Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

21. únor 2018

Specifická analýza a hodnocení (12035)

Americká vlivová frakce, jež se snaží držet ofenzivní politiku USA vůči režimu Ruské federace, má ztíženou roli v tom, že tato politika je závislá na veřejném mínění amerických občanů a „poslušnosti“ amerického prezidenta, jenž je zpravidla povinován pokračovat v americkém díle (vysvětlení viz produkt 11054).

Donald Trump nechtěný vlivovou frakcí jako americký prezident se pro tuto frakci stal cílem umravňujících útoků, skrze které by se měl plně podřídit americké strategii pro 21. století (částečně předložena v produktu 11054), anebo čelit obvinění – takzvanému impeachmentu (žaloba na vysokého ústavního činitele). Po sérii nepovedených záměrných diskreditací amerického prezidenta (shrnuto v produktech 12019, 12022 a 12023) a po Trumpově protizteči ve formě zveřejněného memoranda o zneužívání státních institucí na základě neprověřených informací (objasnění viz produkt 12034) přispěchala vlivová frakce s konkrétním obviněním 13 ruských občanů a tří ruských subjektů. Jedná se o 37stránkový dokument, který však postrádá průkazné položky a obsahuje několik závažných rozporů. (Dokument byl zveřejněn jen dva týdny po uvolnění memoranda o zneužívání státní moci a v den zahájení mezinárodní bezpečnostní konference v Mnichově – 16. února 2018, což svědčí o úmyslném načasování.)

Mnoho politiků a novinářů hodnotí zveřejněný dokument kvůli uvedeným detailům jako odborně podrobný, čímž ho považují za věrohodný. Avšak i přes uvedené detaily je největší slabinou dokumentu právě absence faktických údajů* (důkazů*), jež by potvrzovaly, že to, co je v dokumentu popsáno, se tak skutečně stalo, a že všechno popsané uskutečnily právě ty osoby (občané Ruské federace), které byly v dokumentu zveřejněny. Mnoho věcí se v dokumentu několikrát opakuje, ale přitom chybějí stěžejní údaje o prokázání celého příběhu.

Analytici zpravodajských služeb a mnozí další odborníci musejí rozpoznat, že z dokumentu nevyplývá žádný jasný závěr, ale naopak plno otázek, bez jejichž zodpovězení nelze považovat obsah dokumentu za platný (jen snad v několika málo základních bodech, z nichž však nic dalšího a významnějšího nevyvstává). Obsah dokumentu je psán v určitých fázích, mezi nimiž existují mezery v poznání. Uvedeno je pouze to, co se hodí, ale není to ničím podloženo. Podívejme se na několik nejasností ve zveřejněném dokumentu s obviněním:

A) 13 ruských občanů bylo nasazeno proti Spojeným státům s cílem narušit jejich politický a volební proces.

Podle dokumentu to znamená, že 13 Rusů mělo za úkol ovlivnit myšlení 235 mil. oprávněných voličů USA. To je pozoruhodný úkol v takovém početním nepoměru. Pokud by to měla být pravda, přiznali by tím Američané, jak jsou Rusové výkonní, a naopak, jak jsou sami Američané zranitelní. Pro ilustraci uvádíme, že pro ovlivnění voličů v České republice ze strany Ruské federace, o čemž se také často hovoří, by v tomto poměru stačil ani ne jeden celý Rus. V tomto případě je to velká výzva pro Bezpečnostní informační službu (BIS*), která si nepřetržitě stěžuje na velký počet ruských pracovníků na ruském velvyslanectví a ruských konzulátech v ČR.  

Někdo by mohl namítnout, že proti Spojeným státům mohlo být nasazeno více ruských skupin. To lze však odmítnout s tím, že se ve zprávě píše, jak někteří ze skupiny obviněných Rusů cestovali po rozlehlém území USA a sbírali informace. To by nečinili, kdyby z důvodu více nasazených skupin měli odpovědnost jen za určitou část USA. Navíc by bylo divné, že by Američané v čele s FBI* neodhalili další skupiny. Muselo by to znamenat velký kvalitativní rozdíl v působení ruských skupin, kdy by byla odhalena jen jedna skupina, a to do posledního jedince a s veškerými aktivitami, a o ostatních by neexistoval ani náznak.

B) Obvinění Rusové používali zcizené identity skutečných amerických občanů.

Podle dokumentu používali ruští jednotlivci v několika případech jména, data narození, adresy a čísla sociálního pojištění žijících amerických občanů, a to bez jejich vědomí nebo souhlasu (přesně dle zveřejněné zprávy). Používat identitu nebo část identity žijících osob je riskantní věcí a bylo by divné, kdyby si takto počínali ti, od nichž se naopak očekávala maximální obezřetnost. Komunikovali přece s tolika lidmi a ukládali zcizené údaje do různých systémů. Kdokoli z místních lidí mohl znát zcizenou adresu, jakýkoli systém mohl upozornit na zdvojení čísla sociálního pojištění apod.

Zvláštní rovněž je, že podle zprávy se při organizování akcí přes sociální sítě někteří z ruské skupiny představovali zcizenými jmény amerických osob. Jména je možné ověřit společně s uvedenou lokalitou a zjistit pravé kontaktní údaje. Kdokoli z oslovených Američanů tak mohl svým prověřováním narazit na skutečnou osobu tohoto jména a reálně se s ní zkontaktovat (skutečná osoba se může v internetovém prostředí angažovat v mnoha záležitostech a používat plno údajů, což nemusí být pro pachatele při zcizení jména ihned rozpoznatelné). 

Kromě zcizené identity si vytvářeli i identitu falešnou. To se uvádí ve zprávě, ale již není rozebráno, proč by to měli takto kombinovat a ve kterých případech se rozhodovat pro identitu zcizenou a kdy zase pro identitu falešnou, zvláště jeli ve zprávě uvedeno, že mezi sebou úzce spolupracovali. To je jedna z mezer, jež napovídá, že je v dokumentu raději zahrnuto vše, než aby tam něco chybělo. Avšak všude chybí propojení souvislostí a odůvodnění popsaného počínání.

