Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

22. květen 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11103)

Volby do Evropského parlamentu neznamenají z pohledu ČR nic významného. Důležitý je postoj české vlády, avšak ten je submisivní, a tedy pro situaci v ČR nic nepřinášející, ale naopak odnášející. Čas neúprosně ubíhá a rozhodující rok 2030 se blíží. Evropu čeká nemilé procitnutí, protože pravé hrozby nejsou správně identifikovány, ale naopak jsou záměrně vykonstruovány hrozby umělé.

Čeští politici přicházející hrozby neřeší, protože se mají dobře, a očekávají, že se budou mít stejně dobře, i když se životní úroveň některých spoluobčanů razantně sníží. Jsou také přesvědčeni, že jim jejich politický a podnikatelský blahobyt pomohou uchránit zahraniční mocnosti, které jsou v čele mezinárodních, lépe řečeno nadnárodních organizací, v nichž je ČR podřízeným členem (nadnárodní organizace nejednají z pozice rovnoměrného zastoupení národních států, nýbrž z pozice větších a mocnějších členů).

15. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13059)

Produkt přímo navazuje na výstup 13058 a je pokračováním rozboru zavádějícího rozhodnutí Ústavního soudu ČR v případu provozovatele ostravského hotelu Brioni Boutique. Tato kauza nazvaná „hoteliér“ je druhým výrazným zapojením Ústavního soudu (ÚS) do politického tažení proti Ruské federaci. Prvním výrazným zapojením a zpolitizováním ÚS byla kauza „Nikulin“, v níž se několik ústavních soudců účastnilo zákulisního komplotu výkonné a soudní moci ve prospěch USA (blíže viz předchozí díl).   

V kauze „hoteliér“ jsme předložili sedm problematických bodů zjištěných v závěru ÚS a především v odůvodnění tohoto závěru provedeného dvěma ústavními soudci, kteří patřili do tříčlenného senátu, jenž tuto kauzu řešil. Třetí ústavní soudce ze zmíněného senátu nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné protikladné stanovisko (blíže viz předchozí díl).

Předkládáme opětovné shrnutí problematických bodů, které zároveň slouží jako odkazy k jejich jednotlivým objasněním:

  • C) ÚS klamně konstatoval, že jednání provozovatele hotelu bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.
  • D) ÚS nezkoumal, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu.
  • E) ÚS dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.
  • F) ÚS si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „nepřímý nátlak“.
  • G) ÚS si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo, čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli.
  • ZÁVĚR

Zpravodajský produkt 13059
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
9. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13058)

O velmi zavádějící výstup v médiích se postaral Ústavní soud České republiky, když ve svém rozhodnutí ze dne 17 dubna 2019 zveřejněném 30. dubna 2019 konstatoval, že provozovatel ostravského hotelu s názvem Brioni Boutique byl oprávněn na vstupních dveřích hotelu vyvěsit nápis:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

Uvedené prohlášení, které měli podepsat výhradně hosté z Ruské Federace, mělo následující znění:

„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“

Ústavní soud (ÚS) svým rozhodnutím reagoval na ústavní stížnost provozovatele hotelu, jenž nebyl spokojen s verdiktem Nejvyššího správního soudu (NSS). ÚS své rozhodnutí shrnul do závěru, že rozsudkem NSS ze dne 28. června 2018 byla porušena svoboda projevu stěžovatele zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudek NSS se proto ruší.

ÚS své rozhodnutí (nález) odůvodnil v několikastránkovém elaborátu klamným a zpolitizovaným způsobem, čímž už poněkolikáté zpochybnil svou odbornou a morální způsobilost jako nejvyšší soudní instance (shrnutí problematických bodů dále v textu).

Ústavní soud České republiky opakovaně prokazuje, že pokud řeší kauzy spojené s Ruskou federací nebo jejími občany, přikloní se vždy bez racionálního a spravedlivého vysvětlení na tu stranu, která je vůči ruským subjektům v opozici. Pokud by to bylo ve jménu spravedlnosti a v souladu s českým právním řádem obhajitelné, nebylo by možné nic namítat. Avšak postup ÚS je natolik absurdní, že není možné hovořit o nezávislém soudu, nýbrž o soudu politickém, jenž se řídí podle politického trendu Západu, a nikoli spravedlivým čili nestranným přístupem v posuzování jednotlivých kauz. Novodobá a příznačná přezdívka pro ÚS ČR je „mainstreamový soud“.

