Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

14. prosinec 2018

Souhrnné hodnocení (12055)

Přinášíme třetí část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé části kvatrologie nesou tyto názvy:

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Zapojení českých zpravodajských služeb

Do záležitosti se vložil prezident České republiky Miloš Zeman, když 26. března uložil Bezpečnostní informační službě*(BIS) úkol, aby objasnila situaci ohledně Novičoku na území ČR. Svou aktivitu záměrně zveřejnil v médiích. V tomto ohledu se projevila i Česká televize, respektive opakovaná nepřipravenost jejích pracovníků (viz produkt 13041).

V rámci úkolování BIS je zarážející, že si prezident vybral přednostně právě tuto službu. Jednalo se přece o bojové otravné látky (podle sdělení Britů), a tak by mu mnohem lépe posloužila vojenská zpravodajská služba čili Vojenské zpravodajství* (VZ), které má lepší znalosti, možnosti a přístupy k záležitostem vojenské problematiky. Záhy se ale ukázalo, že VZ se do případu aktivně vložilo, neb se jednalo o jeho prostor odborné odpovědnosti. Avšak zde narážíme na termín dekonflikce*, což se také projevilo v samotných zprávách obou zpravodajských služeb a v interpretaci obsahu zpráv. Je to doklad také o tom, jak odborně jsou české zpravodajské služby řízeny, a jak je koordinována jejich činnost (viz dokument 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby).

Obecně lze hodnotit, že VZ se snažilo vypracovat zprávu nestranným způsobem, kdežto u zprávy BIS nelze hodnotit, že by autoři zprávy a vedení BIS konali zcela nestranně (viz rozbor příslušného bodu). Neprofesionální přístup BIS je rozebrán také v produktu 12014 Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015, v němž jsou uvedeny odkazy na další produkty s hodnocením pracovní činnosti BIS.

Jaké byly neshody ve zprávách obou zpravodajských služeb a co obě zprávy skutečně odhalily o látkách řady Novičok na území ČR? Jak zprávy přispěly k usvědčení českých politiků z jejich politické podřízenosti západním mocnostem? A jak to bylo s utajením obou zpráv?

Prezident ČR Miloš Zeman uložil úkol BIS v tomto znění: Zjistit, zda se na území České republiky nevyvíjel nebo neskladoval nervový jed Novičok, ať už v průmyslových, nebo vědeckotechnických zařízeních.

Prezident Zeman shrnul závěry ohledně vývoje, testování a výroby bojových otravných látek řady Novičok na území ČR v TV Barrandov v pořadu „Týden s prezidentem” odvysílaného dne 3. května 2018. Podle prezidenta ČR je odpověď kladná, přičemž zmínil či citoval následující:

„V listopadu minulého roku ve Vojenském výzkumném ústavu Ministerstva obrany v Brně byl testován nervově paralytický jed označovaný jako A230. Množství toho vyrobeného jedu bylo údajně poměrně malé a po testování byl tento jed zničen. To je tedy základ této zprávy. Zadruhé Vojenský historický ústav, ale například i Státní úřad pro jadernou bezpečnost tvrdí, že to nebyl Novičok, ale nějaký jiný produkt. Ale dostal jsem naopak zprávu Vojenského obranného zpravodajství, kde se explicitně říká, že přípravek A340 (rozuměj A230 – pozn. red.) je Novičok. Nuže co? Protože Vojenské obranné zpravodajství je této tematice blíže než například BIS, tak jsem přihlédl k jeho názoru a udělal jsem si takový závěr: Byl u nás vyráběn a testován Novičok, byť v malém množství, a poté zničen. Víme kde a víme kdy. A je pokrytectví předstírat, že nic takového nebylo.“

Poznámka 1 k vyjádření prezidenta: Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) je již historický název zpravodajské služby z 90. let. Ve zmíněných letech byly v resortu Ministerstva obrany ČR dvě zpravodajské služby: VOZ jako kontrazpravodajská služba* a Vojenská zpravodajská služba (VZSl) jako výzvědná služba*. Tyto dvě služby byly k 1. lednu 2005 fakticky sloučeny a vznikla jedna služba s názvem Vojenské zpravodajství* (VZ), která zahrnuje jak složku kontrazpravodajskou, tak složku výzvědnou neboli složku zahraničního zpravodajství*.