Zkušenosti s používáním cizí identity žijících osob má také samotná FBI. Jedna z nejslavnějších eskapád FBI se datuje k lednu 2010, kdy FBI na svém webu (potažmo na webu Ministerstva spravedlnosti USA, pod které FBI spadá) zveřejnila aktualizovanou možnou podobu Usámy bin Ládina, přičemž ale pracovníci FBI použili upravenou obličejovou fotografii španělského zákonodárce Gaspara Llamazarese (viz obrázek). Tiskový mluvčí FBI tehdy připustil, že byla použita fotografie z Google Images, a tak se tvář španělského politika rázem ocitla na oficiálním webu státního úřadu spolu s dalšími 41 hledanými teroristy.

Tento starý prohřešek FBI má ale své personální propojení se současným případem. V té době byl totiž ředitelem FBI Robert Mueller, jenž byl do funkce jmenován za vlády George Bushe mladšího, a to jen pouhý týden před teroristickými útoky spáchanými na území USA (ředitelem FBI byl od 4. září 2001 do 4. září 2013, kdy ho nahradil James Comey později odvolaný prezidentem Donaldem Trumpem). Ten samý Robert Mueller byl v květnu 2017 jmenován zvláštním radou (vyšetřovatelem) při Ministerstvu spravedlnosti USA pro vyšetřování ruského vměšování do amerických voleb. Přes velkou porotu (Grand Jury) zřizovanou pro podobné případy Muellerův tým již dříve obvinil čtyři americké osoby z okruhu Donalda Trumpa v souvislosti s ruským vměšováním do amerických prezidentských voleb (2016) a nově vydaný dokument s obviněním 13 ruských občanů a tří ruských subjektů pochází rovněž z dílny zmíněné osoby (velká porota je orgán určený pro předběžné slyšení a dozorování konkrétního vyšetřování).

C) Dvě osoby z ruské skupiny cestovaly po USA a shromažďovaly zpravodajské informace.

Podle dokumentu navštívily obě osoby devět států v USA za přibližně 22 dní (v červnu 2014), přičemž shromažďovaly zpravodajské informace pro činnost celé skupiny. O jaké informace se konkrétně jednalo, to se v dokumentu nepíše. Pouze je zde zmínka, že ruští občané studovali skupiny na sociálních sítích v USA a že vydáváním se za Američany na těchto sítích získali od politických aktivistů informaci, aby se soustředili na tzv. purpurové státy (státy, jež nejsou trvale červené – podpora republikánů, ani trvale modré – podpora demokratů). Zpráva s obviněním dále konstatuje, že Rusové posléze přesunuli své úsilí právě na tyto státy. Informace o purpurových státech není žádnou zvláštní informací, kterou by museli získávat zvláštní cestou od politických aktivistů. Tuto informaci lze získat jednoduchým vyhledáním na internetu bez nějakých procedur přes další osoby. Bylo by překvapující, kdyby Rusové, jejichž údajným cílem bylo podkopat volební proces v USA, tyto základní znalosti neměli.

D) Ruští specialisté byli rozděleni na denní a noční směny.

To je další ze zvláštních sdělení ve zveřejněném dokumentu. Na místo pádných důkazů je zde popisováno, jak byla skupina operující dle zprávy z ruského Petrohradu rozdělena na denní a noční směny a jak byla instruována působit na účtech sociálních sítí podle příslušných časových zón ve Spojených státech. Dokonce se ve zprávě uvádí, že ve skupině koloval seznam ruských svátků, aby se mohli ruští specialisté vydávajíce se za americké občany přihlašovat do svých účtů ve správné době. Tohle údajné zjištění nemá valný význam, neboť není možné mít v dnešní době nějaký časový vzor pro vstup na sociální sítě. Spousta lidí dnes používá internet v různou denní dobu včetně doby noční. 

ZÁVĚR

Dokument s obviněním obsahuje mnoho dalších nejasností např. v organizování politických shromáždění, a to i proti Trumpovi po jeho zvolení, a publikování politických sloganů včetně transparentu před Bílým domem na oslavu narozenin jakéhosi ruského šéfa. Jednotlivé položky v dokumentu nejsou z hlediska vyšetřování dobře nebo vůbec propojeny a vysvětleny. Hlavním nedostatkem je popis, jak k příslušným zjištěním vyšetřovací orgány dospěly a co bylo prvním impulsem (stopou) v tomto obvinění 13 ruských občanů. Bez těchto důležitých skutečností působí celé obvinění jako příběhová nástavba na příhodně vybrané osoby.

V praxi se často používá hledání vhodných osob, které se v inkriminovanou dobu pohybovaly na inkriminovaném místě. Pro tento případ by úkol mohl znít takto: „Prověřte a identifikujte všechny ruské osoby, které se od roku 2014 do roku 2016 pohybovaly na území USA a které vykazovaly cokoli podezřelého ve spojení s americkou volební kampaní a prezidentskými volbami.“  Na takové osoby je pak jednoduché napasovat jakýsi příběh o spiknutí s cílem podvést Spojené státy a ovlivnit veřejné mínění amerických voličů (podle dané zprávy) a rozšířit je o osoby, s nimiž jsou v osobním nebo pracovním styku jak na území USA, tak na území Ruské federace, a to ve styku fyzickém i internetovém.  

Výše uvedené však nevyvrací, že na straně ruských občanů neexistuje žádné provinění. Výše uvedené pouze rozporuje způsob a obsah zveřejněného obvinění, které ani nedokládá, čeho vlastně ruští občané dosáhli. A je mylné se v tomto případě domnívat, že pokud na jejich aktivity na sociálních sítích reagovali někteří Američané, tak že to byli ti, které se Rusům podařilo získat pro Trumpa. Pokud někdo reagoval, tak to byl zpravidla ten, kdo již byl pevně rozhodnutým příznivcem Donalda Trumpa.

Prohlášení, že Rusové tímto vměšováním vedli informační válku proti USA, zní poněkud komicky, jelikož informační válka probíhá velmi intenzivně i ze strany Američanů. Je to oboustranná záležitost, jež se v posledních letech vystupňovala.

Počínání Američanů vytváří podivný dojem, že by snad ani na nic nepřišli, kdyby neustanovili Roberta Muellera zvláštním zmocněncem pro vyšetřování ruského vměšování. Nebýt Muellera, tak by zpravodajská komunita* USA nic nezjistila? Tak to určitě není. Je to jen kamufláž ukázat nestrannost a nezaujatost státních institucí, přičemž materiály uvedené v dokumentu byly již zpravodajskými službami předpřipravené. (Američtí zpravodajci při vytváření materiálů čerpali ze svých zkušeností s vměšováním do záležitostí zahraničních zemí.)

