).   

V problematice migrace je těžké požadovat po těch politicích, kteří kvůli údajnému odstrašení ruské hrozby posílají vojenské jednotky do Pobaltí, aby spravedlivě, a tedy i v rámci právních norem zúčastněných zemí řešili jednoduchým a přesto účinným způsobem problém nezaopatřených syrských dětí. Politici, kteří místo udržování mezinárodního míru eskalují napětí, a to nejen v Pobaltí (týká se též izraelsko-palestinského konfliktu a otázky statusu Jeruzaléma), nebudou mít nikdy spravedlivý zájem na řešení problému osamocených dětí. V jejich přístupu je jen pokrytecký postoj a snaha po získání voličů a falešného obdivu od představitelů evropských zemí. Těmto politikům jsou přednější politické funkce a kariéra než spravedlnost a mezinárodní mír.

Mnoho českých politiků se samo přihlásilo do role tzv. podřízených „uklízečů“, kdy se podílejí na uklízení následků po agresivní politice Západu, a to nejen ve vztahu k Sýrii. V tomto smyslu se snaží zlegalizovat nelegální migraci a uvalovat nesmyslné a nespravedlivé sankce na oponenty americké zahraniční politiky. Naproti tomu sankce za několikanásobné porušení mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti, jichž se za posledních 20 let dopustily Spojené státy a jejich spojenci proti obyvatelům Srbska, Iráku, Afghánistánu, Jemenu, Libye atd., nejsou ze zbabělosti evropskými zeměmi vůbec diskutovány, natož aby byly řádně a po právu realizovány. A tak podřízené členské země EU a NATO pouze „uklízejí“ následky, avšak o příčinách se neodvažují hovořit, aby si nerozhněvaly své mocné pány (oficiálně spojence), kterým přisluhují v jejich politice a přikyvují jim na všechno, co po nich tyto mocnosti požadují včetně realizace a vedení vojenských misí v zahraničí. Opravdová politická kuráž ve jménu spravedlnosti a národní odpovědnosti se zcela vytratila.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11084
Souhrnné hodnocení a doporučení
© 2018 Agentura EXANPRO