Poznámka 2 k vyjádření prezidenta: Prezident zmínil nesprávné číslo látky z řady Novičok. Novičok s označením A340 neexistuje. Zřejmě zaměnil toto označení s často používaným typem dopravního letounu Airbus A340.

Reakce na vyjádření prezidenta ČR byly velmi zajímavé, ale vesměs zaujaté. Současně s reakcemi nastal pokrytecký posun ve vystupování oponujících politiků ohledně pohledu na kauzu Novičok v ČR. Úkolem obecně bylo zjistit, zda se na území ČR „vyskytoval“ Novičok, přičemž oponující politici ihned v počátku cokoli o Novičoku v ČR rezolutně odmítali (viz dokument 11070). Avšak jakmile šetření přineslo fakt, že Novičok (bez ohledu na konkrétní typ) se na území ČR „vyskytoval“, tak protestující politici náhle ustoupili z původního tvrzení o nepřítomnosti Novičoku v ČR a začali vykládat, že se nejednalo o žádnou výrobu, ale o „pouhou“ mikrosyntézu.

Další reakcí na prezidentovo vyjádření bylo obvinění z uvolnění utajovaných informací, přičemž někteří politici zdůrazňovali, že to nepůsobí dobře před našimi „spojenci“. Nakládání s utajovanými informacemi má však svá zákonná specifika, která popisují, kdo a kdy se dopouští provinění při manipulaci s utajovanými informacemi.

Objasnění diskutované problematiky ohledně kauzy Novičok na území ČR provedeme s rozdělením to následujících bodů:

  • A) Charakter utajení zprávy a hodnocení úniku informací
  • B) Rozpor mezi závěrem BIS a VZ
  • C) Dekonflikce mezi zpravodajskými službami
  • D) Výroba versus mikrosyntéza
  • E) Závěrečné zvláštnosti

Rozbor výše zmíněných bodů je předmětem následujícího produktu, který jako druhý díl přímo navazuje na danou tematiku.

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12055
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
10. prosinec 2018

Specifické hodnocení a předpověď – seriál ČT (13054)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Dvanáctý případ je spojen s upoutávkou České televize na pořad „Fokus Václava Moravce“. Pořad bude vysílán 11. prosince 2018 ve 20.00 hodin na ČT24 a bude věnován tématu „Doba dezinformační“.

V upoutávce, která po několik dnů běží v České televizi, Václav Moravec říká:

„Složitý svět přeplněný informacemi. Jak se v nich vyznat? Jak odlišit fakta od výmyslů a lží? A komu prospívá informační chaos? Sledujte Fokus Václava Moravce, tentokrát na téma Doba dezinformační.“

Pořad o dezinformacích je od počátku zdiskreditovaný tím, že ho bude uvádět osoba, která již několikrát dezinformovala veřejnost. Moderátor Moravec například v jiném pořadu dokázal pouhé domněnky* (lépe řečeno výmysly) povýšit na fakta*. To je prokazatelné obvinění a selhání moderátora, přičemž důkazy uchovává sama veřejnoprávní Česká televize. Podrobně je toto záměrné pochybení a provinění Václava Moravce analyzováno v dokumentu 13025.  