Zpravodajští důstojníci ze zahraničí zdůrazňují, že se jedná více o politický než investigativní pamflet se snahou utvrdit veřejnost v tom, že skutečně existovalo ruské vměšování do amerických voleb, a to do té míry, že se jednalo o určitou kriminální aktivitu. Bude ale těžké brát konkrétní osoby k trestní odpovědnosti, protože by se musela zároveň projednávat role Hillary Clintonové a jejího volebního štábu v souvislosti s placením za získávání zahraničního (ruského) materiálu proti Trumpovi (viz produkt 12034). Ohledně Hillary Clintonové je stále ve hře také únik tísíců e-mailů s utajovanými informacemi, se kterými nakládala na soukromém a nezabezpečeném serveru. A pokud se jedná o údajné platby ruské skupiny na podporu kampaně Donalda Trumpa, tak u Hillary Clintonové je stále nevyjasněná finanční podpora v době volební kampaně ze strany německé vlády (5 mil. USD) a dalších zemí jako například Maroka (i to je provinění vůči volebnímu procesu USA).

Podle České televize se v Americe hovoří o zatím největším průlomu ve vyšetřování (viz pořad Události ze dne 17. února 2018), což patrně ČT převzala od zahraničních médií. Vzhledem k výše popsanému si ale na skutečný průlom tím správným směrem budeme muset ještě počkat. Jsou očekávány další aktivity amerického kongresu.

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12035
Specifická analýza a hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
13. únor 2018

Specifická analýza, hodnocení a předpověď (11063)

Každé provinění vůči zákonu vypovídá zároveň o morálním charakteru1 provinilce, avšak jakékoli záporné charakterové vlastnosti nemohou být vždy spojovány s porušením zákona.

Andrej Babiš odhalil v kauze Čapí hnízdo svůj morální charakter, ale nemusel nutně porušit zákon. Pokud chtějí orgány činné v trestním řízení v této kauze hovořit o porušení zákona, musely by nejprve spolehlivě prokázat buď to, že v době čerpání evropské dotace patřila Farma Čapí hnízdo stále pod holding Agrofert, anebo že s dotací nakládal kdokoli z holdingu Agrofert (případně obojí). Samotné vyvázání společnosti, jež se přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo, ze sdružení obchodních společností Agrofert a její pozdější zánik připojením k jiné společnosti (po vypršení pětileté dotační podmínky) spadající opět pod holding Agrofert není samo o sobě trestným činem, byť by farmu v rozhodné době spravovali příbuzní Andreje Babiše. Český trestní zákoník takovéto počínání přímo nezakazuje.

České státní zastupitelství přijalo anonymní oznámení o dotačním podvodu v listopadu 2015. Ve stejné době přijal oznámení (rovněž anonymní) Evropský úřad pro boj proti podvodům (European Anti-Fraud Office) známý pod francouzskou zkratkou OLAF (Office de Lutte Anti-Fraude, případně s doplněním příslušnosti k EU: Office Européen de Lutte Anti-Fraude). A tady začínají zajímavé souvislosti, jež by měly být taktéž předmětem vyšetřování.

Pokud pomineme, že se v obou případech jednalo o anonym (zřejmě jeden zdroj), tak první zajímavou souvislostí je, že celých sedm let (dotace byla přidělena v roce 2008) bylo vše v pořádku a nikdo zde porušení zákona nespatřoval. Další zajímavou souvislostí je načasování. Na konci roku 2015 (období anonymního oznámení) byl Andrej Babiš už téměř dva roky vicepremiérem české vlády a bylo zjevné, že se jeho hnutí ANO 2011 dostává v preferencích politických subjektů s výrazným náskokem do čela české politické scény (v listopadu 2015 vedlo hnutí ANO před druhou ČSSD přibližně již o sedm procentních bodů).

Posilování hnutí ANO mohlo být hlavní příčinou anonymního oznámení, a to právě s ohledem na zbývající čas do voleb do Poslanecké sněmovny (říjen 2017). V té době zbývaly do voleb necelé dva roky a v té době bylo také známo, že průměrná doba šetření a sepsání závěrečné zprávy ze strany OLAF je asi 21 měsíců. Jedná se tedy bezesporu o zajímavé načasování a tím i o otázku, s jakým cílem bylo anonymní oznámení vlastně podáno.

Další zajímavou souvislostí je žádost Policie ČR o zbavení poslanecké imunity poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka učiněná krátce před volbami do Poslanecké sněmovny. Policie ČR zahájila vyšetřování kauzy Čapí hnízdo na počátku roku 2016, ale teprve až po zhruba roce a půl žádala Poslaneckou sněmovnu o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, a to dva měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny (srpen 2017 – žádost o vydání, září 2017 – vydání poslanců, říjen 2017 – volby do Poslanecké sněmovny).

Podání žádosti krátce před volbami nebylo vůbec nutné, neboť vyšetřování mohlo pokračovat se zaměřením na osoby přímo spojené s Farmou Čapí hnízdo, a tedy na osoby přímo odpovědné za žádost o dotaci. Zde je na místě se ptát, proč Policie ČR jednala tímto podivným způsobem, kterým získala pouhé necelé dva měsíce na to, aby mohla přímo vyšetřovat dva zmíněné poslance. Pouhé dva měsíce ve vyšetřování, jež v té době trvalo již déle než půldruhého roku. Co bylo skutečným důvodem pro tento podezřelý policejní postup, kdy policisté ve svém dlouhém vyšetřování mohli ony dva měsíce počkat až na období po volbách? Bylo celkem jisté, že Babiš i Faltýnek své poslanecké mandáty obhájí. Chtěla snad Policie ČR se státním zastupitelstvím ovlivnit volby a naznačit voličům, že se nevyplatí volit hnutí ANO, protože jeho dva čelní představitelé jsou trestně stíháni? Po volbách a novém získání poslanecké imunity podala Policie ČR žádost znovu, což z pohledu policejních orgánů působí jako policejní komedie.