ÚS se již nechvalně a „velkolepě“ proslavil v kauze ruského občana Jevgenije Nikulina, jež přerostla v nevídaný komplot výkonné a soudní moci. Dosud to ale nikoho z českých zákonodárců netrápí. Morální i právní pokles ÚS v uvedené záležitosti je podrobně rozebrán v produktu 11100, ve kterém jsou uvedeny odkazy na další analytické produkty spojené se zmíněnou kauzou (první výstup k tomuto komplotu byl na stránkách EXANPRO zveřejněn v březnu 2018). Na konci dokumentu jsou uvedeny investigativní otázky, které už jenom svým obsahem dokládají pochybení ÚS v kauze „Nikulin“.

Nejnovější kontroverzní rozhodnutí ÚS v souvislosti s hotelem Brioni Boutique provozovaným společností GOLDEN GASTRO SERVICE (s. r. o.) je podle analytického nálezu* jak falešné, tak neúplné – absentuje v něm komplexnost zkoumané záležitosti. Před podrobnějším rozborem pochybného rozhodnutí ÚS předkládáme shrnutí problematických bodů:

  • A) ÚS klamným způsobem interpretoval zmíněné články Listiny základních práv a svobod (LZPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články LZPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.
  • B) ÚS mylně dokladoval, že provozovatel hotelu chtěl svým činem pozitivně ovlivnit chování druhých, ale už nezkoumal, proč si provozovatel vybral pouze občany Ruské federace, když mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států.
  • C) ÚS klamně konstatoval, že jednání provozovatele hotelu bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.
  • D) ÚS nezkoumal, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu.
  • E) ÚS dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.
  • F) ÚS si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „nepřímý nátlak“.
  • G) ÚS si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo (blíže viz odůvodnění problematických bodů v produktu 13059), čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli. 

Před rozborem uvedených bodů je vhodné doplnit několik poznámek:

  • Ústavní soud rozhodoval v tříčlenném senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové.
  • Soudce Ludvík David nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné oponentské stanovisko.
  • Nález Ústavního soudu a jeho odůvodnění je zvláštní „román“, který stojí za přečtení, neboť se jedná o vzorový vhled do myšlení ústavních soudců a ukázku jejich vědomí a svědomí (viz doplnění v části „Závěr“ – odkaz v navazujícím produktu). Slovo román je použito záměrně, protože při čtení není vždy jasné, zda se jedná o beletrii, anebo o soudní nález z reálného života (viz též text ÚS pod názvem I při podnikání je zaručena svoboda projevu).
  • Po kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“ (aktuální případ) se tak již pět ústavních soudců zpronevěřilo svému nezávislému a nestrannému poslání, a to jen kvůli politickému trendu Západu, kterému se stále více podřizujeme, aniž bychom zkoumali za využití všech státních institucí (včetně zpravodajských služeb*), zda je tato politika správná a pro Českou republiku prospěšná.
  • Mezi spornou pětici ústavních soudců patří soudci Jan Musil (odstoupil v lednu 2019), Jan Filip, Jaromír Jirsa, Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková. První tři soudci se dopustili prokazatelné machinace v kauze „Nikulin“, a to nikoli kvůli obsahu svého rozhodnutí, ale kvůli způsobu jeho provedení (viz níže). Další dva soudci pak z důvodu svého politického přesvědčení upozadili v kauze „Hoteliér“ své odborné vědomí a soudnické svědomí.
  • V kauze „Nikulin“ museli o jejím pozadí vědět také předseda ÚS Pavel Rychetský a jeho dva zástupci: místopředsedkyně Milada Tomková a místopředseda Jaroslav Fenyk.  

Pro lepší objasnění pozadí kauzy „Nikulin“ zveřejňujeme upravené investigativní otázky z produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR, který byl publikován v dubnu 2018.

Formulace investigativních otázek pro Ústavní soud je následující:

  • 1) Proč ÚS zveřejnil své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti Jevgenije Nikulina až po zahájení jeho transportu do USA, a tedy až po rozhodnutí ministra Pelikána o jeho vydání americkým úřadům?
  • 2) Na základě čeho rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do USA, když podle usnesení ÚS platil odklad vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí?
  • 3) Kdo z výkonných politiků oslovil v době od 25. do 29. března (případně dříve) Ústavní soud?
  • 4) Kdy ministr Pelikán obdržel od ÚS informaci o zamítnutí stížnosti Nikulina?
  • 5) Proč ÚS zveřejňoval na Twitteru informaci o svém rozhodnutí o zamítnutí Nikulinovy stížnosti 30. března ve tři hodiny ráno (v té době byl Nikulin v polovině své cesty do USA), když usnesení o rozhodnutí ÚS je datováno k 27. březnu?
  • 6) Pokud připustíme, že soudci ÚS se usnesli o zamítnutí stížnosti 27. března, tak se poté musíme ptát, proč tak činili v ten samý den, kdy na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zveřejněným cílem návštěvy ČR bylo zajistit úspěšnou extradici Nikulina do USA?
  • 7) Uvědomovali si soudci ÚS, že jejich rozhodnutí učiněné v době návštěvy Paula Ryana může mít politický charakter, anebo to přímo věděli?
  • 8) Proč ÚS nerozhodoval o zamítnutí stížnosti Nikulina v jiném časovém období než právě ve dnech, kdy do Prahy přicestoval třetí nejvyšší ústavní činitel USA?
  • 9) Usiloval někdo z ústavních soudců o rozhodnutí v jinou přijatelnější dobu než ve dnech návštěvy Ryana v Praze?
  • 10) Bylo usnesení ÚS učiněno skutečně 27. března tak, jak je v dokumentu datováno, anebo později s uvedením dřívějšího data s cílem sladit papírovou činnost ÚS s činností výkonných politiků, v tomto případě ministra Pelikána?
  • 11) Proč nikdo z ústavních soudců nechce přiznat narušení nezávislosti ÚS, když byla činnost ÚS spojena s rychlým politickým rozhodnutím ministra spravedlnosti? (Ministr spravedlnosti je výkonný politik, není soudce, a proto má jeho rozhodnutí vždy politický charakter.)

To jsou základní otázky, na které je pro ÚS vzhledem k jeho nešikovnému a podřízenému jednání složité uspokojivě odpovědět. Otázky pomáhají doložit, že soudci ÚS nejednali nezávisle a nestranně tak, jak jim ukládá ústavní zákon. Stejně tak se ukazuje, že zákonodárný sbor neplní svou funkci ve skutečně závažných případech, mezi které bezpochyby patří právě tento popisovaný výkon Ústavního soudu ČR.

Pozadí extradice Jevgenije Nikulina do USA má pouze dvě varianty, přičemž obě jsou protiústavní:

  • a) Mezi USA a ČR byla předem učiněna utajovaná dohoda, přičemž Američané věděli, kdy bude uskutečněno rozhodnutí o ústavní stížnosti Nikulina, a věděli také, že jeho stížnost bude odmítnuta. Proto do Prahy dva dny před rozhodnutím ÚS jakoby nečekaně přijíždí Paul Ryan, aby zde na půdě Parlamentu ČR sehrál divadlo o velkém spojenectví mezi USA a ČR a „dohlédl“ na úspěšnou extradici Nikulina do Spojených států amerických.
  • b) Američané využili politickou situaci s vyhošťováním ruských diplomatů z ČR (březen 2018 v souvislosti s kauzou otravy ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala) a vyvinuli nátlak na českou vládu k dalšímu příspěvku v „boji“ proti Ruské federaci. K tomu do ČR narychlo posílají Paula Ryana. Premiér Andrej Babiš a ministr spravedlnosti Robert Pelikán se tlaku podvolují a spěšně po dohodě s Ústavním soudem vyhovují politickým požadavkům USA.

Přes všechno výše uvedené je zajímavé, že se Ústavní soud na Twitteru v exponované době v březnu 2018 chlubil, že jeho předseda Pavel Rychetský je podle blíže nespecifikovaného průzkumu veřejného mínění nejdůvěryhodnějším ústavním činitelem v ČR.

Pokud si připomeneme znění slibu soudců Ústavního soudu, kde slibují, že budou chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně, tak se musíme ptát, jaké mají nyní soudci ÚS a zvláště jejich předseda svědomí a co si myslí o své cti po kontroverzních kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“.

Podrobné objasnění problematických bodů v kauze nazvané „Hoteliér“ je dostupné v navazujícím produktu 13059 .


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13058
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
5. květen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (11102)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 11101.

Ve Francii se děje mnohem více negativních věcí, než je nám prezentováno ve sdělovacích prostředcích. Stejně tak požár katedrály Notre-Dame v Paříži je jen jedním z mnoha incidentů, při kterých byly ve Francii vedeny útoky na katolické kostely (více dále v textu). Soudobá bezpečnostní situace ve Francii vychází mimo jiné z koloniálních dějin Francie a z aktuálního přístupu francouzské vlády k nezákonným aktivitám, k nimž bezesporu patří organizování nelegální migrace*.