Hosté pozvaní do pořadu „Fokus Václava Moravce“ vůbec nebudí zdání, že by měl být pořad vyvážený a že by měl obsahovat předkládání faktů. Mezi pozvanými hosty je také armádní generál Petr Pavel, který opakovaně šíří stoprocentní dezinformaci o Severoatlantické alianci. Tato dezinformace se vztahuje k článku 5 Severoatlantické smlouvy, o němž generál Pavel neustále tvrdí, že je závazkem kolektivní obrany. To je samozřejmě jeho záměrné klamání veřejnosti, jelikož slavný článek 5 žádným závazkem není a celá Aliance tak není ani žádnou bezpečnostní zárukou.

Zevrubně je tento fakt o článku 5 vysvětlen v produktu 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky. Dále je význam NATO podrobně rozebrán v produktu 1330 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance.

Armádní generál Pavel tvrdil například následující:

„Klauzule o vzájemné obraně v článku 5 Severoatlantické smlouvy je zcela jasná a NATO bezpodmínečně přijde na obranu jakéhokoli členského partnera, bude-li napaden. Věřím, že tento závazek bude splněn za jakékoli situace.“

To je samozřejmě výmysl a dezinformační vystupování Petra Pavla. Toto vystoupení a pokleslost zmíněného generála je rozpracováno v dokumentu 13012 Donald Trump  a Severoatlantická Aliance.

Petr Pavel měl dlouhou dobu možnost navrhnout změnu příslušného článku tak, aby byl skutečným závazkem a povinností vojenské pomoci, a tedy i bezpečnostní zárukou. Ke změnám Severoatlantické smlouvy opravňuje členské země článek 12. Generál Pavel to však nikdy nenavrhl, a to ani jako náčelník Generálního štábu AČR, kdy to mohl iniciovat směrem k české vládě, a ani jako předseda Vojenského výboru NATO. Namísto toho několik let mlčel a šířil dezinformace o článku 5. Pravděpodobně měl obavy, že kdyby tento požadavek nadnesl, byl by pranýřován, že poukazuje na slabé stránky alianční smlouvy. A to generál určitě nechtěl, jelikož si chtěl zachovat svou vojenskou kariéru. Avšak jako voják a obzvláště jako generál si nezachoval svou čest.

Armádní generál Petr Pavel je také proslulý tím, že kam přijde, tam hlásá ohrožení ze strany Ruské federace – jako kdyby s někým podepsal smlouvu na trvalou propagandistickou kampaň ve prospěch Západu. Bylo by to v pořádku, kdyby na druhé straně zmínil hrozby a dokonané zločiny proti lidskosti ze strany Severoatlantické aliance vedené Spojenými státy. A takový člověk je pozván do pořadu ČT, aby mluvil o dezinformacích. On o nich mluvit může, ale pouze z pohledu toho, jak je sám vytváří a šíří.

Pozvání Petra Pavla do Moravcova pořadu není překvapením. Vzpomeňme, že moderátor Moravec měl pana generála už ve svém jiném pořadu s názvem „Otázky Václava Moravce“, kde si oba dva ještě za přispění tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického notovali v šíření dezinformacích o úloze NATO. Této záležitosti se věnoval produkt 13022 Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem.

Je málo pravděpodobné, že by zdiskreditovaný moderátor a generál bez vojenské cti hodlali v pořadu ČT prezentovat oboustranná fakta a přitom hájit zájmy České republiky a bezpečné prostředí a mír v Evropě. Namísto toho je možné očekávat hájení jednostranné politiky Západu v čele s USA a NATO, a to bez zmínění ustavičného porušování mezinárodního práva a nepotrestaných zločinů proti lidskosti spáchaných západními zeměmi (bombardování Srbska, agrese a okupace Iráku, četné prohřešky v Afghánistánu, destabilizace Libye, podpora destabilizace Jemenu, nezákonné zadržování a mučení osob na americké námořní základně v zálivu Guantánamo na Kubě, neúměrné civilní ztráty při útocích bezpilotními vzdušnými prostředky, neoprávněná invaze tureckých ozbrojených sil jako člena NATO do Sýrie, nelegitimní přítomnost amerických vojáků na území Sýrie a tak dále).