Vzhledem k tomu, že v současné době trvá vyšetřování kauzy déle než dva roky, je velmi pravděpodobné, že pádný důkaz o porušení zákona není stále k dispozici. Situaci nemění ani závěrečná zpráva OLAF, která je zavádějící až nekompetentní, jelikož spoustu věcí jen naznačuje a spíše si přeje, aby byl Andrej Babiš vinen z porušení zákona. Na druhou stranu odkrývá pochybení státních úředníků, což zřejmě nebylo účelem zprávy. Vždy je to dvojsečná zbraň: Pokud někdo účelově cílí na druhé, musí očekávat, že se uvedené věci mohou obrátit proti němu (vše uvedené může být použito proti řečníkovi nebo pisateli).  

Výše uvedený text však nemění nic na tom, že se současný premiér v demisi Andrej Babiš zachoval vypočítavě. V roce 2013 se předseda hnutí ANO údajně vyjadřoval na sociální síti Twitter v tom smyslu, že Čapí hnízdo je jeho farma. To ostatně potvrdil ve svém proslovu v roce 2015 v dokumentu České televize nazvaném Matrix AB, kde zahraničním hostům řekl v anglickém jazyce toto: „Vítejte na Farmě Čapí hnízdo. Myslím, že je to nejlepší projekt, který jsem kdy vymyslel.“ (So welcome to the Stork´s Nest Farm. It is, I think, the best project I have ever invented.") Avšak ani tohle nemusí znamenat důkaz o porušení zákona. Andrej Babiš mohl zkrátka svým příbuzným nezištně pomoci vlastním nápadem, aniž by Farma Čapí hnízdo musela nutně patřit pod holding Agrofert, přičemž může tvrdit, že tím pádem nadneseně považuje Čapí hnízdo za své. V tomto případě by bylo potřebné prokázat, že se prvky Agrofertu podílely na realizaci projektu.

Ať tak či onak, je v jednání premiéra Babiše patrné, že se pravděpodobně jednalo o promyšlený záměr vyvázat společnost z holdingu Agrofert s cílem získat dotaci a později stejnou společnost zase získat zpět. To potvrzuje i počáteční mlžení Babiše o tom, kdo skutečně vlastnil Farmu Čapí hnízdo, kdy předseda hnutí ANO nechtěl prozradit své příbuzné, s nimiž se zcela určitě musel na postupu dohodnout, a odhalit tak propojení k němu samotnému.

Zásadní pro posouzení celé kauzy je, jaké podmínky a zákony platily v době poskytnutí dotace. Konkrétně se jedná o to, jestli v podmínkách pro udělení dotace bylo výslovně stanoveno, že není možné dotaci poskytnout střední nebo malé firmě, která do určité doby zpětně od podání žádosti patřila pod velkou společnost. Pokud by tato podmínka platila, bylo by ale divné, že ji úředníci při posuzování žádosti neprověřili.

V činnosti České televize zůstává otázkou, proč filmový štáb ČT (případně samotný kameraman) sledoval vládního politika několik měsíců, jak to doslova uvádí Česká televize na svém webu (Český žurnál – Matrix AB), a proč zveřejnění televizního dokumentu bylo učiněno právě v listopadu 2015, což bylo využito pro dobře načasované anonymní oznámení. Autoři dokumentu nemohou skrýt svou zaujatost vůči Babišovi a tím také svůj subjektivní názor na evropskou dotaci. Na dokumentu by nebylo nic divného, pokud by dříve či později, případně ve stejnou dobu byli Českou televizí sledováni také předsedové jiných parlamentních politických subjektů. Média mají v tomto ohledu mnohem lepší pozici než policejní vyšetřovatelé. Mohou se ve vhodných příležitostech a bez oficiálního nařčení pohybovat po boku politika neomezeně dlouhou dobu a opakovaně. Politik, jenž se nachází mimo své pracoviště, se obvykle chová uvolněněji a přirozeně ke své povaze, zvláště nemá-li videokameru či jiný záznamový prostředek přímo před obličejem. V této situaci pak může říci něco, co by za jiných okolností nevyslovil. A čím déle je politik videokamerou sledován, tím pravděpodobněji něco zajímavého utrousí. Z pohledu novinářů však záleží na tom, zda takové sledování činí pro veřejný zájem a s pokrytím více politických činitelů, anebo jen účelově proti vybraným osobám.

S ohledem na volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017 je zjevné, že se Policie ČR prostřednictvím této kauzy zapletla do politických hrátek. S protahující se dobou vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se orgány činné v trestním řízení dostávají do svízelné situace, jelikož tím ukazují, že jim chybí důkazní materiál pro předání případu k další instanci. Policie ČR se státním zastupitelstvím určitě nehodlá po tom všem případ odložit a bude se snažit vyšetřování protahovat, čímž bude pomáhat politické opozici působit proti hnutí ANO. Příslušné orgány činné v trestním řízení budou usilovat o to, aby byl případ na svém konci předán k soudu, ať je důkazní materiál v jakékoli podobě. Je totiž snazší svalit výsledek na soudní rozhodnutí, než přiznat vlastní pochybení nebo nedostatek důkazů. Ještě stále ale existuje možnost, že se podaří zajistit potřebný důkaz o porušení zákona (viz začátek textu).

Poznámka: Částečný rozbor závěrečné zprávy OLAF je předmětem samostatného produktu, jenž je volným pokračováním specifické analýzy kauzy Čapí hnízdo.

Zpravodajské produkty související s politikem Andrejem Babišem:


1 Morální charakter zahrnuje schopnost a ochotu člověka uznávat společenské normy, pravidla a zákony a zároveň ukazuje, jakou měrou člověk podřizuje své chování těmto hlediskům.


Zpravodajský produkt 11063
Specifická analýza, hodnocení a předpověď
© 2018 Agentura EXANPRO
5. únor 2018

Specifická analýza – seriál ČT (13035)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu. Níže uvedený případ z produkce České televize se vztahuje k záměrně šířené dezinformaci* a účelové manipulaci s cílem uvést veřejnost v omyl o vlivu islámu na výběr chlapeckých jmen ve Velké Británii.  