Za všemi negativními jevy* a incidenty* však nelze hledat jen původ v etnické různorodosti. Jsou jevy a incidenty, které mají svůj skrytý politický účel a skryté politické pozadí. Požár katedrály Notre-Dame obsahuje tolik podivností a zvláštních vstupů (narušení vyšetřování) i mediálních výstupů úřadů (viz předchozí díl a další body v textu), že není možné považovat poškození katedrály za nešťastnou náhodu, jak se snaží veřejnosti vnutit pařížská prokuratura. Podotýkáme, že k tomu patří také skutečnost, že francouzský prezident Emmanuel Macron hraje o politické body, jež hodlá získat do jara 2022, kdy se uskuteční prezidentské volby. Prezidentova snaha je patrná z jeho projevu, který následující den po požáru (projev se uskutečnil 16. dubna večer), pronesl namísto vystoupení plánovaného na předchozí večer (v den požáru) a souvisejícího s nepopulárními reformami v zemi. Macron mohl náhle odložit projev k reformám a zahájit „stmelování“ národa skrze požár katedrály Notre-Dame (viz předchozí díl a překlad s hodnocením projevu v doplňujícím produktu).

Úřady se snaží nestandardně zdůraznit, že se jednalo o nešťastnou náhodu, kterou chtějí spojit s renovačními pracemi na katedrále (blíže k působení úřadů viz předchozí díl). V médiích se náhle objevují zprávy o tom, že požár mohl vzniknout z cigaretových nedopalků, jež tam zanechali dělníci. Jenže i tady jsou rozpory jednak v tom, jak byla informace o nedopalcích podána, a jednak v tom, že se tato příčina rozchází s dalšími získanými poznatky (více dále v textu).

Celkovým problémem je způsob vyšetřování* a zasahování do něj. Postup ve vyšetřování má svá „úmyslná“ slabá místa, přičemž od samého počátku se upozaďuje fakt o ohnisku požáru a přesné době jeho vzniku (viz též předchozí díl a postup správného vyšetřování dále v textu).  

30. duben 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (11101)

Požár významné historické katedrály Notre-Dame v Paříži nastal 15. dubna 2019 mezi 18. a 19. hodinou. Záměrně píšeme, že požár vznikl v určitém časovém rozmezí, protože určení přesné doby vzniku požáru je první nedořešenou zvláštností, kterou by měli vyšetřovatelé objasnit. V uvedeném časovém rozmezí požární senzory aktivovaly požární poplachový systém hned dvakrát s intervalem 23 minut. Je tedy podivné, proč zástupci úřadů a novináři uvedli a stále uvádějí vznik požáru až v souvislosti s druhou aktivací poplachového systému.

Zajímavé je také ohnisko požáru, které se nacházelo v tom nejlepším místě (horizontálně i vertikálně) pro co největší poškození slabých částí katedrály. Další zajímavostí je, že požár vznikl na počátku svatého týdne a zároveň v den, kdy byl naplánován televizní projev francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jako reakce na dlouhotrvající demonstrace takzvaných „žlutých vest“ (projev byl ihned zrušen a přesunut na 25. dubna). V analýze nepoužíváme pojem „náhoda“, nýbrž termín shoda okolností. Tyto okolnosti ale vznikají vlivem činnosti zapojených osob, které se rozhodují a konají na základě konkrétních motivů či podnětů.

Nejpodivnější v celém případu je však chování francouzských úřadů: především Policejní prefektury pro oblast Paříže a Úřadu prokuratury hlavního města Paříže. Jejich jednání s velmi rychle učiněnými závěry ještě v den požáru a se svedením vyšetřování* do jednoho chtěného směru se velmi podobá způsobu vyšetřování teroristických útoků* v Paříži spáchaných v lednu 2015 a v listopadu 2015. V té době byly teroristické útoky vyšetřovány takzvaně při zemi a nikdy nebylo prověřováno celé pozadí incidentů ani všechny existující vazby nastrčených útočníků. Pochybné vyšetřování dřívějších útoků je zmíněno v produktu 22036, jehož obsahem je téma institucionalizovaného terorismu*.

V následující analýze rozložené do dvou produktů rozebereme nedostatky a rozpory ve vyšetřování se stanovením pravděpodobných důvodů, proč se tak děje, a dále předložíme postup správného vyšetřování.