Vystupování pozvaných hostů v nadcházejícím pořadu lze odhadnout jako spíše subjektivní s předpojatými názory a častými domněnkami. Chystaný pořad je možné hodnotit jako podřízený příspěvek České televize do pokrytecké a propagandistické kampaně ve prospěch nastaveného západního trendu, v němž určité mocnosti z vlastních zištných důvodů usilují o změnu politického režimu v Ruské federaci. S tím je spojen boj o sféru vlivu v klíčových geografických prostorech ve světě, kde jedním z nich je např. Blízký východ.  

Pokud chce někdo bojovat proti dezinformacím, neměl by o nich neustále a ještě jen povrchně mluvit, ale měl by se naopak snažit předkládat fakta a relevantní argumenty. Politická propaganda a dezinformování ve prospěch zahraničních mocností je negativním a prokazatelným jevem (viz podpůrný produkt 13023 Pochybný a nenaplněný význam Centra proti terorismu a hybridním hrozbám). Tento jev snižuje úroveň státní politiky a taktéž prohlubuje nedůvěru občanů ve státní instituce a hlavní sdělovací prostředky. Svalování viny za tento stav nedůvěry na „potenciálního protivníka“ ještě více prohlubuje propast mezi občany a státními institucemi. Celá situace ohledně propagandy a dezinformací ztěžuje působení proti všem bezpečnostním hrozbám (viz podpůrný produkt 11052 Nekvalifikované, neoprávněné a účelové posudky na téma tzv. dezinformačních webů). Všeobecným podpůrným dokumentem k rozebírané problematice je produkt 13034 Česká republika na cestě mezi pravdou a lží.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13054
Specifické hodnocení a předpověď – seriál ČT
© 2018 Agentura EXANPRO
8. prosinec 2018
Předplatitelé

Specifická analýza (42013)

Česká televize přinesla ve svém příspěvku v pořadu „Události“ odvysílaném 27. listopadu 2018 tvrzení, že v deseti hraničních oblastech Ukrajiny začne ve středu ráno (28. 11.) platit válečný stav. Pozorní a znalí čtenáři si po přečtení věty jistě povšimli, že věta nedává smysl, neboť obsahuje dvě položky, které nejdou dohromady (objasnění dále v textu).

Čeští novináři a televizní redaktoři často uvádějí čtenáře a diváky svými překlady odborných termínů v omyl. Připomeňme případ společné dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a nejvyšším severokorejským představitelem Kim Čong-unem. Česká televize uvedla, že se Severní Korea (KLDR) touto dohodou zavázala k jadernému odzbrojení. Jenže podle textu společné dohody se nejednalo o jaderné odzbrojení (nuclear disarmament), nýbrž o denuklearizaci (denuclearization). V odborné terminologii je v tomto patřičný rozdíl. Navíc se denuklearizace podle dohody netýká jen území Severní Koreje (jak tvrdí ČT), ale celého Korejského poloostrova – to má svůj zásadní význam (podrobné objasnění viz produkt 13042 První Trump–Kim summit a jeho mylné interpretace a dezinformace o něm).

Česká televize tedy v případě dohody mezi USA a KLDR dezinformovala českou veřejnost a nyní se tato situace opakuje s vývojem na Ukrajině. Jaký stav byl na Ukrajině vyhlášen a proč se nemůže jednat o stav válečný? Existují nejméně dva jasné ukazatele, že Ukrajina není ve válečném stavu, což by byl ten stav nejvyšší. Například Česká republika podle platných zákonů počítá v krizovém managementu se čtyřmi krizovými stavy, přičemž válečný stav je jedním z nich (více dále v textu včetně rozporu se Severoatlantickou smlouvou).  

Stejně tak Ukrajina nemá jen válečný stav, ale i jiné krizové stavy. Avšak čeští novináři tvrdí, že byl na Ukrajině vyhlášen ihned stav válečný.