PŘÍPAD 8 (záměrná dezinformace a účelová manipulace)

Rozebíraný případ je druhou ukázkou z dokumentu ČT pod názvem Uprchlíci a hoaxy: Podívejte se na 10 nejčastějších mýtů o uprchlících. První ukázka z tohoto dokumentu byla analyzována jako případ číslo 5 s titulkem „Militant jako nelegální migrant“ (produkt 13028). Uvedený dokument o hoaxech připomenuli pracovníci ČT na svém zpravodajském webu v článku s názvem „Centrum proti dezinformacím začíná fungovat. Odborníci to vítají, Zeman mluví o cenzuře“ (2. ledna 2017).1 Článek byl Českou televizí uveřejněn v souvislosti se zahájením činnosti Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) a odkaz na dřívější dokument ČT měl být zřejmě snahou o zdůraznění významu vzniku CTHH. Avšak ve všech předložených údajných hoaxech či mýtech o „uprchlících“ (správně by mělo být o „nelegálních migrantech“ – viz vysvětlení na konci produktu2) je zjevná manipulace za účelem jednostranné neboli předpojaté interpretace (viz předpojatost*). 

Rozebíraný případ se týká údajného mýtu/hoaxu, jenž byl v příslušném dokumentu ČT uveden jako mýtus číslo 7 pod tímto názvem: „Nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad“.  Před analytickým rozborem se nejdříve podívejme na celý příspěvek ČT ke zmíněnému bodu:

     
  

Uprchlíci nezaplňují pouze přední strany novin a televizní reportáže, téma silně rezonuje i na sociálních sítích. A to velmi často ve formě takzvaných hoaxů – vymyšlených poplašných zpráv. Lidé je sdílejí, aniž by se snažili je ověřit. Vybrali jsme proto deset nejčastějších mýtů týkajících se uprchlické krize a zjistili jsme, jak to s nimi je.

Nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad

Tuto zprávu rozšířila webová stránka BabyCentre a vycházela ze vzorku svých 56 tisíc uživatelů. Podle dat z britských matričních úřadů je však nejčastějším britským jménem pro chlapce Oliver. V roce 2013 se narodilo 6949 novorozenců s tímto jménem. Muhammad byl patnáctý s 3499 nositeli. Z celkového počtu všech narozených chlapců mělo zhruba jedno procento z nich jméno Muhammad.

 
 

Česká televize se ve svém příspěvku dopustila hned tří pochybení se záměrem vytvořit dezinformaci a manipulovat s povědomím české veřejnosti:

POCHYBENÍ 1

První pochybení je hned v samotném titulku, jímž se Česká televize snaží představit údajný mýtus či hoax (podle jejího dokumentu – viz Uprchlíci a hoaxy…). Tvrzení, že nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad, nikdo v této přesné formě nešířil! Byli to pracovníci ČT, kteří si tvrzení do svého titulku upravili pro svou vlastní potřebu a odvolávali se pouze na jeden konkrétní tvar jména zakladatele muslimského náboženství. Na webové stránce BabyCentre je možné v této souvislosti nalézt tvrzení, jež se vztahuje k roku 2014 a které zní následovně:

„Jméno Muhammad se poprvé vyhouplo do čela seznamu (chlapeckých jmen), pokud k němu připočteme ostatní psané podoby tohoto jména jako např. Mohammed.“

Znění původního textu v anglickém jazyce: „For the first time at BabyCentre UK, the name Muhammad has topped the list, when alternate spellings such as Mohammed are included.“ (příslušná stránka zde).

Jestliže by ČT chtěla toto sdělení interpretovat pravdivě, tak by musela uvést například tento titulek: „Nejčastějším britským chlapeckým jménem je jméno zakladatele islámu“. Jenže Česká televize účelově posunula výklad jen na jednu podobu jména zakladatele islámu, čímž úmyslně dezinterpretovala sdělení ze zmíněných webových stránek, vytvořila záměrnou dezinformaci ve formě vymyšleného mýtu a celé to šířila české veřejnosti.  

POCHYBENÍ 2

Své tvrzení se Česká televize snažila dokázat údaji z britského Národního statistického úřadu (The Office for National Statistics – ONS), což ve svém textu popisuje jako údaje z britských matričních úřadů. Ale opět zde poukazuje jen na jeden tvar rozebíraného jména a úmyslně zapomíná na několik dalších tvarů, jež se liší jen nepatrně, a to podle toho, jaká komunita a v jakých zemích (jazycích) jméno zakladatele islámu používá. Například v českém jazyce píšeme a používáme tvar Mohamed.

Pokud se podle údajů ONS podíváme na tři nejčastější podoby diskutovaného jména (v tabulkách ONS jsou min. další čtyři tvary), tak zjistíme, že jméno zakladatele muslimského náboženství je ve Velké Británii každoročně nejoblíbenějším, a tedy i nejpočetnějším chlapeckým jménem již od roku 2012 (viz tabulka níže). Nutno doplnit, že tento fakt* (faktický údaj*) rozšiřuje platnost vyjádření na stránkách BabyCentre o další dva roky.

Jméno Oliver nepřevyšuje početně jméno zakladatele islámu v jeho vícerých podobách ani tehdy, pokud připočteme i další tvary jména Oliver jako např. Olivier, Oliveris a Olivers.

POCHYBENÍ 3

Česká televize se vykonstruovaný mýtus snažila dále doložit prostřednictvím zprávy na jednom z uživatelských účtů sociální sítě Twitter (viz příspěvek ČT výše), avšak daná zpráva vůbec nepodporuje tvrzení ČT o šíření informací, že konkrétní jméno Muhammad je nejčastějším britským chlapeckým jménem. Ve zprávě je uvedeno, že jméno Muhammad proniklo mezi nejrozšířenější jména v Británii, přičemž pod uvedeným odkazem (#TruthRevolthttp://dld.bz/dQNBj) je objasnění s odvoláním na ONS s počtem jmen Muhammad, Mohammed a Mohammad, která při svém součtu převyšují jakékoli jméno ve Velké Británii (včetně jmen dívčích).

Zpráva z Twitteru doplňuje, že v Londýně je nejoblíbenějším chlapeckým jménem Muhammad, což platí už jenom pro tento jediný tvar jména zakladatele islámu (zpráva z Twitteru je v příspěvku ČT neúplná – na konci věty chybí jméno Muhammad: „… is now Muhammad.“). Pracovníci ČT si patrně neuvědomili, že sdělení ze sociální sítě Twitter se netýká celé Velké Británie, ale jen Londýna, čímž je sdělení zcela pravdivé. To potvrzují i údaje ONS.

Jméno ve formě Muhammad se ve Velké Británii neustále posouvá výše (viz tabulka), a co se týče Londýna, tak tam je tvar Muhammad již od roku 2012 každoročně nejčastějším chlapeckým jménem.

ZÁVĚR

V činnosti České televize se vyskytují jednoznačně prokazatelná pochybení, ale ani v jednom zmíněném případu se nic neděje (přehled zveřejněných případů je uveden na konci produktu). Vedoucí pracovníci ČT nic nevidí, což znamená, že buď špatně pracují (nevěnují se dostatečně své pracovní náplni), anebo tyto pochybné aktivity podporují. Potom by ale měla jednat Rada ČT. A když ani tady nic nepomáhá, tak musí konat Poslanecká sněmovna, která členy Rady ČT volí a odvolává. Zůstávají nezodpovězené otázky, proč se pracovníci ČT takto chovají a proč to nikomu z odpovědných orgánů nevadí, přičemž všichni odpovědní pracovníci ustavičně přetřásají slova jako dezinformace a propaganda.

Kodex České televize byl porušen v následujících bodech:

 „5.5 Česká televize nakládá s informacemi, které pro diváky opatřuje, jako s hodnotou, již si není oprávněna na úkor diváků přivlastňovat, obchodovat s ní nebo ji učinit předmětem jakékoliv spekulace. Česká televize musí vždy přednostně postupovat tak, aby konkrétní informaci připravila s odbornou péčí do vysílání a touto cestou ji pohotově předala divákům.“

„5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

 „5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

5.10 Hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však Českou televizi nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a aktuálněpublicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, kterými má být hodnocení odůvodněno…

„5.14 Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor“.

Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:

Související zpravodajský produkt:


1 Článek byl později aktualizován a odkaz na dokument o uprchlících a hoaxech byl posunut přes další vložený článek.

2 Česká televize upřednostňuje termín válečný uprchlík před souslovím nelegální migrant (viz termíny uprchlík* a nelegální migrant*). Ve většině evropských států však nemohou existovat váleční uprchlíci, neboť v jejich sousedních zemích nezuří ozbrojený konflikt. Váleční uprchlíci jsou lidé, kteří prchají do první bezpečné země (zpravidla se jedná o zemi sousedící se zemí ozbrojeného konfliktu). Tam mají status válečného uprchlíka. Uprchlíci, kteří se svévolně vydávají na pouť přes další bezpečné země, přičemž si vynucují vstup do zemí na ose svého svévolného pohybu, porušují zákony příslušných zemí, čímž ztrácejí status uprchlíka a stávají se z nich nelegální migranti (neoprávněně čili nelegálně vstupují na území cizí země). Osoba, která se pohybuje přes celý světadíl (v dnešní realitě často přes dva světadíly), přičemž prochází několika bezpečnými zeměmi, nemůže mít nikdy nekončící status válečného uprchlíka (taková osoba není pod neustálým ohrožením života nebo zdraví, ale svou cestou se ohrožuje sama, případně ohrožuje i své děti). Nelegální migrace spadá do oblasti národní bezpečnosti, a tedy do odpovědnosti konkrétního státu bez cizího vměšování, jak tuto situaci řešit (viz článek 4 Smlouvy o Evropské unii). 

* Definice odborných termínů jsou dostupné v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13035
Specifická analýza – seriál ČT
© 2018 Agentura EXANPRO
30. leden 2018

Souhrnné hodnocení (11062)

O funkci prezidenta České republiky se vzhledem k morálce a národním zájmům neucházeli ti nejlepší kandidáti, jaké by země opravdu potřebovala. Každopádně ve druhém kole voleb vyhrál ten, kdo se v rámci volební kampaně, zvláště pak ve vystupování na obrazovkách českých televizí, dokázal lépe vyjadřovat a celkově učinil méně chyb, přesněji řečeno méně těch rozpoznatelných chyb. Celá řada hůře rozpoznatelných řečnických chyb zůstala u obou kandidátů skryta a nebyly odhaleny ani skupinou, jež vede projekt Demagog.cz, přičemž v některých případech bylo touto skupinou nesprávně označeno za pravdu to, co pravdou nebylo a obráceně. Nehodnotíme to jako věc úmyslu, nýbrž jako úroveň odborné kvalifikace pro hodnocení výroků v jednotlivých odborných oblastech (konkrétní příklady jsou předmětem samostatného produktu, jenž je volným pokračováním tohoto souhrnného hodnocení).  

Zvrácení poměru hlasů ve prospěch Miloše Zemana nenastalo pouze z důvodu jeho dovedného vystupování, ale především tím, že mnoho voličů bylo rozčarováno slabým a nerozhodným projevem jeho protikandidáta. České voliče taktéž konsternovala Drahošova taktika, která měla soupeře kousat a které akademický kandidát přisuzoval vyšší důležitost než představení vlastní osobnosti a svých myšlenek. Zvolená taktika byla navíc příliš negativní a nemotorná na to, aby slavila úspěch.  

Po prvním kole měl Jiří Drahoš snadný přístup k voličům svých několika soupeřů (Fischer, Horáček a Hilšer), tedy dalších zhruba 28 % hlasů (téměř 1,5 mil. voličů), čímž by se pohodlně přehoupl přes hranici 50 %. Miloš Zeman dalším výrazným počtem voličů z prvního kola neoplýval. Avšak nějakých 38 % oprávněných voličů se prvního kola nezúčastnilo (což je přibližně 3,2 mil. hlasů). Někteří z těchto nezúčastněných vyčkávali až na druhé kolo voleb, jiní vůbec volit nechtěli. Jenže během vyvrcholení volební kampaně po prvním kole nastal celkem přirozený zvrat. Lidé viděli a slyšeli něco, co u mnohých z nich změnilo jejich rozhodnutí, anebo je to naopak k osobnímu rozhodnutí posunulo (voliči, kteří se prvního kola nezúčastnili).

Profesor Drahoš obdržel ve druhém kole o 1 330 000 hlasů více (se zaokrouhlením) než v kole prvním, což ukazuje, že ztratil nějakých 170 000 potenciálních voličů z prvního kola od příznivě nakloněných soupeřů (ztráta potenciálních voličů z prvního kola byla větší, pokud předpokládáme, že ho volila i část voličů, kteří se nezúčastnili prvního kola voleb).