4. prosinec 2018

Úvodní hodnocení (12054)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) publikovala 3. prosince 2018 veřejnou část své výroční zprávy za rok 2017 (veřejná zpráva BIS zde). Zpráva je však natolik nevalná, že potvrzuje informace o dlouhodobě nízké odborné způsobilosti BIS. Úroveň odborné způsobilosti této kontrazpravodajské služby* je dána především jejím podřízením se současnému pokryteckému politickému trendu Západu a až příliš jednostranným přístupem hlavních funkcionářů BIS, kteří vůbec dovolí, aby zpráva s takovým obsahem byla uvolněna veřejnosti. Pozorní a znalí čtenáři si jistě povšimli spousty rozporů, odborných nesmyslů, alibismu, propagandistického zaměření, absence faktů* a zvláště pak toho, že služba není odborně řízena ani odborně kontrolována (to vše lze vyčíst ze samotné zprávy).

Ukázka nízkého řízení a neznalého kontrolování českých zpravodajských služeb je obsahem těchto analytických produktů:

V několika následujících produktech stručně a prokazatelně objasníme slabiny veřejné výroční zprávy BIS, přičemž je nutné zdůraznit toto: Je-li špatná veřejná část výroční zprávy, je zároveň špatná také utajovaná část výroční zprávy. Obsah veřejné části vychází totiž z té části utajované. Je tudíž jedno, čím je utajovaná verze „obohacena“ jaksi navíc, protože do jejího obsahu patří i nekvalitní text z neutajované části. To znamená, že hodnocení veřejné verze je možné použít také pro verzi utajovanou (to je poznámka pro odpovědné politické funkcionáře, kteří si myslí, že by snad mezi oběma verzemi měl být kvalitativní rozdíl).

V tomto úvodním hodnocení začneme s popisem první slabiny výroční zprávy. Tato slabina ještě nesouvisí s obsahem zprávy, ale s podivným dlouhodobým procesem jejího vzniku.

SLABINA 1

Výroční zpráva za rok 2017 publikována s téměř ročním odstupem

To je každoroční nešvar, který se netýká jen BIS, ale také Vojenského zpravodajství* – VZ (zprávy obou služeb jsou uvolňovány „synchronizovaně“). Tento až roční odstup je jedním z důkazů kontrazpravodajské neschopnosti pracovníků BIS reagovat na aktuální situaci, kdy všechno řeší příliš dlouho a často až s určitým odstupem (tento opožděný přístup velmi dobře dokládá produkt 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra).  

Utajovaná verze výroční zprávy je zpracovávána jako první dokument. Jakmile je tento první dokument hotov a schválen, začíná se z této utajované verze vytvářet verze neutajovaná uvolnitelná pro širokou veřejnost. To už není s ohledem na časovou náročnost takový problém. Měla by to být otázka maximálně dvou měsíců. Když si ale představíme, že česká vláda obdržela utajovanou výroční zprávu BIS zhruba v září 2018, tak se musíme už u tohoto prvního dokumentu ptát: Jak to, že tohle devítiměsíční zpoždění vládě nevadí? A to, že to vládě skutečně nevadí, dokládá sama vláda tím, že tohle zdržení toleruje každoročně.

Z výše uvedeného vyplývají další otázky: Jak vůbec může vláda využít obsah utajované výroční zprávy, když je tento obsah již téměř rok neaktuální? A jak významný je potom pro vládní kabinet obsah výroční zprávy?

Vláda měla tento podivný dlouhodobý proces vytváření výroční zprávy už dávno napravit. Proč ale nic nekoná? No zřejmě proto, že zpravodajské služby náležitě neřídí a nechává je působit jen obecně podle platných zákonů. To platí také v poskytování volnosti pro kreativní tvorbu obsahu výroční zprávy (viz následující produkty k dané problematice).