Prezident Zeman získal oproti prvnímu kolu o téměř 870 000 hlasů více, což mu stačilo na obhájení funkce prezidenta ČR. Pomohlo mu, že se ke druhému kolu dostavilo o přibližně 400 000 voličů více než v kole prvním. A také to, že Jiří Drahoš ztratil cenný počet potenciálních voličů z prvního kola, kteří mohli rozhodnout, neboť rozdíl mezi výsledky obou kandidátů byl pouhých 152 000 hlasů (asi 2,7 %). Z uvedených čísel vyplývá, že Zemana ve druhém kole podpořila i značná část voličů Mirka Topolánka, což bylo v prvním kole asi 220 000 hlasů. Dále to byli voliči kandidátů Jiřího Hynka a Petra Hanniga (dohromady téměř 100 000 hlasů z prvního kola).

I přes rekordní volební účast (66,6 %) zůstala stranou celá třetina oprávněných voličů, což představuje téměř 2,8 mil. hlasů.

Jiří Drahoš, potažmo jeho volební štáb, zvolil naprosto špatnou taktiku. Drahoš se ve svých vystoupeních neustále snažil vyhraňovat vůči Zemanovi a kompromitovat jeho dosavadní činnost místo toho, aby se co nejvíce soustředil na předložení své vlastní vize a na věcné hodnocení probíraných témat. Jenže vyjadřování, natož kvalifikované vyjadřování, to byl Drahošův další problém. Sám odhalil, že jeho řečnické schopnosti nejsou na dobré úrovni. Mluvil těžkopádně, zadrhával se, jako kdyby neustále hledal běžná slova. Až pateticky se snažil držet zvolené či doporučené taktiky s cílem ustavičně oponovat a snižovat osobu Miloše Zemana, což ještě více zhoršovalo jeho ústní projev. Pokud se už vyjádřil k požadovaným tématům, tak hovořil až příliš obecně a často používal frázi, že je potřeba o všem vést debatu. To sice ano, ale vést debatu je věc spíše akademická. Státník praktik by se měl také umět rozhodnout a sdělit svůj názor, svůj závěr k dané problematice, a ne pouze a dlouze debatovat o problému bez návrhu na řešení.

Akademik Drahoš se nedokázal uvolnit, byl trvale křečovitý. Svůj nejplynulejší projev měl až po vyhlášení výsledků voleb, kdy jako by pocítil úlevu, že může mluvit tak, jak to cítí, a že se nemusí držet naordinované taktiky. Jiří Drahoš nedokázal využít prostor a příležitost k přesvědčení občanů, že má lepší schopnosti a úmysly než stávající prezident. 

Naproti tomu Miloš Zeman využil poskytnutý prostor ideálně ve svůj prospěch. Svým přístupem konal pravý opak: Drahoše si příliš nevšímal a k tématům se vyjadřoval tak, jak uměl nejlépe, ale ne vždy poctivě. Mluvil pomalu, ale plynule a věcně. Téměř vždy uměl nalézt ta správná slova, která zaujala nerozhodnuté voliče a která v porovnání s vystupováním protikandidáta často u voličů rozhodovala.

Jiří Drahoš marně přesvědčoval voliče, že řídil Akademii věd s 800 zaměstnanci. Ve skutečnosti je neřídil, ale pouze jim předsedal: nebyl ředitelem, nýbrž předsedou Akademie věd. I to představuje určitý rozdíl ve stylu vystupování funkcionářů státní správy. Nepomohlo mu ani jeho vysvětlování taktiky kampaně pro druhé kolo, kdy pro média opakoval, že v závěru může velet jen jeden, tedy on. Ať už to bylo z důvodu upozadění některých exponovaných členů jeho týmu, nebo jen snaha o další taktiku, či obojí, tak kandidát Drahoš předváděl své velitelské schopnosti velmi toporným způsobem. Především o tom ale mluvil, a tak se alespoň slovně snažil navodit zdání, že u něj existuje něco, čím ve skutečnosti neoplývá.

Profesor Drahoš nepřetržitě opakoval, že Zeman je minulost. Avšak neuvědomil si, že tohle je fráze, jež na voliče působí spíše negativně. Jsou to právě voliči, kteří rozhodují, kdy politik vstoupí do politické minulosti. A jsou to ti stejní voliči, kteří nemají rádi, když jim někdo napovídá, kdo by měl do politické minulosti odejít. Drahoš zkrátka nevelel a ve svém vystupování se zcela nechal vodit svým volebním štábem. Naopak Zeman umně využíval informační a taktickou podporu svého štábu, ale rozhodoval se sám, jak tuto podporu ve svých vystupováních využije.

V médiích nepodchycené příklady nepoctivého vyjadřování Miloše Zemana a příklady neznalého a účelového vyjadřování Jiřího Drahoše společně s příklady nesprávných rozlišení pravdivých a nepravdivých výroků jsou předmětem samostatného dokumentu, jenž je volným pokračováním tohoto souhrnného hodnocení.

V jiných samostatných dokumentech se budeme věnovat tomu, která důležitá témata ve volebních debatách nezazněla a která budou mít vliv na situaci v ČR (rozuměj vliv především na státní rozpočet a bezpečné prostředí v Evropě). Dále se zaměříme na to, co dalšího odhalila volební kampaň a prezidentské volby. Taktéž se budeme věnovat předpovědi, jaké bude druhé funkční období Miloše Zemana ve funkci prezidenta České republiky.


Zpravodajský produkt 11062
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
25. leden 2018

Specifické hodnocení a předpověď (12034)

Ve Spojených státech se v nadcházejících týdnech pravděpodobně razantně změní situace ohledně tolik přetřásaného spisu s údajným kompromitujícím obsahem na současného amerického prezidenta. Spis byl zvláštním způsobem uvolněn pro širokou veřejnost prostřednictvím vybraných médií 10. ledna 2017. Na stránkách EXANPRO jsme se spisem poprvé zabývali v produktu 12022 publikovaném 13. ledna 2017, kde byl spis pro české čtenáře označen za „Kubiceho zprávu“ v americkém podání.

Celý spis se skládá z několika zpravodajských hlášení* o celkové délce 35 stránek, jimž vévodí hlášení s názvem: „US PRESIDENTIAL ELECTION: REPUBLICAN CANDIDATE DONALD TRUMP´S ACTIVITIES IN RUSSIA AND COMPROMISING RELATIONSHIP WITH THE KREMLIN“ („Americké prezidentské volby: Aktivity republikánského kandidáta Donalda Trumpa v Rusku a kompromitující vztah s Kremlem“).

Od září 2017 probíhá ve Spojených státech zvláštní šetření*, které postupně odhaluje, že celý spis byl úmyslný podvrh s cílem zdiskreditovat Donalda Trumpa a vyburcovat veřejnost na takovou míru, aby byl Kongres USA nucen iniciovat trestní řízení (impeachment) proti prezidentovi. Šetření vede Stálý výbor pro zpravodajskou činnost (kontrolu činnosti zpravodajských služeb), jenž je součástí Sněmovny reprezentantů.

Američtí novináři se nyní snaží získat cokoli z oficiálních dokumentů, v nichž je spis hodnocen jako podvrh a kde je dokonce rozebírána negativní úloha FBI*, která se měla podílet na nezákonných praktikách. K těmto praktikám patří využívání spisu takovým způsobem, jako kdyby byl sestaven ze samých jednoznačných faktů*, aniž by byl podroben řádnému přezkoumání podle platných postupů. Na základě tohoto přístupu s odkazem na vytvořený spis jsou až dosud vydávána soudní povolení k odposlechům osob, jež pracují pro prezidenta Trumpa.

Oficiální dokumenty ze šetření Stálého výboru pro zpravodajskou činnost obsahují nejenom jména úředníků a zvláštních agentů* FBI, kteří se na nezákonných aktivitách podíleli, ale také jména funkcionářů, kteří o všech těchto záležitostech věděli. Někteří funkcionáři byli cíleně upozorněni na to, že jsou ze strany státních institucí prováděny protiprávní praktiky, ale nic proti tomu nepodnikli. V této souvislosti se hovoří taktéž o zapojení bývalého prezidenta Baracka Obamy, jenž na základě tohoto spisu vydával určitá nařízení zpravodajským službám*.

V rámci šetření jsou nyní po vedení FBI a Ministerstva spravedlnosti, pod které FBI spadá, požadovány dokumenty, jež by měly vysvětlit, jak zpravodajské agentury* využívaly informace z pochybného spisu a jaká opatření přijaly, aby ověřily důvěryhodnost jeho obsahu.    

Spis z různých zdrojů sestavil bývalý příslušník britské zpravodajské služby MI6* Christopher Steele (často uváděn zkráceně jako Chris Steele), jenž je spoluzakladatelem soukromé zpravodajské společnosti Orbis Business Ltd se sídlem v Londýně. Zakázka na shromažďování negativního materiálu na Trumpa prošla určitým vývojem, ale v konečné fázi se na straně zadavatelů objevují lidé spojeni s neúspěšnou prezidentskou kandidátkou Hillary Clintonovou. Krátce po amerických prezidentských volbách (volby se uskutečnily 8. listopadu 2016) se spis náhle objevil na ustředí FBI. Vedení FBI souhlasilo se zaplacením kontraktu s Christopherem Steelem, po němž zástupci FBI požadovali, aby pokračoval ve shromažďování informací o Trumpovi a jeho spojení s Ruskou federací. FBI kontrakt ukončila, jakmile média prozradila totožnost Steela. Zajímavostí je, že Steele pro FBI pracoval již v roce 2010. Tehdy získával informace o korupci ve světovém fotbalu, což vyústilo v obvinění několika funkcionářů Mezinárodní federace fotbalových asociací FIFA.

O spisu na Trumpa se sice hovoří, že obsahuje „výbušný materiál“, ale zároveň se jedná o materiál, který je neověřený a neověřitelný. Do spisu bylo vloženo tolik doslova uchvacujících informací o nejvyšších představitelích Ruské federace a Donaldu Trumpovi samotném, že jsou nazývány informacemi od mouchy na stěně (fly-on-the-wall information), protože jedině moucha by byla schopna získat tak citlivé informace z tak obtížně proniknutelného prostředí, jež existuje kolem ruského prezidenta. Nehledě na druh informací, které jsou označovány za fikci nebo obyčejný sběr pomluv, se už v samém základě spis skládá z četných chyb a rozporů, které jsou běžnou analýzou odhalitelné.

Zpravodajské služby zahraničních zemí musí nesporně vědět, že zpravodajská komunita* USA v čele s FBI a CIA* prochází těžkým obdobím. Zpravodajští důstojníci jsou využíváni pro politické účely, a to jenom proto, že se prezidentem stal někdo, kdo podle vlivných osob v pozadí prezidentem být neměl. Celá záležitost má vliv na práci amerických zpravodajských služeb a především na řízení a uskutečňování zpravodajských operací v zahraničí.

V nadcházejících týdnech je možné očekávat postupné zveřejňování informací o kauze s falešným spisem, jejž můžeme odborně označit za zpravodajskou fabulaci*. Je rovněž pravděpodobné, že po šetření* bude v řádu několika měsíců iniciováno také vyšetřování* proti několika vedoucím osobám ze státních institucí. Může však převážit snaha zabránit rozkladu v těchto institucích a vše bude řešeno pouhými personálními změnami.     

Pokud bude tato kauza dostatečně zveřejněna a dotažena do konce, vrhne to úplně jiný pohled na celou aféru ohledně ruského vměšování do amerických voleb, v níž se kupí nepodložené a předpojaté závěry, ve kterých je naprostá absence reálných důkazů, ale zato celá řada domněnek a přání. Tato přání se v novém západním trendu převádějí do budoucnosti, kdy politici podsouvají veřejnosti tvrzení o tom, jaké následující volby a kým budou ovlivněny. Záleží také na tom, jak která země definuje vměšování do voleb a co je skutečně překračování zákona.

Co se týče prezidentských voleb v USA v roce 2016, tak mnozí analytici amerických zpravodajských agentur tvrdí, že lze těžko poukazovat na to, že Rusové ovlivnili výsledek ve prospěch Trumpa, když tzv. všelidové hlasování, tedy součet všech získaných hlasů na celém území Spojených států vyzněl ve prospěch Hillary Clintonové. To však ve volebním systému Spojených států nehraje žádnou roli, neboť vše je založeno na výsledcích v jednotlivých státech USA, což může stírat rozdíl s všelidovým hlasováním (blíže vysvětleno viz produkt 11034).

Poznámka: Podrobný rozbor diskutovaného spisu (The Trump–Russia Dossier) je součástí zvláštní produkce agentury EXANPRO. Pod pracovním titulkem je tento rozbor uveden v Přehledu zájmových témat, kategorie Zpravodajské názvosloví a písemnosti.

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12034
Specifické hodnocení a předpověď
© 2018 Agentura EXANPRO