Zahraniční zpravodajské služby vydávají své veřejné výstupy za uplynulý rok obvykle do konce poloviny následujícího roku. Některé zpravodajské služby veřejné výroční zprávy nezpracovávají, a jiné místo neutajované zprávy poskytují pouze brífink*, který je dostupný pro veřejnost. Například Ruská federace, která je tolik zmiňována ve zprávě BIS, seznamuje veřejnost s výsledky činnosti vlastních zpravodajských služeb prostřednictvím krátkého brífinku. Tento brífink je každoročně pořádán v únoru nebo březnu a shrnutí o činnosti vlastních služeb s náčrtem úkolů na další rok přednáší ruský prezident jako nejvyšší výkonný politik. Tímto činem prokazuje, že on sám i vláda své služby řídí a že zná jak situaci vlastních služeb, tak bezpečnostní situaci ve své zemi.

Poznámka: Rusko bylo vybráno záměrně. Jednak proto, že provádí praktické a kvalitativně hodnotné výroční hodnocení činnosti vlastních zpravodajských služeb (porovnání viz následující produkty k dané problematice), a jednak proto, že o jeho údajné špionáži v ČR velmi laicky a neprokazatelně (bez faktů), ale naopak „velkolepě“ informuje BIS (viz porovnání hodnocení kontrašpionážní činnosti a teroristických aktivit ve výstupu BIS a ve výstupu ruské strany v následujících produktech na danou tematiku).

Brífink nejvyššího výkonného politika země o činnosti vlastních zpravodajských služeb je nejlepším způsobem, jak prezentovat bezpečnostní politiku vlády a její plnou angažovanost v udržování bezpečného prostředí. Představme si, že by takto postupovala i Česká republika čili že by každoročně vystupoval předseda české vlády jako nejvyšší výkonný politik a seznamoval veřejnost s výsledky činnosti českých státních služeb – brífink s textem dlouhým maximálně na tři strany papíru (vytištěného v různé velikosti). Nejenže by tím ukázal, jak je česká vláda zapojena do řízení českých bezpečnostních institucí, ale ušetřil by tím hodně drahocenného času pracovníkům zpravodajských služeb (drahocenného podle toho, jak by byl tento čas místo zpracovávání a úpravy veřejné výroční zprávy využit).

Názor na veřejné výroční zprávy je rozebrán v následujících produktech:

Pokud jsme zmínili, že česká vláda své služby neřídí (viz dokument 12032), tak musíme také doplnit, že ona ani nevyužívá obsah výročních zpráv. Nevyužívá ho, protože ho členové vlády ani využít neumějí a ani ho nepovažují za něco důležitého. Po pravdě řečeno, ten obsah ani není možné dost dobře využít, neboť obsahuje mnoho odborných nedostatků a zpravodajských vycpávek*. Tím tento obsah postrádá jakoukoli důležitost. Avšak vládě by tento stav měl pořádně vadit. Jenže opak je pravdou: vládě tento stav naprosto vyhovuje, neb se řídí především závěry* dodanými zahraničními mocnostmi. Také podřízenost a závislost na cizích mocnostech je důkazem toho, že vláda české zpravodajské služby neřídí tak, jak by měla.  

Pokud se jedná o BIS a její řízení ze strany vlády, můžeme si činnost obou institucí promítnout do následující anekdoty:

     
    
Při interpelacích poslanců na členy vládního kabinetu se jeden poslanec ptá premiéra:
„Pane premiére, můžete mi sdělit, co ta naše BISka vlastně celý rok dělá?“
Premiér se zamyslí a poté zasvěceně odpoví:
„No přece píše výroční zprávu.“
 
  
 

Upřímně řečeno, on to vlastně žádný vtip není. Za několik dnů končí rok 2018 a můžeme hádat, co bude jedním z hlavních úkolů BIS pro celý rok 2019.

Asi proto, že se v případě výroční zprávy jedná o celoroční záležitost, tak není v její veřejné části zmíněno žádné přesné datum. Je tam pouze napsáno, že se jedná o zprávu za rok 2017. Avšak u každého dokumentu, ať už utajovaného, nebo neutajovaného (veřejného), by mělo být uvedeno datum jeho vyhotovení. U všech výročních zpráv by mělo být uvedeno datum jejich vytvoření či schválení, případně alespoň rok a měsíc vytvoření. Na druhou stranu to je ale pochopitelné – kdo by se chtěl chlubit tím, že zprávu za uplynulý rok vydal se zpožděním 11 měsíců?

Výběr dalších produktů s tematikou zpravodajských služeb:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12054
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
1. prosinec 2018
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (13053)

V argentinském Buenos Aires byl 30. listopadu 2018 zahájen summit G20 (Group of Twenty – Skupina dvaceti subjektů reprezentovaná zástupci 19 zemí a EU). Ze zpráv o zahájení summitu se do popředí dostala informace o jakémsi vřelém vztahu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a saúdskoarabským korunním princem Mohamedem bin Salmánem. Tato informace byla doprovázena videem, na němž je vidět, jak si Putin a Salmán ve zjevném veselí doslova plácli rukama.

Korunní princ bin Salmán čelí kritice kvůli vraždě saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího a novináři nezapomněli připomenout, že podobně je obviňován z vražd členů ruské opozice a ruských novinářů prezident Putin.  

V anglickém zpravodajství jsme mohli slyšet a číst, jak novináři říkají, že si oba dali vzájemné „high five“ (plácnutí zdviženou [high] otevřenou dlaní s nataženými pěti prsty [five]). Někde bylo video doplněno titulkem: „Podívejte se na zamilovanost mezi Putinem a princem Salmánem“.

Nejednalo se však vůbec o pozdrav, ten mezi oběma politiky proběhl už před fotografováním, ale o reakci na Putinův komentář k organizaci summitu (vysvětlení dále v textu).

Veřejnoprávní Česká televize (ČT) ihned přispěchala s vlastním komentářem, který byl tradičně ve vztahu k Rusku a Putinovi notně zavádějící. V pořadu „Události“ odvysílaném 30. listopadu zazněl tento komentář ČT:

„Kreml už avizoval, že ruský prezident využije volný čas k jiným setkáním (míněno po Trumpovo zrušení schůzky s ním – pozn. red.). Třeba se saúdským korunním princem, pro kterého summit představuje po vraždě Džamála Chášakdžího důležitou diplomatickou zkoušku. Na rozdíl od Vladimira Putina se od něj ostatní státníci před kamerami drželi spíš stranou.“  

Svůj zavádějící komentář rozšířila ČT dalším nepovedeným výstupem v pořadu „Horizont“ (30. listopadu 2018). Tento výstup předvedl redaktor pořadu Jakub Szántó, jenž se již dříve jako zpravodaj z Blízkého východu podílel na fakticky prokazatelné dezinformační reportáži ohledně chemického incidentu v Sýrii (viz analytický produkt 13027 Prohlubující se nespolehlivost ČT v mediálním zpravodajství: případ 4 – Sarin v Sýrii). V pořadu „Horizont“ redaktor Szántó uvedl:

„Teď uprostřed probíhající mezinárodní ostrakizace Saúdské Arábie kvůli kauze vraždy novináře Chášakdžího se prezident Putin přivítal, jak už jsme viděli v reportáži, přátelským plácnutím – mimochodem americkým sportovním pozdravem – s korunním princem Saúdské Arábie Mohamedem Bin Salmánem. Dá se čekat sblížení obou zemí?“

Následně objasníme, čím Putin rozesmál saúdskoarabského prince a proč byly výstupy ČT zavádějící – konkrétně proč byly mylné, zaujaté, domýšlivé a jaký zásadní faktický údaj zamlčely. Zmíníme také, čím se summit G20 vzhledem k incidentu u Kerčského průlivu podobá jinému dřívějšímu summitu.